autor: Sch-Rei
„Ne!“ zakřičel rozzuřený černovlásek a pokoušel své ruce vytrhnout z pout. Měl zápěstí prodrané do krve. Už ani necítil tu příšernou bolest bříška. Dva muži ho vedli se spoutanýma rukama pryč.
Flashback
„Tomi, Tomi, ne!“ vzlykal černovlásek. Pomalu si začal uvědomovat, co vlastně udělal. Jenže z jeho myšlenek ho vyrušilo prásknutí dveří. Najednou viděl ostré světlo, několik mužů a hlasy. Točila se mu z toho hlava. Než se vzpamatoval, do ruky se mu zabodla kanyla, se šílenou bolestí zakřičel a pokoušel se jehly v ruce zbavit. Křičel, plakal. Měl strach? Možná na chvíli, dokud necítil zase jen úlevu – bolest, bolest, pach krve. Krev? Byla všude okolo něj, Na něm, na Tomovi, nejvíc na jeho vlastním bříšku, ve kterém měl hrozně hlubokou ránu. Zavrčel a rozhlídnul se okolo sebe. Byli tam nějací chlápkové, doktor, Tomovo tělo… Tomovo tě-? Ti chlapi na něj opravdu sahali? Snažili se ho snad odvést? Odvést ho od Billa. Bill hlasitě zakřičel a zvednul se na nohy. Rychle se vrhnul k mužům, kteří se snažili odnést tělo jeho lásky.
„Okamžitě ho pusťte!“ zavrčel černovlásek a semknul dlaně v pěst. Místo toho, aby ho ti muži poslechli, mu někdo chytil ruce za zády. Bill zakřičel a začal sebou škubat, když jeho ruce scvakla chladná kovová pouta.
konec flashbacku
„Chci jít pryč, chci jít za Tomem!“ zakňučel Bill a dál sebou škubal. Nikdo ho nevnímal. Kamenné tváře lidí, jeho vztek a žal. Tak moc ho to rozčilovalo.
„Nechte mě kurva na pokoji!“ zakřičel zoufale, podlamovala se mu kolena, cítil, jako by měl každou minutu spadnout na zem, ale držel se. Musel to dotáhnout až do konce, dojít za Tomem, a i přes to, jak měl popletenou mentálně hlavu, dokázal myslet na něj.
Bill netrpělivě zavrčel. Když už má umřít, proč ne? Stejně tady už není nic a nikdo, pro koho žít, že? S úšklebkem na rtech zvednul pohled a rozhlédl se okolo sebe. Před ním bylo nastoupeno několik mužů, drželi zbraně. Vedle nich byla žena, ta samá žena, co byla v jeho snu, ale nedržela jeho dítě. Jak by taky mohla, že? Zamračil se.
„Tak dělejte, hm!? Na co sakra čekáte? Napalte to všichni všechno do mě, ať ode mě máte konečně pokoj!“ zařičel, vyhrkly mu na tvář slzy.
Bill slyšel nějaký povel z úst slečny, vedle nástupu mužů. Pousmál se a zavřel oči. Když víte, že vám už mezi lidmi zbývá jen několik posledních vteřin, dokáže se vám před očima prohnat celý život, ale u Billa to takhle nebylo. Jediné, co viděl před svýma očima, byl obraz. Velký obraz krásné šťastné rodiny. Dredatý chlapec, který objímal černovláska, oba se spokojeným výrazem ve tváři, s úsměvem koukající na drobné nemluvně v černovláskově náručí. Je to něco, co si vždycky přál, ale co nikdy neměl. Doufal, že až bude tam pryč, až bude s Tomem, bude tam mít všechno, co potřebuje k „životu“.
…Že bude mít LÁSKU.
Flying bullets
Hit the targets
Wings and haloes
Five to seven
In this white robe
Through the darkness
Paragliding
Back to heaven!
Hit the targets
Wings and haloes
Five to seven
In this white robe
Through the darkness
Paragliding
Back to heaven!
KONEC
autor: Sch-Rei
betaread: Janule
je to celý moc krásný a smutný a dojemný 🙂
cely pribeh bol štrane dojdený a krásby, ak ked skoncil smutne.
Já jsem to tušila, hned, když jsem viděla před časem ten trailer…
Já nesnáším tyhle konce, tady už jsem to čekala, takže to nebylo tak zdrcující.
Povídka byla hrozně zajímavá, zvláštní a svým způsobem opravdu krásná a hlavně hodně krutá…♥
Dokonalá povídka..D-o-k-o-n-a-l-á!!! ♥♥ ikdyž smutná a nedopadla dobře,totálně jsem si jí zamilovala 🙂
Páni já nevim co napsat….bylo to …páni wow! četla sem nějaké komentáře že to někdo nechápe, já myslim že sem všechno pochopila dobře, ale ten trailer mě totálně uzemnil, je to tak úžasně propojený s tou hudbou a tak! ale tahle povídka byla něčim zvláštní, prostě jiná než ostatní. Musel se u ní člověk zamyslet aby mu to všechno vlezlo do hlavy. Nevim jestli bych byla schopná toho co Bill a Tom. Co všechno museli vytrpět. Docela psycho ale krásný! myslim že lepší konec by neměli kdyby byli na živu. takhle budou mít co chtěli a bez čeho se nedá "žít" 🙂
Dneska jsem si tuhle povídku přečetla úplně celou..a …nemám slov.ŘADÍ SE K MÝM NEJOBLÍBENĚJŠÍM…
Tohle je mistrovské dílo.
No páni, nemám slov. Přečetla jsem tuhle povídku celou najednou a jsem ráda, že jsem nemusela čekat na další díly, myslím, že bych to nevydržela 🙂 Tahle povídka mě vzala za srdíčko 🙁 <3 Byla prostě úžasná! 🙂