autor: Majestrix & Little Muse
Uvedení
„Tohle je Senátor Kraol,“ pronesl Tom, poslal datapad přes stolek okolo svého talíře. Bill si ho od něj vzal, opatrně, aby se ho nedotkl prsty. Když se podíval na obrazovku, viděl muže ve středním věku, který na svůj věk vypadal až moc přísně. „Nedávno potlačil Vojenskou Vzpouru, Bille. Navrhuju moc se k němu nepřibližovat. Až moc mluví.“
Bill se pousmál, stále se koukal na obrazovku, snažil se ten obličej zapamatovat. Nechtěl být zachycen, jak mluví s někým až moc dlouho.
„A, jelikož mluvíme o politicích,“ začal Tom, znovu se natáhl a poklepal na tlačítko pro další obrázek. Objevila se nová fotografie. „Tohle je-„
„-Generál Bushido,“ doplnil ho Bill, na rty se mu nedobrovolně dostal milý úsměv.
„Generál Bushido, ano,“ potvrdil Tom a zamračil se.
„Znám ho,“ vysvětlil Bill, díval se na generálovy tvrdé, ale přesto pěkné rysy. Vypadalo to, že zestárl z toho mladého muže, který ho jednou navštívil doma, kradl pro Billa sladkosti, když se jeho otec nekoukal. Zvedl pohled k Tomovi, najednou si uvědomil, jak se jeho budoucí manžel nespokojeně tváří. „…Byl to přítel mého otce.“
Tom si odkašlal. „Ano, dobře. Zrovna se navrátil z přední fronty v cizině. Budeš ho muset od Senátora Kraola držet stranou. Nemá moc rád vojáky.“
Bill přikývl, neschopný odtrhnout se od datapadu. „Ano, můj Pane.“
„Tenhle muž,“ poklepal Tom prstem a obrázek se změnil, „je Lord Raphael. Je úžasně nudný a upjatý, ale je zvaný na všechny večírky v Tetrapolis; je jedním s císařových známých. Musí se s ním zacházet s respektem, ale jen… nechci, abys s ním moc mluvil.“
„Proč ne, můj Pane?“ podíval se Bill na fotku muže, který vypadal, jako když právě spolkl něco nechutného.
„Je známý pro poměry s jedním nebo dvěma choti ostatních mužů. Měj pro něj otázky a odpovědi krátké, a s respektem. Dej mi vědět, kdyby se konverzace rozběhla do nepřiměřených rozměrů.“
Byl Bill snad jen dítě? „Ano, můj Pane.“ Vlastně ho to ve skutečnosti nezajímalo, ale bylo otravné, že mu byly říkány takové triviálnosti. Nikdy by se neodtrhl od svých povinností. Byl ve svém Sedmdesátidenní; to není nic, co by se mohlo brát na lehkou váhu. Bill polknul; znělo to tak, jako by to mělo fungovat.
„Bráním ti v něčem?“
Bill zvedl pohled, aby se podíval, jestli to není kárání, ale Tomovy oči byly čiré.
„Ne, můj Pane.“ Bill schoval svůj vyplašený obličej do křišťálového poháru a pořádně se napil svěžího tomelového džusu.
„To rád slyším. Krejčí přijede během dvou dní. Nechám ti ušít úplně nový šatník. A co se týče tvých modlitebních rób,“ Tom viděl, jak Bill ztuhl, „budou nahrazeny modlitebními róbami lepší kvality. Teď reprezentuješ Dům Vave, na to musíme pamatovat.“
„Samozřejmě, můj Pane,“ souhlasil Bill, nezaujatě poklepal prstem na datapad. „Nechceme, aby si někdo myslel, že se snažím držet zpátky nebo nějakou jinou hloupost.“
Tom zvedl vidličku, ale Bill ho koutkem oka viděl, jak ji zase hned položil. Když zvedl pohled, Tomův výraz v obličeji byl tvrdší než za celé odpoledne.
„Jestli si nepřeješ být zde, Bille, můžu kdykoliv zavolat tvému otci, aby informoval mnichy v Diopoli, že musí připravit ubytování.“
Bill moc dobře věděl, jak to myslel, a tak jednoduše zase sklopil hlavu a omluvil se, uvědomil si, že zle kouká.
„Pokud si přejete nechat si v posteli pouze fádní konkubíny, můj Pane.“
„Tohle rozhodnutí si nechám až na potom, co otestuju tvé dovednosti.“
Bill se začervenal a sklopil pohled. Nesnášel, jak Tom vyhrával tenhle malý boj, ale tohle bylo opravdu citlivé téma. Neměl použít ložnici jako munici. Jen to Toma povzbudilo, aby udělal to samé.
„Co, žádná chytrá odpověď? Žádný chladný úder?“ Tomův smích vymizel, když Bill ještě zrudnul a podíval se dolů na své místo, najednou poddajný. Tom polknul svůj úsměv, když pochopil.
„…Bille, ty jsi Nedotčený?“
Bill se znovu dlouze napil a zadíval se na datapad. „To… Chci říct, nepředstavoval jsem si, že se to dozvíte zrovna takhle.“
To ticho bylo k nevydržení, rychle se postavil na nohy. „Vrátím se do svého pokoje,“ zamumlal a snažil se kolem Toma projít.
„Ne, nedovolil jsem ti odejít,“ řekl Tom, natáhl ruku a chytil Billovo útlé zápěstí. „Nechtěl jsem… vypadat… Chci říct, nevěděl jsem. Měl jsem si to uvědomit, když jsi nikdy nebyl v žádném zaslíbení.“
„Nikdy to nevyšlo,“ zašeptal Bill a snažil se potlačit touhu vykroutit se ze sevření svého budoucího manžela.
„Občas vzpomínám, že jsi Zbožný. A pak mi to ty bolestivě připomeneš. Většina lidí našeho věku je buď provdaná, nebo měli za sebou už pár zaslíbení.“ Bill se zachvěl, když si vzpomněl na nízkou úroveň svých nápadníků. Tom se na Billa podíval a povzdychl si. „Nepřeji si, aby to bylo ještě těžší než musí.“
„Ani já ne, můj Pane.“
„Tome.“
„Můj Pane?“ zeptal se Bill, zmateně.
„Můžeš mi říkat Tom, když jsme ty a já o samotě. Až se vezmeme, budeš mi moc říkat Tom i na veřejnosti, ale do té doby jen v soukromí.“
„Ano… Tome.“ Začervenal se Tom a stále měl špatný pocit z toho, že používá familiární oslovení, a také z toho, jak ho Tom palcem hladil po zápěstí.
„Takže, máme toho ještě dost na práci a ještě nám zbývá pěkná řada hostů. Rád bych, aby ses ke mně vrátil, abychom to mohli dokončit.“ Ukázal Tom na Billovu opuštěnou židli a ta se vysunula. „Prosím.“
Bill se podíval na své zápěstí. „Budete mě ale muset pustit, můj Pane.“
Tom se podíval na jeho ruku a pustil Billovo zápěstí, jako by ho pálilo. „Ano, samozřejmě.“ Bill se snažil neusmívat, když se vrátil na své místo, ale nemohl si pomoci, cítil se, jako by se něco změnilo.
„Nebudu tě do ničeho tlačit,“ řekl najednou Tom.
„Tlačit mě?“
„Naše aktivity v ložnici začnou, až budeš připravený. Nepřeji si být krutým manželem; já ne.“ Usmál se strojeně Tom. „Možná jsem odměřený, jak řekl tvůj sluha, ale nejsem nespravedlivý.“
Bill se nanovo začervenal a nejradši by se schoval v trahd lah. „Slyšel jste to,“ řekl tiše.
„Vskutku ano. Nebylo to to nejhorší, jak mě kdy kdo nazval.“
„Prosím, přijměte mé omluvy za chování mého sluhy. Bude pokárán,“ ujistil ho Bill.
„Pokud si to přeješ. Je to tvůj sluha. Je to tvé bolení hlavy, pokud bude neukázněný.“
Nebylo to moc svobody, ale bylo to něco, co Bill přijal jako dávku moci nad svými činy. „Děkuji vám, můj Pane.“
„Tome.“
„…Tome.“
Tom se usmál mnohem spokojeněji než kdykoliv předtím a znovu se natáhl pro datapad. „Teď. Tenhle je…“
***
„Jak spolu vycházíte?“
Bill se nad tou otázkou zamyslel, opatrně koukal na obraz svého otce poprvé po týdnu. Tom možná byl drsný, ale začínal povolovat. Začínával se vyrovnávat se situací, stejně jako Bill. Nemohl ho obviňovat za zdráhání, když to tak také cítil.
„…Dobře.“
„Skvěle, skvěle.“ Přikývl Gordon spokojeně. „A zvykáš si na Tetrapolis?“
To byla jednodušší otázka. Protože pro Billa byla odpověď jasné ne.
„Jediný Chrám je přes celou jižní čtvrť města,“ postěžoval si. „Dokonce mi ani není dovoleno opustit pozemek.“
Gordon si povzdychl, bylo vidno, že není spokojený. „To se změní, až se oženíš. Pro teď je nemyslitelné, abys byl vidět venku z města bez dozoru.“
„Rád bych šel do Chrámu.“
„Pak požádej o společnost. Tvoje žádosti by měly být vyslyšeny, ale musíš se zeptat,“ připomněl mu jemně jeho otec. „Už jsi s ním mluvil o svém Nedotčeném stavu?“
„Mluvili jsme o tom.“ Bill potlačoval nutkání protočit oči. Nechtěl mít konverzaci se svým otcem na tohle téma, nikdy.
„On je si vědom toho, že jsi celkem úlovek, Bille, když nenecháš tvou zaujatost zamlžit svůj úsudek.“
„Ano, otče.“
„To mi připomíná, Generál Bushido se bude účastnit vašeho Reva Ha.“
„Viděl jsem seznam hostů s jeho jménem. Nebyl jsem překvapený.“
„Takže si ho pamatuješ.“
„Ano, otče.“
„Chci, abys byl k němu štědrý.“
„Ano, otče.“
„Dobře. Vím, že si myslíš, že mé rozhodnutí dát tě do Domu Vave bylo… drsné.“ Bill neřekl ani slovo. „Ale přemýšlel jsem o Jorgově synovi, a jak jste oba dva stejně staří; nechci tě vidět se starým mužem. Nechci tě vidět nešťastného. Dům Vaveů je schopný ti dát věci, které já schopný dát nejsem. Věci, které si nejsem schopný dovolit už pár let.“
Bill se na svého otce nuceně usmál, doufal, že to vypadalo upřímně. „To nebyla tvá vina.“
„O to nejde,“ pokračoval Gordon. „Věřím, že jsi tam, kde máš být.“
Bill usykl nad vzpomínkou na těžké, hrubé ruce na svém těle. Vydechl.
„…Doufám.“
***
„Tahle látka, pane, je Filogynianské hedvábí,“ řekl krejčí, podal to Andreasovi, který se pro to natáhl a podal přímo Billovi, aby se mohl dotknout látky. Usmál se na něj. „Je to ta nejlepší, co můžu nabídnout.“
„Nepřijatelné,“ promluvil Tom ode dveří, kde stál, ruce zkřížené přes hrudník. Oba se na něj podívali, Bill zvědavě a krejčí s očekáváním.
„Proč?“ naléhal Bill, obdivoval lehkou látku. „Je to tak příjemné.“
„Pro děvku z nevěstince, ano,“ řekl Tom drsně, pak se otočil na krejčího. „Pokračujte.“
„Možná na noční róbu?“ navrhl krejčí, podíval se na Billa, který si stále prohlížel látku, jeho výraz byl až moc zaujatý na Tomův vkus.
Polknul nutkání vyhodit toho muže ven. „Řekl jsem, pokračujte,“ procedil skrz zuby.
„Jak si přejete, Lorde Tome.“ Sklopil krejčí hlavu a přešel tam, kde se jeho látky vznášely nad zemí. Na chvilku se zastavil a vrátil se k materiálu, který před chvilkou nabízel, pak vyndal další smotek třpytící se látky.
„Možná, že tahle je lepší?“ zeptal se a ukázal to Tomovi. Byla překrásná a tmavě modrá. Tom si nemohl pomoci, myslel si, že Bill bude vypadat zářivě, oděn v takové látce.
„Je přijatelná.“
Bill držel jazyk za zuby, protože se bál, že by musel říct něco strašně nepřijatelného; ale alespoň myslel na to, že jeho manžel by pro něj právě tuhle látku mohl chtít. Byla mnohem vznešenější než cokoliv, co si pamatoval, že by kdy nosil, a část jeho duše byla ohromena, že by se takováto látka mohla někdy dotknout jeho kůže.
„Myslím, že se mu líbí,“ usmála se na něj krejčí a Bill se začervenal.
„Je krásná,“ zamumlal.
„Vaše pleť je tak bledá, jako delikátní kala; jste přímo stvořen pro tmavé a blyštivé barvy. Žádné pastelové se k vám nehodí,“ řekl krejčí a něžně zvedl Billovu bradu a podíval se mu do obličeje. „Jste unikátně stvořený pro design, který letos přichází z Pentapolis. Předpokládám, že se vám poslední móda líbila?“
„Samozřejmě, jak by to asi vypadalo, kdyby chodil oblékaný v oblečení z loňské sezóny?“ polknul Tom, když krejčího ruce přejely po Billových ramenech a dolů po jeho pažích. Ten muž se na něj tlačil víc, než bylo potřeba. Zamračil se a odkašlal si.
„Nechci vás nijak urazit, Lorde Tome; Musím prozkoumat celé jeho tělo, pokud mám pro vašeho sahvahda ušít celý šatník.“
Bez čekání na Tomovo slovo nebo povolení, jeho ruce pokračovaly v pohybech po Billově křehkém těle. Tom spolknul knedlík, co se mu tvořil v krku, sledoval, jak se ho dotýkal tam, kde on sám ještě možnost neměl. Místa, kde se ho nedotýkal žádný muž, kromě Billa samotného.
Cestovaly přes jeho útlý pas, přes boky, a stále pokračovaly níž, Bill tiše zalapal po dechu, pootevřel rty. Tom se zamyslel, jaké by to bylo, cítit tyto rty na svých, na své kůži, na svém přirození-
„To stačí, obchodníku,“ odsekl. „Jestli chcete jeho míry, budete se ho muset zeptat.“
Bill vypadal vděčně a krejčí od něj neochotně odstoupil.
„Můj Pane.“
Všechna pozornost se otočila ke dveřím, i když to byl pouze Tom, kdo byl osloven. Jeden ze zdejších sluhů, o kterém měl Bill dojem, že pracuje pouze v kuchyni, stál mezi dveřmi, čekal na Tomovu pozornost.
„Váš host je tady,“ vysvětlil, když pozornost dostal.
Tom přikývl, mávl na něj a otočil se zpátky k Billovi, ještě jednou se podíval na tu modrou látku. „Zkus si něco z téhle látky,“ poručil, ukázal na ni. „Brzo se vrátím.“
Bill sledoval, jak Tom odešel a vydechl úlevou. Pohled jeho snoubence jako by na jeho kůži rozpaloval oheň; Bill začínal přemýšlet o tom, jestli jeho červenání bude permanentní.
„Musím říct, že si opravdu užiji oblíkat vás,“ řekl krejčí zvláštním tónem. Bill se na něj podíval; koukal se na něj tak jako vždy všichni muži.
„Věřím, že stále máme práci,“ řekl slušně. „Pochybuji, že by se Tomovi líbilo cokoliv jiného, co by se tu stalo.“
„Ano, samozřejmě.“
***
„Je to oč jste žádal?“
Tom prsty přejel po talismanu a přikývl. „Je to perfektní; následoval jste moje instrukce opravdu dobře.“
„Děkuji vám, Lorde Tome,“ řekl klenotník a poklonil se. „A ten prsten?“
„Opravdu umělecké ztvárnění symbolu mého Domu. Cením si vaší práce, Avieli.“
„A znovu, vřelé díky, Lorde Tome.“
Tom se pousmál a zavřel krabičku. „Jak jsme se dohodli, na váš účet bylo převedeno dvě stě kreditů. Můžete se podívat na Infonexus, abyste se ujistil.“
Aviel polknul. Když přijme Lordovu nabídku, bude to vypadat, že mu nevěří, a to by bylo nejspíš naposledy, co by se kdy v domě Vave ukázal.
„O tom se mi ani nesnilo, Lorde Tome.“
„Jak si přejete, Avieli. Nejspíš budu mít ještě jednu věc, co bych od vás potřeboval. Ale teď si ještě nejsem jistý.“ Podíval se Tom na šperkovnici a položil ji na stůl. Zvoneček ohlašující odpoledne tiše zacinkal z Měsíčního Pokoje a on rychle zvedl pohled. „Ale v tomto momentě jsou naše obchody prozatím ukončeny. To je všechno.“
„Ano, Lorde Tome.“ Poklonil se znovu Aviel a rychle odešel pryč. Tom se koukal na krabici se šperky a vydechl. Nikdy nepřemýšlel o tom, jak se bude cítit, až přijde čas dát tohle a své srdce s tím jinému muži. Bez dalšího rozmýšlení zvedl krabičku a vyrazil z pokoje pryč, do Billových komnat.
Vešel dovnitř a zarazil se, málem mu padla čelist.
Bill tu stál před svou postelí, zády k němu, ale Tom viděl o hodně víc bledé kůže než kdy předtím. Myslel si, že je to rozptylující, už jen když viděl Billovo odhalené rameno, ale tohle bylo plné utrpení. Obzvláště po tom, co svému choti řekl, že to záleží na něm, kdy bude chtít k němu do postele.
Bill se otočil, za pomoci jemné ruky Andrease, která ho vedla, oba se dívali na látku, jež stále zahalovala většinu spodní části Billova těla. Tom měl dostatek času na to, aby viděl kousek ostré boční kosti a kraje Billova klína, to ale Bill zvedl pohled a překvapeně se podíval Tomovi do očí. Rychle sebral všechnu látku, co měl u pasu a zahalil si tělo, vypadal nejistě, látku zavázal pod klíční kostí. Tom přemýšlel, jestli měl Bill dojem, že by se před Tomem neměl zahalovat, pokud mu to nepřikázal.
„Všichni ven,“ poručil Tom, oči stále na Billovi.
Krejčí udělal krok vpřed. „Můj Pane-„
„Ven!“ rozkázal Tom, otočil se na něj drsněji, než chtěl. Obchodník mu lezl na nervy už od té doby, co přijel, nehodlal si s ním brát žádné servítky.
Bill měl oči vykulené, když Andreas následoval krejčího z pokoje, a díval se při tom omluvně na svého pána. Když se za ním dveře zavřely, Tom vykročil pomalu vpřed a zastavil se, když viděl, jak Bill pěvně svírá svou róbu, jak mu bělají klouby na rukou.
„Vypadáš vyděšeně,“ řekl, hlas zabarven nechutí.
„Jak by bylo vám, můj Pane, když jste právě s křikem všechny vyhodil a oči máte plné nespokojenosti?“ zeptal se Bill roztřeseně. „Udělal jsem něco špatného?“
„Ne, nic takového.“ Zavrtěl Tom hlavou a snažil se zadržet překvapení, že se mu chvěje celý podbřišek. „Chtěl jsem ti něco dát a chtěl jsem to udělat v soukromí.“
Bill vypadal zaskočeně a začervenal se. „Šatna je víc než dost, můj Pane.“
Tom zvedl jemně Billovu bradu nahoru a našpulil rty. „Šatna není nic v porovnání s tím, co ti můžu a chci dát. Otoč se.“
Bill polknul a poslechl, celou dobu mu srdce v hrudníku bušilo na poplach. Nevěděl, co dělat nebo co říct, a tak když se Tomovy hubené prsty dotkly jeho krku, vypísknul a nadskočil.
„Drž; je těžké to zapnout.“ Tomův hlas byl hned za jeho uchem, a jako vždycky, měl v sobě ten suchý posměšný tón. Bill se podíval dolů na přívěšek a viděl, že je to cínový plíšek s vyrytým okultním znakem boha Zila. „Klenotník mi ho udělal na zakázku. Doufám, že se ti líbí.“
Bill nadále zíral na svůj eridote a přikývl. „Je opravdu krásný, můj Pane.“
„Tome,“ řekl a otočil si k sobě Billa čelem. „Jsme teď o samotě, vzpomínáš?“
„Ano, jak bych mohl zapomenout?“
Tom už znovu koukal na Billovy rty. „Vrátím se; rád bych viděl tu róbu a v její… finální podobě.“ Bill se začervenal a přitáhl si látku blíž k tělu. Tom natáhl ruku a přejel prstem po Billově čelisti až k jeho klíční kosti, přímo ke kraji látky.
„Ano, Tome.“
pokračování
To je dokonalost. Lord Tom nám začíná pookřávat 🙂 paráda. Už se těším na to, jak bude zkoušet Billovy dovednosti 😀 Bill je tady fakt ťutík, jinak to říct nemůžu :D:)
Moc zajímavé. Dostává mě ta Tommyho přísnost a respekt. Když dovolil Billovi oslovit ho familiérně, když budou spolu, to byl krásný moment, stejně, jako když Billa palcem hladil po zápěstí.
Taky si moc cením toho, že nechal ty intimní chvíle na Billovi, až bude připravený – a pak, že je krutý a zlý. Ani náhodou. A Tommy dá spolu se šperky své srdce Billovi – já se už na to těším…♥
tak tohle je tragicky těžké čtení. myslím tím, že se mi úplně rvou vnitřnosti, jak nevím, na čí staně stát. na jednu stranu se neuvěřitelně těším na setkání Billa a Anise a na druhou mě dostává Tom a jeho boj s tím, aby se na tu éterickou bytost, co má kolem sebe, nevrhl.
myslím, že se autorkám povedlo vystihnout Billa geniálně tak, jak na ho už léta vidíme my všichni. 🙂
Billa milujem aj tu, je tak nežný a milý, ale prečo sakra musí byť tak ponížený??? Tom by si zaslúžil aby mu trochu vzdoroval.Nemusí sa správať ako jeho konkubína, veď by mali byť navzájom rovnocenní nie? Chcem iného Toma, chcem aby bol jemný a milý a aby Billa miloval a dával mu to najavo.
Bill je tady stydlivé sluníčko.