autor: Lenna W.K.T & Mykerina
(Tom)
„Kde je Bill? Chtěl bych mu poděkovat.“
„Je u sebe doma, ale nevím, jestli tě bude chtít vidět.“
„Je u sebe doma, ale nevím, jestli tě bude chtít vidět.“
„Kam teď jedem?“
„K němu, máš u něj auto.“
„Jo proto přijel…“ docvakne mi. Sam je děsně chytrý kluk.
„K němu, máš u něj auto.“
„Jo proto přijel…“ docvakne mi. Sam je děsně chytrý kluk.
„Proč Bill?“
„Protože má kontakty u policie a vždycky dobrý nápady. Jemu poldové vždycky uvěří.“
„Jo proto mě pustili tak brzo.“ Secvakne mi. „Hele, mohl bys prosím tě zastavit?“
„Copak, chce se ti zvracet?“
„Ne, chci koupit Billovi něco jako poděkování.“
„Protože má kontakty u policie a vždycky dobrý nápady. Jemu poldové vždycky uvěří.“
„Jo proto mě pustili tak brzo.“ Secvakne mi. „Hele, mohl bys prosím tě zastavit?“
„Copak, chce se ti zvracet?“
„Ne, chci koupit Billovi něco jako poděkování.“
Sam beze slova zastaví. Vylezu a vlezu do květinářství. Klasika. Dvacet růží. Když mi je sváže do nádherné kytice s pár kousky modrých a bílých růží, vydám se ještě vedle do sámošky a poberu tam nějaký sladkosti a všimnu si maximálně roztomilého plyšového kotěte. Tak tohle musím Billovi koupit, i kdybych si to měl vzít na leasing… teda na splátky. Popadnu ještě to kotě, zaplatím a ženu se zpět do auta.
„Vykoupil jsi sámošku?“
„Ne, jen pár sladkostí,“ usměju se. Sam protočí oči a rozjede se.
„Koukej!“ vypísknu skoro jako malé dítě ukazujíc plyšové kotě.
„Bože!“ vyhrkne Sam. „Nějakej zamilovanej, ne?“
„No, to je na dlouhý povídání.“
„A já si myslel, že se s Billem neznáte.“ Pousměje se.
„A já si myslel, že se s Billem neznáte.“ Pousměje se.
Zastavíme před Billovými garážemi. Vejdu dovnitř a hned ho uvidím, mazlíka. Hned na to, jak Bill vystrčí hlavu ze dveří jeho bytu.
„Ahoj,“ sklopím oči. Bill pomalu sejde dolů.
„Ahoj,“ oplatí mi chladně.
„Něco jsem ti přivezl jako díky.“ Špitnu a podám mu květinu. Následně plnou náruč sladkostí, a úplně nakonec k němu dojdu. Pokusím se ho pohladit po tváři, ale ucukne.
„Koťátko,“ šeptnu. Jeho tvář slabě zjihne, ale ne nijak extrémně. Podám mu malé plyšové kotě. Zabodne do něj pohled. Pak se mi podívá do očí. Vůbec nic z nich nedokážu vyčíst. Natáhne ruku a ostýchavě si ho vezme.
„Děkuju,“ řekne stroze.
„Ne, já děkuju tobě.“
„Kde je Sam?“
„Vyhodil mě a odjel.“ Bill se okamžitě otočil na patě a mířil zpět do svého bytu. Rychle ho vezmu za ruku. Bill vyjekne.
„Promluvme si.“ Pošeptám. Bill odvrátí hlavu.
„Vyhodil mě a odjel.“ Bill se okamžitě otočil na patě a mířil zpět do svého bytu. Rychle ho vezmu za ruku. Bill vyjekne.
„Promluvme si.“ Pošeptám. Bill odvrátí hlavu.
„Není o čem mluvit.“
„Je toho spousta o čem mluvit. Třeba jsme stále nedořešili tu zprávu, a také bych rád věděl, proč jsi mě vysekal z průseru.“
„Bylo to čistě jen přátelské gesto.“ Odpověděl opět chladně.
„Je toho spousta o čem mluvit. Třeba jsme stále nedořešili tu zprávu, a také bych rád věděl, proč jsi mě vysekal z průseru.“
„Bylo to čistě jen přátelské gesto.“ Odpověděl opět chladně.
„A ta smska?“
„Tome…“
„Tome…“
„Chci ji vidět, protože já jsem si na stoprocent jistý, že jsem ji nepsal.“
Bill vydechne.
„Napadlo mě, že to možná byla Mia.“ Zalapám po dechu.
„Ta malá děvka…“ Bill se ošil při tom slovu.
„Ne, promiň, tak… tak jsem to nemyslel, myslel jsem ji.“
„Já vím, já vím… je to stále nepříjemné.“ Sklopím zrak.
„Kdybych věděl, co nám tím způsobím za problémy. Sakra, Billy moc toho lituju.“ Zkusím se k němu ještě přiblížit. Couvne.
„Stalo se to, a nikdo už s tím nic neudělá,“ sklopí oči.
„Víš, když jsem měl údajně psát tu zprávu, zvracel jsem anebo jsem byl ve sprše, když jsem z ní vylezl, tak mi Mia oznamovala, že mám zprávu, takže mi telefon kontrolovala.“ Sklopím oči.
„Už bych to neřešil,“ vydechne.
„Co ten tvůj frajer?“ zeptám se opatrně.
„Včera odpoledne jsme se rozešli. Poslal jsem ho do háje.“
„Opravdu?“ můj tón je maličko veselejší. „Totiž, to mě mrzí.“
„Ne, nemrzí, oba to víme. Ani jednoho z nás to nemrzí.“
„Tebe to taky nemrzí?“
„Dělá ze mě děvku. Nikdy jsem mu nedovolil víc než polibky. Stejně se mi ani nelíbily.“ Tohle mi nahrává.
„Opravdu?“ můj tón je maličko veselejší. „Totiž, to mě mrzí.“
„Ne, nemrzí, oba to víme. Ani jednoho z nás to nemrzí.“
„Tebe to taky nemrzí?“
„Dělá ze mě děvku. Nikdy jsem mu nedovolil víc než polibky. Stejně se mi ani nelíbily.“ Tohle mi nahrává.
„Nelíbily?“
„Ne…“ špitne a trošku zčervená.
„Tak proč si s ním byl?“
„Abych zapomněl,“ šeptne. Pak se ale otočí, vyšlápne posledních pár schodů a zavře se v bytě. Tady už asi nic nezachráním. Dojdu ke svému autu.
„Abych zapomněl,“ šeptne. Pak se ale otočí, vyšlápne posledních pár schodů a zavře se v bytě. Tady už asi nic nezachráním. Dojdu ke svému autu.
„Scheisse!“ zařvu, když vidím, že mi ten kretén roztrhal dráty. No, nevadí, stejně nemůžu najít klíčky. Pomocí drátů nastartuju a vyjedu z garáží k sobě.
autor: Lenna W.K.T & Mykerina
betaread: Janule
Tak teď vážně nevím. Je to takové něco mezi. Nebím nevím nevím. Dají se dokupy? No doufám, že jo, musí. Jinak je k tomu osobně dokopu. Ne kecám. Opět kecám kraviny xDD Ale díl byl krásný.
o maj, gaž, tohle je nekonečný… ať už se k sobě konečně vrátí, já to akutně potřebuju, jinak mi něco selže… xDD
nee, je to krásný, jako vždycky, prostě tahle povídka je dokonalá a já to pořád opakuju dokola!
No jako… Tome, to vůbec nezkoušej, to vzdát!! Patříte k sobě, a ne že ne 😀
Billek oukej roztát a vrhnotu se mu do náruče.Já bych na tvým místě mu už dávno vletěla do náruče a pořádně olízla koutek..pro ty co to nepochopili tak abych ho políbila
A já být na Billově místě, tak mu tu kytku omlátím o hlavu!!!
Samozřejmě si přeju, aby nakonec byli spolu, ale jenom ať se nám Tomi ještě chvíli pěkně dusí…xD
no, škoda, že zase nic no, ale nevadi… snad příště 🙂 Nemůžu se dočkat dál 🙂
tož Bill se nedá
tak ale už by se mohli usmířit…=(( …ale Bill dělá správně ať se Tom alespoň ještě chvíli snaží,ale už to prostě nevydržím ….achjo =((
Och joj už by sa to konečne mohlo urovnať… ale už mi je lepšie keď viem že to je lepšie :D… teraz som si všimla že asi pri každom komentári ako prvé slovo napíšem och 😀 no ale čo už keď je to také skvelé že pri tom musím furt vzdychať :D… ja to proste milujem :D… a pomaly už dobieham čo? 😀