autor: PoorMedea
Tři
~
Druhý den se Tom přistihl, jak kráčí k jeskyním, sotva se slunce dotklo obzoru, i přesto, že věděl, že draci jsou spíše noční tvorové. I tak by bylo zbytečné čekat. Byl vzhůru několik hodin, převaloval se v posteli, jak myslel na draky. Chtěl znovu vidět Billa, mít šanci s ním doopravdy mluvit. A víc než to, chtěl se mu omluvit za urážku. Tom si stále nebyl úplně jistý, co udělal špatně, ale měl jisté tušení…
Bill chtěl, aby se vrátil zpátky, udělal víc, než že to jen na konci jejich prvního setkání navrhnul. A přesto, rok co rok ignoroval jeskyně, odmítal víc než jediný pohled jejich směrem, kdykoliv se přiblížila pářící sezóna. Předpokládal, že drak měl plné právo být naštvaný, i přesto, že sám sobě říkal, že Bill dostal, co chtěl a nikdy víc mu nevěnoval už ani jednu myšlenku.
Tom bojoval sám se sebou, jak ho nejisté kroky nesly hlouběji do jeskyní; vždycky mu říkali, že draci mají lidi jen pro jeden jediný účel, a přesto Billův pohled a tón předešlý den vypovídaly o něčem jiném. Ale pravděpodobně to bylo jen zbožné přání na jeho straně, uvědomil si Tom s povzdechem. Protože on chtěl víc od Billa, nebyl schopen zbavit se myšlenek na draka ani po letech. Jejich první setkání ho zničilo na samém začátku – i když se Tom rozhodně potom ještě snažil – a zanechalo v něm touhu, které si nebyl vědom až do chvíle, kdy se předešlý den s drakem opět setkal.
I v tomhle jiném těle, i když na něj zíral těma plazíma očima, Bill dokázal zvýšit jeho tep, rozvířit vzpomínky na jejich první, žhavé setkání. Tom zatřásl hlavou, cítil se trapně, že takhle reagoval na zvíře, a přesto to nedokázal skrývat. Pořád tam byl dostatek z plachého, svůdného chlapce, který dokázal rozpohybovat Tomovy smysly, vzpomínky na jejich společně strávený čas rozžhavily jeho tvář.
Tom nevěděl, jaký byl jeho plán, až najde draky, nevěděl, jak najde Billa, nebo co řekne, až ho najde. A přesto se hnal stále dopředu, sám sobě říkajíc, že když už nic jiného, tak dnes splní svůj úkol s počtem. Alespoň jednu ze svých povinností by splnil.
Draci žijí hluboko pod zemí, daleko, daleko pod povrchem a školou. Tom nikdy nebyl v jejich hnízdě; draci vždy preferovali přiblížit se sami blíže k povrchu, aby se mohli setkat se svými lidskými sousedy. Jeho rozporuplné mysli připadalo, jako by šel několik hodin, jeho nohy ho spolehlivě nesly stále níž. Konečně ho do nosu uhodila vůně několika stovek rozžhavených výdechů, nepřekonatelná v její náhlosti. Světlo problikávalo proti temnotě, a Tom zastavil, zhluboka se nadechl předtím, než pokračoval dál do dračího hnízda.
Před ním se otevřela obrovská jeskyně, její strop vysoko nad jeho hlavou, prostor tak obrovský, že nemohl rozeznat druhý, temný konec. Pár ohníčků plápolalo na zemi, jejich tančící plameny vytvářely zvláštní zlověstné stíny na stěnách.
Kamkoliv se Tom podíval, tam byli draci.
Jejich těla lemovala místnost, velcí draci, a menší, pojídající, spící, mumlající jeden k druhému, navzájem propletení.
Dech se mu zadrhl v hrdle, jak Tom pozoroval obrázek před sebou, oči rozšířené. Byly tam stovky draků, zaplňující masivní místnost, zdálo se, že vyplňují každičkou skulinku a průchod, který je dělil od hlavní jeskyně.
Problém rozhodně nebyl v úbytku počtu, pomyslel si Tom s roztřeseným zatřesením hlavy.
Nikdy neviděl tolik draků najednou. Myslel si, že má přibližnou představu o tom, kolik v Tokijském klanu draků je, když je vídal létat po obloze na lov. A přesto si teď uvědomil, že vídal jen minimální část, těch pár, kteří se vydávali hledat potravu.
Nechal své oči bloudit po plazech s pocitem lehké bezmoci. I kdyby se rozhodl, že Billa najde, nebyl si jistý, jak by to v tomhle davu měl udělat; místnost vypadala jen jako hromada dlouhých ocasů a mohutných, kožených křídel. Jejich těla byla propletena tak, že Tom nevěděl, kde jeden končí a druhý začíná.
Pohnul se vpřed z čiré zvědavosti. Pár hlav se při jeho tichých krocích zvedlo, a Tom nejistě zamrznul na místě.
Co tady děláš, maličký? Promluvil hlas v Tomově hlavě; zněl staře, a přesto vyrovnaně. Tomovy oči přejely po nejbližších dracích, hledaje toho, který k němu mluvil, až se zastavil na znervózňujících zlatých očích.
Ten drak byl jeden z největších, které kdy Tom viděl, a sledoval jej pevným pohledem.
Tom zalapal po dechu. „Ahoj, já jsem, uh, ze školy?“ začal a červenal se nad svým chvějícím se hlasem. Zdálo se mu, že v dračích očích viděl problesknout pobavení. „Měl bych vás spočítat?“ nemohl zabránit nadzvednutí jeho hlasu; připadalo mu to neslušené, oznámit to jinak, než jako otázku. I kdyby byl Trenérem déle než týden, Tom si byl jistý, že by nemohl dávat rozkazy drakovi, jako byl tenhle, tak starý a znalý.
No, směle do toho, maličký, řekl drak a mrknul pohledem po masivní místnosti.
Tom se zamračil a následoval dračí pohled, uvědomoval si nemožnost tohoto úkolu. Zabralo by to hodiny, i kdyby neztratil přehled o tom, kterého už počítal. Tak, jak to bylo, tak, jak leželi propletení jeden do druhého, Tom věděl, že je to beznadějné.
„Pokud teda nevíš, kolik vás tady je?“ zeptal se s nadějí.
Vím, odpověděl drak, pobavení patrné v jeho hlase. Ale nemyslím si, že to je odpověď na tvůj problém.
„Ne?“ zeptal se Tom. „Chci říct, můj problém?“
Drak si tiše odfrknul. Myslím si, že bys měl více štěstí, kdyby sis promluvil s mladým Billem, navrhl mírně.
Tom cítil, jak se mu do tváří nahrnula červeň, když si uvědomil, že tenhle drak ho zná, ví o jeho vztahu s Billem.
„Nejsem si jistý, že se mnou mluví,“ přiznal Tom a lehce svěsil hlavu.
Ano, on je tvrdohlavý. Ale opravdu si myslím, že by to vyřešilo všechny tvé problémy, kdybys dokázal, aby ti odpustil, řekl drak významně, což donutilo Toma se zamračit.
„Co tím myslíš?“ Byl si jistý, že drak nemluví jen o jeho milostném životě, a přesto, co mohl vědět o Tomových problémech?
Opravdu by sis měl promluvit s Billem, řekl drak klidně, sklonil hlavu na pokrčené končetiny, a zavřel oči.
Tom si frustrovaně povzdechl. Tahle stvoření byla tak notoricky záhadná, a on se rozhodně nechystal začít klást požadavky na tak vyspělého – nemluvě o tom, jak velkého – draka před sebou. Ne potom, co byl tak jasně odmítnutý.
Takže ten drak si myslí, že by měl mluvit s Billem… Tom pozoroval místnost, zajímalo ho, jak najde svého draka ve změti ostatních těl.
A pak ho něco napadlo. Pousmál se a udělal pár kroků vpřed, tiše, s mlaskáním, zavolal: „Hej, maličcí, táta je tady!“ Postoupil dál do jeskyně, očima prohledával prostor. „Pojďte k tátovi!“
Najednou se po jeho levé straně zvedl závan pohybu, a on se otočil, aby viděl tři malé postavy, jak se řítí směrem k němu. Usmál se, jak se připravil zachytit je, očima těkal někam za ně, kde se Bill zvedal následovat své děti.
Oh, řekl Bill krátce, když se jeho oči setkaly s Tomovými.
Tom, v rozpacích, sklopil hlavu. Nechtěl, aby na něj byl Bill naštvaný, ale když nevěděl, co udělal špatně, nevěděl, jak to napravit.
Zase ses mě přišel zeptat na kouzlo? Zeptal se drak ostře.
„Ne, já, uh, přišel jsem, abych tě viděl.“ Tom si přál, aby zněl víc přesvědčivě, než se cítil.
Vážně?Zeptal se Bill skepticky.
„Vážně,“ stál si za svým Tom, a zvedl pohled k tomu jeho. „Chtěl jsem se omluvit za včerejšek. Omlouvám se, jestli jsem tě urazil.“
Mladí draci dováděli kolem jeho kotníků, a Tom natáhl ruku, aby je pohladil po hladkých zádech, přestože jeho oči zůstávaly na Billovi. Chtěl je poznat víc, vynahradit si roky ztráty, ale právě teď se soustředil na Billa.
Omlouváš se za včerejšek, nebo za to, že ses nikdy nevrátil?
„Oboje,“ odpověděl Tom rychle. „Omlouvám se, že jsem se nikdy nevrátil, nevěděl jsem, že jsi chtěl.“
Ale já řekl…
„Já vím,“ přerušil ho Tom. „Ale všichni říkají, že draci od mužů chtějí jen jedno…“
Všichni?Zeptal se drak šibalsky.
„Moji učitelé,“ zašeptal Tom slabě.
V tom případě tvoji učitelé nevědí nic, odfrknul si Bill, otočil se k němu zády a usadil se na kyčlích. Tom nejistě postoupil vpřed.
„Bille,“ řekl a natáhl ruku vpřed. Nejistě se draka dotknul, otřel se o něj jen konečky prstů. Povrch byl pod jeho prsty jiný, ale to horko bylo stejné, pálilo s takovou intenzitou, až se Tom potil, přesto se přitisknul blíž. „Omlouvám se,“ promluvil. „Prosím, vysvětli mi to.“
Byl ochotný akceptovat fakt, že jeho učitelé nevěděli, o čem mluví, že všechno, co mu kdy řekli, bylo špatně, pokud to znamenalo, že s ním Bill bude opět mluvit.
Drakova hlava se pootočila, zkoumal ho přimhouřenýma očima. Proč se staráš? Je to jen proto, abys o tom mohl podat zprávu svým šéfům?
„Nezajímají mě. Jen ti chci lépe porozumět,“ odpověděl Tom upřímně. „Prosím?“
Bill ho ještě chvíli podezíravě pozoroval, než se povolně pootočil.
Myslíš si, že vás chceme jen na sex?
„No… ano,“ přiznal Tom, červenal se.
Není to o sexu, řekl Bill rozzuřeně. Chci říct… je. Očividně. Ale není to jen o sexu.
Tom byl rád, že drak zněl stejně trapně, jako se Tom cítil.
„Tak o čem to ještě je?“ pobídnul ho, když drak vypadal rozhodnutý nepokračovat.
Páření, zašeptal Bill v jeho hlavě.
Tom se zamračil. Nebylo to snad to samé?
Víš vůbec, jak příšerné to je, mít pokaždé jiného partnera? Měnit se podle toho, co nějaký cizinec chce jen proto, abychom ochutnali to, co potřebujeme?Bill v jeho hlavě zněl zoufale, a Tom, bez přemýšlení, konejšivě hladil jeho záda.
„Co potřebujete?“
Partnery, zašeptal Bill. Společnost. Nechci jen jednu noc s nějakým cizincem. Chci víc…
„Myslíš… lásku?“ vyjekl Tom.
Drak rezervovaně sklopil hlavu k zemi, hleděl na Toma přes husté, tmavé řasy.
Tom zalapal po dechu. Bill chtěl vztah.
Najednou se slova starého draka přehrávala v jeho hlavě. Řešení všech jeho problémů.
„To proto poklesla kouzla?“ zeptal se Tom s očima rozšířenýma. „Vy to jen nechcete, vy potřebujete partnera?“
Páříme se pro život, Billův hlas v jeho hlavě byl jemný, nejistý.
„Ooh,“ Tom vydechl, porozumění konečně zapadlo. Jeho tváře byly žhavější, než by si myslel, že je možné.
Bill ho žádal o slib, o další závazek, který by ho svázal na místě.
Tom chtěl uskočit od té myšlenky, od toho, co Bill žádal, co nabízel… ale pohled na drakově tváři ho donutil pozastavit se. I v plazí podobě vypadal Bill tak plachý, sladký, jak čekal na Tomovu reakci.
„Já- já si nejsem jistý,“ vykoktal, sklápěje pohled k zemi. Nevěděl, co říct, co si myslet.
Drak si povzdechl, jeho horký dech štípal v očích. Je to v pořádku, zamumlal a otočil se. Přesně tohle jsem očekával.
Tom ho sledoval, jak se plahočí pryč, sklíčenost prohýbající jeho záda, způsob, jakým měl sklopenou hlavu.
Vypadal kompletně poraženě, a Tom už se více nedivil úbytku kouzel, ne, pokud se všichni draci cítili takhle. I v místnosti přeplněné bytostmi jeho druhu, Bill vypadal neuvěřitelně osamělý, když se pokládal na původní místo svého odpočinku. Jak se stočil do klubíčka, malý a zranitelný. Jeho děti si prorazily cestu k němu, obklopily jeho postavu, tázavě štěbetaly.
Tom se musel podívat jinam, jeho srdce se nad tím pohledem stahovalo.
Alespoň teď má nějakou odpověď pro Akademii, pomyslel si s úšklebkem. Jaké to uklidnění.
Tom se vydal na cestu zpět na povrch, která mu připadala dvakrát tak dlouhá než cesta dovnitř, jak se na něj tlačila síla viny. Minulou noc přemítal nad tím, co od něj Bill chtěl. Teď to věděl, ale otázkou bylo, jestli mu to chce dát?
Bill byl drak, konec konců. Tom přemýšlel nad tím, jak děsivá byla samotná představa říct jeho otci, že se zajímá jen o muže. Ale co teprve říct mu, že se zajímá o jiné druhy?
A přesto nemohl popírat, že stále po Billovi toužil, že i v plazí podobě dokázal dračí pohled způsobit, že jeho srdce divoce bilo. A pak tady byly děti, které ho znaly a bezmezně mu důvěřovaly, přestože byl člověk.
Těžké kroky nesly Toma pryč z jeskyní, zatímco podobné myšlenky zaměstnávaly jeho mysl. Nikdy předtím nebyl ve skutečném vztahu, jen pár příhod s kluky z Akademie, kteří sdíleli nadšení pro jeho zálibu. A Bill ho nežádal jen o to, zkusit si vztah, řekl, že draci se páří pro život.
Tom sebou trhnul. Bylo mu teprve 19! Je připravený učinit tak závažný slib?
Jasné slunce Toma zastihlo nepřipraveného, jak se mrkaje objevil na povrchu. Ztratil přehled o čase, a na chvíli se kolem sebe zaraženě rozhlížel, překvapený, že je venku z temnoty, z vlhka dračího hnízda.
Věděl, že musí jít podat hlášení Marcusovi a Michaelovi, a přesto se přistihl, že se odmítá vydat směrem ke škole. Jediné, na co mohl myslet, byl pohled, jak Bill vypadal, když odcházel, hlavu sklopenou k zemi, když se od něj otočil.
Ta představa ho bolela u srdce, a i přesto se otočil a odešel.
~
Tom nejistě zaklepal na dveře z tmavého dřeva před ním, jeho oči sledovaly zrnitý vzor, zatímco čekal na nějaký zvuk zevnitř. Nervózně si okusoval rty, jak vteřiny míjely, přemýšlel nad tím, co řekne, jak podá své vysvětlení.
Předtím, než stihl dojít k nějakému závěru, dveře před ním se otevřely a on stál tváří v tvář Marcusově zamračené tváři.
„Kaulitz! Co to zkoušíš, schovávat se na chodbě?“ zahučel.
„Já- co?“ zakoktal Tom, jak ho přetáhl přes práh.
„Klepat jako student. Bože, připadám si jako chůva,“ hučel dál muž, jak táhl Toma za sebou.
Uvnitř seděl Michael za stolem, stoh papírů před sebou. Vzhlédl nad náhlým pohybem a mrknul na Toma, který byl bez okolků nemístně usazen do židle u stolu.
„Kaulitz,“ pozdravil větší muž, „máš nějaké novinky?“
Tom se zavrtěl na svém místě, více než jen překvapený neobvyklým zacházením. „Já, uh, jo,“ vysoukal ze sebe pod pevným pohledem Michaelových modrých očí. „Vím, proč je úbytek kouzla.“
„Vážně?“ Mužovo obočí vylétlo vzhůru. „Po dvou dnech pátrání?“
Marcus vyjádřil svou skepsi méně zdvořile, když zamumlal „kecy“ někam do knížky, kterou měl před nosem.
„Mluvil jsem s pár draky,“ vysvětlil Tom omluvně. „Vědí, v čem je problém.“
„A?“ pobídnul ho Michael i přesto, že nedůvěra v jeho hlase byla stále patrná.
„Um, oni, draci… no, oni potřebují,“ Tom zakopával o slova, jak se snažil najít ta správná, jeho tváře se zatím zabarvovaly do ruda, když sklopil pohled. „No, oni se cítí tak nějak… osaměle?“
„Osaměle?“ odfrknul si Marcus a odložil svou knihu. „Jsou jich tam dole stovky!“
„Yeah, ale oni chtějí, uhm, lidskou společnost,“ použil Tom slova, která mu vložil do hlavy Bill.
„Neprodukují kouzlo proto, že chtějí více přátel?“ zeptal se Marcus směšně. Tom se otočil od jeho hrubého pohledu, zadíval se na Michaela, jehož výraz byl o něco inteligentnější, uváženější. Tom cíleně mluvil k většímu muži.
„Partnery,“ řekl Tom rozhodně, i přes ponížení, které v tu chvíli cítil. „Chtějí- ne, potřebují– lidské partnery.“
„Partnery? Jako–?“
„Lásku,“ přikývl Tom. „Na celý život.“
„Jsi si jistý?“ zeptal se Michael obezřetně, přestože Marcus si odfrkával v rohu.
„Naprosto.“
„No,“ řekl muž a opřel se ve své židli, z prstů vytvořil menší stříšku. Po dlouhé pauze se na jeho obličeji objevil úšklebek.
„Vypadá to, že se přeci jen budeš muset usadit,“ střelil přes rameno na menšího muže, a Marcus okamžitě zrudnul.
„Já- já- co?“
Tom si nemohl pomoct, ale rozesmál se. Jeho nervozitu najednou vystřídala touha povědět Billovi o téhle scéně. Zamračil se nad tím impulsem, překvapený sám sebou. Dokázal si představit, jak běží dolů do jeskyní, a vypráví o Marcusově zděšení, a poslouchá Billův smích v mysli.
Najednou si neskutečně přál být dole s drakem, a uvědomil si, že tohle bylo to, co mu celou dobu chybělo – společnost. Bill by ho nesvazoval. Dal by mu někoho, s kým může mluvit, s kým se může smát a soucítit. Někoho, na koho by se mohl těšit každý den.
Tom nikdy nepřemýšlel nad tím, že by se chtěl sblížit s jinými lidmi, a přesto si teď uvědomil, že i on sám byl osamělý.
Vzhlédl a zjistil, že ho Michael pozoruje s vědoucím úsměvem v jeho bledě modrých očích. „Ty už sis svého vybral, co?“ zeptal se, a Tom zjistil, že může opětovat jeho pohled, aniž by se u toho červenal.
„Ano,“ řekl, a věděl, že je to pravda.
„No, tak mu to radši jdi říct, a já zatím uklidním tohohle,“ ukázal palcem směrem k Marcusovi, a Tom mu opětoval jeho úsměv před tím, než vyrazil pryč od stolu.
Konec konců, do dračího hnízda to byla dlouhá cesta, a on se najednou cítil, jako by neměl jedinou sekundu na plýtvání.
autor: PoorMedea
překlad: Deni
betaread: Janule
ach, já to prostě miluju. ten tom, jak se pořád červená a jak se stydí… to je prostě… aaa! a ti malý dráčci, kolem něj a spokojená máma Bill jak je s láskou v očích pozoruje… prostě nádhera… trošku víc fantasy, ale stejně nádhera! 🙂
Bože, to je tak úžasné…♥♥♥
Miluju tuhle povídku!!
Je tak úžasně napsaná a pojatá, líbí se mi obě postavy, Tom i drak Bill, jejich úvahy a pocity, Billova osamělost, smutek a touha, Tomova váhavost a strach, všechno dokonale vylíčeno…O maličkých dráčatech ani nemluvím, ta jsou tak sladká, a jak na ně Tom volal, že je tady táta =)♥
Je to boží a strašně se těším na další díl.
Deni, hrozně moc děkuju za překlad a za to, že jsi tuhle fantastickou povídku pro nás objevila =)♥
Tohle jsem si bezmezně zamilovala. ♥ Po minulém pátku jsem bohužel / bohudík neodolala a najela na originál, zjistila, že povídka má "jen" 4 díly a dočetla si jí z nedočkavosti s mizerným překladačem, ale jsem ráda, že jsem to udělala, i když už teď vím, jak to dopadne. Ta povídka je prostě božská. Autorka v tak malém prostoru dílů vykreslila naprosto okouzlující prostředí, zápletka je nevšední a zpracování excelentní. Dávám jí číst i mojí kamarádce, která sice nemá v oblibě twincest, ale miluje draky a naprosto si jí zamilovala! Nevím, jak bych měla poděkovat za šanci tohle číst. 🙂
[3]: Néééééé, to přece NEMŮŽE mít jenom 4. díly…*srdceryvně brečí a nevěřícně kroutí hlavou*
Já umřu…
Promiň za kruté prozrazení reality, Jani. 😀
Perfektní! Na tenhle díl jsem se tolik těšila. Je dobře, že si Tom uvědomil, co pro něj Bill znamená a ti malí dráčci jsou tak rozkošní. Těším se na poslední díl:) i když je škoda, že to má jen 4 díly, ale jsou dokonalé.
To je tak krásné 🙂 Moc se těším na poslední díl ^^
krásný =O)* mocinky se mi to líbí ;)) budu jsem chodit 🙂
krása som uchvátená, starčne sa mi to páči a som zvedává ako to bude pokračovť, nech už je daľčí piatok.
Nemůžu se dočkat dalšího dílu. je to nádhera.
moc,moc se mi to líbí.honem další díl:D
a ještě dodávám,že je opravdu škoda,že to má tak málo dílů
krásný nevim co jínýho bych měla dodat prostě kouzelný =)
to je prostě úúúúúúúúúúúúúúúžasný, vůbec nevím co k tomu víc říct. konečně zas jednou po dlouhý době povídka přesně pro mě, na kterou se můžu těšit.
Tom si vybral!♥ Já jsem tak šťastná! 🙂 Napřed mi bylo teda obou líto. Bill jak se mu vyznal, že po Tomovi touží a jak na něj čekal. A taky mi po pravdě bylo líto Toma. Jo, přesě jak říkal, je mu 19let a v těchto letech je těžko říct, jestli se chce člověk usadit nebo ne. Každopádně jsem strašně šťastná, že se Tom za Billem vrací!♥