autor: Tina
Po večeři se vydal Tutanchamon za Achesenpaaton. Otevřel dveře a mávnutím ruky dal služkám pokyn, aby odešly. Ony tak učinily a za chvíli byl faraon s královnou o samotě. Jeho manželka ležela na břiše a na zádech měla přiložené bylinné obklady.
„Zklamala jsi mě, Achesenpaaton. Já ti dal svou plnou důvěru,“ podíval se na svou ženu. Ta jen mlčela a poslouchala.
„Myslel jsem, že budeš opatrná, a ty se necháš chytit přímo generálem mých vojsk. Nezbylo mi nic jiného. Za ty rány si můžeš z velké části sama.“
„Já vím…“řekla tiše.
„Buď ráda, že nechytli i toho muže. Pak by následovalo něco jiného. A ty víš moc dobře co.“ Snažil se mluvit stále pevným hlasem, ale už se mu to nedařilo. Zloba jej opouštěla. Povzdechl si a posadil se na kraj postele.
„Nechci, aby se to opakovalo. Ten muž sem už nesmí, rozumíš?“ podíval se na ni. Ona jen přikývla. Měla slzy v očích, ale snažila se je mrkáním zahnat.
„Bože, teď si připadám jako tvůj otec a ne manžel,“ pousmál se sám nad sebou. Vstal a odešel z pokoje. Nechal ji odpočívat. Možná, že teď bude ostatním připadat jako měkota, ale v podstatě mu to bylo jedno. Odebral se do svého pokoje, kde se uložil ke spánku.
Po dvou dnech zavolal pan Schindler Tomovi a oznámil mu, že společně s jeho známým, rozluštili onen dopis. Tom byl z toho, jako na jehlách. Stál před obchodem ve večerních hodinách a čekal na pana Schindlera. Oznámil klukům, že dnes do skladu nedorazí, protože si musí něco zařídit.
Tom nervózně přešlapoval na místě s rukama v kapsách. Brzy spatřil v dálce pomalu se pohybující postavu, která se blížila k němu. Ano, byl to pan Schindler. Odemkl dveře obchodu a společně vešli dovnitř. Napochodovali do jeho malé kanceláře a usadili se. Tom ani nepípl. Jen pana Schindlera vybízel pohledem, aby konečně spustil. Pan Schindler byl už starší člověk a vše mu šlo pomaleji. Tom byl z toho nervózní, ale vytrval.
„Takže přejdu rovnou k věci. Můj překlad byl v některých věcech správný, ale teď je verze poněkud jiná, ale v podstatě ty hlavní věci jsou správné,“ vysvětloval. Viděl na Tomovi nervozitu a chtíč, konečně vědět, o co jde. Proto pokračoval. „Ty jsi vyvolený a máš určité poslání, které musíš splnit.“ Tom již nebyl tolik překvapený. Tuhle věc už věděl. Nyní jej zajímalo, co je jeho posláním.
„Tutanchamon musí trpět. V historii Egypta je zapsán jako největší tyran. Egypťané jej prý nenáviděli. A má pykat za to, co jim provedl. Nejdříve si získáš jeho důvěru jako nejlepší přítel, a poté jej zabiješ. Pěkně pomalu. V tom dopise je napsáno, že musí trpět.“ Tomovi to přišlo trochu ujeté.
„A nebude prostě lepší, když to necháme být? Vždyť už je dávno po smrti a je to nějakých tisíc let,“ namítl Tom.
„Ne! Je to tvé poslání. Nemůžeš se jen tak zbavit zodpovědnosti,“ řekl pevným hlasem. Pan Schindler věděl, že Tom má svědomí a tím, že na něj bude naléhat jej, jak se říká, zatlačí do kouta. Jenže všechno může být úplně jinak, než se zdá.
„Ehm… a jak se tam dostanu?“ optal se Tom.
„Pomocí portálu. Vyvoláme portál,“ odpověděl stařík. Vstal ze židle a vzal do ruky jednu velmi starou knihu. Začal něco mumlat. Tom mu absolutně nerozuměl, ale s posledním slovem se v malé místnosti zjevil velký kruh. Jeho povrch připomínal hladinu vody. Tom nestačil kulit oči.
„Ještě něco.“ Odložil stařík knihu na stůl. „Nyní se přeneseš do doby faraona Tutanchamona. Vše tam bude jiné. Ty budeš následující faraonův host. Bude se tam konat jednodenní slavnost. Přijde plno lidí. Nezapomeň, že musíš upoutat jeho pozornost. Něčím si ho získat. Pamatuj, musí co nejvíce trpět. Máš na to sedm dní. Sedmého dne přesně v poledne se zjeví portál v západní zahradě. Máš půl hodiny na to, abys jím prošel. Pak se portál uzavře na věčnost,“ dal mu poslední radu, a poté se Tom odvážně vydal skrz portál.
Netrvalo dlouho a byl tam. Vrátil se v čase. Měl na sobě zvláštní oblečení, na které nebyl zvyklý. Jak se za pochodu prohlížel, přišel si trochu jako pako. Bože, co to ti Egypťané nosili? Pomyslel si.
Nyní předstoupil před faraona. Instinkt mu velel uklonit se.
„Vítám vás. Jsem rád, že jste přijel,“ řekl Tutanchamon.
„Potěšení je na mé straně,“ odpovědět Tom zdvořile a usmál se. Všiml si faraonova zvláštního pohledu. Jak si jej prohlížel. S takovým zájmem. Toma nejdříve napadlo, jestli třeba není někde špinavý nebo tak. Ale nebyl to ten druh pohledu, který by naznačoval znechucení.
„Odveďte hosta do jeho pokoje,“ poručil faraon a jeden ze sluhů se Toma ujal a splnil tak příkaz. Zavedl jej do krásného pokoje s výhleden na západní zahradu.
„Budete si ještě něco přát, pane?“ otázal se sluha.
„Je to všechno, děkuji. Můžeš jít.“
Sluha tak učinil a po chvíli byt Tom v pokoji sám. Posadil se na postel a zapřemýšlel se. Jak má upoutat jeho pozornost? Jak se mu má zalíbit? Tohle bude mnohonásobně těžší, než balit holky. A bude to i složitější, než si naivně myslel. Zřejmě si ukousl příliš velké sousto.
Během tohoto hlubokého přemýšlení jej napadla další otázka, kterou si klidně mohl připsat na převelice dlouhý seznam, aspoň pro něj, nezodpovězených otázek. Je vážně takové monstrum, aby jej dokázal zabít? Jenže když to neudělá, nesplní tím své poslání. Bylo to pro něj dost složité. A k tomu tohle oblečení, co měl na sobě. Připadalo mu, jako by měl kolem pasu omotaný pouze ručník. Něco mu prostě chybělo. Aspoň jemu to tak přišlo.
Těsně před večerní slavností k němu přišly služebné a pomohly mu se převléknout a připravit. Totéž proběhlo u Tutanchamona. Služebné mu se vším pomohly a nyní byl připraven. Nevěděl, čím to je, ale byl nervózní. Jeho poslední host, co přijel, jej něčím zaujal. Neustále na něj musel myslet. Staral se, jestli má pohodlí. Netušil, co to do něj vjelo.
Slavnostní večer započal. Faraon poděkoval všem za příjezd a popřál jim dobrou chuť a skvělou zábavu. Všichni začali jíst a bavit se. Nálada byla skvělá. Každý se skvěle bavil. Hudebníci hráli, tanečnice tančily a přece tu byl někdo, kdo se příliš nezabýval zábavou. Byl to samotný faraon. Neustále pokukoval po Tomovi. Sledoval, jak se baví s ostatními. Někteří se už dostávali do nálady a bývali docela hluční. Tom si připadal malinko jako v hospodě. Tam, kde se všichni opijí a poté hulákají a smějí se.
Stočil svůj pohled k faraonovi a střetl se s tím jeho. Evidentně se na něj již delší dobu díval. Tom nasadil jeden ze svých nehorázně sexy, ale zároveň nevinných úsměvů. Třeba to nebude až tak těžké. Plán je vcelku jednoduchý. Sbalit ho, napovídat mu hory doly a pak mu vrazit kudlu do zad. Trochu drastické, ale jinak to asi nepůjde.
Vypadá to, že se rybička chytla, protože mu Tutanchamon úsměv stydlivě oplatil. Faraon si připadal tak zvláštně. Měl zvláštní mravenčení v bříšku a neustále se na něj musel dívat. Ten mladík mu přišel okouzlující. Mohl být asi stejně starý jako on. Co chtěl ale vědět, bylo jeho jméno. Měl tolik starostí s přípravami, že pozapomínal jména některých lidí. Bylo toho na něj skutečně moc. Teď to ale pustil z hlavy a sledoval onoho mladíka.
autor: Tina
betaread: Janule
Tohle jsem tedy nečekala, Tom má zabít faraona? To jsem zvědavá, jak bude tento příběh pokračovat. Tommy jakoby jen s "ručníkem" kolem pasu, to je pohled nejen pro bohy, ale pro všechny ty egyptské bohy najednou :)))♥♥♥ A prý jako v hospodě? No, ještě chybí nějaká kráska, co by mohla Tommyho obveselovat…
Tedy, milá Tino, vím, už se na mě asi rozzlobíš, ale s tímto mám trochu problém už od začátku. Možná jen sama dobře neznám Egypt – prostě mě to hrozně mate. Tutanchamon, když se oženil, tak ano, vzal si Anchesenpaaton. Ale pak vyhlásil náboženskou svobodu, opustil učení Atona a bůh Amon se během jeho vlády dostal "k moci", proto změnil své a manželčino jméno z Tutanchaton a Anchesenpaaton na TutanchAMON a AnchesenpaAMON.
Já se s tou koncovkou AnchesenpaATON pořád společně s TutanchAMONEM nemůžu vyrovnat… Omlouvám se!
tak jsem se nudila a přečetla jsem si ty 4 díly, není to zle 🙂 možná trošku uspěchané a v něčem až zbytečně zdlouhavé…
(Btw Tutanchamonova matka neni Nefertiti ale Achnatonova vedlejší manželka, Nefertiti byla matka Anchesenpaaton. takže Tutanchamon a Anchesenpaaton mají stejného otce a jinou matku) No to je jedno :D)
[2]: Přesně tak, Nefernefernaton Nefertiti byla manželkou Achnatona. Ale tady jde o tu koncovku, pokud tady jde o faraona, musí mít dcera "Krásky, která přišla, koncovku AMON, stejně jako faraon…)
Ale autorka tady píše, že jde čistě o fantazii, takže nám může být vlastně úplně jedno, kdo je čí matka, manželka… jen trošku ty koncovky. Ale to je jen můj problém, já se s tím nějak srovnám.
Povídka je jako celek velmi krásná a poutavě psaná, takže je vlastně jedno, kdo je kým…
[3]: pravda,ale podělit se o radu není nikdy na zbyt..
Já jsem taky hodně překvapená, co za poslání to Toma čeká, myslela jsem , že ho má naopak zachránit…
Uvidíme, co z toho nakonec bude =)
[2]:[3]: Holky, je to tak, jak říkáte, ono se neví přesně, kdo jsou Tutanchamonovi rodiče, ale nejčastěji se historikové přiklánějí k tomu, že jeho otec je Achnaton a že je jeho nemanželským synem. Anchesenpaton a Tutanchamon byli nevlastní sourozenci.
Ono je to jedno, je to smyšlená povídka a historická fakta nemusí souhlasit, jde o samotný příběh =)
mocinky dobrej blog