Mask of lies and love 3.

autor: Sch-Rei

V ten moment jsem i litoval toho, co jsem udělal. Nelituji toho, že jsem ho zmlátil, ale že jsem ho nechal jít! Proč? Mohl jsem toho plachého idiota využít, a už by se tady nikdy neukázal! Myšlenky, které se mi honí hlavou… Aah, musel mít úžasný tělo! Sice ne moc vypracovaný, ale byl pěkně hubený, a ty jeho hubeňoučké boky, které se rýsovaly pod volným trikem… Kurva! Nad čím to přemýšlím? To není možný, že si představuju sebe s nějakým debilním kreténem, co mi chce posrat život, jak s ním… Nee! To je moc! Musím se jít vzpamatovat. Nejlíp se jít za klukama pořádně zkalit, a užít si s nějakou kočkou. To pomůže. Vyšel jsem ven, a mířil jsem ke stolu, kde seděli kluci obklopení sexy blondýnkama.  

„Bille? Proč ten kluk, co byl s tebou, vyšel s brekem? Co jsi mu udělal?“ Smáli se.

„Nechte to bejt… To je moje věc, jasný?“ Posadil jsem se, a přitáhl si k sobě jednu z těch holek, co se tam na kluky lísaly. Posadila se mi na klín a přimáčkla na rozkrok. Uvědomil jsem si, že na to teď nemám náladu. Vůbec se mi do toho nechtělo. Pořád musím myslet na Toma. Ne na něj, ale na to, jaký by to… Sakra! Proč pořád myslím jenom na sex? No co, jsem prostě takovej. Ale nemůžu si od té myšlenky pomoct. Strašně moc bych chtěl už konečně po dlouhé době… Eh, kluka?

„Hej, kluci, sorry, ale mám ještě něco na práci. Pak se vám ozvu.“ Odstrčil jsem od sebe tu holku, a vyběhl jsem ven. Kde asi můžou bydlet, sakra?

Netrvalo dlouho, a viděl jsem na dětském hřišti schoulené klubíčko na lavičce. Přišel jsem k němu.

„Tome?“ šeptl jsem, a žduchl do něj. Lekl se mě a spadl. Zaskučel bolestí.

„C-Co… Co po mně ještě chceš, Bille?“ Po tváři mu sjela slza.

„Tomi, promiň. Moc mě  to mrzí, nechtěl jsem ti ublížit. Opravdu je mi to líto! Byl jsem prostě… Já… Nevěděl jsem, jak na to reagovat. Odpustíš mi, prosím?“ No, zatím mi to šlo dobře. Usmál jsem se, a přišel k němu. Natáhl jsem k němu ruku, abych mu pomohl se postavit na nohy. Chvíli váhal, a nakonec spojil svou dlaň s tou mou, a nechal se ode mě zvednout. Stále si ode mě držel odstup.

„Ale bráško, nemusíš se mě bát. Opravdu ti neublíží, hm?“ Usmál jsem se. Musel jsem si získat jeho důvěru!

„O-opravdu?“ Pípl, a setřel si z tváře slzu. Byl hrozně moc plachý. Chytil jsem ho za ruku.

„Už mi věříš?“ Opět jsem se na něj kouzelně, ale hraně usmál. Pousmál se. Na to, že je tak moc plachý, je strašně důvěřivý. To se mu nevyplatí! A hlavně ne u mě…

Stále ho držím za ruku, ale on ji má volně. Jdeme někam pryč, směrem k hotelu. No, začíná se stmívat, a Tom se začíná třást zimou.

„Nechceš jít ke mně?“ Pípl jsem do ticha.

„B-Bille…“ Zakoktal mé jméno.

„Tome, vidím jen, že je to zima. Můžem si udělat nějaký pěkný večer… Když jsme teda bráchové, hm?“ Pustil jsem jeho dlaň, a ruku mu položil přes rameno, na které mi položil hlavu. Překvapilo mě to, jak se u mě drží, po tom, co jsem mu udělal. Ale jsem rád, že už mám aspoň část té jeho důvěry.

„Dobře…“ Vydechl. Změnili jsme směr, a šli ke mě domů. Máma doma nebude, takže tam máme vše jen pro sebe!