autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
„Páni. Jsme tu sami,“ podivím se při večeři. Napiji se vína a rozhlédnu se po restauraci. Moc hostů tu v hotelu není, ale nestává se, aby nikdo nebyl na večeři. Zamračeně se podívám na hodinky. Je teprve půl deváté.
„To je divné,“ povzdechne si Bill a otočí se, aby se podíval do prostoru jako já.
„Ne, že by mi to vadilo,“ zasměju se. „Ale je to každopádně zvláštní.“
„No, asi tak nějak,“ usměje se a napije se. Kývnu a chvilku mlčím, jenom ho z pod řas sleduji. Koukne se na mě, pozvedne obočí.
„Děje se něco?“
„…ne,“ zaculím se. Už vím, co mu udělám za překvápko.
„Dobře,“ řekne s úsměvem. Dál se na něj tak potutelně culím a piju. Čekám, jestli ještě bude jíst, abychom mohli jít.
Po chvíli Bill odstrčí trošku talíř stranou a usměje se. „Už nemůžu.“
„Dobře. Takže můžeme jít?“ pousměju se.
„Ano,“ kývne. Odšoupnu se, zvednu se, a když Bill taky, vezmu ho za ruku. Držet ho za ruku můžu před lidmi i jako brácha, no ne? Navíc tu nikdo není.
„Tady bychom… neměli,“ podotkne.
„Vadí ti to?“ pousměju se.
„No, mně ne.“
„Tak v čem je problém?“ otevřu mu s úsměvem dveře, aby mohl první projít, přičemž ho stále držím za ruku.
„V tom, že jsi říkal, že bychom to dělat neměli,“ zasměje se.
„Jen tě držím za ruku. To můžu přece i jako brácha,“ dám mu se smíchem ruku tedy kolem ramen.
„Ty můžeš i víc,“ zasměje se. „Kam vůbec jdeme?“
„Chci se zeptat na recepci, proč je tu tak prázdno. Tak pojď,“ přivinu si ho blíž k sobě.
„Dobře. Ale podle mě ti to stejně nesdělí nebo ti neřeknou pravdu,“ uculí se.
„A ty seš mi nějakej chytrolínek,“ dám mu se smíchem pusu.
„Pojď, vědátore,“ usměje se. Dojdeme na recepci.
„Dobrý večer,“ pozdravím mile recepční.
„Dobrý večer. Co pro vás mohu udělat?“ usměje se.
„Právě jsme byli na večeři a všimli jsme si, že jsme tam byli sami. Přišlo nám to divný,“ ujasním jí.
„Ach tak,“ usměje se. „Většina lidí odjela dnes odpoledne. Byl to jeden zájezd. Jeli teď myslím do Las Vegas.“
„Páni, Las Vegas. Tam chci taky,“ zasměju se.
„Páni, Las Vegas. Tam chci taky,“ zasměju se.
„Wow, to já zůstanu radši tady,“ zasměje se Bill a opře se.
„No… většina to byla důchodců. Asi nějací zbohatlíci, co jezdí křížem krážem přes Ameriku,“ rozesměje se recepční a já se k ní přidám. Je přátelská a sympatická.
„Zajímalo by mě, jestli mají v tom autobuse záchody,“ zauvažuji.
„Ano, to určitě mají. Staří lidé těžko drží moč,“ zasměje se ta žena a já se začnu šíleně smát. Bill si dá ruku na pusu a začne se tiše smát taky. Ona jen se smíchem skloní pohled k počítači a něco naťuká.
„Tak děkujeme,“ řeknu s úsměvem.
„Není zač. Přeji vám příjemný večer.“
„My vám taky. Děkujeme,“ poděkuje i Bill a já s úsměvem kývnu. Vezmu ho kolem ramen a jdeme pomalu k výtahu.
„Co budeme dělat, Tomi?“ zaškemrá Bill.
„Copak bys chtěl?“ zmáčknu s úsměvem tlačítko na přivolání výtahu.
„Momentálně nevím, ale nechci pořád být zavřený v hotelovém pokoji a koukat z okna na Phoenix,“ zasměje se. Výtah přijede, tak nastoupíme a já zmáčknu naše patro. Jakmile se dveře zavřou, přistoupím k němu a obejmu ho kolem pasu.
„Tak se můžeme převléknout a někam vyrazit, pokud chceš,“ políbím ho s úsměvem. Hlavně jemně, Tomi, hlavně jemně. Nebo tě zas bude bolet celej pysk.
„Mhmm, to bychom mohli. Stejně jsme se tu ještě moc neprošli,“ usměje se.
„Okay,“ začnu ho s úsměvem jemně líbat. „Večerní město bude krásný. A možná bych tě mohl představit Amy,“ šeptám mezi polibky a poslouchám to rytmické mlaskání našich rtů.
„Ok, ale… tohle nesmíš dělat, protože pak… se mi nebude ven chtít,“ šeptne a začne se do mých rtů vpíjet víc a víc.
„Au, au, au…“ zakňučím a přivřu oči. Kurva! Já se na to vyseru!
„Copak?“ odtrhne se hned.
„Ten zkurvenej ret,“ posmutním.
„Promiň, prosím, promiň mi to,“ začne mě hladit opatrně a jemně po rameni a na ret mi dá co nejněžnější pusinku.
„To je dobrý. Neomlouvej se,“ zasměju se a nasaji mu horní ret.
„Nechtěl jsem, aby tě to bolelo,“ šeptne tiše a políbí mě, ale hodně jemně.
„Kvůli tobě bych si klidně nechal dát přes držku znovu,“ usměju se a začnu ho líbat trochu intenzivněji. Sice to docela bolí, ale za tohle mi to stojí. Nevnímám, že už jsme na patře a dveře jsou otevřené. Mám na práci něco mnohem, mnohem lepšího.
„Mmh,“ oddechne a přivine se ke mně. Nějakou dobu se tam tak tiše líbáme, ale když už to začne opravdu dost bolet a být nepříjemné, odtáhnu se.
„Pojď se raději převléknout,“ usměju se. Cítím, jak mi v tom rtu nepříjemně tepe a natéká. Sakra. Mám výdrž jak dědek s prostatou.
„Jo,“ usměje se jen a přesuneme se do pokoje. Bill odejde k pokojovému baru.
„Měl by sis to ledovat, Tome. Je vidět, že to bolí… Nebudu tě líbat, dokud to nebude dobrý, akorát ti to nateče,“ řekne, když se po chvíli vrátí s ledem.
„To mi nemůžeš udělat,“ zamračím se smutně. To nemyslí vážně, že ne. Vezmu si od něj led a přiložím si ho ke rtu.
„Ale musím. Chci, aby tě to přestalo bolet,“ řekne a pohladí mě, „jdu se zatím převléknout,“ odvětí a zmizí u sebe v pokoji. Jen počkej, až budeš chtít pusu. Pche. Zamračeně se zvednu a jdu se taky převléknout.
Došli jsme s Billem ke klubu.
„Prosím, slečno,“ otevřu mu pobaveně dveře.
„Pfff,“ odfrkne si se smíchem a vejde dovnitř. Přitisknu si ho k boku, aby se mi neztratil mezi lidmi, a dojdeme k baru.
„Sedni si tady,“ řeknu mu a rozhlédnu se. Poslušně se posadí a usměje se. Po chvíli zahlédnu Amy, jak roznáší pití. Usměju se a sednu si vedle Billa. Chvilku čekáme, než přijde. Natočím se k ní a akorát se na nás koukne, aby se zeptala, co si dáme.
„Přejete si? …páni, ahoj,“ zasměje se.
„Ahoj,“ usměju se. Bill se jen usměje.
„Dobrý večer.“ To si dělá srandu.
„Ahoj, ty musíš být Bill. Jsem Amy, ráda tě poznávám,“ zasměje se a podá mu ruku. Jen se usmívám.
„Jo, Bill, ahoj,“ usměje se na ni a podá jí taky ruku.
„Tvůj brácha je pěknej rváč, ti povím,“ směje se. Jen protočím oči. Jako by to snad Bill nevěděl.
„Všiml jsem si. Vypadá fakt skvěle,“ podívá se na mě Bill a kárá mě pohledem. Připadám si jako malé děcko. Dřív, než stačím něco říct, Amy mě popleská se smíchem po tváři.
„Au,“ zakňourám.
„Nebuď jak baba,“ řekne mi se smíchem. Zamračím se.
„Jo, neměl ses tu porvat,“ řekne Bill. „Ahm, Amy, můžu teda poprosit?“ řekne.
„To víš, že můžeš. Co to bude?“ usměje se na něj. To je spiknutí! No jakooo!
„Asi Red Bull s vodkou, ale ne moc tý vodky,“ zasměje se.
„Red Bull a vodku?“ udiví se Amy. Pozvednu obočí. Ona to nezná?
„Jo, ty to neznáš?“
„Ne,“ zasměje se.
„My to v Evropě pijeme dost. Naliješ prostě trochu vodky do sklenice a zaliješ to Red Bullem. Ochutnej to taky. Já si dám taky,“ vysvětlím jí.
„Tak okay,“ zasměje se a začne nám to nalévat. Jen se usměju na Billa a čekáme.
„Nečekala jsem, že tě, Tome, ještě někdy uvidím… a už vůbec, že opravdu přivedeš i Billa. Docela jsi mě překvapil,“ řekne během nalévání.
„Možná by ses ještě divila, jakej jsem,“ řeknu se smíchem.
„…to asi ano,“ přikývne a dá nám to.
„Ehm, rozhodně, Amy,“ řekne Bill a koukne se na mě. Jen se pousměju a lehce do něj kopnu.
„Díky,“ vezmu si pití. „Dáme nějaký přípitek?“ navrhnu. Bill si taky vezme svůj drink.
„Dobrý nápad,“ řekne.
„Ok. A je to poživatelný?“ prohlédne si Amy nedůvěřivě skleničku.
„Ale notak. Jinak bychom to nepili,“ zasměju se.
„Vim, jaký jsou Němci prasata. Pijete pivo a Sprite,“ ušklíbne se. Bill se začne strašně smát, div nespadne z barové židle a já s ním.
„Ne, fakt… Tohle je dobrý, ochutnej to,“ zasměje se.
„Tak až po přípitku. Tomane, prones něco slavnostního,“ zasměje se.
„Ok… Takže… hmmm… na to, že jsme mladý, hezký a úspěšný!“ zvolám se smíchem. Bill se opět jen zasměje.
My se oba s Billem napijeme a pak sledujeme Amy. Vidím, jak s obavami sleduje skleničku a pak se trochu napije. Nakrčí nos a chvíli nás jen pozoruje.
„To je kurevsky dobrý!“ prohlásí se smíchem.
„Yeah,“ začnu se smát.
„Konečně… A odvolej ty prasata,“ řekne Bill výhružně a směje se dál.
„Ok, odvolávám,“ vzdá se pobaveně, „jen skočím támhle obsloužit stůl, hned tu budu. Nedělejte nic beze mě,“ varuje nás se smíchem a odběhne. S úsměvem se podívám na Billa.
„Co na ní říkáš?“ zeptám se zvědavě. Bill si otře koutky rtů.
„Co na ní říkáš?“ zeptám se zvědavě. Bill si otře koutky rtů.
„Je fajn, je s ní sranda. Taková normální holka. A ta její angličtina,“ zalibuje si.
„Jo,“ zabručím a se staženým obočím se napiju. Je fajn, že se mu líbí. Ale tohle mě trochu štve. Navíc je na její straně a ne na mojí. Hm…
Po chvíli Amy přijde.
„Tak jsem tady. Doufám, že jsem nic neprošvihla,“ začne natáčet pivo.
„Nee,“ usměje se zlehka Bill a napije se. Jen přikývnu a koukám. Prohlížím si to tu a vzpomínám. Vybavuje se mi skoro každá myšlenka z včerejšího večera. Znovu se do mě zabodávají ty hnusné bolestivé pocity. Ani si nevšimnu, že nějakou dobu vládne trapné ticho.
„Co se stalo, že tak mlčíte? Myslela jsem, že jste oba pěkně ukecaný a vy tu mlčíte jako dvě ryby,“ zasměje se Amy a nandá pití na tác. Bill se na mě koukne.
„Jo, někdy se to holt stane,“ řekne potichu.
„Jo, někdy se to holt stane,“ řekne potichu.
„Ok, já odnesu to pití. A až se vrátím, ať jste zase v náladě,“ řekne pobaveně a odejde.
Po chvilce se ke mně Bill nahne: „Co se děje?“
„Nic… Já nevím… Nic,“ pokrčím rameny a podívám se na něj.
„Jsi bez nálady.“
„…asi jo,“ povzdechnu a napiju se. „Jen… mám tu zvláštní pocit. Takovej… nepříjemnej. To je asi z toho, co se tu včera stalo.“
„Aha, nemysli na to, prosím,“ obejme mě kolem ramen. „Je to za námi…“
„Vybavuje se mi snad každá myšlenka, co mi proletěla hlavou. A zabodává se to do mě znovu a znovu,“ řeknu tiše a pozoruju pult. Bill se zvedne a otočí si mě k sobě. Pomalu mě obejme.
„Nemysli na to. Je to pryč, je to všechno pryč a my jsme spolu.“
„Jo,“ zašeptám a položím mu hlavu na rameno. Zavřu oči a vydechnu. „Chci jít, Bille, pryč… Chci být jenom s tebou,“ hlesnu tiše.
Ach jo… Čím víc jsme spolu, tím jsem větší citlivka. Připadám si úplně otupělý. Jako bych najednou neměl žádné meze a mohl se rozbrečet kdykoliv a kdekoliv chci. Jako bych dokázal říct cokoliv na světě. Je to zvláštní. Je zvláštní někoho milovat…
„Tak půjdeme. Budeme spolu na pokoji. Jen my dva, ok?“ pohladí mě po zádech.
„Nebude ti to vadit?“ zeptám se smutně. Cítím se vážně provinile. Jsem jak malý.
„Ne, nebude,“ řekne klidně a tiše. Poodtáhnu se, abych mu mohl vzhlédnout do očí.
„Opravdu?“ ujišťuji se.
„Ano, opravdu mi to vadit nebude,“ usměje se sladce. Začnu se k němu přibližovat, ale pak si uvědomím, kolik tu je lidí kolem, a že nás může kdokoliv vidět. Zas posmutním a sklopím hlavu. Tohle je tak na hovno, sakra. Ani políbit ho nemůžu.
„Na hotelu, ano?“ pohladí mě lehce po tváři. Jen smutně přikývnu. Už se chci zvednout, ale najednou se ozve něčí hlas, jak volá Billovo jméno. Vzhlédnu a chvíli se rozhlížím.
„Amy,“ šeptne Bill. Podívám se na ní. V ruce drží telefon a kouká na nás.
„To je pro Billa!“ zavolá přes hluk. Stáhnu obočí. To se mi nelíbí. Kdo by mu tady sakra volal?
„Nemám to vzít raději já?“ chytnu ihned Billa za ruku.
„Ne, vezmu to,“ odpoví a jde k Amy. Zamračím se a pomalinku jdu za ním. Bill si vezme telefon. Vidím, jak se zhluboka nadechne. Dojdu až k němu a tiše ho sleduji. Amy zatím odejde zpět k baru. Rozhlédnu se a naléhavě se na Billa podívám. Kdo to sakra je?! On jen vykulí oči a opře se o zeď.
„Cože? Ne… to ne!“ řekne nahlas.
„Kdo to je?“ chytnu ho za ruku a mračím se. Bill mi naznačí, že ten chlápek, ale mou ruku odstrčí a dál s ním mluví.
„Sakra, nech nás být. Už toho bylo dost…“ řekne bezmocně. Jen ho tiše pozoruji a sklopím hlavu. Jak je možný, že v tuhle chvíli mě víc trápí to, že odstrčil moji ruku než to, že volá ten magor?!
„Jak můžeš vědět, že…“ zasekne se a mlčí. Jen do prázdna kouká, „jo… bílé tričko,“ povzdechne jen. Vzhlédnu a prohlédnu si jeho bílé triko. No to snad ne! Ihned se začnu rozhlížet a prohlížet si každého člověka tady v klubu. Po chvíli Bill zavěsí. Jen ztěžka polkne a svěsí hlavu.
„Pane bože,“ zašeptá a vrhne se mi do náruče. Automaticky se mi ruce přizpůsobí jeho postavě a těsně ho sevřou.
„Co zas chtěl?“ zeptám se tiše a starostlivě na něj koukám. Odpovědi se mi dostalo pouhým vzlyknutím a tichým nářkem.
„Půjdeme do hotelu, dobře?“ řeknu tiše. Podívám se k baru na Amy, která nás jen starostlivě pozoruje. Povzdechnu a pohladím ho po vlasech. Nesnáším toho chlapa, nesnáším!
„On je někde tady,“ šeptne. V tu chvíli se mi zastaví srdce a jako nějaký předem nastavený automat si ho přimáčknu ještě víc k sobě.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
To nevypadá dobře…Když už to konečně začíná vypadat v pohodě, ozve se ten chlap a je po všem =(
Tak on je s nima v tom baru, vidí je a klidně si Billovi zatelefonuje, tomu říkám drzost!! Bojím se o Billa, ten úchyl je čím dál blíž…
A chudák Tomi, když se líbal s rozbitým rtem a nechtěl přestat =)♥ Ani se mu nedivím, i když to muselo hodně bolet =)
mě by fakt zajímalo, kdo to je a jak to dělá..
oh bože..tohle nechápu,doufám,že se co nejdřív dozvím, jak je možný,že ten chlap sakra ví každou věc,co udělají,každej jejich pohyb..ale hlavně,ž se aspon ti dva ted nehádají
Ten chlap určitě Billimu něco vyvede a nebude to jen facka.