Obsession 35.

„Bille, neboj se. Nikde tady určitě není,“ snažím se ho uklidnit a hladím ho po zádech. Ještě pozorněji si prohlížím lidi v klubu, než předtím.

„Ale ví, co mám na sobě. Přesně mi to řekl a to okolo… Je tak nechutný, Tome,“ pošeptá a přitiskne se ke mně. „Půjdeme na hotel, tam budeme jen my…“

„Možná nás sledoval nebo jsme se s ním minuli někde na ulici. To přece nutně neznamená, že je tady,“ šeptám mu do ucha a snažím se ho uklidnit lehkým pohupováním.

„Asi… asi jo,“ oddechne, „stejně jsi chtěl jít. Půjdeme?“ zvedne pomalu hlavu.

„Jo, pojď. Jen zaplatím Amy a půjdeme. Zamkneme se v pokoji a budeme jenom spolu, ano?“ zašeptám mu do ucha a jemně ho na něj políbím tak, aby to nikdo neviděl.

„Dobře,“ trošku se usměje a jde za mnou. Dojdeme k baru, kde stojí Amy a kouká na nás.

„Je všechno v pořádku?“

„No… vlastně ani ne, ale to je dlouhý příběh. Už půjdeme, stavíme se tu třeba jindy,“ řeknu a podám jí peníze. Sice nemám v plánu sem někdy ještě jít, protože se ho bojím vytáhnout i na ulici, ale…

„Oh… no… tak dobře. Každopádně jsem vás ráda viděla a tebe poznala, Bille,“ pousměje se a starostlivě si ho prohlédne.

„Děkuju, i já tebe, Amy. Určitě se tu ještě objevíme, než odletíme. Teda spíš… pokusíme se o to,“ usměje se na ni vděčně Bill.

„Tak ahoj.“

„Ahoj,“ rozloučíme se a pomalu odejdeme. Vyjdeme před klub a já vezmu Billa za ruku. Přivinu si ho co nejblíž k boku. Je mi jedno, jestli nás někdo uvidí nebo něco řekne. Vážně už mi to začíná být fuk.

„Jdeme,“ řekne a rozejde se celkem rychlým krokem.

„Musíš se celou dobu držet u mě a všechno bude okay,“ řeknu mu a celou cestu se pro jistotu ohlížím a hlídám naše okolí.

„Tak…“ zavřu dveře a zamknu. „Jsme tady. Už se nemusíš ničeho bát.“

„S tebou se nebojím. Jen… zkazil další hezký večer,“ povzdechne si Bill a posadí se na pohovku.

„Jo,“ řeknu jen tiše a přisednu si pomalu k němu. Hned toho využije a obejme mě. Nesnáším, když se trápí. Ten chlap už mě fakt sere! Co si kurva myslí, že je?! Schválně odletíme do Ameriky, daleko od něj. A on přiletí taky? A jak nás kurva vůbec našel?!

„Jsem tu s tebou,“ zašeptám, po čemž si ho vysadím na sebe a uvězním ho ve své náruči. Nebudu mu říkat, že všechno bude dobré a že už dá pokoj, když si tím nejsem jistý. Jsem si spíš jistý tím, že tímhle to nekončí. Začínám si už vážně dělat starosti. Deptá mě to. Bill se jen pousměje a přitiskne se ke mně.

„Já vím a jsem za to tak moc rád.“

„A já jsem rád, že ty jsi rád,“ zašeptám a jemně ho políbím na ouško. Měl bych ho nějak rozptýlit. Vím, že to umím dobře. Jen musím vymyslet něco hezkýho.

„Mmhmm,“ vydechne a políbí mě. Jemně mu to oplatím a odtáhnu se.

„Já nedovolím, aby ti něco udělal, víš. Protože ty jsi takový moje malý štěstí, který mě dělá překvapivě až moc šťastnýho,“ usměju se na něj. No, tohle nejsou zrovna moje oblíbený řeči, ale myslím, že na něj by to zabrat mohlo a snad se aspoň chvíli připoutá myšlenkami jenom ke mně. Navíc… až tak daleko od pravdy nejsem. Vlastně jsem mu řekl pravdu. Ach jo… Já jsem fakt tragéd. Opravdu mu vyjadřuji své city a myšlenky.

Bill se sladce usměje a políbí mě znovu.

„Miluju tě,“ pošeptá a pohladí mě.

„I já tebe,“ usměju se.

„Asi si půjdu dát sprchu,“ oznámí mi po chvilce tichého objímání.

„A můžu jít s tebou?“

Pousměje se, „to víš, že ano.“

„Hmm,“ usměju se a políbím ho. „Tak pojď.“ Zvedneme se a přesuneme se do koupelny.

„Co kdybychom si napustili vanu nebo si vlezli do vířivky?“ navrhnu, zatímco ze sebe pomalu stahuju boxerky.

„To je hodně dobrý nápad. Ještě jsme ji ani nevyzkoušeli,“ usměje se Bill a rozepne si džíny.

„Tak šup s tím dolů,“ zakřením se a vlezu do vířivky. Zatím tam šteluji nějaký program. Po chvilce si ke mně vleze a usměje se.

„Máš to?“ zeptá se.

„Jojo,“ otočím se k němu a konečně se spustí všude bublinky, „mmh,“ zavrním s úsměvem. Bill si pohodlně sedne, opře se a přivře oči.

„Super.“

„Pojď sem,“ přilezu smutně až k němu. Obejmu ho a pěkně se do něj zapletu nohama i rukama. Spokojeně vydechnu a nechám naše těla masírovat příjemnými bublinkami.

„Mmhh,“ oddechne spokojeně a přivine se ke mně.

„To je krásný, viď,“ posadím si ho přímo do klína a opřu ho o stěnu. Položím mu hlavu na rameno a hladím ho po žebrech.

„Je to perfektní,“ pošeptá a rukama mi sjede po těle. „Prosím, buď u mě, těsně u mě…“

„Nikam nejdu,“ zašeptám nazpět. Dlaněmi mu sjedu po zádech a trochu ho prohnu, abych si ho k sobě mohl přitisknout. Je tak hubený a tak křehký. Bojím se ho víc zmáčknout, abych mu neublížil.
„Ahm…“ vzdychne skoro až a otře se mi o rozkrok. Tiše vydechnu a dlaněmi mu sjedu na zadeček. Do každé uchopím jednu půlku a jemně stisknu.

„Miluju tě, víš to? Miluju tě úplně celýho. Každou tvoji část těla. Tak rád se tě všude dotýkám,“ zašeptám a rty mu zabloudím na klíční kost.

„A já miluju tvoje doteky. Chci tě… cítit všude… všude,“ zašeptá prosebně a zhoupne se na mně. Tře se mi o tělo, jen aby mě cítil. Za zadeček si ho k sobě přitisknu a třu se proti němu. Začnu ho jemně líbat na klíční kosti, rameně a krční tepně.

„Proboha…“ zakňourá a ještě víc krk napne, abych k němu lépe mohl.

„Mhh,“ vydechnu a pomalinku dojedu k čelisti. Začnu olíbávat celou jeho čelist a bradu. Občas si ho o sebe otřu. Jemně mu v dlani zmáčknu zadeček a vysadím ho o stupínek výš, čímž nás od sebe odlepím.

„Věříš mi, že tě strašně chci?“ pošeptá a vyhledá hned moje rty. Přistoupím mezi jeho nohy a začnu ho jemně líbat, sotva se ho dotýkám.

„Ale… vždyť mě… máš,“ zašeptám mezi polibky a otřu se mu o nos.

„Chci tě víc, ještě víc… chápeš?“ řekne potichu. Přestanu ho pomalu líbat a poodtáhnu se jen natolik, kolik je nutno, abych mu viděl do očí.

„Jsem celej jenom tvůj, Bille…“ zašeptám a pohladím ho po tváři. Vyhledám si jeho pohled. Pootevře rty a dívá se na mě.

„Chci se s tebou milovat,“ řekne v naprosté tichosti a pak mě něžně políbí. „Chci tě doopravdy cítit všude. Chci mít pocit, že jsi můj a já jen tvůj a můžeš si se mnou dělat, co se ti zlíbí. Potřebuju tě a chci tě. Chci si tohle zažít s tebou… Miluju tě,“ šeptá mi hrozně potichu a dívá se mi pořád do očí. V jeho očích vidím tolik lásky, jeho oddanost a ty malé jiskřičky. Konečně v nich vidím mého Billa. Dřív bych se snad začal smát nebo si dělal srandu. Ale teď…

Pomalinku ucítím, jak se mi do očí ženou slzy. Rychle se usměju a zamrkám.

„Co-co je ti?“ pošeptá starostlivě. Já snad vážně budu brečet…

„Nic, zlato,“ zasměju se a políbím ho, „jen… nejsem si jistý, jestli si zasloužím tak úžasné stvoření, jako jsi ty, víš…“ pohladím ho po tváři. Trochu se zamračí.

„Nepřeháněj, vždyť jsem snad nic neudělal,“ usměje se.

„Myslíš, že je normální, aby se mi chtělo dojetím brečet? Já myslím, že ne. Ale ty to se mnou nějak umíš. Všechno, co řekneš nebo uděláš, se mnou děsně zamává,“ zašeptám. Ucítím, jak se mi po tváři spustí slza. Hm, bezva… Rychle ji s úsměvem setřu jako by nic.

„Bože, Tome, neplakej, nee,“ šeptne a hned mi tu slzu setře a dá mi pusu. „Já nechtěl, abys brečel, to ne.“

„Billy, jsem v pohodě,“ zasměju se a obejmu ho. Přiblížím se až k němu a nadechnu se. „Miluju tě, víš… A jsi jediný člověk, kterého jsem kdy milovat dokázal a vždycky to tak zůstane. Nechci, aby to skončilo nebo se něco pokazilo, i když… jsem se choval včera jako kretén,“ povzdechnu. „Ale díky tomu jsem si tě začal víc vážit. Uvědomil jsem si, co pro mě doopravdy znamenáš. A chci s tebou sdílet všechno… Ano, to jsme vždycky dělali, kromě jedné věci. Kromě věci, která je mezi námi teď a… ani nevím, proč tu melu takový sračky. Asi jsem jen moc zasáhnutý tímhle okamžikem,“ zavrtím hlavou. Zas jsem to celý podělal. Fakt nevím, jak se v takových okamžicích chovat a tak moje huba mele moje myšlenky, což jsou takový sračky, až se za sebe stydím.

Bill na mě zaraženě kouká. Jako bych to neříkal…

„Tohle… to nejsou sračky, to je… dokonalý,“ pošeptá potichu. „Tolik tě miluju, tak moc. Tohle nesmí nikdy skončit, Tomi.“ Udiveně se na něj podívám.

„…takže můžu ještě pokračovat? Mám toho na srdci ještě dost a cítím, že bych ti to právě rád řekl,“ znejistím.

„Povídej, prosím, povídej,“ zaškemrá. Páni, já jsem v tom asi vážně dobrej. Usměju se a propletu naše prsty, druhou rukou ho stále objímám, abych ho měl těsně u sebe.

„Víš, Bille… Ty jsi byl vždycky ten nejlepší dárek, který jsem kdy dostal. Odjakživa jsi byl ta nejdůležitější osoba v mém životě. Od první chvíle, co ses narodil, jsem žil pro tebe… žil jsem pro tohle,“ přiložím dlaň na místo, kde má srdce. Jakmile mi prolétnou další myšlenky hlavou, musím se usmát. „Vzpomínám si, jak jsem se ti vždycky jako malý posmíval, že máš víc odstáté uši než já. Přitom mi to přišlo tak strašně roztomilý,“ zasměju se a zavrtím hlavou. „Pamatuju si, když jsme byli malí a máma nás chodila uspávat. Jakmile se za ní zavřely dveře, vlezli jsme si do jedné postele a tulili se k sobě. Bylo mi tak krásně. Cítil jsem, že dýcháš. Cítil jsem teplo tvého těla a slyšel, jak ti bije srdce. To byly nejdůležitější zvuky v mém životě, které jsem potřeboval slyšet,“ usměju se. Krátce se mu podívám do očí a jakmile mi vpluje do hlavy další myšlenka, rozpovídám se. „Vždycky jsem si říkal, že jsme stejní, že jsme jako jeden. Ale ono to tak není… My jsme dvě půlky jednoho celku,“ zašeptám. Bill na mě kouká jako na obrázek a po tvářích mu tečou drobné slzičky, ale usmívá se. Tak zlehka se usmívá a otírá si ty slzy.

„Děkuju.“ To je asi to jediné, na co se zmůže a sklopí oči. „Já-já nevím, co říct. Vyrazil jsi mi dech. Nic tak krásnýho mi nikdy nikdo neřekl. Tome, ani vlastní máma ne. Sice nás milovala a miluje, ale… nikdy neřekla nic tak krásného. Ani nevíš, jak si toho cením a vážím. Jsem tak pyšný, že jsi můj bratr, moje dvojče a moje doživotní láska, kterou si nenechám nikým a ničím vzít. Dal bych za tebe všechno, i vlastní život.“

„Neplakej,“ usměju se a otřu mu prstem slzičky. „Víš, že já bych ho za tebe dal taky. Vždycky jsi byl to nejdůležitější v mém životě. Protože ty jsi prostě můj život,“ zašeptám. A jsem v tom až po uši. Jak je vůbec možný, že jsem někdy takovýhle věci JÁ dokázal říct? Připadá mi to děsně nereálný. Určitě se teď vzbudím a bude po všem.

„A ty můj,“ řekne a schoulí se mi do náručí. Zase ho stáhnu z toho stupínku k sobě hlouběji a obkročmo si ho na sebe posadím. Přitisknu si ho k sobě a začnu ho hladit po zádech.

„Už tě nikdy nepustím. Přál bych si, aby tohle bylo věčně,“ zašeptám a zabořím mu hlavu mezi krk a rameno. Prosím, ať se neprobudím…