autor: Little Muse & Majestrix
Strach a znepokojení
„Tohle děláme pouze pro tebe. Stěží snídáme v takovou hodinu, i když jsme schopni stolovat spolu. Ale chtěli jsme tě přivítat, než David a já budeme muset odjet do Pentapole kvůli obchodu.“ Usmál se Jorg přes stůl na Billa.
„Děkuji vám, můj pane.“ Usmál se Bill vychovaně a vypadal vyrovnaně; i když uvnitř nebyl. Připadal si znepokojeně, i když měl tak krásnou ložnici. Chtěl být doma a chtěl svůj prázdný, ale známý pokoj. V půlnoci na něj dolehla melancholie a ani modlitba k Hunah nemohla pomoci nepříjemnému pocitu uvnitř jeho žaludku.
Tom se podíval přes stůl na Billa a zamračil se. Vypadal bleději než normálně, a sotva se dotkl svého ovocného salátu.
„Je všechno v pořádku, Bille?“ zeptal se zdráhavě. Zachytil úsměv svého otce; musel být potěšen tím pokrokem mezi nimi.
Bill se na něj podíval od skoro nedotčeného talíře a ztěžka se usmál. „Celkem,“ ujistil Toma, polknul knedlík, který se mu začal tvořit v krku. Nemohl zvracet před všemi přítomnými; nemohl to udělat. Konkubíny nesměly mluvit, pokud je o to někdo nepožádal, ale všechny na něj koukaly, hlavně ty dvě mladé. Věděl, že jsou Tomovy. Nemohl se před nimi ponížit. Musely ho respektovat.
„Je pro tebe pokoj dostatečně komfortní?“ zeptal se Jorg přes talíř, zíral na Billa ze své kolmé polohy. Bill znovu zvedl hlavu.
„Ano, děkuji,“ řekl, protože to byla pravda. Nebyl to domov, ale bylo to opravdu moc příjemné. „Byl skvěle nachystaný podle mých oblíbených věcí.“
„To byl záměr,“ pípnul David s úsměvem první slova, která od něj Bill uslyšel. Vypadal méně přísný než jeho choť.
„To jsem si myslel. Děkuji.“
„Trahd lah je pro tebe kdykoliv otevřený,“ dodal Jorg, tentokrát s očima zapíchnutýma do jídla. „Samozřejmě.“
„Ne, že bys měl dost času na to, aby ses k němu dostal,“ nadhodil Tom přes svou sklenku.
Bill cítil, jak mu klesl žaludek. Jak tu mohl zůstat? Tento Dům určitě ani nenavštěvoval Chrám, který v Tetrapolis byl.
„Ty a Tom se budete muset začít poznávat,“ pokračoval Jorg, tentokrát se podíval do očí Tomovi. „David a já bychom měli být pryč asi týden, ale nepotřebujete starší, abyste se mohli sblížit, teď když je vaše zasnoubení oficiální, že?“
„Samozřejmě, že ne,“ souhlasil Tom ochotně, jak to měl natrénované.
„Ano, můj pane,“ zamumlal Bill, dostal do sebe dalších pár hroznů. Když už měl dost, položil svou vidličku a našpulil rty. Nebude zvracet u stolu Domu Vaveů. Nebude. Jen doufal, že Ka’va vyslyší jeho prosby ohledně síly. Zachytil pohled jedné mladé konkubíny a v duchu zaúpěl.
„Nuže, tak my pojedeme. Dobré ráno všem.“ Postavili se Jorg a David nastejno; nabídl Davidovi rámě a v tichosti odešli z pokoje. Když starší odešli, Tom krátce přikývl a všichni ostatní nechali Billa, Toma a jeho konkubíny o samotě.
„Tohle je Ann Kathrin. Byla má první konkubína.“ Ukázal na ženu po své pravici, která měla pevně stažené medově zabarvené vlasy. Pokývla, s respektem; malý zvoneček jí zazvonil ve vlasech. „A tohle je Nicole. Byla má druhá konkubína.“ Ta, co měla tmavé vlasy, stejně jako Bill, také poklonila hlavou; ozvalo se stejné zacinkání, stejně jako když svůj respekt ukázala Ann Kathrin.
„Dobré ráno, konkubíny,“ vydal ze sebe Bill.
„Dobré ráno,“ řekly společně.
Pár minut všichni seděli v tichosti; Tom a jeho konkubíny dojedli svá jídla a Bill zíral na svůj talíř, snažil se udržet si jídlo v sobě.
„Můj pane?“ zeptal se Bill, zavřel oči oproti slabosti, kterou cítil ve svém hlase.
„Ano, Bille?“
„Já… Necítím se dobře. Můžu odejít k sobě do pokoje?“ zašeptat.
Tom polknul slaninu, kterou měl v ústech, a pohlédl na svého snoubence. Vypadal ošklivě bledě a nedělalo by dobře, kdyby to vypadalo, že mu nejde o zdraví jeho budoucího manžela.
„Dobře. Pošlu ti tvého osobního sluhu. Andreas, že?“
„Ano, můj pane,“ zašeptal Bill.
„Dobře. Přijdu se na tebe později podívat, jestli si přeješ,“ nabídl jemně Tom. Bill překvapeně zvedl pohled a zachytil malou zlost v očích Ann Kathrin.
„Ano,“ slyšel Bill, jak říká, ještě víc překvapen tím, že říká pravdu. Byl rád, že se o něj někdo alespoň trochu zajímá. Věděl, že Tomův zájem mu trochu pomohl. „Děkuji.“
Tom přikývl a zavedl se, když se postavil i Bill. Když Bill došel ke dveřím, Andreas na něj už čekal, vypadal poněkud vyrušený.
„Nejsem zvyklý být přivolaný magií, která není vaše,“ postěžoval si, otočil se, aby Billa následoval. Jeho výraz se rychle z podrážděného změnil ve starostlivý. „Je něco špatně?“
Bill zavrtěl hlavou, zrychlil a bylo mu jen trochu líto, že jeho sluha musel pořádně přidat, aby stíhal jeho dlouhé kroky.
„Všechno je tady špatně,“ řekl.
***
Nikdy si nepřipadal bezpečněji a více vyburcovaný, a ta kombinace tvořila zvláštní těžký pocit, na který nebyl zvyklý, a který rád přijal po noci strávené v Domě Vaveů.
Bill neměl takovou vizi od té doby, co byl dítě, takovou ne, kde ho obrazy napadaly bez jeho kontroly a zásahů, kde se z toho nemohl dostat, ani když se snažil. Když byl mladý, tak ho jeho vize často přemáhaly; byl to důvod, proč přijal dva roky v klášterní škole, protože jeho Vidění je upoutalo a protože, upřímně, jeho otec se bál, že mniši byli jediní, kdo by mu mohli pomoci. Také od té doby, co se od nich vrátil domů, neztrácel mysl ve zlých snech.
Teď vzdáleně cítil, jak jeho tělo reaguje na doteky zjevení, i když se nedokázal přinutit vrátit se zpátky do logického myšlení, zpátky do světa bdících.
Bill se prohnul v zádech, z toho, jak se jeho hlava díky vizi převracela, a myšlenky se měnily v sladký strach. Nedokázal se dotknout toho muže, který pokládal ruce po celém jeho těle. Nohy měl jakousi zvláštní silou roztažené a srdce mu rychle bilo. Bill nikdy nechtěl to, čeho by se současně i bál; ale tělo ho zrazovalo a on se z dálky slyšel, jak sténá, když se mu v rozkroku rozlévaly tak příjemné pocity. Byla to prudká bolest a Bill zanaříkal, když ucítil dotyk na obličeji. Zval ho otočit se, podívat se na jeho neviděného milence, ale když to udělal, jediné, co viděl, byly modré polštáře.
***
Bushido otevřel oči a viděl, že je tváří v tvář jedné ze svých konkubín, rukou ji něžně držel za tvář. Rozněžněle se na něj koukala, ale nebyla to její láska, kterou hledal. Ne, ten, kterého chtěl, měl kůži bílou jako sníh a přesně tak i voněl. Pustil ji a rozhořčeně se odvrátil. Nedokázal Billa z Domu Madleemu dostat pryč ze svých myšlenek; a teď ta víla ovládla i jeho sny?
Ale bylo to tak reálné, dokonce byl i vzrušený a bez jakéhokoliv doteku.
Bushido se posadil a sebral svou róbu.
„Můj pane, nemusíte odcházet neuspokojen“ řekla Yasmin s milým úsměvem. Také se posadila a ukázala jedno prso, když naklonila hlavu a podívala se na velkou erekci, se kterou se Bushido probudil.
„Ne, jsem spokojen. Můžeš si jít dnes dělat, co chceš. Dobré odpoledne,“ řekl ne moc nadšeně a odešel z pokoje.
Bushido se podrbal na hlavě a šel přímo do svého Slunečního Pokoje. Gordonova nabídka byla přijata. Chtěl Billa a nejspíš bozi také chtěli, aby Billa měl. Došel do své pracovny a zavřel za sebou dveře, pak se posadil k Infonexu a začal volat.
„Ať hvězdy spadnou z nebe, jsi to ty?“ Usmál se Gordon na obrazovce a Bushido mu úsměv oplatil. „Dobré odpoledně, můj starý příteli. Jak se vypořádáváš se životem?“
„Mám se dobře. Vrátil jsem se z přední fronty; Generál Ira teď zaujímá mé místo.“
„To nerad slyším,“ řekl Gordon žertovně. „Co tě přivádí k tomu, že voláš do mého skromného Domu?“
„Tvůj dopis byl více než zajímavý. Přes noc jsem o něm přemýšlel, a myslím, že bych to mohl přijmout. Rád bych navrhl audienci s tvým synem, Billem.“
Gordon vypadal zaskočeně, pak si odkašlal. „Je mi líto, Anisi, ale Bill už vstoupil do Sedmdesátidenní se synem Jorga, Tomem. Dům Vaveů odpověděl na mou pozvánku jako první. Já… nemyslel jsem si, že ty-„
„Ne, můj starý příteli. Rozumím,“ přerušil ho Bushido, než mohl říct něco víc. „Nemusíš nic vysvětlovat nebo se omlouvat. Věděl jsem, když jsem si dopis četl, že už může být pozdě.“ Dostal ze sebe Bushido a málem nedokázal zakrýt své znepokojení.
Alespoň ty zprávy zredukovaly problém pod jeho ošacením.
„Kéž bych věděl o tvém zájmu dříve-„
„Hloupost, Gordone, je to tak lepší.“ Přerušil ho Bushido, pousmál se. Nevěřil tomu, ale ta poslední věc, co chtěl, byla lítost. „Dům Vaveů má dobré prosperity; Vím, že věk jejich syna je bližší k věku tvého syna, je to…“ donutil se polknout, „je to lepší.“
Nikdy se v Bozích tak moc nespletl. Nedokázal si jinak vyložit smysl té vize, jak jinak to bylo myšleno, když ne, aby ho to k tomu vedlo. Jeho instinkty, když poprvé Billa uviděl, ho přesvědčily, že by s ním měl v budoucnu být.
„Stejně se budeme muset brzo navštívit,“ nabídl Gordon, a Bushido zvedl svůj ztrápený, nesoustředěný pohled k jeho obrazu. „Už je to moc dlouho.“
Sotva to vynahradí to znepokojení, ale Bushido se přesto nevědomky na svého dávného přítele souhlasně usmál. „Určitě. Možná až příště půjdeš navštívit svého syna, když je teď v Tetrapolis.“
„Ano,“ souhlasil Gordon. „Budu s tebou v kontaktu.“
Bushido přikývl. „Dobré odpoledne, Gordone.“
„Dobré odpoledne, Anisi.“
Gordonův obraz zmizel a Bushido se posadil do svého křesla, promnul si obličej. Chvilku se nechal utápět ve zmatení a frustraci, pak se ušklíbl a začal se sám sobě smát. Jak směšné.
Jak těžké může být dostat dítě ze své mysli?
***
„Vypadáte… zamyšleně, můj pane.“ Usmála se Ann Kathrin, když přejížděla svými dlaněmi po Tomově opáleném hrudníku.
„Mám spoustu věcí na mysli,“ řekl tiše. Byli v posteli, ale Tom nijak necítil potřebu mít sex. Upřímně, chtěl jen někoho, kdo odvede jeho myšlenky pryč ze situace, která před ním byla. Jeho city k jeho nastávajícímu choti byly zmatečné; vlastně vždycky, když cítil potřebu být milý a hodný… vzpomněl si, že je Bill Zbožný a rozzlobil se zas a znova. Zbožní byli známí pro svou nespornou neschopnost uznávat Vědu a jejich právoplatné místo v životě, byli to ti největší z Věřících. Ze Zbožných si lidé dělali legraci a zesměšňovali je, a on si jednoho z nich měl vzít.
„Co si myslíš o Billovi?“ zeptal se zničehonic.
Ann Kathrin se usmála a políbila Toma na rameno. Milovala, jak se jí občas ptal na její názor, i když konkubíny většinou neměly právo o ničem mluvit. „Myslím, že jste si mohl vybrat lépe, můj pane.“
Tom se nepostřehnutelně zamračil. „Proč bys taková slova říkala?“
„Můj pane, jste z Domu Vaveů. Vaše rodina má to nejdůležitější postavení ve velkém městě Tetrapolis. Neměl byste si spíš vybrat chotě, který bude lépe přizpůsoben vašemu stylu života? Připadá mi slabý a nevzdělaný; sám jste řekl, že je Věřící. To mi na tom přijde nelegračnější.“
Tom vydechl nosem a posadil se, aby se na Ann Kathrin podíval. „Zapomínáš na své místo, konkubíno.“
Její úsměv zmizel, klekla si. „Nikdy, můj pane. Já jen… omlouvám se,“ zamumlala a poklonila se; čelem se opírala o ruce, zatímco byla na kolenou.
„Už o něm takhle nebudeš mluvit, Ann Kathrin, rozumíš?“ zvedl se Tom a zapnul si svou košili, když se konkubína narovnala.
„Ano, můj pane,“ zašeptala.
„Dobře. Jdi říct Nicole, ať si připraví pokoj, tak jak to mám rád. Nejspíš jsem s tebou strávil už moc času. Dal jsem ti prostor, a to zřejmě není dobré.“ Odešel Tom pryč z pokoje, aniž by se jednou ohlédl a vydal se k Billovu apartmá. Položil ruku na kruh, když se zastavil. Co to dělal? Chtěl se podívat na svého snoubence, tak jak to dělají sluhové. Byla jeho osobní pozornost takhle myšlena? Cožpak nesvolil Billovi nechat si svého osobního sluhu?
Tom polknul a sundal svou ruku ze štítu na dveřích. Nechtěl, aby o něm jeho konkubíny přemýšlely jako o slabém. Nechtěl, aby si Bill myslel, že má jeho sympatie, když tu žádné nebyly. Nebyl snad v překrásném pokoji, v překrásném domě? Mnoho nádherných mužů by zabíjelo, jen aby bylo v Billově pozici. Tom se otočil od dveří pryč a šel do svého Slunečního Pokoje.
Měl lepší věci na práci, než se starat o nemocného Zbožného.
***
Bill zběsile zatáhl za nezkrotný plevel, který se bez jakéhokoliv dovolení valil přes skoro schovaný trahd lah. Nebrečel, ale musel si přiznat, že nejspíš bude, jestli nijak nezvýší svou víru.
Ten sen ho zmátl tak jako ještě žádný. Když byl dítě, byly jeho sny děsivé, ale nikdy tomu strachu dočista neporozuměl. Teď, když byl dostatečně starý na to, aby pochopil své rozladění, tak si přál, aby měl znovu dar ignorace, alespoň jednou.
Byl to Tom? Snažili se ho Bozi informovat, že rozhodnutí jeho otce bylo vlastně správné? Cítil na sobě Tomovy ruce jen jednou, na krátký moment, ale nemohl říct, že ruce ze snu byly přímo tyto. Ten dotyk nebyl stejně nabitý, byl hluboce znepokojující, ale i přesto uklidňující. A stejně tak i pocity, které to v něm vyvolávalo, nedělaly nic, než že by ho uklidňovaly.
Tohle nemohl zvládnout. Ne dnes.
A ne bez správného trahd lah.
„Co to děláš?“
Bill usyknul, když se jeden z mnoha trnů, které byly na modrých růžích, napíchl na jeho prst, otočil se, aby se mohl podívat na svého vyrušitele. Tom stál ve vchodu do zahrady, zkoumal to, co dělá, se zahořklou zvědavostí.
„Já… chtěl jsem se pomodlit,“ vysvětlil těžkopádně Bill, držel si svou raněnou ruku blízko u těla.
Tomův obličej trochu zjemněl. „Krvácíš,“ všiml si, udělal krok blíž. Bill stál, zatímco k němu přicházel, a nechal Toma vzít svou ruku do jeho, potlačil ucuknutí, když ucítil známý šok. Tomovy prsty byly necitlivé, všiml si, že Tom věnuje všechnu pozornost jeho prstu; možná-
„Neměl bys tu být, tak pozdě,“ tvrdil Tom, byl tak nějak podrážděný. Ale ta tvrdost jeho slov byla omyta pryč tím, jak něžně přikryl krajem své tuniky Billovu ránu.
„Bylo mi řečeno, že mi je trahd lah otevřen v kteroukoliv dobu,“ připomněl mu Bill. Chtěl svou ruku stáhnout zpátky.
„Služebnictvo ho může uklidit,“ ujistil ho Tom, zvedl své oči k Billovi. „Připravit ho tak, jak to máš rád.“
Bill s tímhle stáhl svou ruku zpátky, otočil se od Toma pryč a znovu si klekl k plevelu. „Samozřejmě po mně nemůžete chtít, abych něco tak osobního svěřil sluhovi.“
Tom držel jazyk za zuby, ale nedokázal potlačit protočení očí. „Zníš tak… vášnivě, když mluvíš o svém přesvědčení. Musí to být celkem únavné, být tebou.“ Jeho tón nebyl zlý, ale plný netrpělivosti.
„Víte, odkud je převzata perioda zasnoubení, Tome?“ zeptal se tiše Bill. Tom se otočil, aby se podíval na magické světlo, které zářilo přes Billova ramena. Zahanbilo měsíc, který visel na nebi.
„Ne, nevím. Je to už celkem dlouho, co jsem měl dějepis.“
„No,“ utřel si Bill tvář a pokračoval, „než se zrodilo Pět Měst, muž se odvrátil od svého hrubého okolí a hledal Bohy a jejich moudrost. Cestoval přes celou vyhoštěnou zemi a zelená pole, až přes Bílé Moře, aby dosáhl osvícení. Během své cesty potkal muže, který také hledal osvícení. Postavili klášter a studovali starověké texty, ale jako ve většině odhalení, k nim ve formě snu přišla nečekaná odpověď. Láska muže k druhému muži, byl ten domnělý dar od Bohů; láska v její nejčistší formě. A sedmdesátého dne vyhlásil svou lásku osvícením, které našel. Od té doby, to bylo odsouhlaseno; ne méně než Sedmdesát Dní je potřeba k nalezení pravdy v lásce.
Tom pomalu přikývl. „A kdo byl ten muž?“
Bill se pobaveně zasmál. Tohle měl být jeho manžel? „Císař Natan Veliký, můj pane.“
Tom sledoval Billa pár minut pracovat, nebyl schopný rozhodnout se, jak odpovědět. Nevěděl proč, ale najednou byl rozčilený svou improvizovanou lekcí z historie. Už znovu chtěl naléhat na to, že to tam uklidí služebnictvo, když jedno rameno Billova ošacení sklouzlo dolů a odhalilo krémové rameno. Tom polknul a nakrátko se zamyslel, jestli je Billova kůže stejně tak hladká, jak vypadá.
Aby sám sebe zastavil od dotknutí se toho ramene, Tom se natáhl, chytl Billa pod pažemi a vytáhl ho na nohy, otočil ho tak, aby mu viděl do obličeje. Nejspíš to byl mnohem horší nápad, než mu jen narovnat spadlou látku, když chtěl zachovat věci pod kontrolou, až pozdě si uvědomil, jak moc blízko si Billa přitáhl.
Tomovy oči jezdily po Billově obličeji, přes ty velké oči, které se na něj dívaly. Světlo kvůli Billovu strachu zablikalo. „…Jsi až trochu moc náročný, co se mě týče,“ řekl mu Tom po dlouhé době.
Sledoval, jak Bill polknul, než otevřel svá ústa. Ten pohyb přinutil Toma se na ně podívat. „….Omlouvám se, můj pane.“ Olízl si rty.
Tom si neuvědomil, že se naklonil dopředu, dokud se jeho rty neotřely o Billovy, dokud neucítil horký, vlhký dech, jak se třese oproti rtům jeho vlastním. Bill zavřel oči a jeho dlouhé řasy ho polechtaly na tváři.
Tom se přinutil ustoupit zpátky.
„Alespoň to nech na ráno,“ řekl. Bill vypadal poněkud nevyrovnaně, ale nespokojil se s tím.
„…Ano, můj pane,“ souhlasil, hlas se mu trochu třásl. Sklonil hlavu a chytl svůj oděv, prošel kolem Toma zpátky do domu, nechal svého společníka o samotě v šerém, příjemném světle zírat do prázdna.
Světlo zablikalo a zmizelo.
***
Bill usyknul a zaúpěl.
„Zmeškal jste snídani. Přinesl jsem vám něco, co byste mohl rád sníst.“
Bill znovu zaúpěl, když uslyšel Andreasův hlas, a konečně otevřel oči. Světlo bylo jasné a on sepnul pěsti; záclona odpověděla a lehce se zatáhla.
„Dobré ráno, Bille. Byl jsem informován, že toho máme dnes spoustu na práci.“ Sundal Andreas přikrývku z tácu a k Billovi se donesla nádherná vůně jídla. Zakručelo mu v břiše a on si uvědomil, že od včerejšího rána nic nejedl.
„Dobré ráno, Andreasi. Kdo tě informoval, že toho máme spoustu na práci?“ posadil se Bill, protáhl se a prohrábl si vlasy. Krátký záblesk Toma před ním s jeho rukama a jeho ústy… Začervenal se, když si uvědomil, že Andreas promluvil. „Kdo? A co to děláš?“ jeho osobní sluha byl v procesu vyndávání jeho dvou nejhonosnějších rób.
„Vybírá něco přiměřeného na Bál. Budeš představen společnosti hned, jak se otec a David vrátí.“ Tomovo srdce zrychlilo, když Billa uviděl, oči měl ztěžklé spánkem a vlasy rozcuchané. S těžkostí se otočil, aby se podíval na oblečení. „Tyhle nejsou přijatelné. Uděláme ti šatník, který se bude hodit k tvému nynějšímu postavení.“
Bill se nadechl a potlačil chtíč zakrýt si kůži. Bylo by to považováno za nerespektování, kdyby se zakryl v přítomnosti Lorda.
„Děkuji, můj pane.“ Bill si nemyslel, že je s jeho oblečením něco v nepořádku, ale v Tetrapolis byly věci jiné. Bude muset vypadat jako její součást.
„Také bych byl rád, kdyby ses ke mně připojil na oběd. Máme hosty, které bys měl raději před Bálem poznat. Nemůžu tě nechat mě ztrapnit.“
„Ano, můj pane,“ zašeptal.
autor: Little Muse a Majestrix
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
Bill mu řekl Tome? hohoo:D
ale nějak si nejsem jistá, jestli nechci, aby už konečně došel na scénu pořádně Bushido. Tom je zlej, prej ztrapnit, blbeček! xD
Bushido šup šup, běž si bránit Billa:)
Bill má vidění??
Achjo…jsem tak zvědavá!
Chci vědět, jak se to mezi T. a B. bude rozvíjet dál…
Díky moc autorkám a Lil.Katie. 🙂
Teprve 3 kapitoly a já mám pocit, že jsem na týhle povídce závislá 🙂 :D.
Je to skvěle propracované. Moc se mi líbí, že se to všechno odvíjí pěkně pomalu, aspoň je to daleko napínavější. Taky už se nemůžu dočkat až se mezi nimi bude rozvíjet hlubší vztah…
nemůžu si pomoc ale tohle je naprosto boží povídka jen tak dál sem hrozně napjatá jak to zkončí =)
bože, tato poviedka s ami strasne lubi … od prveho okamihu, proste uzasne … btw, aj ja som sa cudovala, Bill mu povedal Tome 😀
ale ja nechcem, aby sa do toho Bushido zaplietol, co sa podla mna ale urcite bude … ach, nemam ho rada ! 🙁 … ale nevadi, som desne zvedavá, ako to bude pokracovat 😉
Já jsem se celý týden tak strašně těšila, až jsem dneska čtení pořád odkládala, abych to těšení ještě prodloužila, protože jsem si říkala, že až to přečtu, budu muset zase čekat celý, předlouhý týden…xD♥
Billa je mi líto, vůbec mu nezávidím jeho roli, spíše něž budoucí Tomův manžel mi připadá jako nějaký jeho doplněk, co taky čekat od manželství z rozumu…
A bylo mi líto i Anise, jeho zklamání muselo být opravdu velké, když mu Gordon oznámil, že je pozdě a že je Bill už zasnoubený s jiným, tolik byl přesvědčený, že oni dva k sobě patří. Ale jak se říká v jedné známé pohádce, tvůj osud tě nemine…
Je to úžasné a já už se strašně těším na setkání Billa s Anisem =)
Wauu máš moc pěkný dess
Zatím mi Tom jako zlý (je tvrdý, to ano, ale není zlý) nepřijde. Byl vychováván jistě tvrdým způsobem a je vidět, že ctí rozhodnutí otce a je znát jeho respekt.
Ani mi nepřišlo, že by se k Billovi choval nějak zvlášť tvrdě. Naopak. I když si to sám sobě snaží nepřiznat, měl obavy o Billa, když byl tak bledý a nebylo mu dobře. A jak jemně dodal, že se na něj přijde později podívat.
Také, když Bill trochu krvácel, Tom najednou zjihnul. Musí být z Toma cítit přece respekt, slabost si nemůže dovolit dát najevo, ale uvnitř určitě má Billa už teď rád. Bylo to znát i v momentě, kdy se Ann Kathrin o Billovi vyjádřila – nelíbila se mu její slova. A hned jí připomněl, že se o Billovi tak vyjadřovat nebude. To bylo pěkné. A pokud má Ann Kathrin zlost v očích – zná Toma, takže tam nějaké city Toma k Billovi musela vycítit i ona.
Bylo krásné, když Bill vysvětloval Tomovi periodu, nemělo s tím co dělat to Billovo Vidění? V periodě mluvil o lásce v nejčistší formě, která "přišla" ve snu. Třeba je tu jistá spojitost.
Budu se těšit na další díl.
je to zajímavé…čím dál víc :)…ovšem Tomova arogance se mi nelíbí…:D
Chudák zklamanej Anis…ale kdo pozdě chodí sám sobě škodí :D…skvělá povídka, úžasný nápad 🙂
Takhle to dál vážně nejde. Tom si absolutně vůbec nezískal moje sympatie. Co by ještě chtěl, když mu Billi není dost dobrý? Chudáček odmítnutej Anis. Pevně doufám, že se co nejdřív objeví na scéně a trochu Billa zachrání, alespoň od pocitu, že je v téhle společnosti a v očích svého budoucího manžela úplné nic.
a husí kůže stále neustupuje.
měla jsem pocit, že mi z té elektřiny, co proběhla mezi Tomem a Billem při polibku, začal snad i blikat monitor.
fascinují mě ty charaktery hlavních postav. když se to tak vezme, zatím na mě nejpříjemněji působí právě Bushido. 😀 šok největší. 😀 až je mi ho trochu líto, že ostrouhal. 😀 ze zbožného Billa bych měla asi nervy stejně jako má Tom. každopádně jsem velkým příznivcem každé chvilky, kdy se Tom přestane kontrolovat a poddává se Billovu kouzlu. 🙂
Hmmm… Neviem prísť tomuto Tomovi na chuť, strašne mi vadia jeho konkubíny a neteším sa na Bushida. Bola by som rada, keby sa tom snažil byť na Billa milší a aby ho mal rád tak normálne, nežne.
Doufám, že Tom bude časem daleko milejší! já mám teda pocit že ano, ale nevím, jestli se náhodou nepletu 😀 Já už mám taky všechny povídky spletené dohromady, tak občas nevím, co v které bylo. Tom není zlý, ale přijde mi strašně odměřený a je opravdu zcela jiný, než Bill. Chápu, že Billa nemiluje, za tak krátkou chvilku to ani nejde, ale mohl by na něj být milejší. Ty jeho konkubíny se mi vůbec nelíbí a ani se mi nelíbilo to, že se na Billa kvůli vlastní hrdosti, nešel podívat. Chápu, že přesně takhle byl vychován, ale mě to strašně mrzí. Nějak moc se vciťuji do Billovy role a musím říct, že to všechno nese vážně skvěle. Já bych tam brečela asi pořád a nevěděla bych, co dělat. Jsem ráda, že se Bill může obrátit alespoň na svoji víru a že ta mu dodává odvahy a naděje.