autor: Disturbed Angel & Clarrkys
Bill: Já… Můžu jí vidět? (Řeknu a chci se posadit, ale usyknu, jak mě zabolí bříško.)
Tom: Ne, lež. Nesmíš se moc napínat. Já ti ji vyfotil… (Vytáhnu mobil a najedu na tu fotku s ní, pak ti to ukážu.)
Bill: (Jemně se prsty dotýkám toho displeje.) Je… Je tak malinká. (Šeptnu a vydechnu.) A… a ty hadičky. (Zamračím se. Nelíbí se mi to, ale ona je krásňoučká. Nadechnu se.) Chci ji vidět.
Tom: Nic jí není. Je jenom hodně maličká… Bille, ona se na mě dívala těma malinkýma očkama. (Nadšeně se uculím.)
Bill: (Pousměju se a odhodím přikrývku. Podepřu se rukama a zafuním.) Pomůžeš mi vstát?
Tom: (Koukám na tebe.) Bille, neblázni. (Zase tě přikryju.) Měl bys ležet.
Bill: (Vydám nějaký zvuk podobný zakňučení.) Chci ji vidět. (Nadechnu se.) Musím ji vidět.
Tom: Já… Já vím, ale teď nemůžeš.
Bill: (Vydechnu a zoufale kouknu po pokoji. Zastavím oči na tobě.)
Tom: (Trošku se pousměju a chytnu tě za ruku. Přisunu se s tou židlí blíž k tobě.) Miluju tě, Bille.
Bill: (Pousměju se a přitisknu tu tvoji ruku.) Já tebe taky. (Pousměju se a odmlčím se. Sklopím hlavu a pak na tebe kouknu.) Zlobíš se na mě ještě? (Špitnu a těkám z jednoho tvého oka na druhé.)
Tom: Ne… (Usměju se.) Nezlobil jsem se na tebe nikdy.
Bill: Vážně? Já… Já hrozně mě to mrzí. (Začnou mi téct slzy. Kouknu na tebe.) Vím, že… Že to asi není tak, jak bych si já nebo ty představoval, ale… Prostě nevydržím se s tebou hádat, nechci, aby… abychom se hádali.
Tom: Bille, pššt… Klid. (Políbím tě na tu ručičku.) Já taky nechci, abychom se hádali, ale teď neplakej, jo?
Bill: (Přikývnu a nějak se tak posunu a natisknu na tebe. Usyknu, ale přitisknu se, jak nejvíc to jde. Musím tě mít u sebe.)
Tom: Bille, prosím… (Stoupnu si a tak jakoby tě trochu popotáhnu víc do středu postele. Chci se pak narovnat, ale pořád se mě držíš jako klíště.) Nesmíš se moc namáhat. (Zašeptám.)
Bill: Chci být u tebe. (Špitnu.) Já… Já, cítím se tak sám.
Tom: To bude tím, že už nemáš to bříško. (Trošku se zachichotám. Podepřu se nad tebou na lokty a usměju se ti do obličejíku. Dám ti pusinku.)
Bill: (Znova se k tobě křečovitě přitisknu a s výdechem přikývnu.) Přijdu… Si… Tak… Tak prázdný. (Špitnu.)
Tom: To bude dobrý. (Začnu se s tebou malinko pohupovat.) Jsem tu s tebou. (Šeptám.)
Bill: (Mám hlavu na tvém rameni. Přivřu oči.)
Tom: (Začnu tě po té hlavince hladit.) Nemáš hlad nebo žízeň?
Bill: Ne… Já jsem unavený. (Řeknu tiše.)
Tom: Tak spinkej, lásko. (Hladím tě.)
Bill: (Zavřu oči, ale nechci usnout.) Budeš tu? Se mnou?
Tom: Nikam nepůjdu. (Chvilku mlčím.) No, možná půjdu… Koupit si kafe, ale jinak budu pořád tady. (Začíná mě trochu bolet ta moje pořezaná ruka, protože mi na ní ležíš. Snažím se dostat z toho, jak mě držíš.)
Bill: (Chvíli se tě držím a pak se polekaně odtáhnu.) Promiň. (Pozoruju tě.)
Tom: To nic. (Narovnám se a přejedu si po té ruce. Začíná mi pod tím obvazem prosvítat krev. Zamračím se.)
Bill: (Koukám na tebe.) Děje se něco?
Tom: Ne, jen to trošku zabolelo. (Dám si tu ruku za záda.)
Bill: (Mírně se pousměju a položím se.) Jestli… Jestli chceš, tak můžeš si jít domů. Vyspat se.
Tom: Ne, to je dobrý. (Pousměju se.)
Bill: (Přivřu oči.) Nechci o tebe přijít, Tomi. (Špitnu.)
Tom: Co? (O čem to zase mluvíš?)
Bill: (Zase oči otevřu a koukám na tebe.) No… Já… Nechci tě ztratit… Nikdy.
Tom: Vždyť mě neztrácíš. (Pousměju se. Nechápu tě.)
Bill: (Zavřu oči a jemně chytnu tvoji ruku. Dlaň. Začnu usínat.)
Tom: (Chvilku tam tak stojím, když vidím, že usínáš. Když už v klidu oddechuješ, tak se tě pustím a odejdu na chodbu k automatu. Vezmu si kafe.)
Bill: (Spinkám.)
Tom: (Vrátím se zpátky a posadím se zase k tobě. Položím si kafe na stolek, ale jsem tak unavený, že usnu dřív, než se vůbec stihnu napít.)
autor: Disturbed Angel & Clarrkys
betaread: Clarrkys
Tohle nemá cenu, já se pořád opakuji. Nemůžu najít slova, která by dokázala "říct", co cítím pokaždé po přečtení této krásné povídky. Miluju ji♥♥♥. Jen se tady objeví obrázek s názvem, už se mi rozzáří oči a musím hned číst – totální závislost! :))))
Opět tady byla spousta nádherných okamžiků, třeba jen na začátku, kdy Tommy popisoval Billovi, že se na něj maličká dívala těma malinkýma očkama. Já bych neudržela slzy. Nebo, když znovu Billa ujistil o tom, že ho miluje. Já si nemůžu pomoct, ale v této povídce postavu Tommyho naprosto miluju. Je tak hodný, jemný, pozorný, milující…
Dnes se mi líbil i Billí, že si uvědomil, že udělal i věci, co mohly Tommyho bolet a jak se bál, zda se Tommy zlobí. Nezlobil, nikdy!
Když Tommy s Billím pohupoval, hladil ho po hlavě a šeptal, že je s ním… já se asi rozplynu, jeden krásnější okamžik jak druhý.
Trošku mě vyplašila jedna Billova věta, když řekl, že Tommyho nechce nikdy ztratit. Doufám, že něco, Clarrkys, nechystáš… Já se bojím. Mně už stačí si uvědomit, že Tommy tady krvácí, co má z tou rukou, když prosakuje skrz obvaz krev? (A co jméno? Mohla by se jmenovat třeba Sarah, to je krásné…♥)
[1]:Naprosto souhlasím .. absolutní závislost… přečetla sem asi 140dílů za 2dny a pak se stala závislá…. dokonalá to povídka prostě na ní opravdu nejsou slova… nedá se popsat jak každý den koukám jestli tu není další díl a když tu je tak sem ůplně nadšená pokaždé mi vyrazíte dech…. || jméno třeba Vanesska 🙂 můžu jen dodat.. že se nám před měsícem narodila dcerka akorád je malinká protože se narodila předčasně…tak doufám že ta malinká bude jen kvést .. a že bude všechno už v pohodě… moc se těším na další dílek moc…<3
[2]: Moc blahopřeji k dcerušce a přeji jí všechno jen to nejlepší do života!♥
Tohle byl opravdu krásný díl, jako by všechno to špatné, co mezi nimi bylo odplulo někam pryč =)
Bill má trošku poporodní depresi, bylo mi ho hrozně líto, že se nemohl jít podívat na dcerušku, bylo vidět, jak moc tím trpí. Škoda, že Tom nemá ruku v pořádku, jinak by ho mohl k inkubátoru odnést =)♥
Nemůžu se dočkat, až budou spolu všichni tři =)♥
A Tomova ruka se mi nelíbí, doufám, že nevykrvácí, zatímco bude spát…ale to by bylo příliš kruté, vždyť se právě před chvíli seznámil se svým vytouženým děťátkem…
[2]: Já se taky připojuju, ať roste jako z vody ♥
[3]:Děkuju moc… ale tak taky mi to spustili tu holky .. takový emoce sem dlouho neprožívala ..a pak jak se tom sebral a odešel … k amalce.. tak to ve mě nějak hrklo a bylo to ….
[4]:Jojo děkuju moc.. tak doufám no.. je malinkatá…ae je to bojovnice akorád její tatínek nás nechal být… no.. ale tak zvládneme to sami 🙂
[5]: To je mi moc líto, ale určitě to zvládnete, já jsem taky sama s dcerou, takový už je život =)
[6]: Zase jsem špatně klikla a nemám tam celé jméno xD
[7]:No ale tak já se kuli němu nebudu nervit nestál za to 😉 nevadí to se stává … nemáš třeba icq ať tu holkám takhle nekomentujem 🙂 přeci jen to už je mimo…649778395 si mě dištak přidej 😉 ráda pokecám..
[6]: Já jsem si to myslela, když jsi psala u Nivian komentář, ale už jsem raději držela pusu, abych nebyla zas ta zlá.
[5]: Máš dcerušku, co by za to druzí dali, spíše druhé daly. Tak hodně štěstí, vám oběma.
A k tématu, když už si tak povídáte s Jančou, nechci se vám do toho plést a nebudu, ale co měl Tommy dělat, to už bylo moc, co Bill vyváděl…
[9]: Jojo přesně mám je sice nemocná na srdíčko ale je moje…a je silná.. už je doma semnou..||. prostě občas je lepší když se Tom sebral a odešel protože aspoň se oba vycukali a pak byl klid.. a byli v pohodě….než aby se hádali.. a byli od sebe moc dlouho.. doufám že brzo bude u nich všechno v pořádku..
[10]: Káťo? Jsi Káťa… můžu tě tak oslovovat? Zalily se mi nad tvou reakcí oči, protože tohle už fikce není, jde o skutečný život. Píšeš, že je tvá holčička silná (neznám jméno, jinak bych ho použila, pokud tedy nejde o Vanessku). Je mi líto to, že zřejmě zlobí maličkou srdíčko, ale věřím, že vše bude jen lepší a lepší. Opravdu vám (hlavně maličké) držím palce! A hlavně přeji tvé dcerušce to zdraví!!♥
[10]: Káti, tvojí holčičce i tobě přeju štěstíčko a zdraví a to opravdu upřímně a z celého srdce ♥♥♥
Icq mám, ale já vůbec nemám čas, takže tam moc nechodím, jsem ráda, že vůbec stihnu přečíst a okomentovat povídky a obejít si oblíbené stránky, to víš, mám doma 14-tiletou ratolest, mimochodem, jmenuje se taky Katka, a ta okupuje počítač, v podstatě je to u nás stálý boj, kdo tady bude, takže se ti moc omlouvám =)
[11]: jojo to víš že můžeš..No to bohužel jde o skutečný život…dá se říct že to prožívám ten příběh jako bych ho žila.. porod mi taky spustil on.. no taková moje srdeční záležitost..malé to čtu když sem tu..vždicky u něj usne.no moje dcerka je Nathalie..
[12]: Tak to moc děkuji…jejky 14 tak to ti je tak kolem 30? ne.. uh.. celkem mě to překvapilo to doufám už nebude tak strašné… u mě..tak mě je 19 takže zatím do té doby snad už bude aj líp..V pořádku.. nic se neděje.. chápu.. taky sem se dohadovala se svojí máti kdo půjde na net…
[13]: Natálka… teď se ale usmívám, je krásné, když píšeš, že tento příběh Natálce čteš a ona u něj usne. To určitě zahřeje i autorky za tou hrudní kostí. Oh, tento příběh ale umí vyvolat emocí, že? Je přímo magický a Natálka se rozhodla přijít na svět také "díky" němu… Káťo, přeji Natálce i tobě jen to nejlepší a krásně si užijte Vánoce! I když, určitě se tady ještě setkáme u dalších, jsem si jistá, že neménně krásných dílů, u kterých bude maličká Natálka spokojeně spinkat.♥ Držte se!
[14]: Dojala si mě k slzám… oh.. nečekala sem vůbec.. jojo je magický má něco do sebe autorky do něj vložili duši a dali tzv barvu příběhu…Jojo ona je takový miminko spokojený.. když sem jí ještě čekala a tom se s billem hádali tak strašně kopala a když bylo všechno v pořádku sladce spinkala.. mám pocit že ona ten příběh taky prožívá s námi všemi kteří jej čteme a dovoluji si konstatovat že je "nejmladší čtenářka tohoto příběhu"no děkujeme moc…to se určitě setkáme u dalšího dílu..
Jé…. já nemám slov… je to krásný…