autor: Nivian
Zdravím :)). Posílám další díl mé nové povídky. Nechte si chutnat :).
„Panebože, já… omlouvám se!“ vyhrkl ze sebe rychle. Byl v nové práci jen dvě hodiny a už stačil natropit tolik neplechy. Právě teď polil zákazníka vínem. Vypadal celkem vlivně. Bill se tak snažil vše dělat dobře, až to mělo opačný účinek. Všechno mu padalo, nestíhal obsluhovat zákazníky, vylíval pití, ale nemohl za to. Stále to byl ještě učeň, ale moc jej to mrzelo. Sebral rychle hadr a běžel za zákazníkem.
„Velice se omlouvám já jsem… opravdu nešikovný a… mrzí mě to,“ špital a se slzama v očích utíral muži kalhoty. Chtělo se mu z toho všechno brečet, připadal si tak hloupě. Jako by byl nějaký nemotora, vytažen někde z ústavu, jen aby měl kdo vůbec pracovat v podniku. Moc se snažil a nešlo mu to.
„Ale no tak, mladý muži..“ zasmál se muž ve středních letech. Na sobě měl určitě drahý oblek a na tváři úsměv snoba. „Nic se nestalo. Jsi prý nový. To se může stát. Ale budu doufat, že v mém případě se ti to už nestane…“ zasmál se a napil se ze své skleničky. Bill nevěděl co si myslet. Myslel, že muž bude vyšilovat. Skákat do výšin, požadovat odškodnění a nechá Billa vyhodit. Nic takového se nedělo. Oddechl si a na muže se díval s vděkem v očích.
„Děkuju a… ještě jednou se omlouvám. Opravdu jsem nechtěl. Najednou mi ta sklenička prostě vy-… „
„A dost!“ zastavil jej, „jdi pracovat…“ odehnal jej a věnoval se dál svému notebooku a skleničce vína. Bill přikývl a rychle odešel za bar. Naštvaně odhodil hadr. Neuměl se smířit s tím, že mu to vůbec nejde. Počínal si jako dítě z nějaké chudé rodiny. I když to vlastně byl. Povzdechl si. „Je to teprve první den…“ zašpital a dal se zpátky do práce.
****
Podíval se na hodiny a šťastně se usmál. Bylo šest hodin. Větší polovinu směny už má za sebou. Pouhé dvě hodiny a může jít domů. Nachystat se do školy a naložit se do horké vany. Vzdychl nad tou představou a přivřel oči. Nechal se unášet představou o klidném a krásném večeru, že si nevšiml páru očí, které se na něj už nějakou dobu dívaly. Usmál se a mírně zaklonil hlavu. Tak strašně se těšil domů.
Jeho přemýšlení vyrušilo odkašlání. Vylekaně sebou cukl a podíval se směrem, ze kterého zvuk vycházel.
„Promiň, že ti ruším zřejmě krásnou chvilku, ale už tady sedím docela dlouho a dal bych si něco k pití…“ mladík se zasmál. Měl hnědé nakrátko střižené vlasy a krásné zelené oči. Usmíval se na Billa a čekal na odpověď.
„O… omlouvám se. Co si dáte?“ zeptal se Bill slušně a toho kluka si prohlížel. Vypadal moc dobře a Billovi se zalíbily jeho oči. Poprvé v životě viděl tak pronikavý, krásně zelený pohled.
„Ale no tak. Snad dáš, ne…“ další zasmání. Bill začal rudnout. Připadal si jako nějaká stydlivá školačka.
„Dej mi Red bull s vodkou. Jestli chceš vidět občanku, není problém. Včera jsem slavil osmnáctiny,“ zasmál se a přikývl. Bill jen chvíli pozoroval a pak se dal do pohybu.
„Ne to je v pohodě…“ jemně se pousmál a začal chystat objednávku. Cítil se divně.
„Hele, jsi tady asi nový, že? Nikdy jsem tě tu neviděl, a to jsem tu poměrně často. Navíc… nepočínáš si zrovna nejlépe…“ zase to zasmání. Billovi už to začalo lézt na nervy, ale nedal na sobě nic znát.
„Pracuju tady ode dneška. Vlastně… jen si přivydělávám…“ špitl a podal neznámému sklenici s Red bullem a štamprlí vodky.
„Téda, Tom se nepochlubil, že budou mít takovou krásnou výpomoc,“ usmál se a usrkl z nápoje.
„Tom?“ zamračil se Bill. Vždyť vedoucí se jmenoval Jörg, pokud si dobře pamatoval.
„No Tom…“ zasmál se zelenoočko. „Ty snad nevíš, o koho jde?“ nevěřícně se na Billa díval.
Vždyť Toma znal snad každý v tomhle městě. Alespoň každý, kdo byl něčím výjimečný nebo měl vlivné rodiče, stejně jako Tom. Toma člověk buď miluje, anebo nenávidí. Byl krásný a mladý. To nepochybně způsobovalo to, že většina mladých mu závidělo. Od oblečení až po holky, které prošly Tomovou postelí. Ano postelí. Tom nebyl typ člověka, který by se s něčím páral a nebo měl problém s děvčaty. Vždy, když byl v baru, to chodilo podobně. Vybral si nějakou prsatou, malou blondýnu. Protančil s ní pár minut a pak se odebrali pryč. Žádná z nich si od něj nemohla nic víc slibovat. Takový Tom jednoduše nebyl. Měl vše a chtěl ještě víc. Všechno kromě vztahu.
„Ne to… nevím…“ řekl Bill popravdě a opřel se o bar. Zajímalo jej, kdo je Tom.
„Tom je syn vedoucího tohohle klubu. To bys teda měl vědět. Tahle rodina je celkem vlivná. Jak na město, tak na stát. A vlastně… kdekoliv, kde se Kaulitzovi mihnou, to páchne prachama. Tom je taky dědic, samozřejmě. Je mu sedmnáct, ale už teď má jasno, že si bude žít blaze. Určitě se někdy potkáte. Je to můj kamarád a často sem chodíme.“ Bill nevěřil svým uším. Ano o Kaulitzově rodině už slyšel, ale o jejich synovi opravdu ne. Tom. Zapřemýšlel, a doufal, že bude mít tu čest se s tímhle tvorem poznat.
„Aha…“ vydal ze sebe. „To slyším prvně. Musí být opravdu v balíku, co?“ špitl a díval se na chlapce před ním.
„Jo, to jsou,“ uchechtl se a pokračoval, „vlastně polovina ze všech domů ve městě a okolí téhle rodině patří. Jak říkám. Vlivná to rodina. I do školy, na kterou Tom chodí, jeho otec přispívá, kde může. A vrací se mu to pekelně. Výdělek z toho všeho je mnohonásobně vyšší. Někdy jim tohle závidím. Ale Toma mám hlavně rád jako kamaráda. Jinak… ani jsem se nepředstavil. Jsem Max,“ usmál se a podal Billovi ruku. Ten ji s potěšením přijal a usmál se.
„Bill…“
„Bill? Zajímavé. Dobře, Bille. Budu muset jít. Rád s tebou zase někdy pokecám. Určitě se ještě uvidíme. Zatím…“ zasmál se Max a odešel z podniku. Bill jen chvíli koukal před sebe a vstřebával to, co právě slyšel. Začínal se těšit, a zároveň bát setkání s Tomem.
autor: Nivian
betaread: Janule
Jeee, já jsem tak ráda, že je tu další díl 🙂 Nemůžu si vynachválit, tvůj styl psaní mi sedí, opravdu, čte se to tak dobře 🙂 Miluju tuhle povídku od samého začátku a jak vidím, moje úvaha byla omylná xD Takže, Tomi zazobanec jo? A Billi chudák ….vcelku se těšim na Tomovo chování, jestli bude v pohodě nebo….no, snob xD Opravdu úžasný. Billovi jak čtu se první den v práci jaksi nedaří 🙁 Bejt na jeho místě, toho chlápka poleju znovu xD Jinak, Maxík docela v pohodě 🙂 By chtělo delší dílek!! xD *je tak natěšená, až si zase vymejšlí*…prostě se těšim na další dílek, doufám, že tam už bude Tom xD Moc pěkné…:)
No né, milá Nivian. Zapla jsem PC a je tu další kapitola mé oblíbené povídky, to je skvělé. Ani nevíš, jakou mám radost.
Billího, chudáčka, je mi trošku líto (má slzy v očích a špitá omluvy). Ne trošku, ale dost. A taky za to nemůže jen ta jeho "nezaběhlost", ale hlavně mě trápí, že se opravdu musí sám starat o to, aby měl peníze na studium. Jiným dětičkám tohle spadne do klína, ani si neuvědomí, co pro ně rodiče dělají, neváží si vzdělání a ještě mají na utrácení za alkohol (v tom lepším případě) a drogy (v tom horším). Je jasné, že Billí schytá pár kopanců, ale drží se, je statečný kluk, silný a to se mi strašně moc líbí.
Tommy mi hrozně chybí a jak jsem pochopila, je tu v roli, kterou mu já osobně vůbec nevěřím (mám Tommyho za velmi srdečného, jemného a hodného mladého muže). No, nevadí, já už jsem zvyklá, že tím "lepším" v povídkách je Bill. Ale už se na Tommyho hrooozně moc těším, až vstoupí do děje. Tuhle povídku miluju od samého začátku a tímto se děj ještě obohatí a bude mít tím větší kouzlo. Tak kluci, honem, ať už se poznáte♥.
Milá Nivian, asi už do Vánoc další díl nebude, tak ti jen chci popřát krásné svátky, užij si je, ať jsou šťastné, veselé a plné pohody!♥
[2]: Ahoj Ondino :). Jsem zase naprosto nadšená z tvého komentáře a mám úsměv na rtech. To, že je Bill ten lepší je ve většině případech pravda. Jenže co my víme, co se z Tommyho postupem času ještě vyklube :). Dneska jsem poslala další díl, takže asi 100% do vánoc nebude ://. Taky ti přeju krásné svátky. U mě nevypadají moc slibně, ale snad se nakonec vyvedou. Děkuju za přání :).
Chudák Bill, musí to být pro něj strašně stresující. Když polil toho týpka s notebookem a ten reagoval, jako že se nic nestalo, tak jsem si normálně myslela, že po Billovi vyjede, něco v tom smyslu, jako že tu svoji nešikovnost může odčinit jinak…jsem ráda, že se nic takového nestalo =)
A taky myslím, že to časem bude Bill mít ještě těžší, získá sice zkušenosti a praxi, ale taky bude čím dál více unavenější, ono to není žádná sranda, dopoledne ve škole, pak do práce, večer přijde domů utahaný jako kotě a místo odpočinku si sedne k učení a úkolům.
Ale jak psala Ondi, Bil je silná osobnost, která to určitě zvládne =)♥
A Tom? Představitel zlaté mládeže xD Jsem zvědavá, jestli bude opravdu takový, jak ho vylíčil Max. Každopádně se strašně těším, až se ti dva setkají, protože to bude setkání velice zajímavé =)♥
[3]: Taky moc zdravím. Jsem ráda, že ti udělal koment radost, to je totiž to jediné a nejmenší, co ti můžu za tak krásný zážitek dát já… A co se Tommyho postavy týče, já ti věřím. Příběh píšeš ty, tak Tommy nemůže být zas tak špatný, jak ho vylíčil Max. A pokud je takový, však ty už spolu s Billem dokážete, aby se z něj stal lepší člověk. Opravdu se ho už nemůžu dočkat.
A neboj, svátky ti určitě vyjdou!
[4]: Jani, taky jsem myslela, že to Billa bude stát víc, než jen omluvy, chlap ve středních letech, Bill, krásný kluk…ale co není, kdo ví?? Jo, pokud bude Tommy jeden z té zlaté mládeže, chudák…už teď ho lituju, protože mu to nedaruješ, co? Já už se dopředu, Jani, přimlouvám. Vždyť ho znáš, Tommy se polepší…xDDDDDD Slibuju už teď za Tommyho, jo?
Och bože ja sa tak teším na stretnutie Billa a Toma 😀 som strašne zvedavá :D… och a dúfam že Billovi to nabudúce už pôjde v práci lepšie 🙂 nechceme predsa aby ho vyhodili :D… táto poviedka sa mi zatiaľ veľmi páči 🙂 a som strašne zvedavá ako sa to všetko ďalej vyvinie 🙂 idem teda radšej čítať ďalej 😀
[6]: Sorry za prezívku to "ä" sa mi tam priplietlo 😀