Mask of lies and love 6.

autor: Sch-Rei

Po chvilce jsem ve tmě  celkem dobře viděl obrys osoby – Toma.

„Copak?“ šeptl jsem, a pousmál jsem se.

„Já jen… Bille, asi bych měl už jít,“ řekl, a natáhl se k vypínači. Rozsvítil světlo. Promnul jsem si oči, a zamrkal jsem. Sjel jsem Toma pohledem.

„Můžeš tady přespat, jestli chceš,“ stále jsem ještě šeptal.

„Ne,“ usmál se, a zakroutil hlavou. Musel jsem se také usmát. Vydechl jsem tiše, a vyhledal jsem jeho pohled. Ucukl. Zvedl jsem obočí. Díval se k nohám. Tak strašně zaujatě, a stydlivě? Trošku mu zrůžověly tváře. Pousmál jsem se.  Začal si rukama pohrávat s lemem trička.

„Copak je s tebou?“ řekl jsem už trošku nahlas. Zvedl ke mně pohled, a šeptl s úsměvem: „Nic.“ Zakroutil jsem nad tím hlavou, a usmál jsem se na něj. Cítím se jinak. Cítím se jinak – s ním.

Nepopsatelné pocity se ve mně mísí, až se mi z toho točí hlava. Pootevřel jsem mírně ústa, a důkladně jsem si ho prohlídl.

„Tome, já tě nevyhazuju. Byl bych rád, kdybys tady se mnou zůstal. Stejně jsem tady sám,“ pousmál jsem se.

„Táta bude mít starosti,“ řekl tiše, a skousnul si spodní ret. Pousmál jsem se, a ze stolku jsem vzal svůj mobil, a podal mu ho.

„Můžeš mu zavolat, že jsi v pořádku. Ráno tě klidně doprovodím, nebo pro tebe může klidně dojet.“ Tom si vzal můj mobil do ruky, a zamyšleně se na něj díval.

„A opravdu můžu?“ zašeptal.

„Jistě,“ usmál jsem se, a otočil jsem se směrem k posteli. Šel jsem k ní a posadil se tam. Stále jsem z něj nespouštěl oči. Vytáhl z kapsy nějaký papír a do mobilu opsal… číslo, pravděpodobně. Zadíval jsem se do země a čekal jsem. Nevnímal jsem rozhovor, který přes mobil vedl s tátou. Přemýšlel jsem nad posledními událostmi, co se udály. Já tohle vůbec možný? Pomyslel jsem si.

„T-tak… Zítra ráno pro mě táta přijede,“ řekl směrem ke mně. S úsměvem jsem přikývl, a vstal jsem. Přišel jsem k němu, a on mi nazpět podal mobil, který jsem si strčil do kapsy.

„Vážně ti to nevadí?“ zamrkal na mě.

„To víš, že ne. Jinak bych ti to ani nenabízel. A i tak… nemůžeš jít tak pozdě  sám domů, hm?“ usmál jsem se, a on mi úsměv opětoval. Pomalu jsem k němu udělal dva nepatrné krůčky, a konečky prstů jsem mu přejel od loktu k zápěstí. Hluboce jsem se mu zadíval do jeho překrásných čokoládových očí, které v ten moment doteku zajiskřily. Pousmál jsem se, a zopakoval jsem to, ale celou dlaní, kterou jsem se dostal až k té jeho. Propletl jsem s ním prsty a naklonil jsem se k němu. Přivřel jsem jako on oči, a přiblížil jsem se na netknutou vzdálenost.  

Cítil jsem na tváři jeho dech. Zalapal jsem vzrušením po dechu, a zachvěl jsem se. Mé rty se lehounce otřely o jeho. Opět jsem se zachvěl. Chvíli jsem jen tak nechal rty položené na jeho, a slastí jsem mu na ně vydechl. Cítil jsem, jak se chvěje. Svou volnou ruku jsem položil na jeho bok, a pomalu jsem si ho k sobě přitáhl. Do rtů jsem se mu vpil. Začal jsem mu něžně laskat rtíky svými, a on mi to ochotně oplácel. V hlavě jsem měl miliony nevysvětlitelných otázek a myšlenek. Věcí, na které není odpověď. Pevně mi stiskl ruku, což jsem mu opětoval. Začal jsem i s ním couvat, a posadil jsem se na postel. Posadil se mi obkročmo na klín, ale bez přerušení ústního kontaktu a kontaktu našich rukou. Vydechl jsem mu do úst, a to se mi z jeho strany za několik sekund vrátilo. Stále se chvěl, a já už také. Rukou jsem mu vjel pod tričko na záda. Slastně něco zakňučel. Pousmál jsem se do polibku, a začal jsem mu dlaní přejíždět po zádech.

„Bille?“ šeptl mi do úst, a odtáhl se ode mě kousek. Podíval se mi do očí.

„Mm?“ zamrkal jsem na něj. Jeho pohled, ty oči… Znejistěl, poznal jsem to. V jeho očích bylo plno nejistoty.

„Já mám strach,“ zašeptal, a do očí se mu nahrnuly slzy, které zaplavily krásu jeho mandlovo čokoládových oček. Opět mi pevněji stiskl ruku, ale stisk nepovolil.

„Z čeho?“ řekl jsem skoro neslyšně. Po tváři mu sjela první slza. Přepadla mě vlna pocitu, který opět nedokážu popsat. Jako bych s ním soucítil, a cítil tu nejistotu a bolest, která plála a jiskřila v jeho očích. Pohladil jsem ho po tváři.

„Z toho všeho. Bojím se,“ zase šeptl, a další slza mu zdobila dokonalou a jemnou tvář. V mých očích se odrazila jeho nejistota, ale také pár vzpomínek na mé dětství.

x.X FlashBack X.x

„Prosím, už ne,“ zašeptal jsem, a z očí mi vytekly slz. Ten kluk přede mnou se jen ušklíbl. Jeho parta za ním se jen smála. Sklopil jsem pohled k zemi, a ten kluk mě přirazil ke zdi knihovny. Narazil jsem se do břicha. Ani jsem nepípl, ale bolest ještě pomohla dalším slzám. Skousl jsem si pevně ret. Moc dobře jsem věděl, co teď přijde. Kalhoty i s boxerkami mi zmizely u kotníků.