autor: Eliott Moon
„Musej, kurva, hrát zrovna tady?“ zavrčel dredatý mladík a pomalu zamířil za duněním hudby.
Vykoukl z okna ložnice a uviděl ho. Ten černovlasý anděl poskakoval po střeše a připravoval se. Jakmile skončila část pro baskytaru, začal pomalu zpívat.
Jetzt sind wir wieder hier
Bei dir oben aufm Dach
Die ganze Welt da unten
Kann von mir aus untergehen heute Nacht
Sind wir zum letzten Mal zusammen?
Es hat doch grad erst angefangen
Bei dir oben aufm Dach
Die ganze Welt da unten
Kann von mir aus untergehen heute Nacht
Sind wir zum letzten Mal zusammen?
Es hat doch grad erst angefangen
„Wow, jsem si nikdy nevšim, že zpívá tak dobře,“ zamumlal si chlapec -mimochodem jmenoval se Tom- jakmile protagonista skupiny Tokio Hotel začal zpívat. Tom se opřel o parapet a sledoval, jak si Bill Kaulitz užívá zpěv a ječící fanynky dole.
Přímo před jeho domem, co domem, oknem, točili Tokio Hotel klip k písničce Der letzte Tag. Stáli na střeše nižšího domu, takže Tom je ze svého okna měl jako na dlani.
Wenn dieser Tag der letzte ist
Bitte sag es mir noch nicht
Wenn das das Ende für uns ist
Sag’s nicht, noch nicht
Bitte sag es mir noch nicht
Wenn das das Ende für uns ist
Sag’s nicht, noch nicht
Zatímco Bill zpíval: „Sag’s nicht, noch nicht,“ zadíval se na Toma, jako by snad vycítil jeho pohled. Tom – učarovaný oříškovou hnědí Billových očí – jeho pohled chvilku opětoval, pak však odvrátil pohled a šel si zalít svou kávu, na níž postavil vodu právě v tu chvíli, kdy začaly znít první akordy na bicí.
Slova ho ovšem provázela až do kuchyně.
Ist das etwa schon der Tag danach
Wo alle Uhren stillstehn
Wo’s am Horizont zu Ende ist
Und alle Träume schlafen gehn?
Sind wir zum letzten Mal zusammen?
Es hat doch grad erst angefangen
Tom musel uznat, že asi byla chyba vypínat rádio či přepínat kanál televize vždy, když Tokio Hotel měli něco hrát. Černovlásek měl dokonale plný hlas.
Ale… něco tam chybělo. Tom se vrátil k parapetu a zašilhal po své Gibsonce.
Pak si to uvědomil. Tokio Hotel neměli kytaristu. Ve skupině vystupovali pouze Bill jako zpěvák a takzvaná „G-éčka“, která měla na svědomí baskytaru a bicí. Přesto se obvykle slýchalo hlavně o Billovi. Ne, že by Géčka nikdo neznal, jen nebyli tak výrazní.
Wenn dieser Tag der letzte ist
Bitte sag es mir noch nicht
Wenn das das Ende für uns ist
Sag’s nicht, noch nicht
Bill pořád pošilhával do okna, v němž spatřil toho pěkného dredáče. Pěkný, to usuzoval podle horní půlky těla, zbytek neviděl.
A teď vlastně neviděl nic, okno zelo prázdnotou. Pouze na parapetu zůstal velký hrnek s obsahem, z něhož se hojně kouřilo.
Das ist der letzte Tag
Das ist der letzte Tag
Ist das der letzte Regen bei dir oben aufm Dach?
Ist das der letzte Segen und unsere letzte Nacht?
Hat unser Ende angefangen?
Egal, wir sind ja noch zusammen
Bill si dovolil lehce se zasnít. Slova písničky znal nazpaměť, vždyť je sám psal. Vždy věděl, že je píše pro někoho, komu by je chtěl věnovat, ale neměl, komu.
Jemu by je věnoval rád. Ale kdo byl ten ON? To se Bill nedozví.
Zklamaně potřásl hlavou a už se soustředil pouze na text a fanynky.
Ale stejně mu to nedalo a sem tam do okna mrknul. Pořád nic.
Wenn dieser Tag der letzte ist
Bitte sag es mir noch nicht
Wenn das das Ende für uns ist
Sag’s nicht,noch nicht
Teď už zmizel i hrnek. Což asi znamenalo, že jeho majitel nehodlal pokračovat ve sledování jejich vystoupení zdarma.
Wenn dieser Tag der letzte ist
Bitte sag es mir noch nicht
Und wenn du bleibst
Dann sterbe ich noch nicht, noch nicht
Ist das der letzte Regen bei dir oben aufm Dach?
Ist das der letzte Segen?
Sag’s nicht, noch nicht
Das ist der letzte Tag
„Divák“ se do konce písničky neobjevil.
Bill se pořád ukláněl, děkoval a tvořil podobné opičky, jako by doufal, že vyláká dredáče k oknu.
Po chvíli už nemohl více zdržovat, protože Géčka ho netrpělivě popoháněla dovnitř. Posmutněle se tedy naposled uklonil a odešel.
„Jste dobří!“ chválil je David nadšeně. Bill se spokojeně pousmál.
Za pár dní se mu dredáč naprosto vykouřil z hlavy a on se soustředil na text písně, kterou měl před sebou.
Potřeboval psát písně pro nové album.
Schrei – z něhož pochází i písnička Der letzte Tag – mělo ohromný úspěch, takže David chtěl pokračovat.
Bill už nějaké písně napsal a celkem se mu líbily. Třeba Rette mich. Kéž by někdo přišel a vskutku ho zachránil.
„Reden, Reden…“ mumlal si, zatímco se snažil přijít na to, jak pokračovat. Vlastně měl pouze hookline – prostě pouze ono Reden, a věděl, že do té písně patří dvojsmysl. Ale nevěděl, jak má pokračovat.
Zíral na notový papír a za boha nemohl napsat ani řádek. Byl tak frustrovaný.
Zlostně popadl mobil, který začal vyhrávat písničku od Neny.
„Ano?“ štěkl.
„Klídek, Bille,“ ozval se David. Bill se zhluboka nadechl, aby potlačil frustraci.
„Co potřebuješ, Davide?“ zeptal se mile, zatímco propiskou zuřivě čmáral po novinách.
„Přijeď, nejlépe hned, potřebuju s tebou a Géčky něco probrat,“ prohlásil a zavěsil.
„Tak čau…“ zamumlal Bill do pípajícího sluchátka.
Pomalu se sbíral. Hotové písně i papír s jediným slovem; Reden, si srovnal do náruče a zamířil ven z bytu.
Čekal na něho šofér, Géčka už seděla v autě.
„Zase se dovím všechno jako poslední,“ zabrblal, zatímco si papíry rovnal. Měl doma rukopisy, tohle to byly – kromě onoho prokletého Reden – kopie, přesto o ně nechtěl přijít.
„Nevíte, co David chce?“ zajímal se, když se s Géčky pozdravil. Basák pouze pokrčil rameny.
„Já nic, já bubeník,“ přispěl ke konverzaci inteligentní vložkou Gustav. Bill protočil oči.
Zase se dostal do „své“ nálady. Vždy, když mu něco nešlo, byl protivný na všechny kolem.
I teď se tedy místo vtipkaření opřel a zíral z okna na ubíhající domy. Přeci jen, ačkoliv se cítil pod psa, nechtěl bezdůvodně urážet kluky, když za nic nemohli.
„No konečně,“ uvítal je Jost vřele. Bill se posadil do nafukovacího křesla, songy tiskl k sobě jako štít a zíral na manažera, jako by za to mohl on.
„Billovi zase nejde psát?“ prohodil David šeptem ke Georgovi. Georg neurčitě kývl a usadil se na svou stoličku. Gustav plynule zaplul za bicí.
„Cos potřeboval?“ zeptal se nakonec Bill nerudně.
„No, víte,“ podrbal se David rozpačitě ve vlasech, „jak bych začal…?“
„Možná od začátku,“ odsekl černovlásek kysele. David protočil očima.
„Prostě jsem dostal dopis, kde jakýsi Tom Trümper píše, že Tokio Hotel něco chybí… ne, Bille, nepřerušuj mě,“ mávl rukou, když viděl, jak Bill otevírá pusu, aby mu něco od plic řekl. „Spolu s tím dorazila tahle nahrávka. Chci, abyste si ji poslechli a řekli mi, co si o tom myslíte,“ řekl vážně, než zapnul přehrávač. Studiem se rozlehly první akordy Der letzte Tag, ale jinak.
Byla tam navíc kytara. A navíc velmi dobře zakomponovaná. Bill musel uraženě zkonstatovat, že takhle to zní líp.
„Takže jsme se shodli na tom, že s doprovodem kytary to zní líp. Proto jsem Toma…“ Jeho vážně míněná slova přerušilo zaklepání. „Dále!“ křikl. Dveře se otevřely a dovnitř vešel onen dredatý mladík v „hoperském“ pohodovém oblečení velikosti XXL. Bill, který se zrovna napil Red Bullu, se zakuckal a vykuleně na mladíka koukal. Jeho hlavou se prohnaly vzpomínky na natáčení i na pohledy, kterými onoho mladíka častoval.
„Proto jsem Toma pozval k nám, abych mu učinil nabídku na místo kytaristy v kapele. Jestli souhlasíte.“ Poslední věta patřila i Tomovi.
Géčka souhlasila okamžitě. Bill se zamyslel.
Pustit si onoho dredáče, dobře, tak Toma, do kapely, bylo jako vzít do rodiny někoho z ulice.
Ale na druhou stranu Tom vypadal sympaticky, líbil se mu a kytara by songům skutečně dodala šmrnc.
Zadíval se do Tomových – překvapivě hlubokých – hnědých očí.
Založil si ruce přes hrudník.
„Fajn,“ kývl, jako by se ho to netýkalo. Tom vykulil oči, takhle si tedy Billa nepředstavoval.
„Nevšímej si toho, má jen menší tvůrčí blok, tak je protivný,“ usmál se Gustav povzbudivě na Toma.
„Já to slyšel!“ zavrčel Bill, zatímco se začal prohrabávat texty, aby je mohl upravit pro kytaru.
„Tak?“ podíval se na Trümpera. Ten se zarazil.
„Co?“
„Bereš to?! Jestli ano, musím překomponovat hudbu, tak se rozhoupej!“ zavrčel. Opravdu nebyl zrovna v náladě. Tom se soustředěně zamračil. Věděl, že Bill se umí chovat i líp.
„Beru to,“ usmál se na Davida.
Tom hrál s Tokio Hotel už přes půl roku a nedokázal si představit, že by to bylo jinak. Zjistil, že Bill se opravdu umí chovat mnohem lépe. Chytře totiž Reden odložil, a zatímco vyráželi po koncertech se Schrei písničkami, vymýšlel další.
Navíc Tom zjistil ještě jednu zarážející věc, že se do Billovy milé stránky zamiloval. Totálně.
„Ahoj,“ postavil se Tom do dveří zpěvákova pokoje, nesoucího číslo 483. Bill k němu zvedl oči.
„Ahoj,“ usmál se. „Pojď dál,“ pokynul mile. K Tomovi se choval vždy mile, jeho city mu snad ani jiné chování nedovolily.
„Víš, chtěl jsem si promluvit,“ začal Tom, když se posadil na postel vedle Billa.
„O čem?“ naklonil černovlásek hlavu na stranu. Tohle nevinné gesto Toma připravilo o kontrolu, a on se po zpěvákovi prostě vrhnul.
Bill se polibku nebránil. Naopak. Objal dredáče kolem krku a zapojil se do tření rtů o sebe.
Olízl sladké polštářky Tomových rtů, aby se dostal dál. To se Tomovi líbilo, takže mu přístup usnadnil. Bill zavřel oči a nechal se unášet na vlně extáze, když se jejich jazyky střetly.
Prsty u nohou se mu kroutily slastí, ruce se mu třásly, proto je raději pevně zaťal do Tomova velkého modrého trika.
„Ach, Tome,“ vydechl zamilovaně, když se na chvíli odtáhli od sebe.
Pak už šlo všechno rychle. Jako by nastal Poslední den.
Tom usnul. Bill však spát nemohl. Proto se potichu, pouze v boxerkách, usadil ke stolku a na čistý notový papír nadepsal Reden.
Když se Tom probudil, apartmá se neslo drnkání kytary a jeden krásně sametový hlas.
Hallo
du stëhst in meiner Tür
es ist sonst niemand hier
du stëhst in meiner Tür
es ist sonst niemand hier
ausser dir und mir
komm doch erstmal rein
komm doch erstmal rein
der Rest geht von allein
in Zimmer 483
in Zimmer 483
Hier drinnen
ist niemals richtig Tag
Das Licht kommt
Das Licht kommt
aus der Minibar
und Morgen wird hier auch nicht hell
Willkommen im Hotel
und Morgen wird hier auch nicht hell
Willkommen im Hotel
Wir wollten nur
reden
und jetzt
und jetzt
liegst du hier
und ich lieg da neben
und ich lieg da neben
reden reden
Komm her
wir werden nicht gestört
das hab ich schon geklärt
das hab ich schon geklärt
„Don´t disturb“
Egal
Egal
Wo wir morgen sind
die Welt ist jetzt hier drinnen
die Welt ist jetzt hier drinnen
leg dich wieder hin
Ich hör dir zu
seh dein Gesicht
deine Lippen
deine Lippen
öffnen sich
Red langsam
Red langsam
Bitte nicht zu schnell
Willkommen im Hotel
Willkommen im Hotel
Wir wollten nur
reden
und jetzt
und jetzt
liegst du hier
und ich lieg da neben
und ich lieg da neben
reden reden
Vor der Tür Alarm
die ganze Welt ruft an
Alle zerren an mir
Alle zerren an mir
ich will mit kiner ausser dir
reden
reden
reden
autor: Eliott Moon
betaread: Janule
Ježíši, to je pěkné…=)♥
Hrozně povedená milá povídka, fakt se mi líbila, skvělý nápad, jak Tom s Billem k lásce přišli =)♥
Ou, moc pěkný x) Krásný zahájený jinak podělanýho odpoledne xD
Ne, vážně, tahle povídka mi dokonale zvedla náladu, originální způsob toho setkání a všechno…<3
moc povedená práce… originální nápad 🙂 moc se mi to líbilo 🙂
Elliot.. ty překvapuješ.. ta povídka mě uplně okouzlila.. je skvělá 🙂 ♥
Jů 🙂 tyhle povídky sou nejlepší! ty co docela zapadaji do skutečnosti až na toho Toma samozdřejmě :o)
elliot… má drahá elliot… ty moc dobře víš, jak tuhle povídku zbožňuju, že? a jak vůbec zbožňuju obě písničky a ty dva tady a to jejich setkání a sblížení a… no, prostě to víš xD jen jsem chtěla, abys věděla, že jsem to četla i tady… 🙂
hodně povedená povídka! i s těma písničkama 🙂
"nebudem sa rehotať" "nebudem sa rehotať" "nebudem sa rehotať" "xD xD xD xD xD"
vraj: "Já nic, já bubeník," xDDD som mierne nemohla zlatko geniálne!! xDDD
Děkuju za chválu, opravdu si toho vážím 🙂
Moc pěkně napsané.