Riots 10.

Po tom, co Tom opustil kuchyň, Bill osaměl. Chtěl se utápět v domněnkách a představách o Tomově chování, ale po chvíli byla jeho samota narušena.

„Dobré ráno, zlato,“ řekla Simone energicky a políbila synka na čelo. Chvíle, kdy byla vyšší než on, si užívala.

„Budeš snídat?“ optala se a vyndala z ošatky dvě  housky.

„Ne, mami, díky. Už jsem měl tousty,“

„Kdy se Tom vrátil?“ prohodila rádoby nenuceně, ale nedokázala zcela zakrýt své skutečné pocity.

„Asi před hodinou,“ odpověděl Bill popravdě. Nemělo smysl si něco vymýšlet, stejně na to pokaždé přišla.

Simone si zkroušeně sedla na židli a promnula si dlaněmi oči. Tohle jí dělalo přebytečné vrásky. Chování svého staršího syna si dávala za vinu.

„Jsem špatná matka,“ zašeptala a zoufale pohlédla na Billa. Ten ji pevně uchopil za ruce a urputně vrtěl hlavou.

„Ne, nejsi! A já jsem toho snad důkaz. Copak to nevidíš? Způsobil si to všechno sám. Chová se jako idiot!“

„Takhle nemluv,“ napomenula jej.

„Tak neříkej, že jsi špatná matka,“ odsekl.

Simone se na něj zahleděla a děkovně stiskla jeho ruce. Byla ráda, že je takový, jaký je. Na něm by neměnila nic.

* * * * *

Bill zrovna seděl v obýváku a sledoval animované pohádky, když mu zazvonil telefon.

„Prosím…“ ohlásil se.

„Ahoj, Billy, tady Jonathan,“

„Ahoj,“ řekl prostě Bill a vyčkával.

„Víš, napadlo mě, že bychom mohli dnes někam vyrazit. Je docela hezky. Co myslíš?“

Chvíli bylo ticho. Bill se podíval z okna a pousmál se do sluníčka. Opravdu to vypadalo na hezký den.

„Dobře, půjdu moc rád,“ souhlasil nakonec.

„Výborně, já se proto tebe tak za hodinku zastavím a vyrazíme si na piknik, souhlasíš?“

„Jasně, to bude fajn,“

„Dobře, zatím papa.“

„Jo, zatím…“ špitl Bill a zavěsil. Znovu se zadíval na televizi. Tom vešel do obýváku a se svým typicky otráveným pohledem sjel Billa od hlavy až k patě. Snažil se na sobě nedat najevo svou nevoli, co se Jonathana týče. Byl na toho uhlazeného manekýna vážně alergický. A to, že se motá okolo Billa, se mu vůbec nelíbilo. Posadil se na gauč vedle Billa a také se zadíval na obrazovku. Možná je bratrské pouto silnější než Jonathan. Zkusit to může.

„Nechtěl by ses se mnou podívat na nějaký film? Nahoře u mě, uděláme si popcorn, objednáme pizzu, hm?“ zeptal se, aniž by oči odtrhl od obrazovky. Nebylo mu moc po chuti doprošovat se, ale věděl, že pokud si chce Billa získat pro sebe, bude muset něco obětovat. Třeba i svou pýchu sahající až do oblak.

„Dneska? Venku bude krásně, radši bych šel ven,“ řekl Bill vyhýbavě. Netušil, co má od Toma čekat.

„Tak můžeme jít do parku,“ zkusil Tom.

„Promiň, Tome, ale já už dnes něco mám,“  řekl Bill a rychle se z obýváku vytratil.

Tom za ním zůstal koukat s otevřenou pusou. Právě jej odmítl vlastní bratr. Je Billovi úplně ukradenej.

* * * * *

Bill stál právě před zrcadlem, všechno oblečení na posteli a podlaze. Vybíral, co by si na sebe mohl vzít. Kalhoty měl vybrané hned. Světlé polorozškubané džíny a k nim bílé tenisky. Pokud se mají někde procházet, nebude si brát podpatky, zbytečně by jej bolely nohy a opět by chodil dva dny s puchýři. Nějak si na to nové boty nemohl zvyknout. Vzal si nakonec bílý nátělník s divokým černošedým potiskem a přes to fialovou košili s krátkým rukávem. Vlasy dal do mohutného culíku a na nenalíčený oblečej nasadil brýle. Už mu nezbývalo moc času a tak nechal všechny věci tam, kam je předtím položil, popadl svou kabelu, dal do ní klíče, peněženku, doklady, opalovací krém, telefon, iPod, balíček kapesníků, foťák, blok, několik tužek a propisek a gumové medvídky.

Vyběhl před dům zrovna, když Jonathan parkoval u chodníku. Bill se usmál a zamával. Jo vystoupil z auta a otevřel Billovi dveře, aby si mohl nastoupit. Ani jeden z nich si nevšiml, že je pozoruje pár hnědých naštvaných očí. Tom se ukrýval za závěsem u okna svého pokoje. Nenáviděl ho! Nenáviděl toho zbohatlíka!! Rázně přešel k posteli a vzal telefon do ruky. Vytočil známé číslo.

„Maxi? Potřebuju pomoct.“

* * * * *

„Tak, o co jde?“ zeptal se Max, když dorazil na smluvené místo. Malý neudržovaný parčík u Labe byl ideální. Max byl poněkud odměřený, tak jako pokaždé, když nad ním Tom vyhrál.

„Vzpomínáš na Abbigeil? Tu tmavovlásku, co se ti tenkrát tak líbila?“

„Jasně, na tu se nedá zapomenout. Ale počkej! Nechceš doufám další sázku? Přestává mě prohrávání bavit. Už mě to stálo nejmíň dva tisíce,“ ušklíbl se Max a posadil se na lavičku.

„Ne, o tohle se nejedná, sám moc dobře víš, jaký typ holek mě zajímá. Jde o jejího bratra.“

„Co je s ním?“

„Motá se okolo Billa, a to se mi vážně nelíbí!“ řekl ostře Tom a zatnul ruce v pěst.

„Okolo tvýho malýho brášky? Copak je buzerant? To bych do něj neřekl,“ podivil se Max. O Tomovi věděl, že je bisexuál a bylo mu to srdečně jedno, ale jeho bráška se přeci tolik snažil nepůsobit jako gay, a teď…

„To je jedno! Chci, aby přestal poletovat okolo Billa. Pomůžeš  mi?“

Max se zamyslel. Rozhodně by to mohla být zábava.

„Dobře, kdy?“

„Teď.“

„Teď?“

„Jo, jseš hluchej?“ vyjel Tom nazlobeně a vstal.

* * * * *

Jonathan zastavil na označeném štěrkovém parkovišti u lesa. Bill chvíli uvažoval nad vystoupením za jízdy a zběsilým úprkem, protože z hlubokého lesa všude okolo neměl vůbec dobrý pocit. To, že na parkovišti stálo ještě asi pět aut, jej trochu uklidnilo.

„Jsme tu. Vyhlídka nahoře je naprosto úžasná, ale docela to tam profukuje, není to chráněný stromama. Vzal jsem nějaké deky. Autem se tam dostat nemůžeme. Doufám, že ti nevadí menší procházka,“

„No víš, abych řekl pravdu, přírodu moc nemusím,“  řekl Bill a malinko se zastyděl.

„Vážně? Oh, tak to jsem netušil. Abbigeil nic nenamítala, když jsem jí říkal, kam tě chci vzít.“

„To nevadí. Protentokrát ti to odpouštím,“ usmál se Bill a vystoupil.

Počkal, dokud Jonathan nevyndal všechny věci, které bude potřebovat. Piknikový koš, tašku s dekami a svůj batoh. Zavřel dveře od kufru a zamkl auto.

„Tak, můžeme jít. Tudy,“ naznačil kývnutím hlavy. Popadl všechny tašky a vydal se za Billem.

* * * * *

„Ahoj Abbi, tady Max,“ ohlásil se do telefonu blonďák. První, co potřeboval zjistit, bylo místo, kam Jo s Billem odjeli.

„Max?“ podivila se Abbi.

„Jo, víš, říkal jsem si, jestli bys se mnou nezašla na kafe,“  řekl mile a ušklíbl se na Toma. Ten napjatě očekával, co se z toho vyvrbí. Rozhodně si nepřál, aby ten blbeček získal JEHO Billa.

„No, je to docela narychlo,“ váhala Abbi.

„Nenech se prosit,“ zkusil podlézavý tón.

„Tak dobře,“

„Ok, tak za půl hodiny v Café baru,“ řekl a zavěsil.

Tom nervózně podupával nohou a klepal prsty o opěradlo.

„Tak co?“ nevydržel to.

„Neboj, zjistím to a do hodiny můžem jet.“

„Já nemůžu jet, musíte s Joeym sami. Co by na to asi řekl Bill, kdyby mě tam viděl?“

„A nás jako nepozná nebo co?“

„Zařiď, ať vás nepozná!“ křikl Tom, až se na něj otočil právě procházející postarší pár.