autor: Nivian
Ahoj čtenáři :). Posílám další díl povídky Integrum. Jsem ráda za nějaký ten ohlas od Vás. I to málo dokáže člověka, jako jsem já, velice potěšit. Doufám, že se bude líbit. Budu se snažit posílat díly pravidelně.
Další ráno ho probudil budík na devátou. V tuhle hodinu obvykle v neděli vstával. Otevřel oči a podíval se do stropu. Zamručel, když si uvědomil, že je neděle a bude se muset učit do školy. Protáhl se, až mu kosti zapraskaly, a posadil se. Chvíli se protahoval a zíval, než vstal a šel přímo do kuchyně.
„Ahoj, mamko…“ usmál se a políbil Simone na tvář. Ta mu úsměv opětovala a dál se věnovala kuchtění nějaké dobroty.
„Ahoj, zlato. Tak co? Vyspal ses? Nedal ti někdo náhodou vědět nebo tak něco?“ zeptala se hned. Moc to synovi přála.
„Docela to šlo a… ne, neozval se zatím nikdo. Myslím, že to bude chvíli trvat. Kontakt jsem na sebe nechával jenom dvakrát. A myslím, že zrovna tam neuspěju. Zítra po škole ještě něco obejdu,“ povzdechl si a vzal si z košíku čerstvé pečivo. Usadil se na židli ke stolu a pustil se do jídla.
„Aha. Bylo by dobré, kdybys ještě zašel. Taky si nemyslím, že se ti někdo jen tak ozve,“ povzdechla a dál se věnovala vaření. Bill jenom přikývl a zíral před sebe. Přemýšlel nad tím, jestli se mu to vůbec povede. Protože když ne… bude to jeho konec. Nebude dělat to, co ho baví, a co pak dál v životě? Zakňoural. Ani si nechtěl představovat, jak tohle vše dopadne.
Zrovna zalézal do sprchy, když se chodbou rozjančil telefon. „Sakra…“ zamručel a obmotal kolem sebe ručník. Rychle doběhl na chodbu a telefon přijal.
„Ano?“ řekl ne zrovna příjemně a mračil se na sebe do zrcadla.
„Oh, dobrý den. Ehm… Bill Trümper?“ ozvalo se. Bill se na sebe přestal šklebit a sedl si na schody. „Ano, to jsem já…“ odpověděl.
„To jsem rád, že volám správně. Tady Jörg Kaulitz. Včera jste se byl optat na nějaké to místo u nás v podniku. Říkal jsem, jakmile se něco uvolní, ihned vám dám vědět,“ Billovi se roztřáslo celé tělo a roztančil se mu úsměv na rtech. „Místo se uvolnilo. Včera jedna z našich pracovnic podala výpověď a já bych potřeboval náhradu. Tak co říkáte?“ usmál se muž na drátě a čekal na odpověď. Bill se hned ozval.
„Beru to! Já… ano, dobře…“ zasmál se.
„Dobrá tedy, takže… víte, kde nás najdete. A nemohl byste přijít už dnes? Vzhledem k tomu, že je jedenáct dopoledne, například v jednu na odpolední směnu? Jakmile přijdete, domluvíme se na směnách, platu a všem ostatním.“
„Dobře. V jednu budu tam a domluvíme se. Děkuju mnohokrát!“ usmál se a telefon položil. Nadšeně si oddechl a opřel se o zeď. Znamenalo to, že může dál s klidem pokračovat ve škole?
Podíval se na hodiny. Ukazovaly přesně 12:45.
„A sakra…“ zaklel a rychle na sebe soukal oblečení. Lhal by, kdyby řekl, že si na sobě dnes nedal extra záležet. Chtěl udělat v podniku dobrý dojem, a tak si vzal ze svého šatníku ty nejlepší kousky, co našel, a nalíčil se tak perfektně, jako nikdy předtím. Ano, Bill se líčil. Už od svých dvanácti let, kdy šel poprvé na HALLOWEEN namalován šminkama. Zlíbilo se mu to a dělá to dodnes. Celkově je docela zženštilý.
Rychle si v zrcadle přelakoval vlasy, popadl kabelku a vyrazil z domu směrem ke klubu. Těšil se.
Když otevřel dveře, zmocnil se ho nejistý pocit. Včera ani neměl čas se tady porozhlédnout. Díval se na každý kout, který v místnosti byl.
„Áá, dobrý den, Bille…“ uslyšel napravo a tak se otočil. Stál tam muž ze včerejška. Byl tradičně v obleku. Už když taky Bill byl poprvé, byl takhle oblečen. Doslova na něm šlo vidět, jak žije. Usmál se.
„Dobrý den. Tak… jsem tady…“ vydechl a kývl rameny.
„To je velice dobře. Pojďte se mnou do kanceláře. Domluvíme se na směnách, platu a podobně…“ řekl mužík a zašel kamsi za závěs. Bill ho překvapen následoval. I tady má kancelář?
„Tak. Jen mi to tady podepište,“ řekl, když došli do kanceláře a podal Billovi papír se smlouvou. „Ano, děkuju. Vypadáte docela mladě. Kolik vám je?“ optal se muž. Bill mu opravdu připadal na práci nějak mladý.
„Je mi sedmnáct. Vlastně. Jsem na střední škole. A v rodině se vyskytly nějaké… problémy a budu si ji muset platit sám. Proto tady vlastně jsem,“ povzdechl si a díval se na jeho nového nadřízeného.
„Aha… tak to jsem rád, že jsem ti mohl pomoct. Když chodíš do školy, asi nebudeš moct chodit ráno do práce, že?“ Bill přikývl.
„Vlastně jsem se chtěl zeptat… jestli bych nemohl chodit hned po škole. Každý den a taky každý víkend. To bych mohl kdykoliv“.
„I v noci?“
„Já myslím, že ano… i v noci…“ pousmál se a díval se, jak Jörg něco vypisuje.
„Dobře myslím, že by to šlo. Každý den budeš mít směnu od tří do osmi do večera. Vyhovuje?“
„Ano… naprosto…“ pousmál se. Vlastně nechtěl zůstávat takhle dlouho. Nebude mít moc času na učení. Ale pro tuhle práci by udělal vše.
„Dobře. Budeš vlastně číšník. Roznášet, dělat objednávky, umývat sklenice a obsluhovat. Není to nic těžkého. Určitě žádnou praxi nemáš, ale tohle se dá naučit celkem rychle. Risknu to s tebou. Budu od tebe očekávat to nejlepší, Bille…“ pousmál se podal Billovi ruku. Ten ji s úsměvem stiskl a vzal si od něj zástěru pro číšníky. Po ještě pár vyjasněních celé situace si ji oblékl a šel za bar. Byl z dnešního dne nervózní.
autor: Nivian
betaread: Janule
Milá Nivian, řeknu ti, že jsem tvou povídku tady vyhlížela. Nemám tušení, kdy ji mám očekávat, takže jsem to zkoušela a dnes jsem se dočkala dalšího dílu.♥ Přesvědčil mě totiž už ten první díl o tom, že ta povídka bude nejen krásná, ale i dost poučná. Já bych si opravdu přála, aby ji objevila velká spousta dalších čtenářů. Nejen povídka, ale i ty, jako autorka, si to zasloužíš…
Já tady dnes slzím už podruhé, druhá povídka a další slzy.
Jsem na jedné straně moc šťastná, že Bill dostal tuto pracovní příležitost a jsem ráda, že mu vyšel pan Jörg, pokud se nepletu, vstříc i se směnou. Zůstává do osmi, tak by měl stíhat i přípravu do školy. Mně to učení docela od minula vrtalo hlavou. Kvůli škole chce Bill pracovat, ale paradoxně nebude mít čas se připravit na hodiny. Takto by to ale mohl zvládnout. Podle všeho se v povídce ukázal jako silná osobnost, tak mu věřím.
Nivian?? Já už se nemůžu dočkat "mého" Tommyho…♥♥♥
Hoy…sem si četla první díl před chvilkou a docela mě to zaujalo 🙂 Nejdřív jsem myslela, že tam bude Bill dělat stryptérku, mno ale, nemusí bejt všechno na prd xD…ta povídka je skvělá, podle mě moc hezky psaná…čte se dobře 🙂 Je to dost napínavý, protože nemůžu za boha přijít na to, jak by se s Tomem seznámil, možná, že bude zákazník xD Aha xD To mě nenapadlo xD Fakt good! <3 A je mi líto Billa a jeho mamky 🙁
Jsem ráda, že Bill tu práci přece jenom dostal, a nejlepší na tom je příjmení jeho zaměstnavatele =) Takže doufám, že Tomi se nám brzo objeví na scéně, hrozně se na to těším =)♥
Bill to nebude mít jednoduché, práce a škola, ale on je náš šikulka a myslím, že to zvládne…
[1]: Wow děkuju moc .) ano nevíš, jak jen tím, že vidím takový komentář dokážeš zlepšit člověku jako jsem já náladu. Povídku se teď budu snažit posílat nějak pravidelně. Určitě ne každý den ale budu se snažit, z toho vyplývá, že by tady měl být jeden díl týdně. Ale teď budou prázdniny a já budu mít hodně času na psaní, takže by se to mohlo i zlepšit. Myslím, že Bill bude stíhat svou přípravu do školy :). Už jen pro to jak jej baví, bude chtít pokračovat i přes podmínky, které mu nakládá život. Tommy příjde brzo ;D :).
[2]: Ahoj ^^. Stryptérka asi opravdu ne ;D. Jsem ráda, že se to dobře čte. Nepíšu moc často a nemám tak moc zkušeností ale snažím se vyvíjet.
[3]: Ano to příjmení je ;D. Můžu slíbit, že v nejbližší době tady bude :).
Budu Billovi taky držet palce. Je šikula a snad to zvládne :).
Hlavně jsem ráda, že ti těch pár písmenek, Nivian, udělá radost, opravdu♥.
Píšeš, že budeš mít prázdniny – takže jsi ještě mladinká. O to víc si cením toho, že znáš životní hodnoty. Můžeš být na sebe pyšná. Ať chceš nebo ne, vždy dáváš jako autor svým postavám právě kus sebe a tady je zatím teda Bill hodně empatickým mladíkem, a uvědomuje si snad vše, na co dnešní mladí lidé díky své zábavě, alkoholu, drogám atd. zapomínají a rádi zapomínají. Není rozmazlený. Jeho postavu od začátku obdivuju (tím přeneseně i tebe, protože to ty jeho postavu píšeš).
Tak jednou týdně? O to víc se budu na povídku těšit a o to víc si ji budu užívat!♥
[5]: To si piš, že mi to udělá radost :).
Mladinká jsem to ano, ale jsem ráda, že vzhledem ke svému věku se na to vůbec nechovám a nezapadám mezi tu typickou dnešní mládež. Toho si cením, protože v dnešní době je neuvěřitelně těžké pro mladého člověka, nenechat se stáhnout do špatné bandy lidí.
Jsem ráda, že se ti to líbí. Kus ve mě tak určitě je. To ano. Neříkám, že zažívám to co Bill, ale uvědomuju si tuhle realitu života. Mám toho za sebou dost a bohužel toho možná o životě i vím víc než dost.
Och tak Billa teda prijali 🙂 to je dobre a jeho zamestnávateľ je Jorg Kaulitz? 😀 och tak to sa mi páči 😀 dúfam že Jorg má syna ktorý sa náhodou volá Tom a tiež pracuje v otcovom podniku xD 😀 to by ma naozaj potešilo 😀 a vážne som zvedavá ako bude Bill popri práci zvládať učenie… och chudák nebude to ľahké… som strašne zvedavá na pokračovanie takže sa tu nejdem moc vykecávať a idem ďalej 🙂