autor: Disturbed Angel & Clarrkys
Bill: Ehm… Jo, jo, dobře. Hned tam jedu. (Řeknu mu a položím to. Vezmu si tašku, zamknu byt a jdu k autu a rychle jedu do nemocnice. Na recepci se hned po tobě ptám, tak mě pošlou do nějakého patra, ale tam musím čekat na chodbě.)
Doktor: (Asi půl hodiny po tom, co jsi přijel, vyjde ten doktor, co ti volal, na chodbu.) Jste pan Kaulitz? (Trochu udiveně kouká na to břicho.)
Bill: (Několikrát přikývnu.) Ano, kde je Tom? Co se stalo? Jak je na tom? (Začnu ho zasypávat otázkami.)
Doktor: Řekl nám, že ho přepadli na ulici. Policie by tu měla být každou chvíli. (Ne a ne ti říct, co mu je.)
Bill: A? Je to vážné? Co s ním je? (Jsem z toho úplně vynervovaný.)
Doktor: Můžete jít za ním. (Ukáže ti na dveře.)
Tom: (Sedím tam na posteli a jsem naštvaný. Říkal jsem jim, že mi nic není a že ti nemají volat.)
Bill: Tome! (Přilítnu k tobě a hned se tě opatrně dotýkám.) Jak ti je? Myslel jsem, že umřu strachy! Ty ses neozval a teď mi volal ten doktor, seš v pořádku?!
Tom: Nic mi není… (Zakroutím hlavou. Mám „krunýř“ přes hrudník a zavázanou ruku.)
Bill: Vážně seš v pohodě? (Trochu si oddechnu, mám tlak tak pět set na dvě stě. Obejmu tě.)
Tom: Jo, jenom mám trochu pořezanou ruku a něco se žebry. (Kouknu na tebe.) Ty ses o mě vážně bál? (Trošku se pousměju.) Chyběl jsi mi…
Bill: (Otočím se, jestli tam není doktor, a když ne, tak tě hned nenasytně políbím.) Moc se mi stýskalo. Mohl by ses ke mně vrátit? (Sklopím hlavu.)
Tom: (Chvilku koukám. Pak ti pozvednu hlavičku a začnu tě líbat.)
Bill: (Oplácím ti to a po chvíli se oddálím.) Znamená to ano?
Tom: Ano! (Zašeptám horlivě a zase tě hned líbám. Chci se k tobě posunout, ale bolestně vydechnu a odtáhnu se. To ten hrudník.)
Bill: (Kouknu na tebe.) Musíš tu zůstat, nebo můžeš jít domů?
Tom: Musím počkat na policajty. (Zašeptám a pořád se na tebe sexuchtivě dívám.)
Bill: (Přikývnu.) A už je ti dobře?
Tom: Jo, je to dobrý. (Přejedu si prsty po zavázaném předloktí.)
Bill: (Pousměju se a koukám na tebe. Oddechnu.)
Tom: Hajzl jeden… (Syknu. Vztekám se na toho chlápka, co mi to udělal. Chtěl jsem se s ním pobít a on si na mě vytáhne nůž.)
Bill: Co se vlastně stalo?
Tom: Vybíral jsem peníze z bankomatu. (Pořídil jsem si nový účet.) A když jsem odcházel, tak mě přepadl jeden chlápek a… Okradl mě.
Bill: Ty máš účet?
Tom: Jo, nechal jsem si ho založit. Začal jsem totiž chodit na brigádu a docela dobře mě platí. Nic jsem si nekupoval a měl jsem peněz dost, nechtěl jsem je schovávat u Karla doma.
Bill: (Přikývnu a pohladím tě po rameni. Usměju se.)
Tom: (Taky se trochu pousměju, ale smutně.)
Bill: Stýskalo se ti aspoň po mně?
Tom: Moc! Moc se mi stýskalo…
Bill: (Usměju se a hned ti vlepím pusu.)
Tom: (Uculím se.) Jak je ti?
Bill: (Pokrčím rameny.) Smutno… Bez tebe.
Tom: A co malá?
Bill: (Pokrčím rameny a usměju se… Smutně.) Taky se jí stýská.
Tom: (Natáhnu ruku k tvému bříšku. Trošku usyknu, ale začnu tě po něm jemňounce hladit.)
Bill: (Pousměju se, když do dveří vejdou dva policajti.)
Tom: (Pošlou tě pryč a se mnou tam něco řeší asi půl hodiny. Pak vyjdu ven s bundou v rukou. Už můžu jít.)
Bill: (Sedím na chodbě, jsem unavený. Silně vydechuju, asi jak jsem se o Toma bál. Vstanu, když tě uvidím a usměju se.) Pojedeme domů?
Tom: Jo, můžeme, ale nemám auto, je u Karla.
Bill: Jsem tu svým. (Pousměju se a vytáhnu klíče.) Chceš řídit?
Tom: Nemůžu. (Mávnu trochu smutně tou ovázanou rukou.)
Bill: Aha. (Usměju se a jdeme ven.)
Tom: (Jdu pomalu za tebou. Když chodím, tak mě bolí i noha.) Bille?
Bill: (Otočím se na tebe.) Ano?
Tom: Nemám doma žádné věci.
Bill: Přivezeš si je, ne?
Tom: Teď?
Bill: Chceš, abychom tam zajeli? Klidně. (Usměju se.)
Tom: Fakt? Tak… Dobře. (Sakra, nechci, abys viděl ten nepořádek.)
Bill: (Pousměju se a jdu k autu, ale těsně před ním se zastavím. Trochu se předkloním a chytnu se za bříško.)
Tom: (Jsem kousek za tebou.) Bille, co je ti? (Přiběhnu k tobě.)
Bill: Ni-nic. (Pousměju se na tebe a hledám klíče, ale po pár vteřinách mám ruce zase okolo břicha. Zakňučím.) Auu!!
Tom: Bille! (Stoupnu si za tebe a nějak tě chytnu.)
Bill: Auu, auvajsky! (Syknu a jednou rukou se opřu o auto.) Bolí to… (Špitnu.)
Tom: A-ale… (Sakra… Sakra!! Co mám dělat?!.) Dojdeš zpátky do nemocnice?
Bill: (Dvakrát hodně zafuním.) Já… Ne-nevím… Možná.
Tom: Já… Pomohl bych ti, a-ale… Nevím jak. (Zoufale koukám. Uvidím jít někoho v bílém plášti po parkovišti, zavolám na něj.)
Bill: Já… Já, zvládnu to. (Špitnu a pomalu jdu zpět, ale každou chvilku se musím zastavit.) Ááá!! (Vyjeknu už téměř u vchodu.)
autor: Disturbed Angel & Clarrkys
betaread: Clarrkys
*pláče* NÁDHERA! A je to tady! Maličké se tolik stýskalo po Tommym, že se to rozhodla řešit po svém. Já se na ni tak těším!
Tommy, ty jsi tak statečný kluk!
"Chyběl jsi mi…" Nemohl snad říct už nic krásnějšího. Pořád říkám, že má Tommy krásné srdíčko.
Tománku – sice to je hajzl, co na tebe vytáhl nůž, ale já mu tady tolik děkuju. Vrátil ti tvou lásku, tvého Billa! *pláče* Tohle je dojemné!♥♥♥
Ježíši, malé se stýská… tak honem, maličká, Tommy a všichni, co tuhle nádhernou povídku čtou, se na tebe už moc těší.
Billí? Držím ti moc palce!♥
Clarrkys, dnes ti musím poděkovat za překrááásný zážitek!!♥♥♥
oh no konečně je to tady! 😀
a je to tady:D aaa tak moc se tesim na dalsi dil:D
Huráááá, mimi na scéně xD♥♥♥
Já jsem tak ráda, že se usmířili =) Se vsadím, že Bill porodí z toho strachu o Toma =)
Já jsem si myslela, že se Tom třeba předávkoval, nebo tak něco, i když tohle, co se mu stalo, mohlo skončit opravdu tragicky…jsem moc ráda, že je relativně v pořádku =)
Já tak Tomimu přeju tu vytouženou holčičku =D♥
Bille, drž se =)♥
Já jsem si taky představovala děsivé scénáře o tom, že jsou za tím nějaké komplikace ze závislosti a úplně jsem dnešní díl vyčkávala, nemohla jsem se ho dočkat.
Teda, jsem zvědavá, jestli to bude opravdu holčička (třeba to budou nějakým zázrakem twins, jé, to bych se nasmála. Ale to možné určitě není. Ale krásné by to taky bylo♥ Já vím, já vím, bude to holčička.).
[5]: Na dvojčátka už jsem taky myslela, ale myslím, že při dnešní zdravotnické technice už by se na to přišlo =)
A jestli to ta dvojčátka přece jenom budou, tak určitě chlapeček a holčička ♥
[6]: Neboj, Jani, Clarrkys něco vymyslí. V tomhle jí naprosto důvěřuju. Píšu to tady pořád, je skvělá a určitě budeme všichni u monitoru plakat dojetím. Já se tak stráááášně těším, snad už to bude příště. No, uvidíme. Je to prostě nádherný příběh!♥♥♥
Jupíky pupíky xD MImi jde ven za náma xD
:DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD já nevim co napsat xD ještě že sou u nemocnice bobkové 🙂