autor: boyyouadrank
Tom se nikdy za celý svůj život necítil hůř. Jako pytel sraček. Chtěl si zalézt do nějaké nory a umřít – tahle možnost se zdála být jako jediná, alespoň trochu reálná, jelikož Billovo odpuštění nevypadalo, že by mělo přijít někdy brzo. Bill se s ním rozešel, tentokrát opravdově, a Tom kvůli tomu nemohl celou noc spát. On i Bill byli ve svém pokoji, spali každý na své posteli a blonďák toužil po tom, aby mohl vylézt nahoru po malém dřevěném žebříku a stulit se pod dekou k Billovi.
Ale věděl, že by si to nezasloužil, navíc se cítil proklatě provinile.
A tak celou noc ležel v posteli, žaludek se mu nepříjemně svíjel a očima neurčitě zíral na nebe, které se měnilo z modré přes purpurovou na oranžovou barvu, jak vycházelo slunce. Zrovna když se začalo rozednívat, rozhodl se, že už to nedokáže déle snést; být v té samé místnosti jako Bill, když tu bylo tolik nenávisti, se nedalo zvládnout – svalil se z postele, obul si boty a začal se připravovat na zápas, do jehož začátku zbývala ještě spousta hodin.
Trocha trénování nikdy nikomu neublížila.
–
Saki se zadíval na hřiště a poté na tribuny. Na dnešní zápas se překvapivě dostavilo to největší obecenstvo, jaké kdy měli. Ale to akorát tělocvikáře více znervóznilo – teď si nemohl dovolit prohrát, jenom by se ponížil.
„Překrásné ráno, no ne?“ Ušklíbl se na něj trenér Madchenského týmu, Ali.
„Úžasné,“ Odvětil Saki suše.
„Něco ti řeknu – co takhle, že tenhle rok na vás půjdeme jemně?“ Ali nakrčil své tlusté tmavé obočí a povýšeně se na druhého muže podíval.
Saki umíral touhou říct naser si. Namísto toho chladně řekl: „Nebo vás můžeme nechat vyhrát. Znovu.“
Ali se hluboce zasmál a zatřásl hlavou, jak zamířil zpátky ke svým dívkám na hřišti.
„Oh, mimochodem!“ Otočil se a zahulákal. „Dávej si bacha na naši tajnou zbraň – doufám, že máš taky jednu!“
„To se vsaď, že mám!“ Zařval Saki nazpátek, myslíc při tom na Toma, zatímco propaloval týl druhého trenéra. Zašilhal a na sucho polkl, když spatřil to, co měla být jejich tajná zbraň.
Většina dívek, která chodila na Madchenskou, byla pěkných, malých a jemných, ale tahle dívka se lišila jako napuchlý palec nebo spíš jako plevel na poli plném sedmikrásek. Musela měřit alespoň metr osmdesát, měla široká skoro mužská ramena, zrůdné vysoké čelo a její hrubé blonďaté vlasy byly spleteny do dvou rozcuchaných copů. Saki si přečetl jméno na zádech jejího dresu, ‚Marissa‘. Jaké pěkné jméno pro tak strašidelnou dívku
„Pane!“ Andreas přiklusal k Sakimu, vypadajíc nadšeně a energicky. To byl však klam, když se vzalo v úvahu, co musel říct. „Georg dneska zápas neodehraje.“
Saki barvitě zanadával a otočil se na blonďáka, který nervózně o kousek ucouvl. „Co myslíš tím neodehraje zápas?! Potřebujeme všechnu mužskou sílu, kterou máme! Kde sakra je?!“
„No, pane, ehm…“ Andreas se poškrábal zezadu na hlavě a podvědomě se začal rozhlížet pro nejrychlejší cestu pryč. „Víte přece o každoroční tradiční před-hrou-se-spolu-pobavíme, že?“
Saki se zamračil. „Spolu-pobavíme? Myslíš tu vaši divokou mladistvou párty? Pokračuj.“
Andreas se studem začervenal. „Ano. No, Georg měl… nešťastnou nehodu.“
„Cože?!“
„Tak trochu se ožral, sundal si všechno oblečení a proběhl se po astronomickém centru, kde měl ředitel proslov pro pár rodičů o tom, jak na škole nikdy nebyly pořádány žádné nezodpovědné párty.“ Andreas si odkašlal. „Georg je teď tak nějak na policejní stanici.“
Barva ze Sakiho tváře se vypařila. „Ta nějak? Tak nějak?!“
Andreas pokorně přikývnul, prsty na nohou provrtával zem. Vyjekl, když mu Saki obmotal tlustou paži okolo ramen a začal zoufale syčet. „Proboha, my potřebujeme všechno, co máme! Vidíš, jak se mi Ali směje? Vidíš ho?“ Vskutku, druhý trenér ukazoval prstem na Sakiho a smál se, až se za břicho popadal.
„…Je mi to líto, pane?“ Andreas se pod tíhou Sakiho ocelového sevření začal potit.
„A vidíš jejich tajnou zbraň? Marissu?“
Andreas se rozhlížel, dokud nezahlédl jméno ‚Marissa‘ na zadní straně dresu a hned, co spatřil nositelku toho dresu, vydal ze sebe tiché zakňučení, něco mezi hrůzou a znechucením, načež nevěřícně vzhlédl ke svému trenérovi.
„Marissa… jaké pěkné jméno pro tak děsivou dívku.“
„Přesně moje slova,“ přikývl Saki vážně. „Takže, viděl jsem dneska ráno Toma cvičit, což mě potěšilo víc, než si dokážeš představit. Ale jestli Georg nehraje, stále budeme mít o jednoho muže míň.“ Ztišil hlas a zadumaně se poškrábal na bradě. Jeho zamračení se prohloubilo, když došel k tomu jedinému řešení, které vymyslel. Zhluboka si povzdechl. „Sežeň Billa. Dneska si zahraje.“
–
Bill byl víc než jen trochu naštvaný, jak ho někdo ráno táhl z postele. Minulou noc se doslova ubrečel k spánku a pateticky popotáhl, když mu Andreas podal Georgův dres.
„Vždyť sotva umím hrát!“ Zaskřehotal, otírajíc si oči.
„Vždycky se pro tebe něco najde,“ poplácal ho chlácholivě Andreas po rameni. „No tak, udělej to pro školu. Všichni na tebe spoléhají – jestli vyhrajeme, budeš velký hrdina.“
„Ale my jsme nikdy nevyhráli!“
Andreas si povzdychl. „Tenhle rok bychom možná mohli. Nikdy nevíš. Je tradicí nechat slečinky vyhrát, když to teda není nic velkýho, jenom charitativní akce. Ale stejně, myslím, že Saki to tenhle rok bere dost vážně.“
„Dobře, když myslíš,“ zabrblal Bill naštvaně. Bez starání, jestli je v pokoji sám, se začal svlíkat. Natáhl si dres a začervenal se, když se na něj Andreas usmál způsobem, jenž byl až příliš vřelý. „Um, tak jdeme.“
Blonďák přikývl a oba opustili pokoj.
Hned, když se dostali k hřišti, mrzly Billovi snad všechny kosti v těle. Objal se rukama, třásl se pod tenkým dresem a s drkotajícími zuby si přitáhl kolena k hrudi. Snažil se nesledovat hru. Skóre bylo nula nula a v tuhle chvíli se Tom snažil dostat míč od Marissy, jejíž rychlost byla stejně děsivá jako její vizáž. Bill se snažil nevšímat si, jak hezky Tom vypadal, tak odhodlaný, tělo tak hubené, rty sevřené do tenké linky, dredy svázané nahoru bez jakékoli čepky nebo šátku. Když se Marissa dostala až nebezpečně blízko kolenem k jeho rozkroku, byl konečně nucen se vzdát a míč jí přenechat. Dala gól a celá Madchenská strana obecenstva zajásala, zatímco Saki se zlostně zamračil.
„Co to ksakru mělo být?!“ Zařval Saki, když si Tom sednul na lavičku a snažil se popadnout dech. V klidu se natáhl pro svou flašku s vodou a třikrát se zhluboka napil, načež si pusu otřel rukou.
Tom pokrčil rameny. „Jsem unavený,“ řekl popravdě.
Naštěstí pro něj, byl poločas a oba týmy si mohly na chvilku oddechnout. Bill ještě stále nehrál a myslel si, že tohle celé byla naprostá ztráta času – právě teď mohl být ještě v posteli, pod teplými jemnými přikrývkami, možná s čokoládou na uchlácholení své bolesti. Odtáhl se, když se Tom posadil na místo vedle něj.
„Bille,“ zašeptal blondýn tiše a snažil se dát svou ruku na tu jeho. Bill ho ignoroval a stáhnul svou ruku do klína. Tom těžce polkl, čelo se mu zkrabatilo prohrou.
„Nech mě to vysvětlit,“ zamumlal, ačkoliv už se nesnažil dotýkat se druhého chlapce. „Celé to bylo jen… velké zkurvené nedorozumění. Stalo se to, když jsme se pohádali v St. Bart, před tím, než jsem ti řekl, že tě miluju. Pamatuješ? Prosím, Bille, nic jsem s ní ani nedělal.“
„A proto ví, jak chutná tvůj pták,“ utrhl se na něj Bill a se založenýma rukama zle zíral před sebe.
Tom zamrkal. „Nespal jsem s ní,“ řekl pevně. „Byl jsem jedině s tebou. Nikdy jsem ti o ní neřekl, protože nic neznamenala. Pořád nic neznamená. Já ji tak kurevsky moc nenávidím za to, že ti minulou noc ublížila.“
„To nebyla ona, kdo mi ublížil.“
Tom se zamračil a pomalu se odtáhnul, zrovna když rozhodčí odpískal začátek druhé poloviny zápasu. Jak vstal, Saki mu položil ruku na rameno a donutil ho si znovu sednout.
„Trümpere, jsi unavený,“ zavrčel trenér na vysvětlenou. „Trochu si odpočiň. Kaulitzi, je to na tobě.“ Vážně nastavil palec ve směru hřiště a Bill jen tupě zíral.
Nicméně, neměl příliš mnoho času na protestování, protože ho Saki popadl za paži a strčil ho k místu, kde ležel míč. Došel k míči a třásl se jako osika, ze zimy a z vlastního strachu. Rozhodčí pískl a než si Bill stačil uvědomit, co se děje, banda Madchenských holek se řítila na balón. Bill tiše vykvíkl a rozeběhl se za dívkou, která právě měla míč. Za April.
Když uviděl vlát ty pěkné karamelové vlasy a to odhodlání v jejích očích, pocítil nový příval energie a pospíchal za ní.
„Ty kluky-kradoucí děvko!“ Zasyčel k odvedení její pozornosti. Otočila se a okamžitě se jí na obličeji objevil výraz odporu. Bil vycítil svou příležitost a kopnul mezi její nohy, čímž přihrál míč přes celé hřiště jednomu ze svých spoluhráčů. April ho počastovala zlým pohledem a Bill se na ni ušklíbl. „A zlato, možná by sis měla koupit nějaký ten krém Sbohem Celulitido od Nivei.“
Její výraz vyslal vlnu štěstí celým jeho tělem, a Bill odběhl, nechávajíc ji tam jen tak stát. Heisenbergský tým skóroval, čímž vyrovnal stav, Bill se šťastně zasmál a ohlédl se přes rameno na lavičky, odkud se na něj usmíval Tom. Zčervenal a podíval se mimo. Když to udělal, Bill nevnímal hru, ale byl znovu krutě vrácen do reality, když spatřil balón letící mu přímo do obličeje. Zalapal po dechu, ale bylo příliš pozdě k obraně a tak další věc, kterou ucítil, byla dutá rána ze zadu na lebce.
Zakňoural, padl na kolena a svíral si bolestivě se třesoucí hlavu v dlaních. S několika nadávkami se koutkem oka podíval na trávu a uviděl Apriliny boty.
„Ups!“ Její hlas se mu rozezvonil v uších, nenápadně se mu zahihňala, načež se odšourala k rozhodčímu, aby ho přesvědčila, že to byla jen nehoda.
Tom sevřel dlaně v pěst a zlostně shlížel do hřiště, jak byl Bill jemně veden zpátky k lavičkám. Posadil se a klesl hlavou do klína, ne však dřív, než ho Tom zaslechl slabě brečet. Tom natáhl ruku, připraven pohladit Billa po zádech, ale zastavil se – nechtěl, aby se Bill cítil ještě hůř.
Saki k nim došel a soucitně zatřásl hlavou. „Jsou zlomyslné, že? Kaulitzi, do konce hry tu zůstaň, máš štěstí, že to nebyla Marissa, kdo na tebe kopnul ten míč. Trümpere, ty tam běž zpátky.“
Tom bez zaváhání přikývl, okamžitě vyskočil na nohy a rozeběhl se na hřiště. Spatřil April a usadil ji studeným pohledem, čímž ji přinutil se začervenat a podívat stranou. Píšťalka pískla a Tom běžel s nově nalezenou energií, oddechoval, cítil, jak do něj naráží vítr a ignoroval bolest, jež mu vystřelovala od žeber.
Marissa vykopla balón vysoko do vzduchu za účelem přihrát ho April. April byla připravena ke kopu, ale Tom ji předběhl a švihl nohou do vzduchu, kde letěl míč.
Minul balón jen o několik centimetrů a namísto toho se jeho noha srazila a Apriliným obličejem.
Ihned, jak ucítil srážku, zalapal po dechu a okamžitě zaklopýtal dozadu, koktajíc omluvu, když si April zakryla tvář rukama a hystericky vykřikla.
„Byla to nehoda!“ Zajíkal se zděšeně. Stál tam a třásl se, zatímco rozhodčí zvedl červenou kartu a prakticky ho odstrčil, načež si kleknul k vzlykající dívce a konejšivě ji pohladil po zádech.
Ostatní kluci z týmu vypadali otřeseně, když kolem nich Tom procházel. Očividně si nebyli jisti, zda by měli jásat nebo Toma odsuzovat za to, že kopnul holku.
„Přisahám Bohu, byla to nehoda,“ skřehotal Tom. Opravdu byla – šel si pro balón a tak tak ho minul. Cítil se příšerně. Ohlédl se přes rameno a cítil se ještě hůř, když uviděl Aprilin obličej – z nosu ji proudem tekla krev, stála tam, celá se třásla a odhalovala svou rychle opuchající tvář.
„Myslím, že to necháme jako remízu,“ rozhodčí přišel k Sakimu s Alim po boku. „Celá ta soutěž se stala trochu moc… ostrá.“ Zamračil se na Toma, který jako by se zmenšil. „Zapomněli jste, že je to charitativní akce, ne turnaj o to, kdo dokáže způsobit více zranění.“
„Byla to nehoda,“ odvětil Saki ztuha. „Ale dobře, bude to remíza.“
„Až do příštího roku,“ Ali se na něj podíval se zúženýma očima, načež se otočil a nakráčel ke svému týmu.
Když odešel i rozhodčí, otočil se Saki k vlastnímu týmu. Těžce si povzdychl, zatřásl hlavou a Tomovi daroval zničený pohled.
„Do sprch.“ Bylo vše, co řekl.
–
Tom zapadl na pokoj, osvěžený ze sprchy. Povzdychl si a ručníkem si třel hlavu, v jeho tričku a teplácích mu byla trochu zima. Jakmile za sebou zavřel dveře, rozhlédl se po svém svetru a cuknul, když spatřil Billa ležícího ve své posteli a zahloubaného do učebnice fyziky.
Bill vzhlédl a uvítal ho váhavým úsměvem. „Ahoj.“
Tom byl trochu překvapen, že s ním mluví. Ale stále se kvůli zápasu cítil tak příšerně, že nedokázal Billovo přivítání oplatit nijak víc, než ponurým kývnutím. Doneslo se k němu, že April teď má monokl, zlomenou čelist a odporně nateklý nos. Nenáviděl ji, ale nechtěl jí fyzicky ublížit.
Tom se posadil na židli ke stolu a vytáhl svůj sešit do fyziky. Zameškal teď poslední dobou fůru učiva, a tak to teď musel dohánět.
Bill se zamračil nad chladnou odpovědí a pokusil se znovu soustředit na svůj úkol, stejně jako Tom. Nicméně, přistihl se, že opakovaně koutkem oka šilhá k Tomovi, jak se svýma zlatě opálenýma rukama škrábe za krkem. Bill našpulil rty, když Tom něco začal zuřivě škrábat do svého sešitu. Dokázal přesně říct, kdy si Tom nedokázal poradit s nějakým problémem a při třetím podrbání se Bill ušklíbl, vyhoupl se nohama ven z postele a slezl po malém dřevěném žebříku dolů.
„Potřebuješ pomoc?“ Postavil se za Toma.
„Ne, díky.“
Bill převrátil oči a jemně Tomovi sebral tužku z ruky.
„Potřebuješ vyvolat problém – nakresli graf a určit, jaká je počáteční rychlost a počáteční vzdálenost. Oboje je nula.“ Tužku mu podal nazpátek poté, co načmáral zmíněný graf a lehce se nahnul dopředu, čímž se dostal obličejem na úroveň Tomovy hlavy. Prozkoumal jeho tvář, ale Tom zůstal bez výrazu a psal do grafu, jenž Bill právě nakreslil.
„Umm…“ Bill položil ruku na stůl a okusoval si vnitřek úst, jak hledal slova, která by mohl říct. Věděl, že se Tom cítí mizerně a Bill měl nutkání jej ochraňovat, chtěl, aby se cítil lépe. „Vím, že mi kopla míč do obličeje, ale… nemusel jsi jí přerazit bradu.“
Špatná volba slov. Tom sevřel čelist a zavřel oči, mírně se otočil, takže už nebyl s Billem tváří v tvář.
Nakonec zamumlal: „Proč si myslíš, že jsem to udělal kvůli tobě?“
Bill se zamračil. „Znám tě až moc dobře. Copak ty se nezeptáš, jak je na tom moje hlava?“
Tom se otočil zpátky a tentokrát mu rty zdobil malinký úšklebek. „Jak je na tom tvoje hlava?“
„Trošku bolí,“ odvětil Bill, shrbil se a kývl, takže hlavou záměrně narazil pod Tomovu bradu. Tom se tiše zasmál, natočil hlavu a vtiskl mu na hlavu polibek. Pozvedl ruku a jemně jí projel skrze husté černé vlasy, načež s ní spočinul na Billově krku.
Bill zavrněl a zůstal, nohy skrčil pod sebe a hlavu si položil do Tomova klína. Příležitostně se tulil k jeho břichu.
„Chceš se mnou spát?“
Bill vzhlédl a pozvedl obočí. „Na to je ještě příliš brzo. Víš, já tě vlastně ještě nevzal zpátky.“
Tom převrátil oči. „Myslel jsem doslova, hlupáčku.“
„Aha.“ Bill se začervenal a přikývl. „Ok. Ale uchováš mě v teple, slibuješ?“
Tom přikývl, nechal svoji učebnici fyziky ležet na stole a vyškrábal se na svou postel, kde nadzvedl deku a rukou poklepal na místo vedle sebe. Bill vylezl na postel a okamžitě se celý zapletl do Tomova těla, ruce těsně obmotal okolo jeho krku. Cítil svaly napínající se pod jeho dlaněmi a zavřel oči, své stále bolavé čelo opřel o Tomovo rameno a odpočíval.
Silné ruce opakovaně jemně hladily jeho hlavu a oba kluci tam jen tak tiše leželi, dokud Tom konečně nezamumlal: „Za všechno se moc omlouvám.“
Bill otevřel jedno oko. „Já taky.“
Jednu paži přehodil přes Billův pas. Tom opatrně držel Billovu hlavu v dlaních, nebyl schopný vybavit si, kdy naposled byl k někomu tak něžný.
„Jednou mě stejně budeš muset vzít zpátky.“
Bill se malinko zašklebil a pozvedl hlavu, aby mohl Toma políbit na rameno.
„Uvidíme.“
–
April doklopýtala do svého pokoje, cítila se mizerně. Právě se vrátila od doktora a uplynulou hodinu strávila v koupelně nevěřícným zíráním do zrcadla. Bývávala tak krásná a teď vypadala jako příšerka z hororového filmu. Doktor ji ujistil, že ty opuchliny a modřiny brzy zmizí, ale April stejně zuřila. Byla odhodlaná neopustit pokoj, dokud nebude vypadat tak jako předtím.
„Čau,“ zvolala Jasmine s úsměvem, ačkoliv její obvykle přátelský hlas zněl ostře a bolestivě se April rozezvonil v hlavě. April po ní hodila naštvaný pohled a popadla polštář, načež se otočila na podpatku a tiše opustila místnost. Šla do učitelského pokoje sledovat romantické slaďáky, které ji ukolébají ke spánku – vždycky to dělala, když se cítila pod psa.
April vešla do té velké místnosti a ihned se uklidnila, když si vzpomněla na párty z minulé noci. Pamatovala si, jak seděla vedle Toma a cítila se mírně znechucená, že ho prakticky prosila o sex. Šíleně ho nesnášela. V hlavě mu zanadávala, zatímco klesla na jedno ze svých oblíbených plyšových sedadel a natáhla se pro ovladač.
Namísto ovladače však její ruka našla jiný malý stroj, pozvedla si ho před obličej a zamračila se. Foťák. Někdo si tu musel včera zapomenout foťák. Zapnula ho, rozhodnutá, že se pokusí poznat, komu patří podle fotek a následně ho vrátit majiteli.
Obočí jí vystřelilo vzhůru, když si prohlédla prvních pár fotek. Všechny obsahovaly Billa a Toma, jak tancují na včerejší párty. Zčervenala a vynadala sama sobě, když si uvědomila, že jí to, jak se na sebe lepí, přijde celkem sexy.
Stále projížděla všechny fotky, i když si byla jistá, že foťák patří Billovi – prostě si nedokázala představit Toma, jak fotí všechny ty fotky. Našla několik fotek těch dvou v posteli, jak dělají hloupé obličeje, a pak další, kde stál Tom u dveří a opět se stupidně tvářil.
Když se podívala na fotky, které následovaly, ústa se jí otevřela dokořán. Stále se dívala. A dívala. Byl tam Bill, nahý a ve svůdných pózách. Vypískla a málem pustila foťák na zem, když došla k fotce, kde Bill masturboval.
April urychleně foťák vypnula, položila ho zpět na stůl a třesoucí se rukou popadla ovladač. Zapnula televizi a přepínala kanály, jak hledala nějaký ucházející film. Nicméně, kolena si přitáhla až k hrudi a srdce jí divoce bilo.
Očima opět stanula na foťáku. Tahle malá nevinná mašinka v sobě držela tak mnoho oplzlých tajemství.
Apriliny tlusté rty se zkřivily do úšklebku.
autor: boyyouadrank
překlad: Keytik
betaread: Janule
Ta hnusná zákeřná potvora to dá určitě na internet!!!
Chudák Bill, ubožátko moje malé…to bude ostuda, já to snad ani nebudu číst =)
Jinak se mi hrozně líbilo, jak si kluci spolu vlezli jen tak do postele a to jejich vzájemné "omluvám se" bylo fakt krásné ♥
Ona je TAK HNUSNÁ tohle nám nedělej 🙁 :(( já to nechci vědět, ale zvědavost nedá…
Ta čubka! Nenávidim holky, nenávidim. Slepice zatracená akorát všechno zašmodrchá.
Jinak jsem tedy čekala, že Bill bude víc uplakanej a nešťasnej a bude to trvat rozhodně dýl, než Tomovi odpustí. Ale s tou spoustou zápletek, co se tu neustále objevuje, se fakt nemusím bát, že autorka už vyčerpala všechny svoje nápady, takže je to vlastně jedno, že to bylo vzatý takhle hopem. 😀
No, takže nemůžu se dočkat příštího úterka a děkuji převelice za překlad. 😀
*chystá si bič a pouta* jesli se ty mrcho blbá jenom pokusíš nějak klukům znepříjemnit život, tak ti ten tvůj už napůl zohavený xichtík zmaluju, že tě ani vlastní máma nepozná. *naštvaná*
Bože, já ji tak nesnáším! Proč tohle musí dělal, nána jedna pitomá. 🙁 Kluků je mi upřímě líto! Nechci, aby měli nějaké problémy a kvůli ní se hádaly…
Popravdě já už sem čekala, když se to začala číst, že Bill si odpochoduje za Andym. Ale doufala sem, že s mílím a taky sem se mílila, což je fajn. 🙂
Já když něco čtu, tak to někdy přespříliž prožívám, že. :DDD Musím říct, že je mi líto jak Billa, tak Toma. Toma za to, že kvůli nějaké krávě měl problém u Billa, a Billa, že jí takhle April znepříjemňuje život… což vlastně oboum.
Sakraaaa… Ať už si ji vezme zpátky UFO na svoji planetu, nebo já se z toho zblázním. T-T
E-e, nemám ju ráda. ://
NO TY PÍ*O!:DDDDDDDDDDDD
April, ty kundo malá, já ti ten tvůj nechutnej úsměv asi trošičku napravím.^^
ty… ty… ty… ty hnusná kreaturo se zničeným obličejem! fajn, to sem si mohla odpustit… vlastně mi tě bylo líto… ale teď…! jen se zkus s těma fotkama něco udělat a uvidíš, jak skončíš ty… ty… dobrá, dobrá, nebudu sprostá… 🙂
awww, kluci byli tak… awwwwww! prostě naprosto k uňuhňání, medvídci jedni sladcí… ty jejich omluvy… awwwww!
Mrcha! Ať jí to ani nenapadne! I když… Billovi to asi vadit nebude 😀
Oh, ja som dnes už bola taká naštvaná, že toto ma nevytočí!!!! Totiž…ako vidím, tak všetci dokonale vystihli vlastnosti April…ak sa pokúsi to nejako zneužiť napr. ich dať vyvolať a vylepiť to po celej škole, tak ju už fakt zabijem!…dobre, že ju Tom šľahol do tváre….a tiež som rada, že sú Tom a Bill opäť spolu ♥♥♥ teším sa na pokračovanie
[7]: Já myslim že jo… Pokud ty fotky byly původně pro Toma…
jo jo, de vidět, že tim míčem dostala málo…
já tak nesnášim tu April! Ještě, že ji Tom kopnul do toho ksichtu 😀 dobře jí tak 😀
ta April… je taková… mrcha… já bych jí kopla někam… jinam než Tom 😀 a jestli zveřejní ty fotky… to se Billí chudáček upláče… jinak se mi líbila ta chvilka v postýlce… to bylo neskutečně kouzelný 🙂
Tak nějak jsem vůbec nečekala, že se usmíří tak rychle, ale musím říct, že mě to více než potěšilo :o)
Ovšem ten konec už se mi nelíbí. Myslím, že to ještě bude komplikované..
No a je to v prdeli! 😛 som zvedavá ako to tá kunda malá zneužije… ale to je vlastne jedno takčitak to je hnusná ku***!… och páčilo sa mi to Billove a Tomove ospravedlnenie 🙂 aj keď som to čakala trochu iné… a pobavil ma ten Georg ktorý je "tak nejak na policajnej stanici" 😀 xD omg… a chudák Billy takto dostať do ksichtu au ja to poznám… ja viem že April to schytala omnoho horšie ale jej mi neni ľúto ani náhodou 😛
Ahhh, ta malá štětka! ://
April!!! ty sviiiňo malá! *pochybuje, že je někdo menší než já, ale to teďka neřešit :D* nic nebude! Vrať hezky ten foťák, jinak si mě, nás nepřej! xD
O.o….tak to bude horor. Ta mrcha jedna zlá! Chudák Bill. Hey, při tom, jak jí dal Tom do čuni jsem se musela smát xD Prostě parádní…
Eeeeejpril, opovaž se na ten foťák ještě sáhnout, tě polámu jak psa!!! x((( die, bitch!
tak tenhle díl byl fakt hustej sem vážně moc zvědavá jak to bude dál co ta stupidní kráva jménem April vymyslí s těma fotkama ale každopádně se mi moc líbilo jak jí Tom kopnul do tohoo ksichtu zaslouží si to