autor: GossipGirl & CHrisTHi
Tom:
Vrátím se z našeho vystoupení. Potom shlédnu vystoupení Devilish a hned jak skončí, odtáhnu Andrease do backstage. Zapadnu někam, kde nás nezabírají kamery.
„Ty debile! To jsi vážně tak dementní? Tvůj zpěv je naprostá hrůza! Vstávají mi z toho vlasy i přesto, že je mám připletený k hlavě!“ syčím na něj. Stahuje se, bojí se mě. Potom ale upře oči na něco nebo někoho za mnou. Otočím se.
Ty vole, tenhle kluk mě straší už i ve snech. Pár kroky k němu dojdu. „Nikdo tě neučil, že cizí hovory se neposlouchají?“ syknu. Na odpověď ani nečekám a vracím se k Andreasovi.
„Ale… ale Tomi…“ snaží se obhájit zpěvák.
„Neříkej mi tak!“ vyjeknu. Jsem stále naštvanější.
„Dobře, tak-tak Tome, já se vážně snažím a-a-a to není mnou. Je to tímhle!“ ukáže při řeči za mě. Zase se otočím a zase tam stojí ten stále-nevím-jak-se-jmenuje zpěvák Devilish.
„S tím nemáš společnýho absolutně nic! Ani já ani nikdo!“ Lehce do Andyho strčím. Pomalu se chystám zdekovat zpátky do publika, ale…
„Tenhle… tenhle je do tebe zamilovanej a ty určitě taky, a-a-určitě ti něco řekl a…“ koktá.
Probodnu ho vražedným pohledem. „Ten rozhovor byla z jeho strany blbost, z mojí k němu cítím akorát úplný nic a ty by si to měl přestat řešit.“ S tímhle se otočím na podpatku a odkráčím. Nevím, kdo všechno to slyšel a je mi to i nějak jedno.
Dorazím do publika, kde už většina lidí čeká na vyhlášení. Dopochoduju k Davidovi a sednu si vedle něj. „Mám pro tebe oznámení,“ prohodím lehce. Tázavě skrčí jedno obočí a vzhledem k tomu, že nás zabírají kamery, se snaží působit, jako bychom se bavili o počasí.
„Andreas se právě shodil z postu frontmana, jeho pozici přebírám já. A já ti nyní jako frontman oznamuju, že Andreas vyletěl ze skupiny,“ mluvím naprosto klidně a ještě se zvládám usmívat do kamer. Uvnitř mě ale všechno vře.
Do chvíle se vedle mě objeví Géčka a i ex-zpěvák. Taky Devilish se sejdou v plném počtu. Tohle bude boj.
„A kdo ti bude do kytarovejch sól zpívat?“ pronese mi sarkasticky David do ucha.
„Někoho si seženu, neměj péči. A pro tvojí informaci, Géčka s tím taky souhlasí. Přehlasovanej,“ otočím na něj prst a výsměšně se usměju.
Upřu pohled na podium. Vstupuje tam Lady Gaga, která má naší kategorii vyhlásit. Netrpělivě si poposednu. Nejsem si výhrou vůbec jistej, spíš jsem nejistej. Mám špatnej pocit.
„A v kategorii nejlepší kapela vyhrává…“ začne a nechá chvilku napětí. Jsem napjatej jako struna.
„Devilish!“ vykřikne Gaga a mává tou rukou směrem k výherci. Spadne mi pusa. Já to tušil, blbec černovlasej, kterej umí k mý smůle zpívat. Nevěřícně koukám na podium, kam hrdě vstupuje ten měl-bych-si-konečně-zjistit-
Bill:
Spadla mi držka a to doslovně. To jsem nečekal, kluci mě museli popostrčit. Domluvili jsme se, že jestli vyhrajeme, proslov mám já. Vystoupil jsem na pódium a převzal cenu. Chvíli jsme pózovali fotografům. Pak jsem přistoupil k mikrofonu a cenu podal Alexovi:
„Páni, já… Nevím, co říct. Tohle je neuvěřitelné. Chtěli bychom poděkovat našim rodinám, našemu týmu a především našim fanouškům. Pak bych já osobně chtěl poděkovat někomu důležitému… Tokio Hotel.
Nebýt jich, nebyli bychom tam, kde jsme. Pamatuji, jak jsme jim nedávno dělali předskokany a teď jsme jim přebrali cenu, a to jen díky nim. Kdybychom je nepoznali, nesnažili bychom se je překonat, čehož jsme právě dosáhli.
Takže všem děkujeme a přejeme vám hezký zbytek večera, díky,“ odcházel jsem s úsměvem a kluci taktak zadržovali smích, když si skupina Tokio Hotel uvědomila, co jsem o nich právě řekl.
„A mimochodem,“ zastavil jsem se u Toma a toho zpěváka, „já neřekl, že ho miluju, jen že je hezkej.“
S úšklebkem jsem si sedl a pozoroval ostatní předávání.
Tom:
Koukám jako bacil do lékárny. Ono mu nestačí vyhrát, ještě si nás musí brát do držky. Naštvaně se zvednu a zalezu do naší šatny. Za mnou jdou moji spoluhráči. Jakmile za náma zapadnou dveře, otočím se na Andrease.
„Jen pro tvoji informaci, až vyjdeš z týhle šatny, auto tě doveze domů. Nerad ti to říkám takhle narovinu, ale tvůj hudební hluch bohužel neslyší, že svým zpěvem nám ničíš těžce vydobytou slávu,“ obuju se do něj. Ostatní jenom zírají a po nějaký tý chvilce se na moji stranu přidají Géčka.
David nás sleduje jak při tenisovém zápase, lítá očima z jedné strany na druhou. Nevraživě na něj kouknu. „Ani se nesnaž ho zachránit,“ zasyčím. Andreasovi z oka uteče slza, což je mi momentálně naprosto někde.
Konečně vypadnul. Dám si sprchu a převlíknu se. Afterparty si nenechám ujít, předtím mě ovšem čeká důležitý rozhovor.
„Kluci, potřebujeme zpěváka,“ zrekapituluju stav kapely, když vejdu pouze v riflích do šatny a s povzdechem usednu do křesla.
Oba dva pokývají hlavou, David se nevyjadřuje.
„Kdyby nějak šlo dostat k nám toho-toho… stále-nevím-jak-se-jmenuje,“ pokrčím rameny.
„Trümper, Bill Trümper,“ prohlásí znuděně David. „Toho se vám sem dostat nepodaří, je věrnej Devilish,“ odfrkne si.
Něco bych namítnul, ale má pravdu. Tohle asi nepůjde, a teď když s nimi vyhrál EMA’s, to nepůjde už vůbec.
„Počkejte, lidi, on přece říkal, že se mu Tom líbí, ne? Šlo by ho tak trochu nabalit, ne?“ rozpomene se Gustav. Ty vole, ten rozhovor viděli snad všichni.
„Chceš letět za Andrea…“ zarazím se na poslední chvíli. „Promiň, je to… není to tak špatnej nápad,“ uznám po chvíli přemýšlení. Oba dva pobaveně kývnou.
„Tohle nemyslíte vážně doufám?“ pokrčí čelo David. Otočím se na něj a se zlomyslným úšklebkem kývnu.
„Takže Tome, musíš sbalit Trümpera,“ zkonstatuje Georg.
Zazubím se. „Vzhledem k tomu že, vypadá jako holka, to nebude problém.“
Bill:
„Je to doma, je to doma,“ smál jsem se, jelikož sem nemůžou paparazzi, a tak nás nikdo nenatočí ani nevyfotí.
„Ty si cvok,“ zakřenil se Alex a upil si piva.
„A pěkně jsi jim to natřel,“ bouchl ho uznale Max do ramena.
„To jsem celý já,“ usměju se a napiju se svého piva.
„Ahoj, kluci, můžu?“ zaklepal Mike, náš manažer.
„Jasně, co se děje?“ zeptal se Sam už značně v náladě.
„Gratuluju, byli jste všichni úžasní, ale bacha, abyste nepřestřelili, co se týče dělání si srandy z Tokio Hotel, hlavně ty, Bille, víme svoje,“ ušklíbl se na mě manažer a já jen otráveně přikývl.
„Jo, a na afterparty máte vymezenou čtvrthodinku s fanouškama a pak už slavíte jen vy s ostatníma nominovanýma a s ostatníma celebritama,“ usměje se na nás a zmizí.
„Jdu do sprchy,“ usměju se a odeberu se do koupelny, která je propojená s šatnou. Nachystám si čisté věci a vlezu si do sprchy.
Ušklíbnu se nad dnešním fiaskem skupiny Tokio Hotel a umyju se. Pak vylezu, osuším se a obleču si boxerky s kalhotami, ale tričko nemůžu najít, a to jsem si ho chystal. Vejdu do pokoje, jenže kufry nikde a na stole vzkaz.
Kdo hledá, najde
Alex, Max a Sam
PS: Zkus koncertní halu =))
Já je zabiju!
Vyletím polonahej ze šatny, minu udivený Tokio Hotel a běžím do koncertní haly, kde už naštěstí nikdo není. Tam si kluci hážou s mým tričkem a smějí se, už značně přiopilí.
Tom:
Stojíme na chodbě a čekáme, až se náš milý manažer vykecá do telefonu. Zachmuřené výrazy z prohry už trochu smetl alkohol. Rozhlídnu se po chodbě. Ty vole, já jsem pil už nějak moc, ne?
„Lidi, já vidím polonahýho Trümpera,“ vydechnu a mám co dělat, se nerozesmát. Všichni otočí hlavy. Georg se naplno rozesměje a i Davidovi cukají koutky.
Gustav do mě strčí. „Běž za ním, máš ho sbalit.“
Nevrle se na něj podívám, ale stejně odpochoduju.
Najdu ho v koncertní hale, jak se snaží ukrást tomu kytaristovi svoje triko. Hází si s ním a za chvíli ho hodí i přede mě. Zvednu ho a namotám na ruku. Hned, jak to Bill zmerčí, rozejde se ke mně.
„Dej mi ho, prosím,“ kouká mi zpříma do očí. Nějak se osmělil.
„Něco bych za to chtěl,“ usměju se a triko schovám víc za sebe.
Zamračí se. „Co?“ zeptá se zvědavě.
„Půjdeš se mnou na skleničku?“ pousměju se a snažím se to provést jakž takž mile. Musím se nějak dostat z toho rádoby sarkastickýho chování, aspoň prozatím.
„No… proč?“ optá se podezíravě. Nevěří mi, na druhou stranu, kdo by se divil.
Zazubím se. „Jenom popovídat, neboj,“ snažím se klidnit jeho i sebe.
Skutečně po chvíli váhavě přikývne a já mu triko vrátím. Bez něj mu to sluší víc, ale to radši neříkám. Nevím, jak by reagoval, a to se mi nelíbí. Tohle není jako ty barbie v baru, ale zvládnu to. Věřím si.
„Co si dáš k pití?“ otočím se k němu a opřu se podle svého stylu o bar.
Bill:
„To je jedno, vodku s džusem třeba,“ kývnu na barmana a tem mi ji za chvilku pošle. Ušklíbnu se na udiveného Toma, který si dá RedBull s vodkou, a vyhoupnu se na barovou židli.
„Proč jsi mě sem pozval,“ přímo se ho na to zeptám a pozoruji ho.
„Chtěl jsem si popovídat,“ nevinně se usměje a mně je hned jasné, že má něco za lubem.
„Hm… a o čem asi?“ zeptám se a napiju se.
„Tak o hudbě atd… Andreas je hroznej zpěvák, vyhodili jsme ho.“
„Chudák, ale je hroznej,“ kývnu a pozoruji tě, docela to do sebe klopíš.
„A tebe to baví s tvou kapelou?
„Jo, je to nejlepší kapela, jakou jsem kdy potkal, proč?“ zdvihnu obočí a zamračím se.
„No upřímně, myslím, že máš na víc, oni toho moc neumí,“ usměje se na mě a položí svoji ruku na tu mou, co mám položenou na stole.
„Upřímně, já myslím, že jsou lepší než ty,“ ušklíbnu se, naliju do sebe celou skleničku a vstanu.
„Počkej, kam jdeš?“
„Zpátky, řekl si na skleničku a ta už byla,“ ukážu na prázdnou sklenku, „a za půl hodiny je afterparty.“
Hodím na stůl peníze a před tím, než odejdu, ti ještě zašeptám do ucha: „Pamatuj, já tě nebalím, jen jsem řekl, že se mi líbíš.“
Tom:
„Tak to to máme přesně naopak, zlato,“ šeptnu si pro sebe a objednám si další skleničku. Přisedne si ke mně Georg. „Tak co, kámo? Jak to jde?“
„Nějak se mu zvedlo sebevědomí,“ brouknu naštvaně. S tímhle to lehký nebude.
„Já si to myslel,“ přikývne znalecky. Zakroutím nad tím hlavou.
Potom se ale zarazím. „Počkej, jak si to myslel? Co sis myslel?“
„No že jsem tušil, že s ním to půjde jenom přes city,“ pokrčí ledabyle rameny.
„Co prosím?“ vyvalím oči. „To mi chceš říct, že budu muset předstírat, že ho miluju, abych zachránil kapelu?“ vyjeknu. Tohle ne. Sbalit bych ho mohl, ale nebudu mu říkat ‚miluju tě‘. Jenom pod tou představou, že bych se mohl skutečně zamilovat, mi po zádech běhá mráz.
Georg se výsměšně usměje. „Spoléháme na tebe,“ vstane a chystá se odejít.
Chytím ho za zápěstí.
„Momentík, tohle jsme si nedomluvili, pokud vím,“ syknu.
„Domluvili jsme se, že dohodíš zpěváka, tak se snaž,“ odstrčí mě.
„Kurvo jedna!“ zasyčím za ním a dopadnu zpátky na barovou židličku.
Jak to mám sakra udělat? Přemýšlím o tom už od rozhovoru s Georgem. Teď postávám na afterparty a snažím se odrážet nálety všech těch holek. Zahlédnu Billa a rozhodnu se to ještě zkusit.
„Nemusel jsi zdrhat,“ promluvím na něj, stojíc za jeho zády.
Rychle se otočí. „Já chtěl,“ odsekne.
Pokrčím rameny.
„Bavíš se?“ zeptám se po chvilce už zase opřený o zeď. Asi už neumím ani stát rovně.
„Celkem jo, ale…“
„Ale bylo by to lepší, kdybych tě nechal bejt co,“ zkouším hádat. Na rtech mi pořád hraje můj starý úšklebek, toho se prostě nemůžu zbavit.
„Mimochodem, nikdy jsem si nemyslel, že mě miluješ nebo balíš, ani jsem nevěděl o tom, že se ti líbím,“ ušklíbnu se.
autor: GossipGirl & CHrisTHi
betaread: Janule
Tohle je každým dílem lepší =)
Tomi, pamatuj na přísloví, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá a myslím, že se budeš tak urputně snažit, aby se Bill do tebe zamiloval, až se zamiluješ ty sám.
A na to se neskutečně těším, veliký a neodolatelný Tom Kaulitz se zamiluje xD
Už aby to bylo =)♥
Jej, vyzerá to, že Tomi to nebude mať jednoduché 😀
Je mi ľúto Andreasa. A akosi si neviem predstaviť ako Bill opustí svoju kapelu. Asi mi to bude vadiť, keď to urobí.
Neboj Tome Billi tě vyškolí a pěkně ti srazí hřebínek.