pokračování
„Skoro všichni z vyšší společnosti z Tetrapolis jsou v mém domě, a nějací z Pentapole, a tvůj sahvahd se neobtěžuje, aby přišel.“ Sebral Jorg sklenku z tácu od procházejícího sluhy a napil se, naštvaně, uměle se usmál a pokýval na procházející hosty. Tom se zavrtěl, nejistě si přešlápl z jedné nohy na druhou.
„Bude tu,“ ujistil svého otce. „Bill má jen malé zpoždění.“ Přemýšlel, proč to říká, znělo to, jako by to měl Bill ve zvyku. Vždyť ho zná pouhé dva týdny.
„Nemůžeme si dovolit, aby tu Bill byl jen s malým zpožděním,“ syknul Jorg. „Polovina lidí už přemýšlí, proč jsem pro tebe vybral někoho tak nízko postaveného.“
Tom už chtěl odpovědět něco jedovatého, když mumlání davu přitáhlo jeho pozornost ke schodům, které vedly do Billových komnat. Bill stál na vrcholu, a i když byl daleko od místa, kde stáli oni, Tom viděl, jak je vyděšený, přilepený k zemi, na které stál.
Ale Tom také viděl, že Bill nemá sebemenší důvod být vyděšený. Jeho finální výběr oblečení byla uhlazená černá látka, jedna z těch, které Tom nikdy předtím neviděl, přilínala příjemně na jeho tělo. Tom nedokázal popsat, co mu Andreas dokázal udělat s vlasy, ale sedělo to k němu.
Byl dech beroucí.
Tom se trochu naklonil ke svému otci. „…Nemyslím si, že si musíš dělat starosti o tom, co si myslí.“
Nedokázal uvěřit té proměně. Jeho sahvahd byl překrásný předtím, ale teď jako by Bill zářil, když šel po schodech dolů. Tom polknul náhlou pýchu, kterou v sobě cítil, zatímco šel k Billovi. Nabídl mu svou ruku těsně pod schody a Bill dal svou něžnou ručku do jeho, zatímco šli k ostatním hostům. „Tvoje černé oční stíny jsou opravdu… uchvacující,“ řekl tiše, zatímco oba kývali na pozdrav.
„Je to až moc, můj Pane?“ zeptal se Bill opatrně, skoro nehýbal rty.
„Spíš naopak. Myslím, že tak vypadáš mnohem sebejistěji, silněji. Z celého srdce si toho vážím. A tvé vlasy? Vypadá to jako lví hříva z dávných časů.“
„Musím přiznat, že jsem opravdu nepojal toto již vymřelé zvíře za svou inspiraci, ale je to od vás bystré.“ Bill nemohl zastavit své srdce od divokého bušení do jeho hrudního koše, a ruka na jeho zádech tomu vůbec nenapomáhala. Přesunulo to energii do motýlků v jeho břiše a Bill si byl jistý, že se na místě pozvrací a zničí celé Reva Ha, a bude navždy vyhnán z Domu Vave. Najednou a nečekaně se přes něj přelila vlna klidu a on se cítil klidný jako nikdy předtím od chvíle, co vstoupil do zdí Pozemku Vave.
„Je to lepší?“ zeptal se Tom tiše a usmál se na něj. Bill byl opět svým snoubencem překvapený.
„To jste byl vy?“ zeptal se nevěřícně.
„Mám pár darů, co umím,“ řekl Tom, skromně. „Možná nejsem odborník, ale jsem opravdu dobrý v Moddah. Vypadal jsi, že omdlíš.“
„Můj Pane, jsem zvyklý na to, že mě lidé sledují, ale tolik důležitých lidí… Nechci nějak pokazit celou reputaci Domu Vave,“ zamumlal Bill.
„O takových věcech si promluvíme později,“ zašeptal Tom, když se oba dva zastavili před malou skupinkou lidí.
Bill byl představen, uveden poněkud formálně hrstce Tomových vrstevníků; jiných synů, kteří budou muset následovat přání svých otců, lidí, se kterými bude v budoucnu Tom obchodovat, až jeho otec zemře. Bill se usmíval, kýval hlavou, když to bylo potřeba, mluvil jen příležitostně, celou dobu byl extrémně vděčný, že Tomova ruka neopouštěla jeho záda, ale občas si v mysli nadával, že se motýlci vrátili pokaždé, když ho jeho prsty pohladily. Dělaly mu to těžší soustředit se.
Časem, kdy došli k Tomovu otci, Bill se rozhodl, že je čas na přestávku, než bude představen vyšší třídě lidí. „Myslím, že budu potřebovat pití, pokud mohu?“ zeptal se Toma, jemně mu přejel palcem po prsech, které byly stále na jeho pase.
Tom se k němu otočil od Jorga. „Něco ti přinesu.“
„Ne, ne,“ řekl Bill, mávnul rukou a dodal tišeji: „Potřebuju chvilku, stejně.“
Tom přikývl, chápavě se usmála a stiskl mu bok, pak ho pustil, a otočil se, aby si promluvil s Davidem.
Bill se otočil, aby mohl odejít k dlouhému stolu na konci sálu, nebyl schopný zastavit úsměv, který se mu vydral na rty pokaždé, když ho zapomněl potlačit. Zmizel trochu, až když byl donucen poprosit sluhu, aby mu nalil pití. Neměl na víno hlavu, ale trocha by mu mohla přijít vhod, příjemný pocit mu dalo, vskutku.
Bill se motal, byl veselejší než za celou dobu svého pobytu, a s nadšením zkoumal všechny hosty, když znovu ucítil ruku na svých zádech. Úsměv se mu na rty navrátil, otočil se.
„Vidím, že váš úsměv se vůbec nezměnil. Dobrý večer, Bille.“
Billův úsměv zaváhal, a pak se náhle rozzářil ještě víc, než byl předtím.
„Generále Bushido, jsem tak moc rád, že tu jste.“ Odstoupil dál od muže, jak se mu dech začal zrychlovat. Bill nevěděl, proč cítí takovou náhlou změnu ve své náladě, ale najednou mu bylo hrozné horko.
„Nikdy bych nezahodil pozvánku z Domu Vave, a navíc, musím přiznat, že i když tu mají opravdu moc dobré víno, pití nebylo to jediné, co mě sem přitáhlo.“ Zabodl se Bushidův pohled do Billa a usmál se. „Pomatuju si tě jako malého chlapce, oči celé rozzářené a úsměv ještě víc. Naposledy, co jsem tě viděl, to už jsou… roky. Nejspíš krátce po tom, co Tobi předělal trahd lah.“
Billovy oči se zaleskly při zmínce jména manžela jeho otce, ale stále se usmíval. Nic nemohlo zničit jeho dobrou náladu. „Takže to už je nějaký čas. Už nejsem malý chlapec.“
„Ne, to opravdu vidím, že nejsi.“ Něco v generálově hlase nahnalo Billovi husí kůži. „Tvůj otec, kde je? Ještě jsem ho tu neviděl, i když jsem vlastně teprve přijel.“
„Hned jste mě vyhledal, říkáte?“ zeptal se Bill, nějak překvapen svými slovy.
„Je těžké tě ignorovat,“ zasmál se Bushido.
Bill si ukázal na vlasy. „Je to tím stylem, že?“
„Ne, není to jen to.“ Bill polknul více vína a okamžitě toho litoval. „Můj starý přítel mi řekl, že jsi Zbožný. To jsem slyšel raději, než si dokážeš představit.“
„A proč, Generále Bushido?“ zeptal se Bill s malým úsměvem.
„Ne moc lidí tvého věku si vybere cestu vědění. Opouští staré způsoby čisté vědy a nevysvětlitelnosti. Ale musím říct, jsem překvapený, že tě vidím pít.“
„Normálně nepiji,“ řekl Bill rozpačitě, položil sklenici zpět na stůl. „Mám motýlky. Nejsem zvyklý na toto prostředí a poslední dobou, cítím se spíš… ve stresu.“
„Jak jistě víš, trahd lah ti může kdykoliv pomoci.“ Bushido si všiml Billova smutného pohledu. „Co, co se děje?“ řekl hlasem plným starosti. Někdo tak překrásný jako Bill by neměl dělat nic jiného, než se usmívat.
„Dům Vave, jak víte, není Zbožný. Trahd lah je… v nepořádku.“
„Ah. To trochu vysvětluje. Ale-„
„Lorde Bushido, Dobrý večer. Vidím, že jste už potkal sahvahda mého syna; není překrásný?“ řekl Jorg vesele se sklenicí vína v ruce. „Znáte se?“
„Už je to nějaký čas, ale ano,“ souhlasil Bushido, nebyl si jistý, jak moc chce před Billovým budoucím tchánem říkat. „A ano,“ souhlasil, podíval se zpátky na Billa. „Je opravdu překrásný.“
Billovy tváře, které se už takhle červenaly z vína, zrudly ještě víc, a on znovu sebral sklenici ze stolu. Znovu se z ní napil, odvrátil se očima od Bushida.
„Budete mě muset omluvit, ale musím vám ho ukrást,“ řekl Jorg, natáhl ruku, aby jemně chytl Billa za loket. „Musí se setkat s pár senátory a můj syn je už takhle zabavuje sám.“
„To si nemůžeme dovolit,“ řekl Bushido, sarkasmus v jeho úsměvu skoro viditelný. „Rád jsem tě zase viděl, Bille,“ řekl mu, když ho Jorg začal táhnout pryč.
„Ano,“ souhlasil Bill, koukal se na něj zvědavě, zatímco byl veden na druhou stranu sálu. Bushido si nemohl pomoct, musel za nimi zírat.
Žádný profil na Infonexu ho nedokázal připravit na to, jak byl Bill překrásný ve skutečnosti.
„Už je veliký, že?“
Bushido odtáhl oči od místa, kde Bill zmizel v mase hostů a otočil se na Gordona, který mu stál za zády, usmíval se. Stiskl ruku, která mu byla nabízena, a také se usmál.
„Jak se máš, starý příteli?“ zeptal se žoviálně Gordon.
„Dobře,“ odpověděl Bushido. „A ty?“
„Můj dům je zabezpečený – jsem celkem spokojený,“ řekl Gordon a Bushidův úsměv malinko zmizel, pak se nad sebou zamyslel a znovu se začal usmívat.
„To rád slyším,“ vydal ze sebe. Byla to pravda, i když by ho raději zabezpečil on sám. „Bill je… něco.“
„Balík peněz, to je to, co je,“ řekl Gordon s dobrou náladou. „Ale jsem rád, že ho vidím si tak dobře zvykat.“
Bushido se podíval tam, kam Jorg Billa odvedl, viděl, jak jeho potomek bere Billa za ruku, jak se Bill usmívá.
„To je to největší štěstí.“
„Ano,“ zamumlal Gordon. „Obzvláště po tom, co řekl Svenovu synovi, Morrisovi. U všech Bohů, chtěl jsem se propadnout hanbou do země.“
„Co mu řekl?“ zeptal se Bushido pobaveně.
„Vyhrožoval mu, že podpálí jeho pozemek, jestli se ho ještě někdy dotkne.“ Bushido se zasmál. „Ano, teď je to legrační, ale předtím jsem se moc nebavil. Vlastně jsem byl pořádně naštvaný. Zrovna když to mělo být oficiální, a to jsme měli ještě čtrnáct další nabídek.“
„A co se stalo, že jsi byl tak urgentní?“
„Billův… nezdvořilý jazyk, abych byl upřímný. Dokáže mluvit pěkně ostře, když je nazlobený.“ Usmál se Gordon. „To má po Tobim.“
„Slyšel jsi o něm něco?“ Bushido nechtěl tlačit na citlivé místo, ale mezi nimi toto téma nebylo nikdy tabu.
„Ne od té doby, co byl Bill prohlášený vhodným. Myslím si ale, že je to tak lepší; už jsem si život uspořádal.“
„Uspořádal.“ Napil se Bushido svého pití a nakrčil obočí. Jeho oko zachytilo Billovu obří hřívu, přemýšlel, jestli si on už svůj život uspořádal.
Usadit se bylo proti povaze válečníka.
***
„Jsi naprosto oslňující,“ řekl Tom s ohromným úsměvem.
Bill se usmál a třepotavě tlesknul. „Teď je to jednodušší, můj Pane. Myslím, že budu schopný to udělat znovu,“ řekl se smíchem.
„Myslím, že to je samozřejmé. Bille, jsi naprosto uchvacující,“ zamumlal David, když se objevil vedle Billova boku. „Oslnils i ty nejbručivější staré pány, nalevo i napravo.“ Otočil se a ukázal na muže. „Představím tě Lordu Rafaelovi. Už se na tebe dvakrát ptal.“
„Raději bych byl, kdybys to nedělal.“ Tom nezachytil svá slova dostatečně rychle. David se na svého syna trochu překvapeně podíval.
„Jsem si jistý, že Bill ví, jak se sám o sebe postarat; tohle nebude jeho dnešní první schůzka s mužem, který nemá čisté úmysly.“ Otočil se David na Billa a protočil oči. „Bude se dotýkat tvé ruky, tvého lokte, a bude se pokoušet dotknout tvého boku. Ignoruj všechno, co sahá nad pas.“
„Davide, nenechám svého sahvahda obtěžovat takovým hnusákem,“ syknul Tom a vzal si další sklenku vína ze vznášejícího se tácu.
„Budu v pořádku, a jestli ne, zavolám vás, ano?“ Bill se cítil odvážně a neohroženě; dnes v noci se ho nic nemohlo dotknout, a už vůbec ne nějaký muž, který by se ho měl dotýkat. Kdo by ho nechtěl v posteli?
„Pokud jsi si jistý,“ řekl Tom nespokojeně.
„Slyšels svého muže, tak pojď, ať je to za námi,“ řekl David a vzal Billa za ruku. „Vrátíme se dřív, než si vůbec všimneš, že je pryč. Tvůj otec tě chtěl vidět; je u oken. Buď rychlý.“
Než mohl Tom cokoliv říct, David odtáhl Billa směrem k Lordu Rafaelovi. „Tom dokáže být pěkně majetnický, když ho necháš,“ zamumlal David a usmál se na některé lidi v místnosti.
„Nemá to snad v právu?“
„To má. Jako druhým mužům je nám dána povinnost brát si muže dominantní. Tohle nemá po mně. Tom je úplně stejný jako jeho otec; když s ním nesouhlasíš, třeba sebe míň, tak tě pošlape. Záleží na tom, jak se zrovna cítí.“ Pohladil ho David po zápěstí a pokrčil rameny. „Ale tohle je Dům Vave; je nám záviděno spoustou Domů. V Pěti Městech jsou hroší věci než žárlivý manžel.“
Bill otevřel pusu, aby odpověděl, když si všiml Lorda Rafaela a usmál se. „Támhle je,“ zamumlal Bill, aniž by pohnul rty.
„Ano, hvězdy nám buďte nakloněny,“ řekl David suše. A pak více nahlas: „Lorde Rafaeli, jsem tak rád, že jste přijel!“
„Nikdy bych si nedovolil toto zmeškat. Tom si konečně vybral sahvahda? To jsou ty nebáječnější zprávy. Tohle musí být Bill,“ hlas mu klesnul, když se na Billa se zájmem podíval. „Musím říct, že máte krásu těch nejvyšších z Pentapolis, mladý Lorde. Tu nejnádhernější.“ Natáhl Rafael ruku a chytil Billa za bradu.
Bill se odtáhnul a naklonil hlavu. „Omlouvám se, Lorde Rafaeli, ale mám fobii z toho, když se někdo dotýká mého obličeje.“
„Omlouvám se. Myslím, že bych taky měl komplex, kdybych byl tak překrásná drobná porcelánová panenka, jako jste vy.“
David ztěžka potlačil protočení očí, když zachytil pohled jiného hosta. „Povinnost volá, pánové. Lorde Rafaeli, prosím, dovolte Billovi, aby vás na chvíli zabavil; musím se věnovat mým hostům.“ Stiskl zápěstí Rafaela a mrknul na Billa.
Bill polknul, když viděl, jak David mizí v davu, a když se otočil zpátky, nevědomky couvnul od hladového pohledu Lorda Rafaela. „Je tu něco, co bych vám mohl přinést, Lorde Rafaeli?“ zeptal se nejistým hláskem.
Ruka Lorda Rafaela se pohnula z jeho obličeje, a spočinula na Billově boku. „Večer s tebou v mojí posteli by byl celkem hezký,“ řekl, tiše.
Bill ho chtěl okamžitě praštit, zavolat Toma, ale věděl, že obě z možností by tohoto muže urazily a nejspíš by pak musel nést následky. Ale i tak, otvíral pusu, aby odpověděl něco opravdu ošklivého, když na své ruce ucítil dlaň, která nepatřila Lordu Rafaelovi.
„Omlouvám se, Lorde Rafaeli,“ zaduněl za ním Bushidův hluboký hlas a Bill vydechl úlevou. „Bill mi slíbil tanec už předtím. Odpusťte mi, že vám ho musím odvést.“
Lord Rafael vypadal, že chce protestovat, ale něco v Bushidově tónu hlasu mu to překazilo. Bill to poznal jako způsob mluvení někoho, kdo není zvyklý, aby byl odmítán.
Bushidova ruka sjela na Billův pas, odvedla ho na taneční parket a Bill byl rád, že je veden, trochu ztěžka dýchal. I když ho Tom a David varovali, on byl přemocnou sebejistotou svého nápadníka opravdu ohromen.
„Jak se opovažuje?“ sykl na Bushida, ale nepatřilo to jemu. „Upřímně, jak může mít někdo takové chování, aby sváděl někoho, kdo vstoupil do Svatých Týdnů-„
„Ššš, ššš,“ naléhal Bushido, otočil si Billa čelem a přitáhl si ho za pas blíž, druhou rukou vzal Billovu. Bill se s ním instinktivně začal pohybovat do rytmu hudby. „Najdeš spoustu těchto typů, bohužel, čím výš do hierarchie se podíváš, tím spíš.“
„A jak si může myslet, že já bych dovolil-„
„Bille,“ přerušil ho Bushido, povzdychl si. „Je to mizera. Nemysli na něj. Nestojí za to.“
Bill vydechl, ale zmlknul, trochu přistoupil blíž, trochu se přitulil. „…Nemůžu se ani modlit za sílu, abych mu mohl odpustit,“ zanaříkal po chvíli.
Bushido se znovu zamračil, když si pomyslel na takové zanedbání z Jorgovy strany. „Bohové poslouchají všude, Bille, ne jen v trahd lah.“ Bill si jednoduše povzdychnul. „Ale když všechno ostatní selže, můj je ti vždy otevřen.“
Bill vypadal zaskočeně. „Jste tak hodný, Lorde Bushido,“ řekl s malým úsměvem. „Jiný trahd lah než můj jsem použil pouze jednou v životě, a to bylo v klášterní škole. Byl bych poctěn, kdyby mi bylo dáno privilegium používat váš.“
Bushido se zasmál. „Anis.“
„Pardon?“
„Vlastně se jmenuji Anis. Tu přezdívku Bushido mám už tak dlouho, že nejsem překvapený, že o tom nevíte,“ řekl, když se na krátkou dobu oddělili a zase se k sobě přiblížili v rytmu hudby. „Byla mi dána na mé první cestě povinnosti do Ciziny.“
„Když jsem byl jen dítě,“ řekl Bill suše.
„Au, již dříve zmiňovaný věk,“ zasmál se Bushido. „Ano, no, bylo to definitivně, kdy jsi byl ještě moc mladý na to, aby sis to pamatoval, to jsme si jistý. Měl jsem unikátní příležitost zažít tě jako to nadšené dítko; a teď jsi rozkvetl do překrásného muže. Tak prosím, říkej mi Anis.“
Bill se na krátko podíval jinam a usmál se. „No dobře… Anisi.“
Bushidovo srdce plesalo nad tím, jak sladce Bill jeho jméno vyslovil, a nedokázal se zastavit od pevnějšího sevření. Bill mu vydechl do ucha a Bushido musel zavřít oči, když najednou uviděl všechny ty obrazy a fantazie. „Musím jít,“ řekl najednou, zastavil tanec. Bill se odtáhl, trochu zmatený, a sklonil hlavu.
„Řekl jsem něco?“ zeptal se rychle.
„Oh ne, vůbec ne. Byl jsi perfektní tanečník. Jen jsem si uvědomil, že je mě potřeba na mém pozemku. Zítra budu mluvit se Senátem, a tak se musím připravit. Nemyslel jsem si, že tu zůstanu takhle dlouho. Rozloučím se ještě s tvým otcem a půjdu.“ Chytl letmo Billovu tvář, přejel mu svým drsným palcem po porcelánové kůži, a pak se otočil na patě a odešel.
Bill za ním zíral, něco v jeho mysli křičelo a žádalo o pozornost, ale on nedokázal přijít na to, co by to mohlo-
Ruce, na jeho tělo. Všude, něžné doteky a lehké hlazení. Billovo tělo na to všechno reagovalo a tiše zalapal po dechu. Tyhle ruce, tento dotyk. Znal ten dotek.
Byl to milenec z jeho snu.
autor: Little Muse a Majestrix
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
a kurva, komplikace….aaaaaa……
No sakra, já vůbec netušila, že druhá část bude ještě dnes! Super 🙂
Oh Gott. ♥ Tohle byl zatím absolutně nejlepší díl. Setkání Billa a Anise bylo krásné a dokonalé a jsem z toho celá na větvi. ^^ Mám radost, že bude navštěvovat jeho trahd lah a přirozeně tak budou mít prostor pro nějaké techtle mechtle. 😛 Neboť, jak už jsem psala několikrát, v tomhle příběhu je můj favorit pro Billa Anis a i když se tentokrát Tom choval trochu líp, na mém názoru na něj se nic nemění.
Miluju to. 🙂
Miluju pairing Billshido. Tohle je prostě moje. A když se k tomu naskytne žárlící Tom… myslím, že se máme hodně na co těšit. ♥
'Oo …ale tohle je nemilé. Jdi spát Bille, určitě se ti bude zdát o lepším milenci ^^.
Já musím prostě u každého dílu napsat, jak moc tuhle povídku miluju ♥♥♥
Děj se nám začíná pěkně rozbíhat, Tom se na můj vkus chová k Billovi až moc majetnicky, Bill v podstatě skoro nemá právo na nějaká svá rozhodnutí a své vlastní
názory…Ale těžko to Tomovi vyčítat, byl tak vychovaný a přece jenom je synem svého otce a to je hodně tvrdý muž.
A zase, když došla řeč na Billovu nedotčenost, tak byl Tom hodně překvapený a bylo od něho hezké a ohleduplné, že zrovna v téhle věci nechal rozhodnutí na Billovi, i když je vidět, že on sám by svého snoubence chtěl určitě hned.
A na Reva Ha, tam se mi líbilo, jak byl Tom na Billa pyšný, když ho všichni hosté obdivovali =)
Ale setkání Billa s Generálem, to je prostě osudová věc…když si Bill uvědomil, co ten elektrizující dotek znamená…že jeho vidění je skutečné…
Skvělý díl, už se nemůžu dočkat pokračování =)♥
[3]: Fee, jsem na tom podobně, Anis je tady opravdu úžasnou postavou, o tom nepochybuj =)♥
Achjo…teď fakt nevím.
Chci aby spolu byli Tom a Bill, ale na druhou stranu je tady Bushidova postava napsaná tak úžasně, až si začínám myslet, že Bill a on by vlastně nebyli tak špatný pár…
Sakra, sakra… 🙂
Krásná kapitola…minulý víkend jsem se pokoušla číst ji v angličtině, kupodivu to nebylo tak špatné, ale přece jen-překlad mi všechno víc vyjasní a pospojuje. Jsem ráda, že si pak můžu ověřit, jestli jsem všechno správně pochopila.
Už se těším na další díl-jak jinak. ♥
🙂
ach neee … nech sa Bill neopovazi zapliect s Bushidom ! Bill a Tom patria spolu, už čakam, kedy sa konečne nieco medzi nimi stane …. ale ináč, ako vždy úžasne ! 🙂 ♥
Mě jen prostě okouzluje to jak tam všichni berou se samozřejmostí vztah mezi muži 🙂 A Bushido je tu skvělý, nebyla bych proti kdyby spolu něco měli xD Tom se chová majetnicky ale to je prostě zvykem, těžko mu to může někdo vyčítat. V tomhle díle byl naopak milý. Ale ten Lord Rafael se mi nelíbil vůbec.
Moc děkuji za překlad =)
Sice mám Bushida ráda, tady je psaný taky jako dobrá postava, ale nechci, aby byl s ním, i když je hodný xD mohl by mu dělat takovýho hodnýho strejdu nebo tak něco. Ale nic víc xD
Mě náhodou Tom připadá dobrý. Jo, je protivný, majetnický a tak, ale zlý není. Mě se líbí, jak žárlí xD a pomohl Billovi, když mu bylo blbě. Zajímá se o něj. Ne, nikdo nemůže přece říct, že je zlý :/ No, jsem zvědavá dál 🙂 Moc se mi to celý líbí 🙂
Počkať…ešte to musím rozdýchať 😀
Takže…možno som blázon, ale ja chcem, aby bol Bill s Bushidom ^^ Nechcem twincest, ten je všade xD A ako vidím, tak Bill by so mnou tiež súhlasil. Keď je s Tomom, radšej sa ide modliť, ale hneď ako zbadá Bushida, dobre, že neslintá xDDD Mrzí ma, že aj tak tam bude konečný pár Tom a Bill, ale to nevadí 🙂 Som rada, že je konečne nejaký príbeh, kde je Bushido ^^ Krásne. Teším sa na pokračovanie 🙂
[6]: Čekala jsem, že si v komentářích k tomuhle příběhu budeme notovat. 😀
[6]: Majetnicky? To ne…♥ Cítím z Tommyho respekt a tak by to mělo být… nic jiného. Tommy musí být ten silný, kdo jiný by pak Billa chránil?
Bushido jako "TEN" z Billova snu? Prosím, jen tohle ne!! Souhlasím s Teri, hodný strejda, ale nic víc, že, Teri?♥
Moc se mi líbila Tommyho reakce, když Jorg připomněl fakt, že je Bill nízko postavený. No a co? Tommy chtěl jedovatě odpovědět a to bylo nádherné. Kdyby se mu nezjevil samotný dechberoucí Bill, udělal by to. Bylo krásné, že si Tommy v duchu přiznal, že je na Billa pyšný. A Bill? Byl vděčný, že Tommyho ruka neopouštěla jeho záda, když ho Tommyho prsty pohladily.♥♥♥
David se mi nelíbí a ani to, jak mluví o Tommym.
Prý komplex porcelánové panenky, haha, jen nechuť bavit se s tebou, ty, ty Lorde Rafaeli! Tebe taky nemám ráda! Bushido zakročil v pravý čas (kde se flákáš, Tommy?), ale stačí být hodným strejdou, na vše ostatní je tu pro Billa Tommy!♥
[12]: To víš, že ano, my dvě jako milovnice Billshida si přijdeme na své =)♥
[13]: Ondi, myslím, že David tě ještě příjemně překvapí =)
[14]: Dám na tvá slova, Jani♥ Tommy ale mou důvěru nezklame, že ne?
Co? Billshido???? To nemyslíš vážně! Proboha. Já chci jen hodného strejdu Anise, nic víc… Bille, nepřej si mě, JAKO!! (Tommy, hlídej si Billa…!)
tahle povídka je… prostě kouzelná. stačilo jen pár dílů a naprosto si mě omotala klem prstu…
no, přiznávám, jediné, co mě na té povídce poněkud… odpuzuje, je billshido. nic osobně proti tomu páru nemám, ale já už jsem prostě taková, že bill jedině s tomem a naopak. no, nicméně si myslim, že díky skvělému sepsání a neméně skvělému překladu tuto chvilkovou odchylku od toma billovi odpustím (a nepřej si mě, bille, jestli to bude víc, než jen chvilková odchylka! :D) a už netrpělivě čekám na další díl. je to opravdu úchvatné, celý ten jejich svět…
mimochodem, ondi, sdílím tvůj názor xD bushido je krásný ochranářský strýček, co má o billa jen starosti a to bez postranních úmyslů… na ty je tady tom xD
teda…to jsou pocity jak na horský dráze. první setkání Billa a Anise bylo jako sen. líp bych si ho snad nedokázala představit. líbilo se mi, že ho od toho úlisáka zachránil právě on. dokázala jsem si dokonale představit ten jeho poslední dotek..drsná bříška prstů.
tě pic, to bude ještě hustý, tuhle povídku asi jen tak ve zdraví nepřežiju. 😀
tak a je to v prdeli, snáď bude musieť Tom trochu zabojovať a prestať byť tak arogantný, alebo neviem tak nejako povýšenecký. Škoda, že Bill toto necíti k Tomovi. Bolo by to krajšie.
Tě pic to bude ještě zajímave.
Ufff, tak už teď začínám pomalounku trpět. Ale nejhorší na tom všem je to, že Bushido není ani trošku zlý a musím se přiznat, že jeho povaha je mi daleko bližší, než ta Tomova. Opravdu s těžkým srdcem znova píši to, že Bill by se asi víc hodil k Anisovi. Ten je na něj hodný, milý, jemný a opravdu upřímně ho má rád. Chtěl by pro něj jen to nejlepší, kdežto Tom se mi zatím ani trochu nepozdává. Ano, vypadá to, že je Billem den ode dne okouzlenější, ale ještě to není to pravé, co bych čekala. Celá ta situace je mi strašně líto. Kdybych neměla averzi k tomu, že by měl být Bill s kýmkoli jiným, než s Tomem, tak bych Anisovi skutečně fandila a brečela bych, protože jeho život nakonec skončí tak smutně. Je mi líto, že si Anis s Tomem nemohli vyměnit role, bylo by to pro mě daleko jednodušší. Takhle mám Anise moc ráda. A nevím, jestli je to dobře nebo špatně.
Každopádně povídka je naprosto skvělá! :))