autor: Bubbly
Zavrtěl jsem se pod teplou dekou a ucítil jsem stisk kolem pasu. Prudce jsem otevřel oči. Co mi bolest dovolovala, jsem se otočil na druhý bok, abych zjistil, kdo se ke mně tak nepřiměřeně tiskne. Srdce mi vesele poskočilo, když jsem viděl Tomovu spokojeně snící tvář. Vypadal kouzelně. Tvář měl naprosto uvolněnou, černé řasy lemovaly jeho čokoládové oči jako krajky z nejjemnějšího hedvábí. Rty měl slabě pootevřené, přímo vybízely k polibku. Dýchal pomalu a klidně. Když jsem mu položil dlaň na hruď, cítil jsem pod kůží pravidelný tlukot jeho srdce.
Zadíval jsem se a něj a hlavou mi probleskly zvláštní myšlenky. Týkaly se jen Toma. Měl jsem ho plnou hlavu, viděl jsem ho pokaždé, když jsem zavřel oči. Když se mě dotkl, měl jsem dojem, že mi tělem projel elektrický výboj. S tichým spokojeným zavrněním jsem se u něho stulil do klubíčka a znovu jsem se pokusil usnout.
Nestihl jsem ani zavřít oči, když v tom se s rachotem otevřely dveře. Otočil jsem hlavu ke dveřím a ze rtů se mi vydralo přidušené zakňučení. Ve dveřích stál BJ. Když mě viděl, zasmál se. Jakmile uviděl Toma, jeho tvář se stáhla do úšklebku.
„Tak tady se schováváš, ty grázle,“ zavrčel.
Tom vystřelil z postele, jako kdyby do něj někdo píchnul. Měl na sobě džíny a obrovské tričko, ostatně jako obvykle. Jakmile se dostal z mojí blízkosti, přitáhl jsem si k tělu deku, která hřála a ulpěla v ní jeho kořeněná vůně. Oči jsem nespouštěl z BJ, který nevypadal zrovna spokojeně. Už jenom to, jak oslovil Toma, neznělo moc klidně. Něco nebylo v pořádku. Nemusel jsem být zrovna jasnovidec, abych tohle poznal.
„Co chceš?“ zeptal se Tom stejně ostrým přízvukem. Stál přede mnou, jako kdyby se mě snažil schovat. Jako kdyby nikdo neměl vědět, že jsem tady. Byl to zvláštně opojný pocit, který mi dodával ten dojem bezpečí a oddanosti z jeho strany.
„Jak dlouho tě bude ještě bavit ho bránit přede mnou?“ zeptal se ho BJ a ukázal skrze Toma na mě. Vykoukl jsem opatrně z jedné strany, a když jsem si všiml, že mě BJ sleduje, zase jsem zalezl. Je lepší být neviděn ani neslyšen. Nechci si zbytečně zadělávat na problémy.
Tom se na mě přes rameno podíval a potom věnoval BJ pohled plný vzteku a nenávisti.
„To je moje věc a tvoje blbá starost, BJi. Dokud jsem tady, tak se ho prostě nedotkneš.“
„A co budeš dělat zítra, frajere? S sebou ho asi těžko vezmeš,“ opáčil BJ a ušklíbl se znovu.
„Zítra?“ ozval jsem se potichu. „Tome, ty zítra někam jedeš?“ Hlas se mi znatelně třásl, ostatně jako zbytek těla. Představa, že bych tu měl zůstat s BJem, Mäxem a Andrém, mě víc než jen děsila. Napětí v místnosti zhoustlo, jako kdybych tím, že jsem promluvil, udělal něco, co jsem raději dělat neměl. Dozvím se věci, které bych radši vědět neměl?
BJ promluvil znovu, tentokrát až příliš nadneseně nad situací.
„Aha, chápu,“ zasmál se. „Ty jsi mu o tom ještě neřekl, co? Jakpak to naše malá rozmazlená hvězda asi vezme, až to zjistí?“
„Co zjistí?“ Díval jsem se na Tomova záda a čekal jsem, až se otočí a poskytne mi nějakou odpověď.
Tom mlčel a pořád se díval na BJe. Bylo mi jasné, jaké signály k němu vysílá jen mimikou obličeje, ale teď už bylo pozdě z něčeho vycouvat. BJ to nakousl, Tom to bude muset dožrat. Tak ať to mám za sebou co nejdřív. Mám nepříjemně tušení, že se mi to nebude líbit. Možná, že by bylo lepší, kdybych dál žil v blažené nevědomosti, i když je známo, že právě ta zabíjí. Ale co je lepší? Nechat si ublížit kvůli odpovědi, nebo žít ve sladkém a požehnaném nic nevědění? Tohle je fakt otázka za jeden milion euro. Milion euro, pro který nejsem zrovna ochotný umřít.
„BJ, vypadni.“
„Chci slyšet, jak mu to řekneš. Chci vidět, jak se bude tvářit.“
„Řekl jsem ven!“ ukázal Tom na dveře. „Už mu to stejně budu muset říct, když jsi mu to vmetl do tváře!“
BJovi se na tváři zjevil nepříjemný úsměv. Tohle není dobré.
„Alespoň, že jsem tak udělal. Asi by se mu nelíbilo, kdyby netušil, kde jsi a proč ho nechráníš.“ S těmi slovy opustil pokoj a nezapomněl za sebou prásknout dveřmi tak, až jsem nadskočil na posteli.
Chvíli bylo v místnosti ticho. Křečovitě jsem mačkal deku a díval jsem se na Toma. Srdce mi zuřivě tlouklo. Co je to něco, co jsem se neměl dozvědět?
„Tome?“ vyslovil jsem pomalu a tiše jeho jméno. Otočil se na mě, ale dál mlčel. Sakra, to z něho to něco musím vypáčit? „Kam zítra jedeš?“
„Bylo by lepší, kdybys to nevěděl, Bille.“ Odpověď, kterou jsem očekával.
„Chci to vědět,“ zamračil jsem se.
„Bille, vážně bys neměl…“
„Kašlu na to, co bych měl a co ne!“ skočil jsem mu do řeči. „Řekni mi, kam zítra jedeš?“
Překvapeně se na mě zadíval. Už jednou jsem na něj zvýšil hlas a doplatil jsem na to. Tentokrát ale Tom vypadal užasle. Nelitoval jsem toho, že jsem tak vykřikl. Už mě nebavilo nechávat o sobě mluvit za mými zády. Pokud se to něco mě týká, chci znát důvod.
Tom si oddychl.
„Fajn, když to musíš vědět,“ zavrčel. Nechtělo se mu o tom mluvit a teď se mě bude chtít dotknout na tom nejcitlivějším místě. Ublíží mi, vím to. Naštval jsem ho, když jsem na něj křičel, vždycky ho to vytočí. Ale dneska nevypadal na to, že by mi chtěl vrazit facku, jako to udělal minule. Dneska zlomí poslední kousky mojí odvahy.
„Mám schůzku s tvými rodiči.“
Čekal jsem všechno. Úplně všechno od vyloupení mého bankovního účtu, až po vraždu mého manažera, ale to, čím mi právě podrazil nohy, by mě v životě nenapadlo. Zalapal jsem po dechu, jako kdybych se dusil. Deku jsem sevřel mezi prsty tak silně, až mi zbělely klouby. Naprázdno jsem polkl a cítil jsem bodnutí čehosi někde hluboko sebe.
„Co-cože máš?“ vykoktal jsem pomalu. Nevěřil jsem vlastní uším. Tohle přece není pravda.
„Schůzku s tvými rodiči,“ zopakoval. „Kvůli výkupnému za tebe.“ Díval se na mě a nehnul ani brvou. Čekal, jak se zachovám. Chtěl jsem něco udělat, ale byl jsem ztuhlý, nemohl jsem se nadechnout, v ústech jsem měl sucho.
„Proč si mi to neřekl?“ nadechl jsem se po několika vteřinách.
„Nechtěl jsem, abys to věděl. Vím, že tě to bolí, Bille.“
Opět se ve mně ozvala bojovnost, kterou vyvolala nepopsatelná úzkost. „Tobě je ukradený, jak moc mě to bolí. Udělal jsi to schválně!“ vyjel jsem proti němu.
Zamračil se. „Myslíš si, že to dělám proto, abych se bavil? Otevři oči, Bille, já nejsem jako BJ.“
„A v čem se od něho lišíš, hm?“ zvednu obočí. „Unesl jsi mě spolu s ním, lžeš mi do očí. V čem jsi teda jiný, Tome?“ Choval jsem se jako idiot, ale říkal jsem jen to, co jsem doopravdy cítil. Měl jsem dojem, že se ke mně otočil zády a bylo mu jedno, jak to vnímám. Musel by se do mě vžít, aby alespoň tušil, jak ta zrada zabolela.
„Krucinál, dělám to pro tvoje dobro, uvědom si to už!“ zařval na mě.
Stáhl jsem ramena. Vždycky, když na mě křičel, děsil mě, ale teď v tom nebyl jen strach, ale i živočišná síla, kterou oplýval.
„Kdybys to dělal pro moje dobro, řekl bys mi to!“
„Ne, neřekl.“
„Proč?“
„Protože představa, že s nimi já budu a ty tu možnost nezískáš, by ti jen ublížila,“ řekl klidně.
Sklopil jsem hlavu.
„Běž pryč.“
„Bille…“
„Běž pryč, Tome,“ odsekl jsem.
„Nech mě ti to vysvětlit!“ zvýšil hlas.
„Nestojím o tvoje vysvětlování, prostě vypadni a nech mě být!“
Nadechl se, aby ještě něco řekl. Mohl to zkusit, k pořádnému slovu bych ho nepustil. Tom otevřel rty, ale nakonec je zase naprázdno zavřel. Pochopil, že tohle nemá smysl. Otočil se a zamířil ke dveřím. Bez jediného slova je otevřel, a pak s nimi za sebou práskl. Chvíli se nic nedělo, jako kdyby za nimi přemýšlel, ale nakonec mě přece jenom zamkl. Je fajn vědět, že se některé věci nezměnily.
Jakmile odešel, do očí se mi nahrnuly proudy slz. Rozkutálely se mi po tvářích jako stříbrné perličky a umíraly na mých rtech. Prohrábl jsem si vlasy a cítil jsem chuť si je vzteky vyškubat. On to dělá pro moje dobro? To asi těžko. Moje dobro je mu srdečně ukradené. Až se odtud dostanu, pokud se odtud dostanu, už o mně neuslyší a já neuslyším o něm.
Lehl jsem si na polštář a deku jsem si přitáhl až k bradě. Byl jsem na Toma neuvěřitelně naštvaný, mým tělem cukaly vzlyky, ale jeho vůně mi vděčně vytáhla z hlavy všechny myšlenky, které mě bolely a zarývaly se mi hluboko do těla. Zhluboka jsem se nadechl nosem a zavřel jsem oči. Na chvíli jsem zalitoval, že jsem se s ním takhle pohádal. Ale na druhou stranu, nebyl ke mně upřímný a já nenávidím neupřímnost. Je to totéž, jako kdyby mi někdo lhal do očí.
Utřel jsem si mokré tváře a místností se rozlehlo moje hlasité povzdechnutí. Cítil jsem se mizerně, a najednou mi všechno připadalo jako ty první dny, kdy mě všichni ignorovali, nechávali mě utápět se v slzách a mučili mě svojí přítomností. Ale pak, když se objevil Tom, všechno se na krátký čas změnilo. Na pár chvil jsem se cítil v bezpečné náruči, ve které jsem se mohl schovat. Někdo nade mnou rozevřel ochranná křídla a nenechal mě, abych se utopil sám v sobě.
Bylo to příšerně ironické. Chvíli jsem měl dojem, že k sobě máme s Tomem blíž. Že mě třeba začne chápat. A co doopravdy znamenal ten dotek jeho rtů včera v noci v koupelně? Bylo to tak příjemné, přál jsem si, aby se to opakovalo. Co znamenaly ty letmé doteky, kterými mě obdařil? Co to všechno kruci znamená?
autor: Bubbly
betaread: Janule
jako BJ je pěkná svině… ale Tom to Billovi asi opravdu měl říct… na jednu stranu se mu sice nedivím, že to neřekl, ale na druhou stranu chápu Billa… no, je to nějaký zamotaný… jen doufám, že se to nějak nezhorší a nebudou tam další komplikace… a doufám, že BJ Billovi neublíží…
Chudák Bill, musí se cítit zrazený a podvedený…ale chápu, proč mu to Tom neřekl, nechtěl mu ještě víc ublížit a připomínat mu domov…
Ale nevím, jak to bude dál, Tom přece nemůže Billa nechat s BJ samotného a ti druzí dva kluci mu asi moc nepomůžou, bojí se BJ =(
Je mi líto Billa, čekají ho krušné chvilky…
Bille, ty určitě víš, co to znamená. Odpověď na tuto otázku znáš nejlépe!♥
Hlavně se neboj, Tom nedovolí, aby ti někdo ublížil. Já mu věřím… A má pravdu, je to pro tvé dobro. Tak už neplač!♥
Chápem aj Billa ale aj Toma, a toto vnímam ako bezvýchodiskovu situaciu, lebo ani jedna s tich moznosti nebola idealna. A dúfam že Bill si to uvedomi a nehá Toma mu to vysvetliť lebo je to naozaj pre jeho dobro. Rychlo daľej