autor: firelucy
Amarog
Všechno bylo tmavé, když se Tom probouzel a pomalu začínal vnímat své okolí. Jak jeho bratr ležel za ním, byl na něj natisknut svou horkou kůží, to byla první věc, kterou si Tom uvědomil. Bill mu horce vydechoval na šíji a jeho ruka ležela bezvládně kolem pasu staršího dvojčete. Bill byl měkký a teplý, jeho vlasy lechtaly Tomova záda a nosem byl přitisknut mezi jeho lopatky.
Byl tvrdý. To byla další věc, kterou si Tom uvědomil.
Jeho slabina byla jako v plamenech, oteklý penis se vzpínal pod boxerkami. Jeho špička už byla vlhká, vytvářela na místě hedvábné tkaniny lepkavý flek. Tomovi se dech zadrhával v krku a bojoval s tím, aby se sám sebe dole nedotknul. Nemůže si honit tady, teď, vedle svého bratra, takže se k němu znovu přitisknul. A vůbec, byla to Billova postel. Nemohl si působit rozkoš v posteli svého malého bratra.
Když mluvíme o malém bratrovi, Tom cítil i Billův penis, přes dvě vrstvy hedvábí. Nebyl tvrdý, ne že by Tom očekával, že to bude jinak. Ale byli dvojčata a bylo by cool, kdyby se vzrušili ve stejnou dobu. Tom zavřel oči. Nemyslel to tak. Samozřejmě, že by nebylo cool, kdyby byli vzrušení a sdíleli stejnou postel.
Proč se ale Tom vzrušil?
Normálně Tom neonanoval tak často. Ano, byl teenager a teenageři to dělají, ale ne pořád. A vůbec, s životem, jakým žil, byl příliš vyčerpaný na to, aby si to pořádně užil. To proto spal s holkama vždycky, když měl příležitost. Chtěl to dělat co nejvíce svého času, který měl. Ve skutečnosti ho nebylo příliš mnoho. Natolik, že už si je Tom ani nepamatoval, ale všechny byly z dob předtím, než se Tokio Hotel stali mezinárodním hitem. Právě dívky ho držely od onanování dál. Tom vlastně považoval tyhle věci za trochu… nudné. Ne, že by si myslel, že sex je nudný, bože ne. Jen si říkal, jestli to může být i jiné, než že holce roztáhne nohy, mazlí se s jejíma prsama a potom vpluje do její kundičky.
Bože, byl prase.
Tom měl holky rád, opravdu. Tohle bylo vlastně poprvé, co o nich od nehody přemýšlel a jen dvakrát byl tvrdý. Možná, že šok z toho něčeho, byl mnohem víc traumatizující, než si myslel.
Bez přemýšlení Tom vsunul ruku pod své boxerky a zlehka zmáčknul. Bylo to dobré, vážně dobré. Bez pohybu se začal masírovat, jen stěží stiskával a povoloval svou pěst. Dredatý chlapec tiše sténal, jeho rty byly pootevřené.
Všechno to bylo tak… intenzivní. Teplo penisu proti jeho dlani. Cítil mozoly kolem své rozbolavěné špičky. A kůže… nahá kůže proti té jeho. Bylo to už 10 dnů od doby, kdy byl napadený, a nepamatoval se, jak dlouho už to je od doby, co měl naposledy nějakou holku. Chybělo mu to, ten hladký pocit něčího těla. Chvěl se z toho pocitu nahé kůže. Billovy kůže.
Tom tiše sténal.
Najednou se Bill pohnul, zívnul mu na rameno a svou paži ovinul pevněji kolem Tomova pasu. Starší dvojče ztuhlo, dech se mu zadrhnul v hrdle, když se snažil přestat třít si svou bouli ve spodním prádle.
Billův tichý šepot ho nutil tiše zafňukat. „Ahoj, Tomi.“
Tom vytáhnul ruku, nemohl to dělat, když byl jeho malý bráška vzhůru. Ne, když ho Bill políbil jemně mezi lopatky a znovu zazíval proti jeho krku. Rukou, kterou měl kolem pasu, mu dal pryč pár dredů. Billovy studené prsty se zastavily na Tomově čele. „Jsi v pořádku? Jsi trochu teplý.“
„Jo.“ Tomovi se podařilo zadušeně odpovědět. „Je jen teplo.“
„Mhm, jsi dlouho vzhůru?“ Bill se k němu přitulil, jeho tvář se dotkla Tomovy.
„Ne…“ Tom chtěl říct něco víc, chtěl jednat normálně. Ale bylo to příliš těžké. Příliš těžké mluvit, protože byl tak tvrdý.
„No, to je dobře, že se probouzíš brzo. Usnul jsi pozdě a nebo…“ Bill se opřel o lokty a podíval se na Toma. Tom zavřel oči, trochu se červenal. „Myslel jsem, že jsi usnul ve svém pokoji.“
„Nemohl jsem…“ Tom nevěděl, co na to říct, nemohl lhát. Zabíjelo ho to, jen tam tak ležet. Ale byl vzrušený ještě víc než před chvílí a Bill byl tak sladký a trochu se zachichotal a políbil jej na tvář. Byl zmatený, protože upřímně řečeno, vážně si nepamatoval, jak se dostal do Billovy postele. Tom jen ztěžka dýchal, smutně se usmál, když jej Bill naposledy políbil na tvář předtím, než vstal.
„Je to v pořádku… víš, že jsi tu spal.“ Tom poslouchal, jak Billovy bosé nohy tiše ťapaly po podlaze a pak uslyšel, jak se otevřely dveře. „Jdeš dolů?“
„Jo,“ zašeptal Tom, jeho ruka se znovu plížila dolů.
„Dobře, zatím udělám nějaká míchaná vajíčka nebo tak něco.“ A pak byl Bill pryč.
Tom hlasitě zavzdychal, když jeho ruka vklouzla do boxerek a uchopila jeho penis. Nepřemýšlel, už nebral v úvahu, že se to chystá udělat v posteli svého malého brášky. Jen pohyboval rukou na svém zahřátém těle. Stále cítil, jak jej kůže bodá na místech, kde proti němu bylo natisknuto jeho dvojče. Z jeho krku vyšel divný zvuk, když napnul ramena, jeho prsty u nohou se kroutily, jakmile si palcem přejel po žaludu. Když vyvrcholil, tlačil svou hlavu do polštáře, jeho tělo sebou trhalo proti ruce.
Billova vůně na tom polštáři byla tak silná, že to bylo skoro, jako kdyby Tom zabořil nos do bratrova krku. Po vyvrcholení Tom zavřel oči, jeho rty se otíraly o polštář, jako by to dělal, kdyby byl přitulený k bratrovu krku.
~*~
Byl podvečer a Bill končil s tím, co chtěl za den udělat. Zítra se vracejí na turné a Bill si celý den balil, ujišťoval se, že má všechno, co potřebuje.
Do kufru si cpal už jen svůj make-up, nyní bylo všechno oficiálně připraveno na cestu. Černovlasý chlapec šel tiše po schodech dolů, aby se zeptal svého bratra, jestli už má také zabaleno. Usmál se, když si vzpomněl, jak byl Tom dneska ráno sladký, tak teplý a těžký pod jeho peřinou. Když Toma našel ve své posteli, byl trochu překvapený, ale ne ve špatném slova smyslu. Byl rád, že k němu Tom přišel, byl zvyklý, že s ním sdílí postel.
Na turné, když žili s Gustavem a Georgem, dvojčata nikdy nesdílela stejnou postel, pokud Bill neměl opravdu ošklivé noční můry. Když to ostatní kluci zjistili, bylo jim to trochu divné a ani jeden z nich už nechtěl, aby se to opakovalo. Ale aby každý dostal jiný autobus, by stejně nijak nepomohlo, protože potom by ráno dvojčata ze stejné palandy musel vytáhnout někdo z jejich týmu a nebo David.
Ale za těchhle posledních 10 dnů si Bill zamiloval, když mohl být k Tomovi v posteli přitulený.
Mladší z dvojčat udělalo poslední krok, když uslyšelo nízký, syčivý zvuk. Jeho pohled padnul na šedou kočku, která byla na konci pohovky a pronikavě se dívala svýma zelenýma očima na jeho dredaté dvojče. Bill pozvednul obočí. Co se to proboha s tou kočkou za poslední dny stalo? Ano, Tom ji nikdy neměl moc rád, byl to pejskař. Tom by ale nikdy neudělal něco, aby ji naštval.
„Kurva, Kazimíre, vypal!“ Zamumlal Tom k místu, kde kočka stála, a otočil se směrem k Billovi. Zdálo se, že vybíral hry, které vezme s sebou na turné.
Naštvané syčení se prodíralo vzduchem tak, až Billovi stály chloupky za krkem.
„Oh, naser si. Vypadni odsud.“ Tomův hlas byl naštvaný a Bill si kladl otázku, jak dlouho už ho tu Kazimír zlobí. Viděl ztuhlost bratrových ramen, jeho pohyby byly taky trochu napjaté, jako by se sotva držel pod kontrolou. „Řekl jsem, drž hubu!“
Kazimír jen znovu zasyčel. Jeho ocas se vrtěl a srst na zádech mu stála, když se hrbil.
Bill už se chystal kočku odnést, když se stalo něco, co by nikdy v životě nečekal.
Kazimír vyskočil.
Na sekundu byl nad Tomovýma nohama, hluboce vykřiknul a vyskočil na opěrátko gauče. Byl ve výšce Tomových ramen, když se dredáč sklonil pod stůl, aby jej našel. Zdálo se, že kočičí tlapka zaměřená na dredatého chlapce za chvíli vystřelí rychlostí blesku.
Bill zalapal po dechu. Ale co přišlo potom, ho naprosto uzemnilo.
Se zuřivým zavrčením se Tom natáhnul po zvířeti a jeho dlouhé prsty se sevřely kolem kočičího krku. Kočka byla jen šedý chuchvalec s drápy, zoufale křičela předtím, než letěla vzduchem. Tom ji hodil až na druhý konec místnosti, narazila do zdi. S posledním výkřikem vyběhla ven z místnosti, proběhla kuchyní, aby se dostala k zadnímu vchodu, kde pro ni byl vytvořen průchod. Billovy oči byly rozšířené, když se díval, jak se dredáčovi nadzvedávají ramena s každým nadechnutím. Dredatý chlapec svěsil hlavu a těžce lapal po dechu.
Billovy dlaně byly studené a zpocené, jeho dech byl mělký. Pomalu šel zpět po schodech, zoufale se snažil neudělat žádný zvuk. Byl rozrušený, v uších mu hučelo celou cestu, co šel do svého pokoje. Zavřel dveře a opřel se o ně.
Bill se chvěl… strachem.
Pár slz si dralo z jeho očí cestu ven, když si to uvědomil: bál se. Potom, co Toma viděl zaslepeného hněvem, jak hodil kočkou přes celou místnost, Bill velmi tiše plakal. Jeho tělo klesalo dolů k podlaze, tvář si dal do rukou, když jeho rty opustilo pár srdceryvných vzlyků.
Trvalo to půl hodiny, Bill dýchal, přemýšlel, uklidňoval se.
Tom nebyl nebezpečný, Bill to věděl. Jen dvakrát ho Bill viděl někoho zranit. Jednou, když Billovi někdo ve škole řekl, že je teplouš, tak mu Tom zlomil nos. Podruhé to bylo, když mu nějaký kluk v baru položil ruku na zadek. Billovi to v tu chvíli nevadilo, ten kluk byl sladkej. Ale Tom ho stejně praštil a Bill mu byl později vděčný. Tom ho tu noc držel tak pevně, že si Bill myslel, že se udusí, ale bylo to tak hezký. A Bill by se neměl zabývat nějakýma náhodnýma chlápkama, kteří byli jen sladcí. Tom byl mnohem víc než jen sladký.
Třikrát. Bill se opravil. Třikrát viděl Toma, jak někomu ubližuje. Tomu násilníkovi, neznámému klukovi… a Kazimírovi. Bill doufal, že je kocour v pořádku. Nevypadal, že by měl něco zlomeného. Cítil se jako debil, že se skrýval u sebe v pokoji. Tom by mu nikdy, nikdy neublížil. Ublížil jen Kazimírovi, protože se na něj chystal zaútočit.
Bill nechtěl mít strach ze svého dvojčete, tak to nebylo správné. Ale možná, že to strach ani nebyl, možná byl jen zmatený. Neměl rád, když viděl násilnického Toma, to bylo všechno. Bill se roztřeseně nedechnul. Bože, on tak přehání. Nemohl si pomoct, ale vzpomenul si, jak se Tomovy oči jednou změnily na zlaté a zajímalo ho, jestli by se mu…
„Billi, jsi tam?“ Tom tiše zaklepal na dveře a Bill se podíval nahoru na kliku, jak se pohnula.
„Jo.“ Bill rychle vstal z podlahy a zbavil se všech důkazů o tom, že plakal. Nechtěl, aby to Tom viděl, nechtěl, aby Tom věděl, že Bill ví. Že to Bill viděl.
„Ahoj… právě jsem si dobalil.“ Tom se na něj pousmál, naklonil hlavu a trochu si skousnul piercing. Bill se ušklíbnul, tohle byl Tomův ‚mazlivý úsměv‘.
„Já taky. Chceš se tu na chvíli zdržet?“ Bill okamžitě na Tomův hněv zapomněl, jako se zdálo, že to udělal i Tom. Nebo že to alespoň blokuje. Lehce zatahal svého bratra za dredy a nevědomky ho táhnul blíž k sobě.
„Jo, možná bychom mohli…“ Tom se zarazil, když mezi nimi Bill zrušil veškerou vzdálenost a přitisknul se k jeho hrudi, svoji tvář zabořil do bratrova teplého krku. „…se mazlit.“
Tom položil ruce na Billova záda, malými kroužky jej hladil, až z toho Billa brněla kůže. Až doteď mladší dvojče nepřemýšlelo o svém rozhovoru s matkou. Nemohl si pomoct, ale přemýšlel o tom, co jí řekl, že cítí. „Víš, tohle by bylo mnohem hezčí ve tvojí posteli.“
Bill nevěděl, jestli to byl dobrý nápad. Právě teď se cítil zranitelně a nemyslel si, že Tom věděl, jak moc ho může ovlivnit. „Tome, já ne…“
„Ale no tak, jen na chvíli?“ Tom svýma rukama masíroval Billovi ramena, pohyboval s nima po páteři nahoru a dolů, a tím vytvořil v Billově žaludku teplý, těžký pocit. „Prosím, nebudu dělat nic divnýho jako naposled.“
„Žádný cucáky?“ Bill se tiše chichotal, tál v bratrově náručí.
„Žádný cucáky!“ Tom se na něj zašklebil, tulil se k němu. Tiše zašeptal proti jeho kůži. „Dobře?“
„Hmm… ano.“ Bill vypísknul, když se Tomovy dlaně dotkly jeho zadku. Tom se smál, když vytáhnul Billa nahoru a ten jen rozhazoval rukama kolem jeho krku. Chytil se ho, když ho jeho bratr nesl k posteli. Opatrně jej hodil na matraci. „Tomi!“
„Co?“ Tom zamrkal a vlezl si na postel, rozkročil se nad Billem. „Říkal jsi, že to bylo v pořádku.“
„Naše mazlení v posteli, ano…“ Bill se skoro až červenal nad slovy, která říkal. Nestávalo se často, že říkal nahlas to, co s Tomem dělali. Ale chápal, když k nim přišla Géčka a řekla jim, že se sebe ‚nějak moc dotýkají‘. „Neochmatávej mě!“
„Neochmatávám tě. Kromě toho, stejně se ti to bude líbit.“ Tom byl stejně arogantní jako vždy, uculoval se a rukama Billa hladil po bocích.
„Tome!“ Billův hlas zněl pohoršeně, když sledoval, jak se jeho bratr sklonil a nosem se dotknul jeho klíční kosti. Zhluboka se nadechnul.
„Voníš.“
„Neměň téma… Tomi!“ Ale Tom neposlouchal. Velmi jemně okusoval Billův krk a dělal si cestičku až k jeho uchu. Jeho rty se úzce sevřely kolem Billova ušního lalůčku. Bill si nebyl jistý, jestli se to, co Tom právě dělal, dalo považovat za líbání ucha, nebo jeho sání. Každopádně to bylo tak dobré. „Tome, nemůžeš…“
Ale Tom mohl, samozřejmě, že mohl. Mohl dělat, cokoliv chtěl, když k němu byl Bill přitulený. Bill se trochu zachvěl, když Tomovy prsty proklouzly pod jeho tričko a hladily jej láskyplně po břiše. Tomovi nízce zahučelo v hrdle, když začal cestovat rty dolů. „Hmm, Billi.“
„Uh…“ Bill byl v prdeli. Byl tak teplý a těžký a Tomovy dlaně mu jemně tlačily na břicho a vyhrnovaly látku trička. A ten horký dech na jeho kůži, a ten Tom.
Tom a jeho plyšové, vlhké rty.
„Oh… oh.“ Bill se mírně prohnul v zádech, setkal se s bratrovými polibky, když si razily cestu k jeho břichu. Co to proboha Tom dělal? „Tomi, vážně si myslíš…“
„Jen buď v klidu, Billi, jen tak zůstaň.“ Tomovy ruce byly na Billových bokách. Bill zakňučel ve snaze skrýt svoje zasténání, když se Tomův jazyk dotýkal jeho kůže. A potom se Tom oddálil a opět se mu přitulil ke krku. Bill se velmi, velmi mírně chvěl.
„A taky dobře chutnáš, Billi.“
~*~
Muž věděl, že je na správném místě, cítil to každým svým nervem. Ten kluk byl tady, musel být. Ale nemohl za ním jít dnes večer. Musel přemýšlet o tom, co přesně by mu měl říct.
V parku nebylo těžké najít nějaké zapadlé místo pod stromy, byla to ideální skrýš. Teď prostě musí počkat do rána. Jen počkat.
Snad poprvé se cítil opravdu osaměle. Seděl pod stromy a snažil se usnout. Stýskalo se mu po domově, po jeho manželce. Postrádal její polibky, její tělo pod svým. To, jak byly její lokny napletené na jeho prstech. Tolik mu chyběla.
V minulosti měl ženy jen proto, aby ho potěšily. Od doby, co se změnil, byl sex v podstatě zásadní a udržoval ho velmi zdravého. Ale ona, miloval ji. A teď seděl pod stromy, v cizí zemi, bez přátel, daleko od domova, od ní… cítil se tak, tak osamělý.
Zajímalo ho, jestli ten kluk, kterého pronásledoval, cítil k někomu stejné pocity. Možná, že ten někdo už s chlapcem byl. Pokud ano, doufal, že změny, týkající se jeho sexuálního života, se ještě neprojevily. Sex mohl být docela děsivý, pokud o tom, kdo vlastně je, nevěděl.
Ale na to bylo ještě brzy. Příliš brzy na skutečně velké změny.
Pamatoval si svoje první změny, kterými prošel… vztek, nutnost ovládat svoje nálady. Teď už ale ničím takovým neprocházel, v sebekontrole byl dobrý. Byl si jistý, že ten kluk bude taky, pokud s ním brzy promluví. Bylo toho tolik, co mu musel říct, tolik, aby ho varoval.
Ale teď nemohl udělat vůbec nic.
Jen seděl opřený o kmen stromu, zakláněl hlavu a díval se na oblohu. Někde za oceánem jeho láska sleduje stejné hvězdy.
autor: firelucy
překlad: Larkys
betaread: Janule
Ten čas letí tak rychle, ani jsem nečekala, že tu bude další díl. Tom mě trochu vyděsil. S Kazimírem pravděpodobně už nikdy nebudou kamarádi, než že by předtím byli, jak tam bylo zmíněno, ale přece jen… alespoň na sebe neútočili. Billa a jeho pocity naprosto chápu. Musel mít strach…já jsem jenom zvědavá, jak bude reagovat, až mu to Tom třeba řekne nebo až se to nějakým způsobem dozví. Snad se Toma potom nebude bát ještě více a nebo se od něj neodvrátí. Bude to i tak dost komplikované a těžko uvěřitelné hlavně pro Toma. Bude pro něj jistě těžké smířit se s něčím takovým. Je to skvělá povídka, všechno tu jde tak pomalu postupně a detailně. Je hodně dobře propracovaná a já jsem ráda, že se ji Larkys rozhodla přeložit. Jen tak dál Larkys, vedeš si s tím překladem excelentně:)
Málem mi vyletělo srdce z hrudi, když Tom odhodil tu kočku. Už už jsem si představovala, že se najednou přemění… :)) Jen doufám, že neublíží Billovi.:( A vypadá to, že vztah mezi dvojčaty se posouvá dál, pomalu ale jistě :)) To se mi líbí… 😀
ach… zbožňuju tuhle povídku čím dál víc… je dokonalá… docela mě překvapilo, jak se Tom najednou začal chovat k Billovi… ale to je jedině dobře 😀 a kočky mi bylo dost líto… chudák kocour… ale asi Toma dost naštvala… každopádně to vypadá na další komplikace… už se moc těším dál 🙂
Ale no tak, utnout to v tom nejlepším! Ts! 😀
tak já se musim přiznat, že jsem tu kočku moc neprožívala, ale přece jen… ano, billa chápu. a naprosto chápu i ten… strach z neznámého? možná… prostě to, jak se schoulil do sebe. a naprosto mě fascinuje, jak tom ten jejich vztah prohlubuje. jak to všechno jde pomalu, postupně, krůček po krůčku, všechno je detailně rozepsané, nic není uspěchané a celkově je ten příběh velmi dobře propracovaný… a sem strašně zvědavá, jak budou kluci reagovat na tu novinku ohledně toma… nemyslim si, že by ho bill odvrhl, ale stejně… něco takovýho se nedá přejít jenom tak…
strašně se těšim na pokračování 🙂
omg – miluju tu povídkuuu… 🙂
a došla mi slova :/ 🙂 to s tim Kazimírem… to tom "trošičku" přehnal, ale tak co no 🙂 😀 zajímalo by mě, jestli to ten chlap stihne, když mají ráno vyrazit na turné :/ 🙂 doufám, že jo 😀
zbožnuju tuhle povídku a obzvlášt tenhle dílek je to vážně dokonalý moc se těšim na další dílky=)
perfektní povídka a hrozně se mi líbí, jak je napsaná..už se nemůžu dočkat dalšího dílu 🙂