autor: Clarrkys & Disturbed Angel
Bill: (Ležím na posteli a mobil, se kterým si hraju, mi vypadne z ruky. Koukám na to, ale nezvedám to. Nechci, aby ses pořád omlouval. Pořád dokola se ptal, co jsi provedl. Já vím, že i já mám chyby, ale prostě jsem asi puntičkář a perfekcionalista, musím věci dotáhnout až do konce, musím řešit problémy až dokud se nevyřeší. Chci být sám. Strčím ten telefon pod polštář. Přemýšlím, jestli by nebylo lepší být od sebe. Na jednu stranu tě hrozně miluju a nedokážu si bez tebe představit chvilku… Chvilku bez toho, jak drobíš. Jakej seš neuvěřielnej bordelář. To prostě miluju, i když mě to štve. Tvoje ďolíčky ve tváři. I šibalský výraz, celého tě tak miluju, ale na druhou stranu nesnáším, když mi lžeš, když děláš, že se nic nestalo. Říkám si, že by ti možná bylo líp beze mě. Mohl by sis užívat. Nevázat se.)
Tom: („Tak sakra, zvedni to,“ říkám si v duchu. Prosím, Bille.)
Bill: (Dám si ruce na hlavu a koukám do stropu. Protřu si oči.)
Tom: (Položím to, ale v zápětí volám znovu.)
Bill: (Prostě to ignoruju. Přemýšlím. Mám hlavu plnou myšlenek.)
Tom: (Vzdám to. Čekám asi ještě deset minut, jestli mi nezavoláš zpátky. Možná jsi jenom neměl mobil u sebe. Pak ti ale napíšu smsku: „Jestli to ani teď nezvedneš, tak se zbalím, odjedu a už mě neuvidíš.“ Počkám ještě pár minut a volám ti.)
Bill: (Nekoukám na mobil. Jenom poslouchám, jak nepřetržitě vybruje pod polštářem.)
Tom: (Nechápu to, když mi to nezvedáš. Zkusím to ještě jednou. Když mi to ani po druhé nezvedneš, tak mi to docvakne. Ty chceš abych odjel! Proč mě to nenapadlo dřív? Ještě ti tu jako debil „vyhrožuju“ a ty na to vlastně čekáš. Jsem blbej a pořád ti zbytečně otravuju život. Beze mě by ti bylo líp, kdyby nebylo mě, tak nečekáš dítě a dál si spokojeně pracuješ a vyděláváš hromadu peněz. Jenom tě otravuju a ničím život. Všechny tyto myšlenky se mi míhají v hlavě, když si balím všechny svoje věci.)
Bill: (Po nějaké době to ustane. Přemýšlím, ale nakonec u toho usnu.)
Tom: (Během hodiny mám zbalené všechny věci. Nejenom oblečení, ale úplně všechno, a vypadá to tu, jakobych tu nikdy ani nebyl. Když odcházím, tak se ještě smutně rozloučím s bytem, zamknu a odjedu)
Bill: (Probral jsem se a všude už byla tma, z mobilu jsem zjistil, že je asi půlnoc a taky Tomovu smsku a několik nepřijatých hovorů. Chvíli přemýšlím a pak mu volám.)
Tom: (Spím a vzbudí mě to, ale nebudu ze sebe dělat blbce. Nebudu ti to zvedat, tak jako jsi to ty nezvedal mě.)
Bill: (Povzdechnu si a típnu to. Tak ti napíšu zprávu. „Oromiň, přečetl jsem si to až teď.“)
Tom: („Na to už je pozdě,“ odpíšu ti a vypnu mobil. Pak znovu usnu a dál spím.)
Bill: (Zamračím se. Snad nechce Tom něco udělat? Začnu nervozně chodit po pokoji, ale musím si sednout. Protože se mi z toho točí hlava. Seberu svoje věci a jedu rychle domů. Jenomže v bytě je prázdno. Povzdychnu si. Ale když uvidím chybějící věci Toma, začne mě přepadat panika úplně z toho šílím.)
Tom: (Spím a někdy nad ránem mě vzbudí pláč. Rychle odběhnu za Amandou. Jsem zase u toho kamaráda, ale byl rád, když mě viděl přijet s kuframa, aspoň na to teď nebude sám a nebude muset platit hlídání, když teď nemám práci.)
Bill: (Celou dobu se ti snažím dovolat. Pořád vypnutý mobil. Zasraná hlasovka. Už jsem ti nahrál nejmín pět vzkazů. Mimo jiné, že s tebou budu spát, kdykoli budeš chtít, že se omlouvám. Hrozně mě to mrzí. Jsem roztěkaný, nerozhodný. Nic jsem nejedl ani nepil. To je taky to poslední na co myslím.)
Tom: (Když ráno vstal i Karl, byl sem dávno vzhůru a chystal snídani. Potom odešel do práce a já byl tolik zaměstnaný Amandou, že jsem si na žádný mobil ani nevzpomněl.)
Bill: (Pořád jsem v nervu. Už bych si i vlasy začal trhat. Jsem úplně bezradný celý den.)
Tom: (Až někdy kolem poledne, když se mi podaří Amandu uklidnit a dám ji spát, si vezmu mobil. Poslechnu si všechny ty vzkazy. Musím se tomu zasmát. „Najednou už mi nabízíš sex?“ napíšu ti sms.)
Bill: (Hned ti volám.)
Tom: (Odmítnu ti to. Nechci s tebou teď mluvit.)
Bill: (Tak rychle natukam smsku: „Cokoliv.“)
Tom: („Nebuď směšnej.“)
Bill: („Proč jsem směšnej? Že chci, aby ses vratil?“)
Tom: („Že odejdeš kvůli tomu, že vyžaduju sex a kvůli tomu, že jsem já odešel kvůli tobě a teď mě voláš zpátky.“)
Bill: (Koukám na to a položím ten mobil. Nevím, co napsat, asi má pravdu. Fňuknu a začnou mi po tváři téct slzy.)
Tom: (Neodepisuješ. Zase… Takže jsem měl pravdu. Zase začne zlobit Amanda, asi má dnes nějaký špatný den. Možná jí už rostou zoubky. Vezmu kočárek a jedu s ní ven, do parku.)
Bill: (Dám si židli k oknu a sednu si na ni. Koukám smutně ven. Po tváři mi občas přeběhne nějaká slza. Přemýšlím, co bylo blbě. Možná, že nemáme být spolu. Možná to tak nemělo být. Sklopím hlavu. Kouknu si na bříško. Pousměju se, ale zpod víček se mi vykutálí pár slziček. Jak Tom chtěl miminko. Mluvil o tom a teď… Ho asi budu mít sám. Povzdychnu si a opřu si hlavu o opěradlo židle. Koukám před sebe.)
Tom: (Schválně potom zatočím k našemu domu. Podívat se, jestli už jsi doma, jestli máš doma auto. Projíždím tudy a vidím, že ano.)
Bill: (Chodím smmutně po kuchyni. Točí se mi hlava už od rána. Napiju se, ale furt musím na něco myslet. Nemůžu se soustředit.)
Tom: (Sednu si před naším domem na lavičku. „Jestli si chceš promluvit, tak přijď ven,“ napíšu ti. Houpám kočárek s malou.)
Bill: (Skoro vyskočím a přečtu si to ani se neobleču, jen obuju boty a utíkám dolů. Málem se zabiju, ale po chvilce jsem venku. Rozhlídnu se, a když tě uvidím, jdu pomalu k tobě.)
Tom: (Uvidím tě a rychle si stoupnu. Vysvleču si bundu, přijdu k tobě a dám ti ji přes ramena.)
Bill: (Mlčím. Koukám na tebe a stáhnu si ji. Natáhnu ruku s ní k tobě.)
Tom: Ne, nechej si to. Nesmíš se nachladit. (Znovu ti to dám přes ramena a ještě tě tak rukama „utřu“, aby ti nebylo zima.)
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
betaread: Clarrkys
Clarrkys, tohle byl nádherný díl, já tady slzím. Jestli už ani dnes Tommyho nikdo nepochopí, nepochopí jeho starostlivost, lásku a něhu, tak už vážně nevím. Budu se opakovat, ale jeho postavu píšeš naprosto dokonale, nádherně a já ji miluju a děkuju za krásný zážitek, který tady díl po dílu nacházím.♥♥♥
Myslím, že dnes už nikdo nemůže říct půl slova, Tommy se tolik snaží, vždy se snažil, trápí se a Bill? Jen si klidně spinká a nechává Toma s jeho bolestí. Copak si neuvědomuje, jaký má o něj a malou strach? Pak se nesmí divit, kam jeho činy dojdou. Bille, víš, jak se kvůli tobě Tommy strašně trápí? Jak můžeš být tak krutý?? (Prý – budu s tebou spát… – víš, milý Bille, tohle je to poslední!!!)
A opět je nádherně vidět, jak je Tommy starostlivý a to jde "jen" o Amandu.
Já se opět tak strašně těším pozítří na další díl. Krásná povídka, ale to tady opakuji pořád. No jo, já musím. Vzbuzuje ve mně tolik citů…♥♥♥ Děkuji, Clarrkys, za ty zážitky, které můžu díky tomuto příběhu prožít!
Pořád jsem na Billově straně… Nevím, mě kdyby takhle podvedl přítel, byl by konec hned =D, ale zase udělal chybu. Teď je to tak na půl, snad brzo budou spolu…
[1]: dneska jsem asi na obouch stranách… ale když si vezmeš, že byl pak dělal to samí a Tom ho nechal trpět… =)
[3]: Počkej, já nechci, aby to vypadalo, že jsem jen na straně Tommyho. Pokud mi to dovolíš, vysvětlím ti to. Samozřejmě, že oba udělali chyby a nemysli si, že o těch Tommyho chybách nevím. Jde o to, že postava Tommyho je překrásně psaná a podaná. Ano, přiznávám, mám ho o trošku víc ráda i normálně, ale tady to Clarrkys svým vyprávěcím talentem ještě vše podtrhuje… Billa tady lituje každý čtenář a mně je líto, že nikdo nevidí, že si svou bolestí prochází i Tommy, víš? To nemá nic společného s tím, že bych třeba neměla ráda Billa. To není pravda. Já ho vždy bráním, divila by ses, jak moc! Kdo mě zná, ví o tom. V tomto příběhu je ale trošičku svůj a někdy to přehání a spíš to vše pramení z toho, že ne vždy Toma dobře pochopí. O nic jiného nejde. A já samozřejmě jsem ta první, co si přeje, aby byli spolu sťastni, s maličkou a aby byli v pořádku. Vypadá to, že se zase snad trochu vyčistí vzduch a najdou společnou řeč. Musí. Vždyť s Tommym se mluvit dá, jen Billí musí chtít. A on určitě bude chtít, vždyť Tommyho miluje. Uf, to je zas román. Já jen nechci, aby sis myslela, že nemám Billa ráda. To víš, že mám!
Nejedna slza mi spadla po tváři, musí to být mezi nima dobrý, prostě musí
Podotýkám, že předchozí komentáře jsem nečetla a ani číst nebudu. Kdybych to udělala, nejspíše bych pak tady nenapsala už nikdy nic…
Já to prostě nechápu, tak Tom zahýbá svému těhotnému partnerovi, Bill se ho potom ještě doprošuje, ponižuje se a Tom je ještě uražený a na koni, jako by to byl on, komu se takhle hnusně ublížilo…já si samozřejmě nepřeju, aby Bill nezůstal s Tomem, jasně, že mají být spolu, ale je to Tom, kdo by se měl omlouvat =( Ze mě mluví moje temperamentní povaha, ale kdyby mi v době, kdy jsem byla těhotná, můj manžel zahnul, a to hned dvakrát, byla bych schopná snad i zabít, rozhodně bych mu nedokázala odpustit…doufám, že Bill to dokáže…
No je pravda že je to trochu zvláštně rozřešený ty jejich hádky…ale tak snad se to u nich vylepší :o)
[1]:
[6]:
Holky, zrovna tady opravuju posledních pár dílů této první řady, konec můžete čekat za chvíli…
Chápu, každá máte různé názory, to, že se já přikláním jen k jednomu, protože jsem autorka Toma, teď do toho raději netahám.. ale vážně bych nechtěla, abyste se kvůli té povídce a hlavně těm rozdílným názorům na postavy nějak chytly :(( To rozhodně nebylo mým a určitě ani spoluautorčiným plánem.
Je dost těžké to psát tak, aby to sedělo všem a protože jsme obě každá jiná, tak jsme prostě dvě rozdílné charakteristiky postav a nijak podrobně jsme se před psaním této povídky nedomlouvaly na všech detailech. Prostě jednáme, jakoby to byl náš život a podle toho taky povídka vypadá… Je jasné, že by to tak třeba nefungovalo, protože ani já ani Diusturbed Angel nejsme těhotné, nejsme na drogách a podobné věci.. Je to jen naše fantazie a reagujeme na podněty tak, jak uznáme za vhodné… Nemyslete si, že jsme se u toho vždy pohodly 🙂
Jen si myslím, že by byla škoda tak zanevřít na jednu z postav, protože jejich osobnosti jsou v téhle povídce osobnosti autorů ^_^
Tak abych vám aspoň trochu zvedla náladu… Ještě si počkejte pár dílků, bude překvapeníčko v podobě miminka :)) <3
Milá Clarrkys, tímhle se vůbec netrap, prosím. Je to přesně jak píšeš, někdo miluje tvou postavu, další tu druhou. Je to přeci povídka! Nádherný svět fantazie, do kterého osobně já díky tobě (protože píšeš Toma a píšeš ho nááádherně) můžu vždy nahlédnout a snít. Je to přeci úžasné, odpočinout si od skutečného, zlého světa tady, ve tvém krásném příběhu. (Víš, někdy je mi jen líto, že i ostatní čtenáři nevidí tu bolest, kterou zrovna dost často právě Tom prochází. Proč to čtenáři nevyčtou?)Ale to je jen tak mimo.
Říkáš překvapení? Bude to chlapeček?♥ Já se tak těším. A já osobně si povídku velmi užívám, má nálada je úplně skvělá. Stačí vidět, že je k mání další díl.♥♥♥ (Navíc jsem tady v komentu i vysvětlovala, že proti Billovi nic nemám, mám ho ráda a vždy ho bráním. Já na nikoho nezanevřu!)A já nejsem ta, která by se s někým chytla, kvůli tomu na blog nechodím. Jsem tu proto, že tuhle povídku miluju. A pokud má někdo jiný svůj názor, já mu ho nechám, nevadí mi to. Je to povídka, fiktivní svět. Nicméně- svět, který je krásný. Tedy v tomto případě. Znovu ti budu děkovat za krásné zážitky!♥
Clarrkys, myslím, že si děláš zbytečné starosti, je jasné, že děj povídky vyvolává ve čtenářích rozdílné emoce a následně i rozdílné reakce, to je přirozené a naprosto normální a každý z nás má právo napsat svůj názor. U mě to rozhodně není tak, že bych vyloženě preferovala postavu Billa, ale podle mě mu Tom teď hrozně ublížil, a je naprosto jedno, že tím podváděným je zrovna Bill, kdyby jejich role byly obrácené, a Toma podvedl Bill, byl by to on, na kom bych nenechala nit suchou a pořádně bych mu to vytmavila. Je jenom náhoda, že vy dvě jste jim ty role přisoudily zrovna takhle.
Na miminko se hrozně těším, já si zase myslím, že to bude holčička, protože Tom si moc přeje holčičku a doufám, že se kluci do té doby udobří a už se nebudou tolik hádat =)♥