autor: Áďa
Bill se s tichounkým zakňouráním protáhl. Spánek mu ještě zalepoval víčka a on je nechtěl otevřít, ještě ne. Chtěl si užívat toho příjemného pocitu být v říši své vlastní fantazie. Chmurná, zlá realita normálních dnů ho děsila a jemu se před chvílí zdál tak nádherný sen. Sen o tom, že všechno bylo zase jako během jejich začátku. Že je Universal přestal nutit do všeho možného, co se dalo, jen aby se z toho vytřískal pár centů. Mohli být zase konečně volní…
Ucítil, jak ho objala něčí ruka. Ne něčí. Tomova ruka. Ruka toho jediného, kdo Billa ještě držel při životě a smyslech.
„Tomííí,“ zakňoural a ještě víc se zavrtal do bratrova podpaží, kde už byl beztak natlačený, jak jenom to šlo.
„No dobrý ráno, Šípková Růženko,“ pousmál se Tom. „Jakpak se nám hajínkalo?“
„Mmmmmm,“ zavrněl Bill, hlavou se zapřel o tělo svého dvojčete a se slastným kňouráním se začal protahovat. Pak několikrát hlasitě zívnul, učinil chabý pokus o vstávání, to ale neklaplo a on se z vratkého balancu zřítil Tomovi na hruď.
„Kuku,“ zabroukal rozespale a znovu si zívnul, až mu křuplo ve spodní čelisti.
Tomovi zacukalo v koutkách.
„Teda, tady se někomu nechce vstávat.“
„Noooo, nechce,“ zabroukal Bill a ustláním si na bratrově hrudi kytaristovi znemožnil vstát a jít udělat ranní kávu.
„Ale já bych docela potřeboval vylízt,“ namítnul Tom. „Mám šílenou chuť na kafe.“
„A já mám šílenou chuť tady takhle s tebou hajínkat.“
„A já mám zkolabovat žízní nebo co?“
„Tomííí,“ zakňoural Bill prosebně, ale Tom ho pohladil po tváři.
„Dej mi tři minutky. Klidně mi to stopni… a pak jsem tady a budu tu celou věčnost, ano?“
„Dobře,“ přikývl, ač nerad, zpěvák. „Budu ti zatím vyhřívat pelíšek, jo?“
„Dobře,“ přikývl Tom a s úsměvem se zvedl.
Rozeběhl se do kuchyně a postavil na kafe. Než se voda v rychlovarce stačila ohřát, nasypal do dvou hrnků kafe, to Billovo dochutil mlékem, do obou nasypal cukr a ve chvíli, kdy konvice vycvakla, měl už všechny připravené dózy uklizené. Vzal konvici, zalil nápoje vodou a s oběma hrnky v ruce vyrazil do ložnice.
„Tak jsem tady, zlatíčko,“ zašveholil a rty se mu zvlnily v úsměvu, když viděl, jak Bill poctivě hajá na jeho místě a vyhřívá mu ho vlastním tělem.
„A něco tu hezky voní,“ uculil se Bill a automaticky se natáhl po svém hrníčku.
„A tys mě nechtěl pustit,“ zamručel Tom naoko dotčeně.
„PŠŠŠŠŠŠŠT!!!“ vykulil Bill výhružně oči… načež oba bratři propukli v záchvat smíchu. Tom radši odložil oba hrníčky na noční stolek a nasoukal se k Billovi pod peřinu.
„No krásně jsi mi to vyhřál, miláčku…“
Bill se trošku začervenal.
„Tomi… já mám obavy… že za to může… ta včerejší zelňačka,“ pípnul trošku provinile a jeho slova byla vzápětí potvrzena úlevným vypuštěním teplého vzduchu.
Tom protočil oči.
„Ty seš takovej kaziromantik, víš o tom?“
,,Já vím… a proto mě tak miluješ, že ano?“ zamrkal Bill nevinně svými dlouhými řasami.
,,Já vím… a proto mě tak miluješ, že ano?“ zamrkal Bill nevinně svými dlouhými řasami.
Tom ho pohladil po obou tvářích.
„To víš, že ano, zlatíčko… kdyby nebylo tý tvojí občasný ztřeštěnosti, tak bys to nebyl ty.“
Bill na okamžik samolibě přimhouřil oči.
„Aspoň víš, že jsem pro tebe absolutně nenahraditelný.“
„To vím už dávno, ty můj mucínku,“ zasmál se Tom a pošimral Billa pod bradou.
Chvilku se takhle škádlili, dokud jim kafe nevychladlo natolik, že se dalo pít bez hrozby opaření jazyka. Teprve pak usoudili, že je na čase opravdu vylézt z postele a hodiny, na kterých bylo něco málo po dvanácté, jim to jen potvrzovaly.
* * *
„To – Tomi,“ zachraplal Bill stěží slyšitelně, když je veselý japonský moderátor usadil na gauč a s úsměvem podobným Santa Clausovi, vytahujícímu z pytle obzvlášť vytouženou hračku, přitáhl blíž ke skupině proutěný košík. Všichni samozřejmě věděli, co se v něm skrývá, a Billovi se každou vteřinou zvyšovala tepová frekvence.
„Tomi…“
I když mu unikala slůvka strachu, slyšitelná však jenom velice stěží, snažil se tvářit profesionálně, aby nezkazil show, kterou jim Universal údajně horko těžko domlouval. Oděný v černých přiléhavých kalhotách, červeném tričku s dlouhým rukávem a stříbřité pletené vestě, nervózně podupával pravou nohou, až skoro hrozilo, že boty z hadí kůže, které měl na tom prokletém focení pro Vogue, vydupou do země díru. Musel je mít na sobě, už jenom pro efekt. Bylo totiž rozhodnuto, že i když jsou kozačky samozřejmě z pravé kůže, tak že zapózuje pro media s hadem na krku a že na té fotce z něj udělají mírumilovného andílka, který má boty samozřejmě z imitace a ve skutečnosti má všechna zvířátka, hady nevyjímaje, moc rád.
Polkl, a když moderátor plaza vytáhnul a položil mu ho do klína, musel vynaložit skutečně veškeré své přetvařovatelské umění, aby zachoval aspoň ten křečovitý úsměv. Mluvit tentokrát za sebe, krom pár nezřetelných kuňknutí, nechal Toma a Géčka, a jenom pohledem hypnotizoval hada, přičemž sice mírně chvějící se ruce položil na šupiny, aby ho aspoň opticky pohladil, jeho tělo však bylo napjaté jako snad nikdy, z obav, že ho ta kluzká svině uštkne nebo se mu omotá kolem těla a udusí ho. Nic takového se však nedělo, a když už had po pěti minutách vypadal, že je evidentně těžce znuděný, tak se malilinko uvolnil i Bill, a dokonce byl schopný se zase na chvíli chopit mikrofonu, byť jeho věty byly pořád ještě trošku třaslavé a úsměvy křečovitě strojené. Ale aspoň malý pokrok, a když po něm Tom vrhnul povzbuzující úsměv, tak to Billa zahřálo a rozmluvilo tak, jako skoro vždycky, docela se mu i dařilo plaza na svém klíně ignorovat.
Jenomže rozhovor utekl až moc rychle a po chviličce (alespoň Billovi to přišlo jako po chviličce, byť rozhovor trval skoro půl hodiny), přišel do místnosti fotograf a významně si odkašlal. Pořídil pár snímků sedící skupiny, aby měl aspoň symbolicky všechny její členy, pak se ale zaměřil na Billa. Mrknul na moderátora a ten si hada vzal a pomohl Billovi vstát. Dovedl ho na místo, kde se měl zpěvák fotit… a s úsměvem a nějakým žvatláním lámanou angličtinou, kterou jejich tlumočník přeložil jako ať se nebojí, položil hada Billovi kolem krku.
Bill zblednul jako smrt, i pod silnou vrstvou makeupu to bylo poznat. Sice se zaťatými zuby dokázal udržovat profi úsměv, dokonce se na okamžik i prstem dotkl hadovy hlavy a na pokyn fotografa si ji přiblížil k obličeji, aby tak prý dokázal, jak moc má zvířata rád, a že i hadi jsou mazlitelní, ale pak to šlo ráz na ráz.
Trvalo to celé ani ne pár vteřin, jak rychlý události nabraly spád. Napřed se z Billovy tváře vytratil i ten poslední, zoufalý pokus o úsměv. Pleť mu ošklivě zezelenala, přičemž klesl na všechny čtyři. Jeho hrdlo opustil mocný říhanec jen o zlomek vteřiny předtím, než začal zvracet jako o život, i když to všechno byly jenom žaludeční šťávy, protože toho dne do sebe samou nervozitou nenacpal ani jedno jediné sousto. Jenom zaznamenal, že k němu přiběhl Tom a podebral jeho tělo… těsně předtím, než se mu Bill poté, co ve své blízkosti stále ještě rozeznával hada, zhroutil v bezvědomí do náruče.
autor: Áďa
betaread: Janule
Pos*anej Universal…Snad bude Bill v pořádku, brouček 🙁
chudák Bill kašlat na unicerzal a na vštko za toto to nestojí. Dúfam že bude v poriadku.
No jejda, já se musela vrátit na začátek (a to jsem se hezky rozbrečela u Chaosu, tý brďo, Ádi, já málem jeden díl ani nedokázala přečíst. V polovině jsem se zasekla a brečela jsem…), zpět… Na začátku jsem se musela usmát nad fanynkami, které neustále musí řešit "staré TH". Pořád jsou to Tokio Hotel, ne? Mně se naopak poslední deska moc líbí, jsem z těch, které díky ní začaly TH opravdu zbožňovat. A je mi opravdu jedno, zda je Bill dlouhovlasý nebo jaký má na hlavě účes. Stejné je to u Tommyho: je mi úplně jedno, zda má dredy nebo je rasta, hlavně, když stále tak nádherně hladí svými prsty svou Gibsonku. Samozřejmě nemohla chybět zmínka o Perrine… chudáček Tommy. A focení Vogue? Tyhle fotky miluju. I když, pokud tady popisuješ Billovy pocity, je mi ho samozřejmě líto. Miluju větu, kdy se Bill tulil k Tommymu jako zvířátko, které hledá u svého pána ochranu.
Nedivím se, že měl Bill krásné sny, když usínal u In die Nacht, kterou mu před spaním Tommy broukal♥♥♥ (Tady tedy Billímu hoooodně závidím! :))) )
Je vidět, že je toho na Billa až příliš, ale jako vždy u tvých povídek, milá Ádi, naprosto Tommymu věřím. Dokud má Bill oporu v Tommym, nemá se čeho bát, to zvládne naprosto všechno…
(Oh, dostala jsi mě do extáze zmínkou o Zoom Into me…♥ v 1.díle)
Chudák Bill, ten had mu dal, i když já třeba se hadů vůbec nebojím, samozřejmě těch, co nekoušou, ale zase se bojím jiných věcí =)
A ta zelňačka a kaziromantik…xDDD
Doufám, že Bill bude v pořádku, určitě bude, když má takového ošetřovatele jako je Tom =)♥
Jenom se bojím, co si na chudáka Billa vymyslí Universal příště, nebo třeba i na Toma…
Tak tohle už bylo moc já bych se jim na to vykašlala.Doufam že Bill to přežije.