autor: firelucy
Loup
~*~
„Ale proč?“ Tom trucoval. Šlo mu to líp. Bylo to buď tím, a nebo to fungovalo líp, protože on byl ‚chudák, zraněné dvojče‘. Každopádně, Billovi cukaly koutky, jako by se chtěl smát, i když by neměl.
„Protože by ses měl taky čas od času umýt a nejlépe ještě předtím, než přijdou Géčka a začnou si z tebe dělat srandu.“ Bill otočil kohoutky ve vaně a snažil se udělat vodu teplou tak, aby to bylo Tomovi příjemné. „Nejenom Gustav je vždycky cítit potem.“
„Ale proč?“ Tom zafňukal, Bill se na něj naštvaně podíval. Dredáč se téměř zazubil. Byla legrace, když si změnili role a on byl ten, kdo se choval jako dítě. Teď se o něj staral Bill. Bill vzal ručníky a ujistil se, že je voda dostatečně teplá.
„Protože nechceš smrdět jako Gustav.“ Bill sáhnul po Tomovi a zatahal ho za ruku, aby se starší dvojče zvedlo. „A já nechci smraďocha ve svý posteli.“
„Ale prooooooč?“ Kňučel, byl tak…. ufňukaný, že si téměř blahopřál.
„Ah, protože jsem to sakra řekl, proto! Teď vlez do tý posraný vany.“ Bill házel rukama a Tom se smál. Potom vstal a přetáhnul si tričko přes hlavu, ale potřeboval pomoc, když dosáhl dredů.
„Je tak snadný tě naštvat, víš to?“ Tom vlastně nevěděl, proč to dělá. Nevěděl, proč místy líbne své dvojče na tvář. Ani na tom tak moc nezáleželo, protože se Bill smál, stahoval mu kalhoty dolů a skládal Tomovo oblečení, když šel Tom do vany.
„Budeš potřebovat pomoct s umytím, anebo si myslíš, že to zvládneš?“ Billovy prsty byly v jeho hlavě a ujišťovaly se, že každý samostatný dred pevně drží ve složitě zamotaném drdolu. Rozhodli se, že by pravděpodobně neměli na Tomovo poraněné rameno dávat mýdlo ani vodu, takže se Tom myl jen od podpaží dolů.
„Ne, zvládnu to.“ Usmál se Tom a sledoval ho, jak jde ke dveřím, po tom, co jej naposledy laskavě pohladil po tváři.
Znělo to, jako by si na druhé straně Bill podupával nohou. Tom poslouchal, jak chichotání jeho mladšího dvojčete mizí po schodech. Když chichotání zmizelo, Tom zaklonil hlavu a opřel si ji o chladný kraj vany. Byl to příjemný pocit. Voda byla horká, ne přímo tak, že by jej pálila na kůži. Tom si neuvědomil, že byl až doteď studený, nebo nožná nebyl. Stále to byl dobrý pocit, ohřát se, ať už byl studený anebo ne.
Mozolnaté prsty chytily mýdlo, které Bill umístil ke kraji vany. Vonělo jako vanilka, jako Bill. Tom dal ruce zpět do vody, po těle si odshora dolů pomalu roztíral mýdlo. Po chvíli už žádné mýdlo na rukách neměl, ale jeho ruce pokračovaly dále. Tom si nevšiml, že je tvrdý, dokud se prsty nedotknul svého penisu.
„Oh…“ Bylo to tak dobré, možná až moc.
Bylo to už dlouho, co si Tom naposledy honil. Hodně dlouho, co hledal nějaké uvolnění. Jeho penis už byl dlani důvěrně známý. Uvítal, když jej prsty jemně zmáčkly. Položil jednu ruku dolů a začal si hladit koule, druhá zlehka masírovala jeho erekci. Pomalu, rytmicky začal rukou hýbat a zahřívat svoje tělo pevnými pohyby.
Byly znovu slyšet kroky, jak jdou nahoru po schodech, ale Tom se nenechal rušit. Billovy dveře se tiše zavřely a Tom slyšel, jak jeho malý bratr chodí po pokoji.
Stisknul palcem špičku a z jeho úst vyšlo zavrčení. Vlhkým jazykem si přejel po piercingu. Pamatoval si, jak si ho nechal udělat. On a Bill jím byli naprosto fascinováni několik týdnů. Mladší dvojče se ho chtělo vždy dotknout a Tom mu dovolil hrát si s ním vždy, když sdíleli společnou postel.
Billovy prsty byly tak měkké proti tomu chladnému kovu.
Tom trochu vzdychnul, když se rychle nadzvedl, voda slabě narazila proti okraji vany. Trhnul boky, když slabě tlačil do své dlaně, mačkal a masíroval.
Vůně vanilky byla uklidňující a vzrušující zároveň.
Děvčata vždy milovala jeho piercing ve rtu, ale nikdy si s ním nehrála tak, jak to dělal Bill. I když Bill nepoužíval ani jazyk. Ve svojí mysli byl Tom zpátky v Billově posteli, když byli malí a bratrovy prsty jej hladily po tváři a mazlily se s jeho piercingem ve rtu.
„…Ježiši.“ Tom zasyčel skrze zuby. Jeho vyvrcholení se blížilo. Brnění, které cítil, mu to dávalo jasně znát. Motýli se nepatrně třepetali v jeho žaludku. Pobízeli ho.
Tom začal od svého piercingu přirozeně přemýšlet nad tím Billovým. Proč myslel na svého bratra přitom, co si ho honil, mu opravdu starosti nedělalo. Nebylo to tak, že byl Bill důvod, proč masturboval, jen prostě potřeboval nějak zaměstnat mysl, aby se neudělal příliš rychle.
A Billův piercing v jazyku byl nejzajímavější. Byl někdo hluboko ve zpěvákových ústech, ta malá kovová kulička byla nebezpečná zbraň. Snad nesčetněkrát Tom viděl své dvojče, jak piercing používá. Bill vždy říkal, že ta zatracená věc na holky zabírá, a ty mu prakticky omdlévají u nohou. Zaujalo to i chlapce, ti se následně omluvili a odešli do koupelny, červení a divným stylem chůze.
Když Bill piercing ukázal Tomovi, většinou to znamenalo ‚přijď si pro mě‘. Bylo tomu tak většinou, když si hráli, škádlili se a Tom vyhrožoval Billovi lechtáním nebo něčím takovým. Potom Bill ukázal svůj piercing a jeho jazyk zaujal Tomovu pozornost. Pak obvykle skončili na zemi, Bill se smál, zatímco Tom jej nemilosrdně lechtal.
„Tak blízko…“ Zašeptal Tom, jeho ruka pracovala pod vodou tak, tak dobře. Ovinul kolem penisu svou ruku a pohyboval s ní zároveň dolů a nahoru, viděl téměř bíle.
V jeho mysli mu Bill znovu ukazoval svůj nebezpečný piercing v jazyku.
Tom se udělal. Prakticky skoro zavyl, ale podařilo se mu zvuk utlumit tím, že se kousnul do jazyka. Billovy nohy opět dupaly po chodbě a vešly do Tomova pokoje. Dredáč ve vaně klesnul dolů, nechával relaxovat své svaly. Předtím, než mu Bill donese oblečení, bude muset napustit novou vodu, tahle byla lepkavá.
Tom se těžce nadechnul, když na chvíli zavřel oči. Obraz malé kovové kuličky, která byla na měkkém, růžovém jazyku, mu stále běhal hlavou.
Ti motýli stále nezmizeli, ačkoliv se jich snažil zbavit.
~*~
Bill zamyšleně pozoroval svého bratra. Nebyl si úplně jistý, co Tom dělá. Posledních 10 minut dredatý chlapec přešlapoval po domě, sebral několik svých čepic a kytar, které měl na různých místech. Vzal je a odnesl do pokoje a znovu sešel dolů, aby se ujistil, že tam nic nenechal. Vzhledem k tomu, kolik čepic Tom vlastnil, jich dole nechal hodně.
„Odkdy se zajímáš, jestli dům vypadá uklizený, když čekáme návštěvu?“ Bill nakláněl hlavu a tázavě se díval na Toma, jak se na chvíli pozastavil, aby zodpověděl jeho otázku. „A vůbec, jsou to Géčka. Bydleli jsme v bordelu značnou část našeho života.“
„Neuklízím.“ Odpověděl Tom předtím, než si všimnul čepice na věšáku v chodbě a spěchal, aby ji odnesl. Bill vypadal zamyšleně.
Tom se zdál něčím vystresovaný a vážně to nemůže být tím, že přijdou Géčka, že?
Bill si vzpomněl na pár hodin předtím, když vstoupil do koupelny, aby Tomovi dal jeho oblečení. Dredatý chlapec neměl ručník, pár kapek zdobilo jeho záda, když stál proti Billovi. Kutálely se pomalu dolů po zádech, až ke křivce Tomova zadku. Bill netušil, proč si toho všimnul. Tom byl tak klidný, zdál se být tak… spokojený. Poděkoval Billovi za oblečení a líně se usmál.
Bill se usmál zpět a pak strávili zbytek rána podřimováním v Billově posteli. Tom měl ruku ovinutou jemně kolem jeho pasu.
Ale teď se Tom nezdál uvolněný. A Bill si byl skoro stoprocentně jistý, že uklízí.
„Tak co teda děláš?“ Tom sešel zase dolů a Bill toho využil, aby se ho znovu zeptal. Dredáč se k němu otočil, byl trochu zmatený. „Když neuklízíš, tak proč si všechno to svoje haraburdí odnesl?“
„Jen… kytary a věci… který nechci, aby se jich Georg dotýkal, nebo je někam přemisťoval.“ Bill se skoro hlasitě zasmál. Basista by se nikdy ani nedotknul jeho kytary a oba to věděli. Tom a Georg vždycky říkali, že kytary jsou cennější než ženy. Tom vždycky dodával, že pouze Bill je dražší než kytara, ale jen tehdy, když to Georg nemohl slyšet.
Pak si Bill všimnul, že Tom všechny svoje věci neuklidil. Stále tam byly jeho boty, sodovka, nějaká trička pověšená na dveřích prádelny a taky jeho game-boy. Ve skutečnosti si Tom uklidil jen svoje kytary a čepice. Bill na sobě ucítil jeho oči.
„Co?“ Otočil Bill hlavu a trochu se posunul na gauči.
„Nic.“ Tom zavrtěl hlavou, přešel ke gauči a sednul si k němu. Zřejmě už nikde nebyly žádné stopy po čepicích a kytarách.
„Chvíli jsem se bál, že mě vezmeš a taky schováš ve svým pokoji.“ Bill se zasmál a poslouchal zvuk Georgova auta. Tom neodpověděl.
„Přinese Gustav svůj X-Box?“ Tom se přiblížil k Billovi, jejich kolena se dotkla. Kytaristovy oči se dívaly na ruce, kterými si hrál s lemem svého trička. Bill miloval trička, která Tom nosil. Tohle bylo jedno z těch starých, šedo-modré s černými lemy a na jedné ruce mělo zakroucený ornament.
„Jo.“ Bill taky sledoval Tomovy ruce, tak nějak mu chyběl ten způsob, jakým si s lemem hrál, a tričku záviděl. „Nevadí ti, že přijdou, že ne? Chci říct, vím, že to jsou teprve 2 dny, co tu byl Andy, ale nejsi unavený nebo tak něco? Řekl bys mi to, že?“
Tom se usmál, naklonil hlavu a pobaveně Billa pozoroval. V Billově žaludku se objevily malé jiskřičky. „Jo, jo a ne.“
Bill se tiše zasmál. Až příliš se o Toma stará, ale nemohl si pomoct. „Bože… promiň.“
„Pojď sem.“ Tom rozevřel ruce a o vteřinu později udělalo jeho mladší dvojče krok vpřed. Brzy se Bill ocitnul v bratrově velkém klíně, s rukama okolo Tomových ramen a teplé ruce se opíraly o jeho záda. Tom by měl být cítit po vanilce, protože použil Billovo mýdlo, ale nebylo tomu tak. Voněl jako Tom, a Tom voněl dobře. Bill se zhluboka nadechl.
„Ty mě čucháš?“ Tomův hlas poněkud tlumily Billovy vlasy.
„No… jen trochu.“ Bill se zašklebil do Tomova krku. Kůže tam byla horká, stejně jako ruce, které cítil na své dolní části zad.
Hlasitý zvuk bot na štěrku chlapce rozdělil. Neochotně. Bill se postavil a zasténal tiše nad ztrátou bratrových rukou, které jej objímaly. Ale byl šťastný, že Gustav a Georg přišli. Tom zasténal také, i když hlouběji než Bill, mnohem hlouběji.
~*~
„Ale no tak, to je tak směšné… jsi ztroskotaneec!“ Georg dělal prsty na čele ‚L‘ (pozn.: loser). Bill se chichotal, když si všimnul, že to drží špatně.
„Drž hubu, porazil jsem Billa, jasný?“ Gustav vstal z podlahy a podal Tomovi ovladač. Hodil kus popcornu po Georgovi, který byl zmatený svým ‚L‘ a snažil se jej ukázat správně.
„Jo, ale není to tak těžké.“ Řekl Bill se smíchem a Georg mu pokývnul, aby dal Gustavovi najevo, že souhlasí. Ve skutečnosti to Billa nijak neuráželo, protože věděl, že hry s auty mu prostě nejdou. „Nemůžeme hrát vesmír…“
„NE!“ Uslyšel tři hlasy naráz a začal se hlasitě smát. Tom se na něj s úsměvem podíval a zavrtěl hlavou. „Nebudeme hrát vesmír-jakýkoliv. Víš, že proti tobě nemáme šanci.“
Bylo zvláštní, že v téhle hře byl Bill tak dobrý. Zabíjel mimozemšťany, a přitom manévroval malou kosmickou lodí přes obrazovku. Dokonce ani Georg ho nedokázal porazit. Bill se posadil na gauč vedle Gustava a se zájmem pozoroval svého bratra, jak havaroval s brunetem. Bill nevěděl, jestli si Tom svůj vztek vybíjí na basistově autě, ale ať už dělal Tom cokoliv, zdálo se, že to funguje.
„A jak se máte, kluci?“ Gustav se ho zeptal tiše, tak, aby nevyrušil Toma ze hry. Bill se k bubeníkovi trochu přisunul. Gustav se tvářil ustaraně. Někdy ho to dělalo mnohem více starším, než doopravdy byl. Proto se Bill vždycky cítil pohodlně, když diskutovali o takovýchto věcech. Gustav byl dobrý kamarád a výborný posluchač.
„Máme se dobře, odpočívá.“ Bill se podíval dolů na svého bratra, zachytil jeho oči. Tom musel věnovat pozornost hře, Georg ho skoro předbíhal. „Jakmile najdou nějaké další důkazy a toho chlapa, co to udělal, budeme hned zpátky.“
„A jak se máš ty?“ To byl prostě Gustav, dokázal prohlédnout do nitra lidí a přesně věděl, jaké otázky mají být kdy položeny.
„Dobře, myslím. Stále jsem trochu otřesený, ale už je to lepší, od doby, co jsme doma, víš?“ Bill se na svého kamaráda usmál. Gustav přikývnul a usmál se zpět, pak lehce stisknul Billovu ruku. Někdy si Bill opravdu myslel, že Gustav je velký bratr skupiny, vždy na ně dával pozor.
„Jsi na řadě!“ Tom byl najednou vedle Billova boku a podával mu ovladač. „Prohrál jsem.“
„Co? Ale vždyť si vedl přede všemi.“ Bill se podíval na obrazovku a Gustav si odsednul z gauče. Tomovo auto bylo někde v příkopu, zatímco Georg jel své vítězné kolo. Když zvednul oči zpět k Tomovi, něco se ve vzduchu změnilo. Něco, co se dělo uvnitř Tomovy hlavy, Bill si byl jistý. „Georgu, hraj další kolo. Já se jdu projít.“
„Jo, jo, nechtěl bych vidět, jak se ti lámou nehty.“ Georg si odfrknul a Bill se trochu zasmál. Géčka si nevšimla, že je ten smích falešný. A nevšimla si ani, že Bill stahoval Toma dolů z gauče a položil mu obě ruce na tváře, hladil je.
„Co se děje?“ Zašeptal Bill tiše, ujistil se, že ani jeden ze dvou chlapců je nemůže slyšet přes řev motorů.
Tom pomalu zavrtěl hlavou, uvolnil svá ramena a opřel se do Billova doteku. Bill už se dál nezajímal, pouze on mu pomáhal uklidnit se. Pokud bude mít Tom další výbuch, nezbude nic jiného, než říct Gustavovi a Georgovi pravdu. Tom položil ruce na Billovy a dal si je do klína, kde je jemně hladil.
„Hahaaaa… ty špinavá děvko, nažer se!“ Georg byl ten nejlepší v ničení okamžiků.
Tom znovu zavrtěl hlavou, jako by chtěl zahnat něco, co se mu v ní honí. Bill ho zvědavě pozoroval, když se od něj dredáč odvrátil a opřel se zády o pohovku, jedna ruka ale stále Billa držela.
„JÁ VYHRÁL!“ Georg zvednul pěsti do vzduchu, Gustav sténal. „Jsi na řadě, Bille, dovol mi, nakopat ti prdel.“
Bill ta slova skoro neregistroval, téměř si nevšimnul, že byla vyslovena. Jen paměť mu je připomínala. Cítil, jak se kolem něj silně sevřely prsty, ne tak silně, aby to bolelo, ale přece jen silně. Tom probodával pohledem Georga, který k němu byl otočený zády. Ale to nebyl ten důvod, proč se mu Bill díval do očí.
Zlato. Sekunda ryzího zlata, a pak bylo po všem. Bill si nebyl úplně jistý, jestli to viděl. Něco mu ale říkalo, že má pravdu. Nějakým způsobem Tomovy oči stále držely pár zlatých teček, když se dredatý chlapec vrátil zpět do reality. Bill si byl jistý… Tomovy oči byly zlaté.
~*~
„Vyloučil jsem teorii šílená fanynka!“
Tom se podíval nahoru na své dvojče z pozice, ve které ležel v Billově posteli. Bill byl u stolu a vypínal notebook. Tom se na něj zašklebil. „Proč?“
„A masakr motorovou pilou.“ Bill vstal ze židle a přešel ke svému šatníku a začal se svlékat. Tom pozoroval, jak černé triko spadlo na zem.
„Protože?“ Jeho oči cestovaly pomalu po Billových nahých nohách, když si černovlasý chlapec svlékal kalhoty. Nevěděl, proč se najednou tak zajímal o Billovo tělo. Bylo to hezké tělo, takže to bylo ok.
„Nic z toho nemohlo způsobit nežádoucí účinky.“ Bill si vzal do ruky vlasy a přejížděl po nich hřebenem. Mračil se, když některé prameny odmítaly spolupracovat.
„Rychlé uzdravení a tak? Vyděsilo mě to. Je to skoro úplně pryč, vidíš?“ Tom si vytáhnul tričko ke krku. Brzy ráno, když na něm Bill ležel, opravdu nevěděl, proč jeho bratr chtěl nosit staré triko. Teď už ale věděl, Tom se v něm cítil pohodlně a bylo teplé. Hezké tričko.
Bill vylezl na postel, přišel po kolenou až k Tomovi a rozkročil se nad jeho klínem. Tričko víc vytáhnul a zkoumal zraněné oblasti. Včera odstranili obvaz. Jediné, co tam zbylo, bylo pár tenkých bílých čar. Bill po jedné přejel prsty.
Tom se díval na Billovu tvář. Držel oči tam, nechtěl se podívat dolů. Nebyl si jistý, proč se jeho oči chtějí dívat na místo, kde se Bill setkává s jeho břichem. Opatrně položil na Billův štíhlý pas obě své ruce, palci jej hladil po jeho nahé kůži. Proč si Bill znovu sednul na jeho klín?
Zdálo se, že Bill přemýšlí nad tou stejnou věcí. Díval se na Toma trochu zmateně, jako by si nebyl úplně jistý, jak skončil v této pozici. Potom, když se Bill začal plazit z postele, uklouznul po peřině. „A ta věc s masem.“
„Jaká věc s masem?“ Tom si stáhnul kalhoty a nedbale je hodil na zem vedle Billa.
„‚Nemůžu odtrhnout oči od krví nasáklého steaku‘ věc.“ Bill čekal, dokud se úplně nesvléknul. Tom si nebyl jistý, jestli se chce zbavit svého trika. Potom si vzpomněl, že Bill je skoro nahý a jeho kůže bude pravděpodobně teplejší než triko. „Jo, a ještě ‚extrémní přivlastňování‘.“
„Co to?“ Triko spadlo vedle jeho kalhot.
„Byl jsi příliš majetnický… víš, s kšiltovkami a kytarou a… mnou.“ Bill zaváhal, toho si Tom nemohl nevšimnout. Ví, že se dneska choval trochu… zvláštně.
Vlastně, nebyl si tak úplně jistý, co se stalo. Z počátku byl normální a potom si vzpomněl na svoje drahé čepice. Pak si vzpomněl na kytary a nějak začal pochybovat, že Georg by byl dostatečně pečlivý, kdyby byl kolem nich. Co mu ale vážně vadilo, bylo, když viděl Billa, jak se přiblížil ke Gustavovi, nebo to možná jen cítil.
A potom Georg řekl, že Billovi nakope zadek. Tom si byl jistý, že udělal něco hloupého, protože potom se na něj Bill díval nějak divně. Ve skutečnosti si ale nemohl vzpomenout, všechno, co věděl, bylo, že se cítil, jako by měl brečet. Jeho oči ho divně bolely a pak najednou Billova ruka držela tu jeho a všechno bylo v pořádku.
„Jen se mi nelíbilo, jak se na tebe Gustav díval, to je všechno.“ Potom, co to řekl, mu to znělo divně a brzy se tiše s Billem smál.
„Ach ano, chraň mě před velkým zlým Gustavem.“ Bill na sobě držel peřinu, když si Tom lehal dolů. „A taky vynechávám upíry!“
„Ale proč? To byla tak dobrá teorie.“ Tom se sladce usmíval, přitáhnul si bratra k hrudi pod svou bradu. Billovy dlouhé nohy se zapletly s jeho.
„Protože by to byly jen nějaké dvě malé ranky, ne čáry.“ Bill se znovu dotknul jizvy a přejel po ní. Tom spokojeně zahučel, když přes jeho kůži jemně přejížděly bratrovy prsty.
„Takže, co zbylo?“ Poprvé za dlouhou dobu se Tom cítil unavený v tu správnou dobu. Zajímalo ho, jestli je to tím, že jej stále pálilo za očima. Ještě pořád ho jakoby bolely, ale ne nijak nepříjemně. Jako by je použil pro něco hodně těžkého a jeho svaly relaxovaly, nebo tak něco. Možná je to proto, že si ho dneska honil, nebyl si jistý. Vše, co věděl, bylo, že Billovo tělo bylo tak měkké a teplé. Jeho víčka se pomalu zavírala. Sotva zaregistroval Billův šepot předtím, než usnul.
„Mimozemšťani a vlkodlaci… Já sázím na mimozemšťany.“
autor: firelucy
překlad: Larkys
betaread: Janule
oh, tohle je přesně to, co tak miluju! ten jejich vztah, tak krásně, citlivě popsaný, to, jak se milujou už jenom jakožto dvojčata… bože, miluju to! miluju, když vedle spolu leží, když si takhle krásně povídají, když se nebojí před tím druhým mluvit o čekmoli… prostě to miluju 🙂
a naprosto jsem si zamilovala to tomovo vlčí chování 😀 to majetnictví, které je tu tak skvěle popsáno… prostě…. nádhera! 🙂
LOL, to Tommyho trucování bylo nejlepší 😀 Jen škoda, že mu Bill při jeho hot chvilce nevlezl do koupelny 🙂 😀
Jsem zvědavá, jak se bude Tommyho chování vyvíjet dál. Když jsem četla, jak Bill v jeho očích viděl zlatou, málem se mi zastavilo srdce!:D
A ten konec, no já málem roztála. Hlavně jak spolu leželi v té posteli, zbožňuju když jsou na sebe takoví upřímni a i kdyby si zrovna povídali o naprostých blbostech, já bych stejně byla na vrcholu blaha už jen při pomyšlení že v té posteli jsou spolu 😀 😀
Bill sice sází na mimozemšťany, ale já na vlkodlaky… ha, vsadíme se Bille?! 😀 😀 😀
Tenhle díl byl supeer ˆ____ˆ Tolik jsem se těšila na nějaké další znaky jeho proměny a přišly. I když nebyly nijak drastické. Tak trochu pořád očekávám, že v budoucnu budou, nevím proč, možná jsem ovlivněná těmi filmy, kde se vlkodlaci chovají naprosto nekontrolovatelně.
Ale jsem stále nervózní z toho, že se ještě nesetkal s tím 'mužem-vlkodlakem' Mám pořád takový divný pocit, jakoby se mělo něco zlého semlít, nevím proč tomu tak je a já doufám, že se nic špatného nestane.
Úplně nejvíc byly opět ty důvěrné chvilky mezi dvojčaty. Jsou tu popsanány tak detailně a prostě, zdá se mi, že si jsou mnohem blíž, než si oba uvědomují, že by mohli být. Těším se moc na další díl:) A děkuju za překlad;)
hrozně se mi líbí, jak se k sobě dvojčátka v téhle povídce chovají… mají mezi sebou krásný vztah a nemůžu se dočkat, až se to přehoupne v něco víc… zároveň se ale bojím toho, co se děje s Tomem… a hlavně doufám, že se jeho "proměna" nějak neprojeví na vztahu k Billovi, protože je jasný, že s Tomem něco je… no, rozhodně se těším dál… a děkuji moc za úžasný překlad 🙂
Tak jsem zvědavá, kdy se twincest rozjede, když už máme jen sedm dílů (nebo kolik 😀 )
Miluju to ♥
jůůto je hrozně roztomilý jak se billí o Tomího stará
Majú nádherný vzťah. A Billove teórie sú úžasné. Som zvedavá ako budú reagovať, keď zistia akú pravdu Bill má. Toto je krásna poviedka. Nie kvôli vlkodlakovi ale kvôli tomu ako sa k sebe správajú. A ešte asi preto, že milujem klasický twincest.