autor: Catherine
Tak… Poslední díl zákonu je tady 😉 Neříkám, že nebude třeba časem někdy druhá řada.. Ale teď je to prostě vše 😉 Děkuji za komentáře a za všechno… Cath*
„Bille, Bille, počkej, co se děje?“ Povykoval Tom a snažil se dohonit postavu, za kterou vlály černé vlasy. Po celém patře kláštera se rozléhaly tlumené vzlyky. Ani zdaleka se mu to nelíbilo. Tom byl odjakživa hodně zvědavý. Nyní ho to zajímalo ještě víc, když věděl, že je to i kvůli němu.
Bill se neotočil na osobu, která volala jeho jméno a dál se snažil co nejrychleji přemístit do velkého pokoje. Chtěl se zavrtat pod peřiny a ignorovat zbytek světa. Nedokázal pochopit jednu zásadní věc. Proč Tomovi pusu dal. Utvrdil se v názoru, že políbí až člověka, kterého bude opravdu milovat.Mozek mu ale vysílal signál, aby to udělal. Bill to nechápal. Věděl, že má Toma opravdu rád, ale zamilovanost vylučoval. Tom byl kluk. Ale moc pěkný kluk. Černovlásek k sobě pevně stisknul oční víčka. Bylo to zase tady. Tom se mu vkrádal čím dál víc do mysli. Tento stav pociťoval už celé poslední dva týdny. Myšlenka na dredatého chlapce se pořád zvětšovala.
„Bille, no tak. Pokud jsem ti způsobil nějaké velké problémy, tak se ti omlouvám. Vím, že to pro tebe asi nebyla jen obyčejná pusa, zvláště, když jsi říkal, že první pusu chceš dostat od dívky, kterou budeš milovat.“ Vydechnul smutně Tom.
„Pro mě to ale také nebyla jen obyčejná pusa, kterou by mi dal každý.“ Tom řekl druhou větu téměř neslyšně. Jelikož ale v klášteře fungovala ozvěna perfektně, vše se rozléhalo po celém patře.
Dredatý kluk se opřel zády o chladnou stěnu a pozoroval špičky bot. Zhluboka se nadechl a následně vydechl. Mrzelo ho to možná více než kdy jindy. Cítil, že ta zpropadená pusa v něm vyvolala něco, co nikdy necítil. Nedokázal pro něco tak příjemného a krásného najít to správné pojmenování.
„C-cože?“ zamrkal Bill překvapeně a otočil se. Šel pomalu k Tomovi.
Kurva. On to slyšel. Proběhlo Tomovi okamžitě hlavou, když se mezitím k němu Bill pomalu dostával. Snažil se zachovat kamenný výraz ve tváři a nezačít se červenat. Doufal, že se mu to daří.
„Nebyla to pro mě jen obyčejná pusa,“ Tom větu řekl po chvíli přemýšlení naprosto ledabyle. Pokrčil rameny a na Billa se usmál.
„Mně se to taky líbilo,“ usmál se Bill a k dredaté osobě přistoupil ještě o krok blíž. Jakmile Tom zvedl pohled od podlahy a tím pádem i hlavu, mohli na svých obličejích cítit dech toho druhého.
„A co kdybychom si to ještě zopakovali, když se nám to líbilo oběma?“ naklonil Tom hlavu mírně do strany a olízl si rty. Chtěl zase cítit Billovy rty na svých. Ačkoliv to byl předtím jen okamžik, chuť jeho rtů se mu okamžitě zaryla do paměti.
„No, já..“ Bill svoji větu ani nedokončil. Zakroutil hlavou. Věta se mu zdála hloupá a zbytečná. Obzvláště když věděl, že po setkání rtů touží oba dva. Také naklonil hlavu a přivřel oči. Bill byl odhodlaný Toma políbit. Opravdu políbit.
Zákon musí pryč. Toto byla jediná věta, která mu nyní zněla v hlavě. Bill také naklonil hlavu a pomalu se přibližoval k Tomovi. Přivřel oči. Chtěl si okamžik užít co nejvíc.
„To… To…“ Tom nestačil doříct větu. Přivřel oči. Líbilo se mu, jak je Bill nezkušený. Zdálo se mu to sladké.
Bill pomalu a opatrně laskal Tomovy rty a on mu to oplácel. Ani jeden nevnímal okolní svět kláštera. Užívali si chvíli, kdy byly jejich rty spojeny v jedny.
„Tomi,“ vydechnul proti Tomovým narůžovělým rtům roztouženě černovlásek a kousek se odtáhl. Potřeboval dohnat zásoby kyslíku.
„Bože. Máš tak dokonalé rty,“ odpověděl Tom a červenající se osobu naproti sobě pohladil po tváři. Jakob y se snad bál, že se Bill s drsnějším dotykem rozplyne.
„Smím tě políbit? Ještě naposledy? Jsem vyloučený, a tak mi už nic nehrozí. Akorát musím odejít do večera pryč,“ řekl Bill smutně. Miloval život v klášteře, i když jim vše zakazovali. Znělo to zvláštně, ale opravdu se mu nechtělo odejít. Zvlášť ne teď, když poznal, jak krásný může být polibek.
„C-cože? Jak naposledy? Bille, ty odcházíš? Necháš mě tady mezi těmi blázny samotného? Prosím, zůstaň tady. Já to tady nevydržím sám… Bez tebe. Ne teď, když k tobě něco možná… cítím,“ Tom odmítal, že by Bill z kláštera najednou zmizel. Byl připravený udělat cokoliv pro to, aby bylo vše při starém.
„Ty cítíš? Něco ke mně?“ vyvalil Bill oči.
„Jo,“ vyšlo z úst dredáčka.
„Já… Nevím, co mám na to říct,“ řekl Bill a přitáhl si Toma do objetí.
„Nemusíš říkat nic. Jen… Můžu to zkusit otcovi vysvětlit? Vezmu vinu na sebe… A ty tady třeba zůstaneš,“ pousmál se Tom a Billa dlouze hladil po zádech.
***
Venku byla už tma. Nikdo nebyl venku. Každý byl zalezlý ve své posteli. Až na dvě osoby. U plotu stály dvě loučící se osoby. Vedle nich ležela jen Billova taška s věcma.
„Billi, máš kam jít?“ zašeptal Tom a pevněji Billa objal. Nechtěl ho pustit.
„Billi, máš kam jít?“ zašeptal Tom a pevněji Billa objal. Nechtěl ho pustit.
„Mám. Teta si mě k sobě vezme, než si najdu něco…svýho,“ vydechnul Bill smutně a k dredáčkovi se víc přitisknul.
„Dobře. Já tě nechci pustit. Slibuju, že si tě najdu, hm?“ usmál se Tom a dal Billovi za ucho černý pramen vlasů.
„Dobře. Já tě nechci pustit. Slibuju, že si tě najdu, hm?“ usmál se Tom a dal Billovi za ucho černý pramen vlasů.
„Budu čekat,“ usmál se Bill a zesílil své objetí, když viděl otce, jak se přibližuje.
„Bille, už musíš?“ skousnul si Tom ret. Odpovědí bylo jen přikývnutí.
Chlapci se spolu houpali ze strany na stranu. Užívali si poslední sekundy toho druhého..
„Bille, měl bys už odejít. Bude to pro všechny lepší,“ otec právě došel ke klukům. Nakrčil nos a obočí, když viděl, jak se objímají.
„Najdu si tě. Brzo,“ usmál se Tom a Billa pustil.
„Dobře,“ přikývnul Bill a naklonil se Tomovi ke rtům, aby ho mohl políbit. Spokojeně přivřel oči a naposledy si vychutnal jeho rty.
Bill a Tom si vyměnili svůj poslední pohled a pohlazení. Bill vzal svoji tašku.
„Miluji tě,“ řekl Tom a otevřel Billovi velká, těžká vrata. S těmito posledními slovy sledoval, jak se černovlasý anděl vzdaluje. Jak Bill odchází pryč. Vydechnul a zakroutil hlavou. Věřil, že si ho brzy najde.
KONEC
autor: Catherine
betaread: Janule
No, nevím, co bych na to napsala. Mám rozporuplné pocity. Konec byl napsaný moc hezky, ale čekala jsem, že povídka bude trochu delší a bude se to mezi nimi rozvíjet trošku pomaleji. Když Bill strávil v kláštěře tak dlouho, nějak mi sedělo, že by se jen tak sebral a odešel a ani ho to pořádně nemrzelo. Už proto by bylo fajn, aby se tu jednou objevila druhá řada:) Povídka mě právě vážně zaujala a docela mě mrzí, že to končí takhle rychle. Tak snad se někdy dočkám i pokračování:)
a-ale…takhle to přece nemůže skončit..:(((( prosím! pokráčko!! 🙁
Povídka se mi líbila, námět i způsob psaní, ale taky si myslím, že jsi to vzala moc hopem a je to škoda.
Opravdu jsi ji mohla rozepsat ještě na pár dílů, ale abych jenom neremcala, tak ten konec se ti ohromně povedl, byl úžasný a moc krásně napsaný =)♥
Wow .. nádherná povídka !!! Chtělo by to pokráčko !! :))
užasna povidka ale škoda že byla kratka
Moc pěkné ale chtělo by to pokračko.
t…tak to prostě nemůže skončit …. to … to nejdé :'( to je tak kruté :'(((
strašne moc krátká povídka … 😀
Tak to tedy bylo hodne krátké! Mam pocit, ze od te doby, co zacala psat povídku sama Catherine, jako by konec chtela hodne urychlit, snad se u ni i vytratila chut v ni pokracovat, bez kamarádky? Je to skoda, byl to zajimavy námět a v podstate to skončilo ve chvili, kdy to vlastne teprve poradne začínalo. Ale asi porad lepsi takhle, nez to nechat rozepsané.