autor: Disturbed Angel & Clarrkys
Doktor: (Dodělám to, i když to trvá asi hodinu. Dáme mu krev a převezeme na normální pokoj. To miminko museli dát do inkubátoru. Já už převlečený jdu za tím druhým mladíkem, který musel čekat na chodbě.)
Tom: (Potom mě dokonce ještě vystrčili až na chodbu. Co se to sakra děje?! Trochu jsem si pobrečel na lavičce a čekám, až mi někdo dojde říct, co se stalo.)
Doktor: (Kouká do země a má hlavu v dlaních… Odkašlu si.)
Tom: A-ano? Co Bill? A co miminko? (V momentě jsem na nohou a protřu si oči.)
Doktor: Myslím, že to bude v pořádku. Bill ztratil moc krve, asi byl vyčerpaný a prostě zkolaboval, ale za chvíli by ho měli převést na pokoj. A vaše holčička je v pořádku, teď je v inkubátoru, protože je příliš malinká a nemá ještě úplně vyvinuté plíce.
Tom: (Chvilku na něj zírám a snažím se, aby mi hlava nějak zprostředkovala myšlenky. Připadám si, jako bych měl vygumováno, až mi to docvakne, tak se pousměju.) Jak dlouho tu malá musí být?
Doktor: (Chvíli mlčím… Přemýšlím.) Nejsem si jist, ale týden, deset dní určitě… Podle toho, jak na tom bude.
Tom: A Bill? Ten už bude v pořádku?
Doktor: Jsem o tom víc než přesvědčen. (Pousměju se.) Vlastně jsem se chtěl zeptat na jméno. Musíte ho nahlásit sestře.
Tom: No my… Teda já, no… Ještě si musím promluvit s Billem. (Trochu se pousměju.) Kdy bude na pokoji?
Doktor: Měl by tam už být. Můžeme se jít zeptat sestry a můžete se podívat na malou.
Tom: Vážně? Chci ji vidět. (Zazáří mi oči.) Ale nechci nechat Billa čekat.
Doktor: Já stejně nevím, na který pokoj ho dali. Tak pojďte. (Řeknu. Jdeme k sesterně a šli jsme kolem skla, za kterým byly všechny miminka.)
Tom: (Jdeme, když najednou uvidím spoustu malých mrňousů. Zazáří mi očka a na chvilku se zastavím, ale pak toho doktora doženu.)
Doktor: (Zeptám se sestry, kde leží ten kluk a že se chceme jít podívat na tu malou.) Tak Bill je na pokoji 92 a pojďte se podívat na toho vašeho prcka. (Řeknu a jdeme přímo mezi ty miminka až dozadu, kde jsou inkubátory.)
Tom: (Procházíme mezi těmi ťutínky, jsou tak roztomilí, ale naše holčička bude určitě nejhezčí ze všech. Mrknu očkem po těch inkubátorech a na jednom mi zůstane pohled. Pak doktor ukáže na to miminko, na které jsem se díval. Hned tam přiskočím, otevřu pusu a oči mi září radostí a štěstím.) Je… Je tak krásná. (Zašeptám a zase se mi tlačí slzy do očí.)
Doktor: (Usměju.) Dívá se na vás.
Tom: (Totálně se usměju, až vycením zuby. Culím se na ni a trochu se sehnu, ať líp vidím.) Je… Strašně maličká. Četl jsem, že by měla mít kolem padesáti centimetrů a tří kilo. Vždyť ale vypadá poloviční. (Pohne ručičkou a vypadá to, jako by mi mávala. Zase se uculím a trochu zachichotám.)
Doktor: Bill byl přece někdy na začátku osmého měsíce, pokud se nepletu, a to je víc než měsíc před termínem. Nejvíce přibere miminko až poslední měsíc, tahle má kilo a dvě stě gramů a měří okolo třiceti sedmi centimetrů.
Tom: Aha… (Trochu zvážním, ale pak se musím zase usmát.) Všechna ostatní miminka jsou baculatá a ona vypadá jako kost a kůže. Chuďátko…
Doktor: Nebojte, to rychle nabere. Než ji pustíme, měla by mít víc než dvě kila.
Tom: (Usměju se, když zazívá.) Asi se jí chce spinkat. (Narovnám se.) Můžu ji vyfotit?
Doktor: Ano, ale bez blesku.
Tom: (Vytáhnu mobil a vyfotím ji.) Můžu už jít za Billem?
Doktor: (Přikývnu.) Pokoj 92, pokud jsem to ještě neříkal.
Tom: Já vím, děkuju. (Odběhnu a chvilku ten pokoj hledám, ale pak tam vejdu. Ležíš na posteli a máš zavřené oči. Nevím, možná spíš.)
Bill: (Nevím, po jaké době, ale probírám se. Přijdu si jako po kocovině. Rozlepím očka a uvidím bílý strop. Vlastně všechno bílé. Vyděšeně si sáhnu na bříško. Nic… Jen mě to zabolí. Zvednu hlavu a uvidím Toma.)
Tom: (Spal jsi, tak jsem si sedl na židli vedle tvojí postele. Tak dlouho jsem se snažil neusnout, ale nakonec se mi to nepodařilo… ale jenom dřímám.)
Bill: (Koukám ještě trochu vyjeveně. Položím opatrně ruku na Tomovu hlavu.)
Tom: (Rychle sebou ucuknu, jak se leknu. Zamžourám očima.) Bille… (Usměju se ospale.)
Bill: Tome… Já… Kde je malá? Že je v pohodě?
Tom: Ano, je jí dobře a je… Moc krásná, roztomilá. Má oči jako my. (Nadšeně se uculím.)
autor: Disturbed Angel & Clarrkys
betaread: Clarrkys
Juu :)) To je tak roztomilé…
Já nevím co dodat. Ještě musí malá rychle nabrat těch pár kilo :))
Nádherný, překrásný díl♥♥♥ Asi ani nemusím psát, jak moc jsem se na něj těšila.
Samozřejmě, že je maličká tím nejkrásnějším miminkem, o tom není pochyb. Prý kost a kůže (no, celý Billí – ne, to je jen legrace. Tady nic směšného není, naopak, musí rychle nabrat, je strašně slaboučká, přišla na svět dřív, než byla připravená. Ty plíce – snad bude vše v pořádku a nechystá autorka ještě nějaké překvapení.)
"Vypadá to, jako by mi mávala." No jasně, Tommy, poznala milujícího tatínka, co se divíš? Ty jsi ji miloval od první chvíle. Copak si myslíš, že to necítila?
Jsem ráda, že je i Billí v pořádku. Muselo být krásné, probrat se a mít u sebe Tommyho, i když podřimoval. Byl s ním. Jsem zvědavá na jméno…
Nádherné!♥♥♥ *speechless* Tady slova nemají vůbec žádný smysl a význam!♥
[2]: Já, abych nezapomněla v polovině věty napsat tu druhou polovinu :)))
…nejkrásnějším miminkem, když je Kaulitzová, že?
A ještě taky doufám, že se i Tommy cítí dobře, po tom, co na něj vytáhli nůž. Vše se teď točí kolem Billa a malé a v tom adrenalinu si člověk ani neuvědomuje, že před chvílí byl ošetřovaný i Tommy!♥♥♥
Krásný díl chudinka holčička, děti, které přijdou na svět v osmém měsíci jsou nejvíce ohrožené, moje dcera vážila 3.30, tahle maličká nemá ani polovinu…snad brzy přibere a bude v pořádku =)♥
Taky jsem hrozně zvědavá na jméno, doufám, že se kvůli němu kluci zase nepohádají =)
Jsem ráda, že byl u Billa právě Tom když se probral, teď ještě aby mu přinesli dcerušku a bude to dokonalé =)♥♥♥
A Ondi má pravdu, nezapomínejme, že Tom byl zraněný.