autor: Rachel
Bill:
„Máš to úžasné,“ s úsměvem pochválím další z kulinářských výtvorů, jež mám právě na talíři, a vědomě tak složím kompliment tomu šikulkovi, který mi nosí jednu dobrotu za druhou.
Je pozdě odpoledne, určitě už se blíží večer… alespoň si to myslím, vzhledem k tomu, že od oběda už uplynula dlouhá doba. Sedím ve svém křesle, přes sebe mám přehozenou teplou deku a pochutnávám si na Tomově zákusku, který mi před chvílí donesl. Asi mu opravdu záleží na tom, abych vyzkoušel a ochutnal celou jeho kuchařku, kterou si určitě sám tvoří. Alespoň už to několikátý den pozoruji. Je naprosto neúnavný… a já jen čekám, kdy mi začne nosit obědy o pěti chodech. Opravdu se snaží a snad bych i řekl, že mi sestavuje přesný jídelníček na každý den.
Vůbec mi to však nevadí. Ještě nikdy jsem od něj nejedl nic, co by mi nechutnalo, nic, co by se mu nepovedlo. Pokaždé donese nějakou vábivě vonící dobrotu a dělá mi milou společnost. Jsem si jistý, že jej má malá pochvala potěšila a vyvolala mu na rtech úsměv. Jen jeho odpověď mě přesvědčuje o tom, že se nemýlím. Ba právě naopak – znám jej moc dobře.
„Však jsem si taky dal záležet, aby nad tím naše zhýčkané princátko neohrnulo nos,“ namítne tiše a vědomě mi tak vyčte moji vybíravost v jídle, kterou mám v sobě už od dětství. Tom je můj pravý opak, sní všechno, co jenom trošku voní, já jsem na tom podstatně hůř.
Usměji se, vím moc dobře, že to zhýčkané princátko nemyslel tak úplně vážně. Možná jsem trošku zhýčkaný, co se týče jídla, nad jeho výtvory bych ale nos rozhodně nikdy neohrnul. V tomhle mi Tom křivdí… a myslím, že to ví moc dobře. Určitě teď potlačuje smích a směje se tomu, jak mě s tím princátkem napálil. Jedna z jeho oblíbených aktivit – dělat si neustále z někoho srandu. To by mu bylo podobné.
Usměji se, potřesu hlavou nad svým nenapravitelným dvojčetem – které by mi mimochodem jako to starší mělo jít jen příkladem – a prsty nahmatám další kousek zákusku. Opatrně jej vložím do úst… a nato se má mysl opět stočí k Tomovi, jistě sedícímu na koberci přede mnou. Dnes ráno mi říkal, že je to jeho oblíbené místo a má mě blíž, než když by seděl na posteli, kterou jsem mu nabízel. Pohodlně se usadím v křesle a opatrně pozvednu svou tvář, až doteď sklopenou.
„Povídej mi něco,“ navrhnu, tvář však neklopím a ani svou prosbu neskrývám šepotem. Nesměle se pousměji přání, které mi ze rtů vyklouzlo téměř samo, a jen tiše očekávám odpověď. Tom zareaguje přesně, jak jsem si myslel.
„A co bys chtěl vědět?“ zeptá se nejspíš první otázku, která mu s mým přáním přišla na mysl… než však stačím odpovědět či se vůbec zamyslet nad něčím, co by mě zajímalo a co by mohl vědět jen on, rychle mě se svým nápadem předstihne.
„Třeba to, jak moc je tvůj starší bráška dokonalý? Zrovna dneska ráno jsem se sprchoval a náhodou… opravdu jen náhodou jsem se zahlédl v zrcadle a…“
„Počkej, počkej, počkej,“ s úsměvem přeruším jeho začínající básnění o jeho dokonalosti a kráse a rychle zavrtím hlavou na znamení, že tohle téma je pro dnešek tabu. Vím moc dobře, co měl na mysli a co by následovalo. Právě totiž začínala jedna z Tomových nejoblíbenějších chvilek, kdy je schopný mluvit jen sám o sobě… a kdybych jej dostatečně hlasitě nepřerušil, nejspíš by pokračovala až doteď a ještě hodně dlouhou chvilku, dokud by můj samolibý bráška nerozebral a nepřechválil každou částečku jeho dokonalého těla. Už jsem takové jeho chvilky zažil… a nebylo jich zrovna málo. Zapomněl jsem na jednu velmi důležitou zásadu – nedávat Tomovi možnost, aby vybíral téma hovoru. Jakmile je výběr na něm, je to jasné a člověk se jeho tříhodinovému monologu o sexy klukovi prostě nevyhne… pokud ho hned na začátku nepřekřičí a nezmění téma. Stejně jako já. To, že je Tom dokonalý a přitažlivý kluk, vím už dávno, vlastně… Na co jsem si to proboha teď vzpomněl?
„Měl jsem na mysli něco jiného,“ odvětím, v mysli tak zahánějíc myšlenky na to, co mě trápilo tak dlouho. Rychle se ponořím do svých myšlenek… nemusím však přemýšlet dlouho, abych našel něco, co mě o Tomovi opravdu zajímá.
„Co třeba o Americe? Od doby, co ses vrátil, jsi mi o ní ještě nevyprávěl,“ vyhrknu s neskrývaným nadšením z mého nápadu a vyčítavě tak Tomovi připomenu jeden z mála jeho nedostatků a prohřešků. S jeho pohotovou odpovědí mé nadšení jen zesílí.
„Hm… tak dobře. A co všechno chceš slyšet? A neříkej mi, že…“
„Všechno!“ vyhrknu se zářivým úsměvem a rukama zatleskám o sebe. Vím, že zrovna téhle mé odpovědi se Tom nejvíce obával, já si však z jeho vyprávění nechci nechat ujít ani kousek. Navštívit Ameriku je jeden z mých velkých snů, vždycky jsem snil o životě tam a přemýšlel, jaké to asi musí být, dívat se na noční New York a navštívit další světové metropole. Už jen žít v tom druhém světě, který je od nás tolik vzdálený,musí být fantastické… jsem zvědavý, jestli mi Tom tuto moji domněnku potvrdí nebo ne.
„Dobře, tak čím mám začít? Třeba tím, jak jsem na ulici potkal Jessicu Albu?“ zeptá se jakoby mimochodem a navíc hlasem, jako by potkat Jessicu Albu za bílého dne na ulici byla záležitost úplně všední a obyčejná. To je přeci holka jeho snů… alespoň tedy vždycky bývala.
„Cože? Opravdu?“ nezabráním tichému údivu v mém hlase, zvlášť když to zrovna on, její největší obdivovatel, řekl tak prostě. Tichý smích a jeho následující odpověď mě však jen ujistí v tom, že jsem mu znova naletěl.
„No, ne tak úplně. Po chvíli koukání jsem poznal, že je to někdo jí opravdu hodně podobný. Ale já jsem se jí určitě líbil, pořád se po mně otáčela. Ach Bože, ten zadek… byla vážně kus, naprosto sexy,“ objasní mi zážitek s falešnou Jessicou a odmlčí se. Z jeho hlasu můžu slyšet blaženost a zasnění, určitě teď nad tou slečnou přemýšlí.
Lehce, nevrle si promnu prsty a sklopím pohled. V tomhle jsem tak trochu mimo, neumím se bavit o holkách a hodnotit je, když… když k tomu mám svůj důvod. Ale o tom Tom nemá ani ponětí… jediná osoba, která to ví, je Georg…
Tiché odkašlání přeruší všechny mé myšlenky a Tom mě tak vědomě vrátí zpátky do reality. Asi vycítil, že zrovna tohle nejspíš není dobré téma, a tak to uzavřel. Nejspíš je na mně vidět, že mi to není zrovna dvakrát příjemné… Tomův další návrh však na sebe nenechá dlouho čekat.
„Nebo to, jak jsem jednomu z kamarádů uspořádal narozeninovou párty?“ navrhne v dalším okamžiku… a vyvolá tak na mé tváři úsměv. Cokoli, co organizoval Tom, stálo vždycky za to, věřím, že mě jeho historka nezklame.
„Ne, to není možné,“ propuknu v další záchvat smíchu a dlaní si jen promnu břicho, které mě od něj už pěkně bolí. Prsty si setřu slzy smíchu a jen nevěřícně vrtím hlavou nad další Tomovou story.
„Jo, prostě se to stalo, když to nejmíň čekal. Chudák, soucítil jsem s ním, ale až později. Stalo se mu to přímo před očima… a kde byl Tom? Nejspíš by mě uškrtil, kdyby mě měl po ruce,“ dodá posměšně a vyvolá tak u mě další záchvat smíchu. Je to ale filuta, to moje dvojče, to se mu musí nechat. No jo, srandičky, to bylo vždycky jeho. Nevím, zda si to jen vymyslel nebo jde opravdu o jeden z jeho povedených žertíků, každopádně se mu podařilo mě rozesmát až k pláči. Skvěle mě pobavil… a to ještě není konec!
Tiché cvaknutí dveří nás vyruší z našeho společného smíchu a já jen zaslechnu tiché krůčky, jdoucí do pokoje. Tomův smích vzápětí utichne… a já jen v tichosti naslouchám, kdo to přišel.
„Kluci… jde vás slyšet až dolů,“ mámin hlas mi odpoví na mou otázku a donutí mě se trošku pousmát. Netušil jsem, že jsme tak hlasití, Tomova výřečnost na sebe však opět nenechá dlouho čekat. Něco mamce odvětí a já se musím jeho poznámce pousmát.
„Bille, jak se cítíš? Je to aspoň trošku lepší?“ mámin hlas se doline k mým uším a její pohlazení spočine na mé tváři úplně stejně, jako když jsem byl ještě malý kluk, její malý Billy. Podvědomě se do něj opřu, usměji se a krátce pokývám hlavou.
„Ano, je mi opravdu líp, děkuji,“ odpovím popravdě, nemám důvod lhát. Opravdu je mi v Tomově společnosti o hodně lépe než ještě před týdnem.
„Tak to jsem moc ráda, zlatíčko. Ani nevíš, jak se mi ulevilo. Mimochodem – právě jsem dovařila večeři, tak ať to nevystydne,“ připomene nejspíš věc, kvůli které sem přišla a podle posledního pohlazení a vzdalujících se kroků mohu usoudit, že už určitě zamířila do kuchyně.
„Tak já půjdu Billovi pro večeři!“ Tomův hlas, volající k odcházející mámě mě probere ze všech mých myšlenek. Několikrát zamrkám.
„Počkej, a jak to tedy dopadlo?“ vyhrknu, stále ještě natěšeně a jen nedočkavě očekávám Tomovo pokračování. Můj bráška mě však opět pěkně vypeče.
„Dopovím ti to, až se vrátím, zvědavče,“ škodolibě se zasměje, cvrnkne mě po nose a v mžiku je ten tam.
autor: Rachel
betaread: Janule
Já jsem tak šťastná, že se Billí už zase směje a ještě šťastnější, že tím, kdo vykouzlil jeho úsměv na tváři, je právě Tommy.
Tommy, ale brzdi, ano? Chci říct, pokud nám budeš "zhýčkané pricátko" takto rozmazlovat a vykrmovat, Billí přibere a pak počkej… Bude zase zhazovat a šílet z toho, že má pár kilo nahoře (která by stejně nikomu nevadila, že?). Dojímá mě představa Tommyho sedícího před Billím na koberci místo na posteli jen, aby měl Billa blíž. Nádherné gesto a já se při čtení jen rozplývám.
Jé, Bille, ty jsi teď ale vše zkazil, JAKO! :))) Mě zajímalo téma sexy Tom Kaulitz, já ti dám tabu – tak pro příště. Já klidně budu 3 hodiny poslouchat přednášku o tom, jaké má Tommy dokonalé tělo…♥♥♥ awwwww a jak ráda! :))
A Amerika? (Zní mi v uších song skupiny Lucie – nandej mi do hlavy tvý brouky a bůh nám seber beznaděj…)Proč jsem čekala, že Tommy zmíní jeho milovanou Jessicu Albu? Už jen chybí zaseknutý výtah s Angelinou Jolie…
(…do vlasů ti zabroukám pá pa pá pá…) to se hodí, než Tommy přijde zpět s nějakou dobrotou…♥
Je vidět, že Tomovi se povedlo vrátit Billa zpátky do života =)♥
Bill se cítí dobře a dokonce se i směje, úžasné ♥
A já jsem se taky smála, když jsem četla, jak se Tomi chystá na přednášku o své dokonalosti xDDD Hned jsem si vzpomněla na jeden z předchozích dílů, kde se tak strašně vychvaloval, to jsem se mohla umlátit smíchy xDDD
Krásný a optimistický naladěný díl, těším se na další =)♥
[2]: Janíííí? Tak pozor na mě, JAKO, zlato… xD Ty ses v tom dílu mohla umlátit smíchy? Nad čím?? Vím, o čem mluvíš. Já se na rozdíl od tebe rozplývala. Nádherná představa. Něco pro mě :)♥
"Třeba to, jak moc je tvůj starší bráška dokonalý? Zrovna dneska ráno jsem se sprchoval a náhodou… opravdu jen náhodou jsem se zahlédl v zrcadle a…"
Tak to mě nejvíc dostalo xDDDDD Tom a jeho dokonalost!!! xDDD Mrtě!!!! Jen by ho chtělo klepnout aby se zamiloval do Billa x)