Ahoj milánkové :o), tak zítra zase vypukne to každoroční přejídání a škubání papíru, ta všeobecná láska, která celej rok bůhvíkde dřímala a čekala, až zase uvidí rozsvícenej stromeček s horou dárků pod ním, aby se na chvíli ukázala, zablýskala pozlátkem a pak se zase na rok schovala někam do skříně. 😀
Ne, nejsem až takovej vánoční cynik, mám tu atmosféru celkem ráda, i když od chvíle, kdy jsem začala Vánoce zajišťovat rodince já, jsem večer dost vyřízená. Ale rozhodně nesdílím nadšení z Vánoc a sněhu s dnešní zpovídanou… právě si můžete přečíst rozhovor s vánočním fanatikem. 😀 Každej rok vyhlíží sníh jako praštěná, už aby ty vločky lítaly a bylo všude bílo, a pak se nemůže dočkat Vánoc… aspoň tak znám Sajuš už víc než tři roky… tak si to užijte, já jdu hňoucat salát… J. :o)
Otázka č. 1 – Jak se jmenuješ, kolik je ti let a odkud jsi?
Podle přezdívky by mohlo být možná všem zřejmý, že se jmenuju Sandra… ^^ Zprvu jsem svoje jméno skutečně neměla ráda, protože mi přijde až moc tvrdý, ale teď ho říkám ráda a ani se za něj už nestydím. Každopádně mám pořád radši, když mi říkají lidi zdrobnělinami O:)
Podle Německých norem bych mohla už rok kouřit cigarety a kupovat si pivo. V létě to tedy bude oficiální i v naší zemi. Zkráceně. Je mi 17 *__* a bydlím v hlavním městě České republiky. Bohužel 😉
Otázka č. 2 – Jak dlouho znáš TH, jak dlouho twincest a jak ses k němu vlastně dostala?
TH znám od jejich prvního článku v Německým BRAVU, ale poslouchat jsem je začala až půl roku poté. Myslím, že to byl únor 2006. Zajímavý je, že i přesto, že jsem je vážně NEměla ráda a NEmohla jsem je vystát, kdykoli byli v ESU, já si je prozpěvovala, před televizí jsem hopsala na „Durch den Monsun“ a když písnička skončila, tak jsem sestře říkala, že je vážně ráda nemám 😀 Zlomový okamžik začal tedy v únoru, kdy jsem se poprvé zamilovala do Tomových kolen a kdo si bude pamatovat ze 3.4.2007 nějakýho maniaka, který před Sazkou křičel, že viděl Tomovo koleno… ano, byla jsem to já! 😀
Až asi tedy tři dny potom jsem si začala vyhledávat jejich fotky, písničky, novinky na internetu a pomalu se moje dětská láska k US 5 (doteď nechápu, jak jsem je mohla ten půl rok poslouchat :D) změnila v TH. Za co jsem tedy ráda, protože to pro mě nabralo úplně jiný směr, začala jsem poslouchat jiný žánr hudby a poznala jsem díky nim neuvěřitelnou spoustu lidí, za který jsem opravdu vděčná, a zároveň můžu říct, že i lidi, který bych skutečně poznat nechtěla, kdybych si mohla vybrat. Taky můžu s klidem říct, že jsem díkybohu mezi dobrými lidmi, kterým moje láska k nim nevadí, a dokonce jsou i tací kluci ve škole, kteří jsou schopní mi je o přestávkách pouštět na YouTube přes mobil nebo mi je jednoduše ‚zpívat‘ 😀
A k twincestu? Dostala jsem se k němu zcela náhodou. Mou první povídkou, kterou jsem četla byl 19tý díl ‚Rozum a cit‘ od Heidi. Když jsem to přečetla, byla jsem v slzách nucena přečíst si i předešlých 18 dílů a okamžitě jsem do toho spadla. Takže další nová věc, která mě díky nim potkala. Přečetla jsem několik jednodílek, které Heidi napsala a potom nějak před Vánoci 2006 jsem narazila na Twincest.blog, kde jsem si přečetla všechny povídky, který se tu nacházely, a nevěřila jsem, že by mě něco takovýho mohlo dostávat do kolen. Stejně tak, jako se zmiňovala Monica, začala jsem hltat, kde a kdy se dotknou, jak se na sebe dívají, jak o sobě mluví a moje srdéčko pro tohle naprosto plesalo ♥ Tím začala dlouhá cesta s twincestem v mým životě.
Otázka č. 3 – Co pro tebe znamená místo, jako je twincestblog, a jak často na něj chodíš?
Co pro mě znamená? V předchozích několika letech bych klidně řekla, že je to blog, který je mou domovskou stránkou, jsem na něm přilepená nonstop, hltám každé nové povídky atd. Nyní je to už možná tak rok, možná rok a půl a snad i dokonce dva roky úplně jinak. Na TWC vlezu bohužel jednou za den, abych zkontrolovala, jestli tu není nějaká ta jedna z mála povídek, které zrovna čtu, a tím to pro mne hasne. Nejsem rozhodně žádný úžasný pisatel, který si o sobě myslí, jak bravurně umí psát, ale… všeichny pro mě ty nejlepší autorky přestaly psát, povídky které se tu vyskytují, nejsou zdaleka tak dobré, jako kdysi bývaly, jak po kvalitní stránce, tak i té nápadité… Podle mne je tu pořád dost věcí, které nebyly napsány, ale nejspíš už tu není někdo takový, kdo by to zvládl napsat 🙂 Ale pořád jsou tu díky bohu nějaké autorky, které čtu ráda a na jejichž povídky se těším a těšit nejspíš ještě dlouho budu :-*
Otázka č. 4 – Jaké povídky nebo obrázky, máš nejradši a proč?
Rozhodně nemám problém s m-pregem ♥ Řekla bych, že to patří mezi nejlepší. Děcko vždycky tu povídku nějak oživí a je to takový víc radostnější. Miluju, když nejsou bráchové a náhodně se setkají, nevadí mi tedy ani, když bratři jsou, ale poslední dobou mne naprosto dostává, když je Bill o pár let mladší. Přijde mi to hamma ♥ Takový ty povídky, kdy z nich na mě dýchá ta… reálnost? Kdy se do toho naprosto ponořím, dokážu si živě při každým dalším slově představit, jak se ti dva na sebe dívají, jak na sebe křičí, nebo jak pláčou. To v těchto ‚novodobých‘ povídkách trošku víc postrádám. Tu propracovanost každé věty, aby to toho čtenáře upoutalo. A myslím, že zrovna tohle je u povídek nejdůležitější.
U obrázku je to v podstatě jedno 😀 Mě dostává asi skoro naprosto každý obrázek/montáž s nimi. Přijde mi vzrušující, když někdo udělá obrázek, kde se ti dva spolu líbají a můžeme tam vidět to detailní proplétání jazyků a šílím, když jsou oba nazí. K téhle otázce bych chtěla tedy jmenovat Allegator, která když kreslí, tak kreslí takovým způsobem, že každý obrázek jsem schopná shlížet nejméně 100x. Myslím, že ona dokáže naprosto krásně tužkou vystihnout jejich spojení, jejich penisy (ježiši, to zní nemravně, ale uznejte sami :D) a podtrhnout tak tu všechnu dokonalost, která na nás z těch obrázků sálá. Včetně jejích montáží… a z českých je dle mýho názoru nejlepší Monica 🙂
Otázka č. 5 – Jaké povídky nebo obrázky naopak nemáš ráda, co se týče tématu nebo stylu psaní, cokoliv se ti nelíbí?
Nemám ráda, když jeden z kluků zemře. Sice musím říct, že třeba k PS: I love you od Deni to patří, ale brečela jsem od prvního dílu až ke konci 😀 Vadí mi, když neskončí povídka šťastným koncem. Ale naopak jsou i povídky, kam se to prostě hodí a u kterých to i opomenu ^^ Jinak takový vyhrazený styl, který ráda nemám, tady není. Někomu se nelíbí drsný sex – ale u mě je to spíš podle nálady. Stejně jako všechno ostatní.
Neupřednostňuji ani povídky Bill/Bushido, Bill/Adam Lambert nebo Bill/Jost. Taky mi je cizí nějaký Tom/Georg 😀 Na to, že mám ráda homosexuály, je si prostě spolu nedovedu představit. Vedle Billa si dokážu perfektně představit pouze Toma, a když ne on, tak nějaký takový urostlý člověk, ke kterýmu by se mohlo to drobný cosi přitulit a schovat
O:)
O:)
A obrázky? Vadí mi, nebo spíš… nelíbí se mi, když Bill je ten ‚nahoře‘. Podle mě to k němu nejde, protože já Billa vidím jako toho, co dává! 😀 Nemůžu si pomoct, ale tak to u mě bylo vždycky. Možná je to i tím, že na mě působí jako křehká porcelánová panenka, která potřebuje opečovávat, nedokážu sama říct… 🙂
Otázka č. 6 – Kdy jsi začala psát povídky, co nejraději píšeš, co tě inspiruje, co naopak.
Svou první povídku jsem napsala někdy na začátku roku 2007, poté jsme se s Deni daly na psací ‚kariéru‘ s povídkou „Verliebten Zwillinge“ která tu není bohužel uveřejněna. Po několika měsíčním psaní a ukončení to třetí sérií, jsem si na pár chvil dala oddech, neboť inspirace nebyla žádná. Sama si píšu svoje jednodílný povídky do složky, kterou mám schovanou tady u sebe v počítači, a nikomu k ní nedávám přístup, přesto jsem na ty věci sama hrdá, protože si o nich myslím, že jsou dobré.
Na otázku, co nejraději píšu, asi odpovědět nedokážu… ono to je vážně o tom, jaké je téma a takhle to sama posoudit neumím. Píšu jednoduše to, co se mi v tu danou chvíli líbí za téma :-$ Nebo jak jinak to říct.
S inspirací na mě chodí filmy, můj virtuální svět v bublině a svět okolo mě. Protiinspirací mi je nepřízeň čitatelů. Jsou tu díla, která by měla být podle mě víc oceněna, a tohle lidi už dělat dávno přestali. Ano, narážím tím i na svoje dvě vícedílné povídky, které jsou na blogu uveřejněny. Jsou to povídky, na které jsem vážně hrdá, a které si myslím, že by mohly zaujmout každého, přesto mi přijde, že jsou všichni tady naprosto zlenivělý a nejsou sto napsat alespoň slovo a vykřičník, aby dali najevo, že jsou tady, že se jim to líbí. Někteří si to ani mnohdy neuvědomují, ale pro někoho jsou inspirací i takovéhle věci. Proto se psaním pro blog přicházím do kontaktu jen zřídka a raději si píšu sama pro sebe, než čekat na jedno pozitivní slovo 🙂 Stejně tak by to mělo být i u jiných povídek. Můj názor je holt takový, že povídky, které jsou skutečně dobré a dají se číst, jsou oceněny mnohem hůř než ty, které se naopak číst vůbec nedají. A doufám, že za tenhle názor nebudu ukamenována.
Otázka č. 7 – Je něco, co bys chtěla, aby o tobě všichni věděli?
Mojí zálibou je samozřejmě Německo. Dalo by se říct, že jsem tak trošku posedlá Berlínem. Odmala k tomu městu tak trošku tíhnu, stejně jako k historii Německa a mám menší úchylku a tou je Berlínská zeď =[[ K minulým Vánocům jsem byla mámou obdarována obrovským obrazem Berlínské zdi z roku 1989 a jsem na to pyšnější než na cokoli jinýho… 🙂
A když jsem už u té historie, nějaký čas dozadu jsem začala být žhavá i do historie Egypta, takže taková Nefertiti – to je něco pro mě. V létě jsem přečetla téměř jedním dechem knížku o ní a můžu jen doporučit…
Mou vášní je psaní. Odmalička jsem pořád něco čmárala na papír, i když jsem pomalu ještě ani neuměla psát, a mým snem bylo, je a asi navždycky bude, vydat knížku, která by zaujala celý svět, byla by přeložena v několika jazycích a poté k ní byl natočený i film. Jestli se to někdy stane – o čem pochybuju, určitě si na mě vzpomeňte 😀 😀 😀
Dalo by se říct, že jsem taková ta veselá kopa, ještě pořád, co nevydrží bez bláznovin, miluju spaní, i když s chozením do školy je to spaní čím dál horší, zbožňuju čtení knížek – v téhle době je to dle mě um, číst knížky, protože většina lidí se na to vyprdne a tím, že čtu i povídky mám pak chuť držet v ruce i něco s obalem :)) → (takže Jani, doufám, že někdy ten Časoprostor už konečně vydáš :D) a jinak…
Nemám ráda nemocnice, doktory a všechno spojený s nimi… ^^
Věnuju se už delší dobu svýmu blogu, nějaký tři roky to byly. Takže si aktivně hraju s layoutama pro něj a jsem spokojená :-* Samozřejmě adresu najdete vždycky v komentářích u mého jména… kdyby se chtěl někdo dovědět víc o mně, klidně klikněte:)
Otázka č. 8 – Jaké 3 povídky bys doporučila k přečtení, kdyby se tě někdo ptal? Můžeš jednodílky a vícedílky, staré, ale i nové rozepsané. Které ti nejvíc utkvěly v paměti a proč? Střílej od boku, co tě první napadne, autoři těch ostatních se určitě neurazí. 🙂
Už od chvíle, kdy se začaly na blogu uveřejňovat rozhovory s jednotlivými autory, přemýšlela jsem, které tři povídky bych vybrala já, kdyby si mě jen tak zcela náááhodou někdo vybral 🙂 U mě je to hrozně těžký a vím, že autorů se snad nedotknu, protože většinou jsem měla osobní možnost jim to sdělit sama. A jelikož jsem veliký milovník překládaných povídek, s dovolením jsem si vybrala tři české a tři přeložené povídky. Bohužel to jinak nešlo! 😀
Z těch českých bych doporučila rozhodně na prvním místě ‚Rozum a Cit I, II‘ od Heidi, který jsem již výše zmiňovala. Podle mě ta nejlepší povídka, kterou kdo kdy mohl sepsat, protože je to moje srdcovka, díky které jsem se dostala k twc a byla to první povídka, u které jsem brečela od prvního dílu první řady, až do posledního dílu druhé řady.
Potom bych doporučila na druhém místě ‚Hotelový pokoj‘ od Michelle M. – kdo má rád hodně soulože, přijde si na své, i když mě nesmírně mrzí, že druhá série nebyla dokončena. A na závěr jsem si vybrala ‚Reinkarnace‘ od Ainikky– díky ní jsem se začala zajímat víc o Egypt ♥ Doufám, že jsem neurazila nějakou z autorek, ale vybírala jsem dle toho, co jsem četla několikrát a nikdy mě to neomrzelo… :-*
A k těm anglickým povídkám… z překládaných to je: ‚Makes Three‘ od Majestrix – nejdokonalejší m-preg povídka, která mi vyrazila dech prvním řádkem. ‚Committed‘ od Undrockroll, kdo nečetl, by měl napravit. Sice to pro mě bylo dost náročný a šílela jsem u toho, až jsem měla strach, že skončím jako Bill, ale miluji to. A na závěr je to ‚Formative‘ od cynical terror ♥
Veřejně tedy děkuju autorkám a překladatelkám, které byly ochotné nám něco tak dokonalého naservírovat ♥
Otázka č. 9 – Jaké 3 svoje povídky bys čtenářům doporučila?
Takže to pro mě rozhodně není těžký… jako první bych doporučila ‚Advent‘ který jsem psala s Lorett a na který jsem šílené pyšná. Byl to podle mě vrchol, kdy jsem překonala sama sebe. Je to takové trošku pohádkovské, Bill je tam malou porcelánovou panenkou, která však pozná cit a lásku a… zbytek byste si měli přečíst sami. 🙂 Hned potom ‚The Forbidden City‘ psáno s Deni ♥ Miluju tu povídku už jen proto, protože nás tak trošku víc znovu stmelila dohromady a stejně tak jako u Adventu jsem na ni nesmírně pyšná. A jelikož další povídka, kterou bych od sebe doporučila, tu není a mělo to být ‚Verliebten Zwillinge‘ – zkuste si ji někde najít 😀
Otázka č. 10 – Myslíš si, že ti „závislost“ jménem twincest vydrží ještě dlouho?
Závislost jménem twincest se mě drží již 4 roky a nepřestalo se mě to držet. S každým dnem to miluju snad víc a víc, a doufám, že ještě pár let mě to držet bude ♥ Je to jednoduše krásná věc, která mi přijde až moc čistá – zní to morbidně? Asi nejspíš ano, ale nemůžu si pomoci… doufám, že ty zbylé autorky, které tu ještě mezi námi jsou, budou v psaní pokračovat :-*
Otázka č. 11 – Jaký je tvůj názor na „opravdovost“ twincestu?
Jsem nejspíš trošku magor a nepamatuju se, jak na to odpovídaly moje předchůdkyně v rozhovorech, ale nejspíš se řadím mezi jednu z mála, která tomu poctivě věří. Ať někomu přijdu ulítlá nebo ne, není to pro mě jen takové to „zabití volného času“, ale myslím si, že mezi nimi je něco mnohem víc než jen bratrský vztah a skutečně bych se tomu nedivila. Ono se to někomu může zdát možná divný, když se nad tím zamyslí, ale po světě chodí hodně sourozenců, kteří jsou do sebe zamilováni, tak proč zrovna u nich by to být pravda nemohla a má to být jen přelud naší fantazie? 🙂
Otázka č. 12 – Ví tvé okolí, že se zabýváš twincestem?
Myslím, že naprosto každý to o mně ví. Ne zrovna krátkou chvilku jsem měla pokoj vylepený jejich líbajícími se obrázky, ne jednou jsem dávala mámě číst svoje výtvory, i když si téměř klepala na čelo, že jsem psychopatka, ale ví to snad úplně každý a ještě to hrdě o sobě prohlašuji 🙂
Otázka č. 13 – Koho bys chtěla vyzpovídat příště a proč?
Nemusela jsem dlouho rozmýšlet o tom, koho bych dala. Hned v prvním momentě, kdy mi Giuška oznámila, že si vybrala právě mne (sežeru tě :D) mi v hlavě bliklo jméno Rachel. Je to autorka, která tu zůstala, která stále píše, která se podle mne za tu dobu nesmírně vylepšila a já mám ráda její povídky ♥ Mimochodem si myslím, že přes ten e-mail jsme si nestačily povědět všechno, takže se těším na její odpovědi :-*
A dodatková odpověď pro Giu na otázku:
Mám otázku konkrétně pro Sajü, chtěla bych se zeptat, jak vlastně vznikla její úžasná přezdívka Gepard, to mě totiž vždycky zajímalo :o)
Gio, co mi to dáváš za zákeřný otázky? 😀 Já sama nevím, kdy přesně tohle vzniklo, ale vznikla jako takový protiklad ^^ Neboť se traduje, že gepard je nejrychlejší zvíře na světě, běhá jak ďas a já naopak chodím pomalu jak hlemýžď! 😀 Když jsem jednou šla na metro, tak mi bylo přes zprávu řečeno, že musím být rychlá jak gepard a od té doby se to ke mně ujalo, říkají mi tak a… naprosto jsem se nechala tím zvířetem okouzlit a vážně, uznej, není gepard tak krásný jako já? :D:D:D:D ♥
Tak to byl předvánoční díl a ten předsilvestrovský si užijete s Rachel. :o) Tak ať vám Ježíšek něco hezkýho naježí, vzpomeňte na naše dvojčata, která jsou za oceánem, a místo německýho zrzavýho skřítka jim tam do komína flákne nějaký ty balíčky americkej Santa. 😀 Nepřežírejte se zejtra ani potom, prdelky, půlnoční kapr nebo řízek se salátem není zrovna nejdietnější, nebo pak v lednu budete stát před zrcadlem a brečet, že jste zase přibraly sto kilo… radši si jděte ven zalyžovat nebo zasáňkovat, to bude určitě zdravější *poučuje ta, co ve středu odpoledne zabouchla dveře svého bytu a do další neděle z něj nevyleze, i kdyby ji lákaly ven samotný dvojčata a zpívaly venku před barákem In Die Nacht* 😀 J. :o)
Hned na začátek musím říct, že tvoje povídky miluju, hlavně Advent je pro mě naprosto nezapomenutelný ♥♥♥
A Forbidden City, T'chi-mori a Köji, to je nádherný pár a další úžasná povídka ♥
Rozhovor s tebou byl fajn a nějak tak pozitivně mě naladil =) A Gepard mě dorazil xD
Rachel jsi vybrala skvěle, a i když mi toho o sobě už hodně prozradila, hrozně se na ni těším =)♥
Jeden z těch nejlepších rozhovorů 😉 I když jsem toho hodně věděla, alespoň jsem si doplnila chybějící informace, třeba to, proč je tvoje přezdívka gepard. Opravdu je to zajímavé, dostalo mě to… 😀
Sajünko, děkuji ti za výběr, ještě k tobě budu mít pár slůvek příští týden. Jsem ráda, že se ti moje díla líbí, snad toho příští čtvrtek povím víc, nejen to, co o mně víš… 😀
Na tenhle rozhovor jsem se hrozně těšila, jelikož jsem Advent zhltala takovou rychlostí, že by se za ni ani gepard nestyděl 😀 😀 😀 Hrozně se mi líbila tvá odpověď na pravost twincestu, aspoň budu žít s vědomím, že nejsem jediná, co věří v takovou nerealnost :))
A úplně nejvíc si mě dostala s tím kolenem! Probůh, proč zrovna koleno?! Já to nechápu 😀 😀
Ještě ti musím popřát veselé Vánoce a samozřejmě nejen tobě, ale i všem tady na twincest blogu 😉 ♥
Superní rozhovor. Na ten jsem se těšila, protože jsem právě nedávno rozklikla jeden dílek povídky The Forbidden City naprosto mě uchvátila. Já ji tedy číst ještě nezačala, pořád není nějak čas, ale chystám se k tomu nějaký volný den zasednout a pustit se do toho naplno. Ono potřebuju k tomu klid, z těch pár odstavců, co jsem jen přelétla očima, to vypadá úžasně, tak si to chci náležitě vychutnat a soustředit se×D
A když už jsem u té povídky, musím říct, že na ty komentáře mám stejný názor. Ty povídky, co mi příjdou úplně famózní a propracovaný mají tak málo komentářů a potom se objeví někdo s nějakou blbinou a má tam milion komentů, jak to není úžasný. Prostě čím větší pakárna, tím víc to má ohlasů a pak se má člověk snažit vymýšlet něco lepšího, když to stejně nikdo neodcení.
Rozum a cit byla taky moje první povídka, takže v tom, jak je úžasná s tebou taky musím naprosto souhlasit. Pamatuju si, jak jsem to prožívala.
A s tím, že věříš na opravdovost twc si mě potěšila. Je pořád fajn vědět, že to taky není pro někoho jenom zpestření volného času:)
Rachel si vybrala dobře, na tu se těším, mám od ní teď rozečtenou povídku, tak to musím konečně dočíct.
No a gepard, jako skvělé zakončení×DD s tím si to zabila, prostě super:)
Já jí miluju tu mojí úchylačku:-D 😀 :-D♥♥♥
fajnový rozhovor
Přiznám se, že sem od Sajü nic nečetla. Občas ti vlezu na blog a znásilňuju ten barevný wonderland..
Sandi, máš pěkné jméno, a je fajn, že už ho máš zase ráda a že jsi taková jaká jsi 🙂
[1]: Jančo, jsem ráda, že se ti moje psaní líbí a doufám, že když přilezu někdy zase s nějakým nápadem, vlezeš na to s nadšením, jako jsi na to vlezla u těhle mých dvou srdéček ^^ ♥ Jsem ráda, že gepard tě dorazil, jak koukám, dorazil asi naprosto každého :D:D:D
[2]: Rááááchelko *jokingly* ♥ Jsi zlatá, já se těším na tvůj rozhovor příští čtvrtek, takže doufám, že bude pořádně pestrý a dlouhý! ♥
[3]: Proč zrovna KOLENO? Čeče, víš, že já ti ani nevím? Já ho prostě sledovala na videích, kde má pokračený vždycky ty končetiny a to koleno? ♥ Oh bože, naprosto nejkrásnější věc na něm :D:D Já hltala plakáty, kde měl nějak pokrčený koleno a v mý složce jeho fotek jsou i fotky KOLENO (očíslovaný od 1 až do nějakého čísla) a vždycky jsem si je vystříhávala z fotek! 😀 Trošku cvok! O:) Ale kdo není? 😀
[4]: Jsem ráda, že názor sdílíme stejný. Holt už to tak je, ale myslím si, že je mezi twc fanynkama hrozně kontaktů propletených a ač to bude znít ošklivě, mám takový dojem, že kamarádky těch autorek, které píší ty 'věci' to prostě jen okomentují a hotovo. Vážně si myslím, že jsou tu povídky, které by měly být oceněné o něco líp – skutečně to nebyla narážka jen na moje výtvory 🙂
[5]: 😀 Si blbá kamene! :D:D:D ♥
[7]: Jsem potěšená, že znásilňuješ můj barevný wonderland 😀 ♥ Doufám, že se ti líbí i tenhle úchylně červený, který na nás plive Vánoční atmošku ♥
[8]: Sajü, co se týká tvých případných dalších povídek, tak se mnou můžeš vždycky počítat =) Přece si nenechám ujít takové skvosty…=)♥
A co se týká komentů, tak souhlasím, taky už jsem psala, že ty nejlepší povídky mají nejmíň komentářů =(
Na tenhle rozhovor jsem se nejvíc těšila, ačkoliv jsem od tebe Sajü nic nečetla.Před nedávnem jsem objevila tvůj blog a občas na něj zajdu.Strašně ráda čtu ty tvoje články, zvlášť když píšeš o Německu ♥. Dalo by se říct, že je to taky moje záliba!Páč I♥ Germany 😉 😀
V twincestu jsem zatím takový ten nováček a jen se tady zatím rozkoukávám.Přečetla jsem teprve jednu povídku, ale musím říct že mě to uplně chytlo! 😀 😀
Včera jak jsem si přečetla ten tvůj rozhovor tak jsem začala hned večer číst tvojí povídku ,Advent' a už se teď nemůžu dočkat až jí zas začnu číst!Tak krásně se čte! Je úúúúúžasná ♥♥
Jinak přeju Veselé Vánoce ♥ 🙂
Já si to, zlato, přečtu, až bude trocha víc času, ale… VZ nenajde nikde nikdo 😀 Bylo to na starém TH blogu, a ten je – s mou pomocí 😀 – těžce zrušený 😀 Takže ta povídka je max v mém kompu (pokud jí i ty nemáš uloženou :))
Jinak, rozhovor si přečtu, až budu dohánět resty i z předešlých rozhovorů a určitě se ti tu ozvu ještě jednou! :):-*
Už tě nějaký ten pátek "znám" a celou tu dobu jsem si myslela, že se jmenuješ Alexandra. Skutečně netuším, kde jsem k tomu přesvědčení přišla, ale tak mi to krásné jméno k tobě sedělo, že mě Sandra překvapila. No nic, to já si občas něco vezmu do hlavy… 🙂
Když se řekne Saju, okamžitě si vybavím povídku Upír Bill". Četla jsem ji poprvé někdy počátkem roku 2008, ale dodnes si vybavuju naprosto jasně a ostře tu neuvěřitelně sexy scénu v podchodu. Jedna z nejlepších, kterou jsem kdy četla. A že už jsem toho zdolala vážně dost. Těší mě, že jsem se konečně dostala k tomu, abych si přečetla rozhovor s tebou, protože mi vždycky vrtalo hlavou, proč v jednom z vrcholných okamžiků Upíra Billa zmiňuješ Tomovo koleno. A vida, po letech jsem se dočkala vysvětlení. :)))
Miluju tvoje jednodílné povídky, ale nejvíce mi v paměti utkvěly ty, které jsem od tebe četla jako první. Sommer, Wald, Was ist das. Jen doufám, že i ty první dvě jsi psala ty, byť ve spolupráci s ostatními autorkami. Kdyžtak mě oprav. 🙂 Na Sommer obdivuju tu neuvěřitelnou dvojčecí výdrž. Milovat se během poměrně krátké povídky tolika způsoby a tak v hojném počtu, to prostě musí potrěšit každého twincestního čtenáře. 🙂 Na Wald obdivuju tu převratnou myšlenku, poslat Billa do lesa. Bill v přírodě… tuhle situaci si nějak nedokážu představit, možná i proto mám zmíněnou povídku ráda. A pak pochopitelně veverku! Tu si vždycky užívám. 🙂 U Was… mi připadá vzrušující ta spontánnost celé akce a ta reálná možnost přistižení. 🙂 Jak už jsem napsala, mám ráda tvoje povídky, ale tyto výše uvedené mi prostě připadají tak nějak mladistvě svěží a upřímné. 🙂
Bylo mi opravdu potěšením přečíst si Rozhovor s tebou, sice jsem nikdy nepřemýšlela o Tomově kolenu a též jsem nikdy netoužila spatřit Berlín, ale to se dá zajisté v krátkém čase napravit. 🙂