autor: LadyKay
„Páni, nenapadlo by mě, že tu budeš.“ Přiznám se Petovi, který brčkem promíchává nějakej zelenej hnus ve svojí sklence a usmívá se. Zase je jeho úsměv věnován mně. Sice je model, jak napsal Vogue, celosvětově známý model, ale na jeho místě bych se vyhýbal místům, kde by se mohl srazit s mým drahým bratrem. Jenže Pete si na rozdíl ode mě s Billem hlavu moc neláme a dělá si, co chce. Doufejme, že si ho bráška nevšimne. Od Milána je u nás doma zakázáno jmenovat ho. Když je o něm řeč, hovoří se o debilovi, magorovi, posedlém imbecilovi a tak dále.
„Vidíš a já si byl naopak jist, že tu na tebe narazím. Už bez tebe nikam nevyráží. Akorát jsem nečekal, že mi zkřížíš cestu hned po mém příchodu.“
„Jsi tu sám?“ Zeptám se konverzačně. Pete usrkne dryák a kývne hlavou. No, díky Bohu za tuhle odpověď. Kdyby se mi svěřil, že přišel… co já vím… prostě s někým z kámošů bráchy, Billa by křísili. Fakt, že jako nástroj pomsty používá jeho přátele, by diva neunesla. A odnesl bych to samozřejmě já. Kdo jinej by pak poslouchal, jak se proti němu všichni spikli a že je Pete magor, co ho chce zničit? Já a zase jenom já.
„Četl jsem ten rozhovor ve Vogue,“ plácnu, když mezi námi zavládne ticho, které mi začne být dost nepříjemné. Jelikož se mi potí ruce, nenápadně si je otřu do džín.
„Fakt?“ Vykulí na mě oči. „Nevypadáš na člověka, který by si tyhle časopisy kupoval.“
„No, sám bych si to nekoupil. Donesl to domů…“ Odmlčím se. Bill není zrovna nejlepší téma pro náš rozhovor.
„Dozvěděl ses aspoň něco zajímavého?“ Přejde to v pohodě a zachrání nás od další trapné minuty ticha.
„Jo, vlastně jo. Jak jsi popisoval svoje začátky, bylo zajímavý. Drsný!“ Uznale kývnu hlavou, čímž si vysloužím další úsměv. Péťa se ne jednou, ale dvakrát škrábal na vrchol. Poprvé na začátku kariéry, podruhé díky mému ďábelskému bráchovi. A tím, že se mu to povedlo, Billa hezky vytočil. Snad se s tím už divuška vyrovnala a nevymýšlí další zákeřnost. Ať žije naivita, Tome! Ten nepřestane, dokud nedosáhne svého. Mohl by se na to vykašlat a stejně jako jeho ex předstírat, že neexistuje.
„Co ty? V Miláně jsi říkal, že bys rád začal někde pracovat.“ Zajímá se kupodivu i o mně. Ale že mě to překvapuje, už v Itálii mi ukázal, že není zas tak sebestředný. Dokonce mě vydržel poslouchat přes půl hodiny a ani jednou mi do mého monologu nezasáhl. A když jsem se ho zeptal, jestli moc nekecám, odvětil mi, že se mu můj hlas hezky poslouchá. Cvok! I když… Hlas hezkej mám, to zase jo. Pár holek mi to už řeklo, prý zní sexy.
„Rád bych, ale…“ Opět nedořeknu větu. Potřeboval bych pracovat. Jenže problém jedna je, že je složitý něco si najít. Chtěl bych se věnovat hudbě, která byla, je a bude mým životem. Chybí mi to. Občas si brnkám doma na kytaru, ale to mi ani zdaleka nemůže stačit. Problém číslo dvě je mnohem větší. Bill. On je v jádru hodnej, fakt že je. Stačilo však jen, abych nakousnul, že si něco najdu a byl oheň na střeše. Hned začal s tím, že se mi u něj nelíbí a kdesi cosi. Copak je tak těžký pochopit, že se od něj nechci nechat vydržovat?! Přesně tak se cítím. Jako zlatokopka, která podrží a dostane za odměnu, na co si ukáže prstem. Nelíbí se mi být na něm závislej!
„Chápu,“ znovu usrkne ze sklenice. Soudě dle jeho výrazu pochopil, nač narážím. Ještě aby ne, však s Billem nějakej ten pátek žil.
„Mimochodem dneska ti to mimořádně sekne.“ Složí mi poklonu a zlehka se dotkne mojí paže. Přestože je to absurdní, cítím, jak se začínám červenat. Já, Tom Kaulitz, rudnu, protože mi chlap řekl kompliment. To mě podrž!
„Ehm, tobě… taky.“ Rozpačitě se pousměji a poprvé si důkladně Peta prohlídnu. No, sluší mu to. Rozhodně vypadá mnohem líp než v době, kdy to táhnul s bráchou. To byl takovej cukroušek sladkej, že jsem měl až strach, že z něj tu cukrovku fakt dostanu. Dnes už vypadá normálně. Co si ale budeme nalhávat. Na mě nemá a na bráchu zdaleka ne. Bill je totiž nejkrásnější chlap, co chodí po tomhle světě.
„Myslím, že máme společnost…“ Okamžitě se ohlédnu směrem, jímž se Pete dívá, a spatřím běsnící osobu, kráčící směrem k nám… Do prdele!
BILL
Ten idiot si za životní cíl stanovil, že mě zničí, a usilovně na tom pracuje. Nejprve Miláno, pak mi šlohne můj Vogue a nakonec má tu drzost přijít na tuhle párty. Je to blázen, to mi nikdo nevymluví. Asi nemůže překousnout, že jsem se na něj vykašlal a hodlá mi ze života dělat peklo do doby, než dostanu strach a přilezu k němu po čtyřech s prosíkem, aby se ke mně vrátil. Na to ať zapomene!
„Nepostřehla jsem, že by se ti dva znali.“ Upozorní mě Beatrice na fakt, že se spolu Tom a Pete vybavují jako staří známí. Kdyby se jen formálně bavili, ale oni se spolu něčemu smějí. Co smějí… Oni se řehtají, že jim jde vidět až do žaludku. V momentě, kdy spatřím, jak Petova dlaň pohladí Tomovu paži a zaregistruji bratrovu reakci, mám chuť začít ječet jak nějaká hysterka. Neucuknul, on neucuknul! Nechal se pohladit a ještě se na něj usmál. Rázně vykročím kupředu, kličkuji mezi přítomnými a zhluboka dýchám, abych ve chvíli, kdy k nim dorazím, Peta nezabil.
„Tommy, kde jsi tak dlouho? Už jsem se o tebe začínal bát.“ Spustím hned a starostlivě se na něj zahledím, aby ani na okamžik nezapochyboval o pravdivosti mých slov.
„Bavím se tady s…“ S nervózním úsměvem ukáže na osobu stojící naproti němu. Znechuceně ji sjedu pohledem a otočím se zpátky k Tomovi.
„Půjdeme, ano?“ Zlehka se dotknu jeho paže a přitáhnu si jej blíž k sobě. Upřeně se mu dívám do očí a zářivě se na něj usmívám. Má to přesně ten účinek, co jsem potřeboval. Tom na mě visí pohledem a Pete je pro něj rázem vzduch. Udělám první krok, jímž se pokouším dostat nás oba z dosahu toho maniaka, co nás jistojistě chce rozeštvat. Nepovede se mu to. To ho radši zabiju!
„Dneska nejsi moc sdílný.“
„My dva si nemáme co říct.“ Odseknu Petovi, a jakmile udělá krok k Tomovi, nacpu se mezi ně. Nebude mi na něj sahat, je můj, jen můj.
„Zvláštní. V Miláně to vypadalo jinak.“ Neodpustí si uštěpačnou poznámku. Má kliku, že tu nechci tropit scény, jinak bych mu už dávno jednu vrazil. Jak za to, že se svýma prackami dotkl toho, kdo patří mně, tak za tón, jímž se mnou mluví. Co si to vůbec dovoluje?
„V Miláně?“ Ozve se za mnou Tomův zvědavý hlas.
„Tvůj bratr mě přišel před přehlídkou povzbudit. Že, Bille?“ Zazubí se na mě ten pitomec. Nejradši bych ho kopnul. Jen debil by nepoznal, že to myslel ironicky. Tom je k mojí smůle můj bratr, tudíž debilní být nemůže. Budu doufat, že v něm spíš než sympatie k Petovi převládají antipatie, ač to tak zdálky moc nevypadalo.
„Dej nám pokoj, ano? Běž, Tommy.“
„Jak povzbudit?“ vysmekne se mi a nedůvěřivě si mě prohlédne. Je to jasné, chce po mně vysvětlení. Já toho idiota blonďatýho trefím!
„Pak ti to řeknu.“ Odbudu ho. Přece mu svou verzi nebudu vyprávět před Petem, který by mu okamžitě vyslepičil, že takhle to rozhodně nebylo, a hned by mu odvykládal tu svou.
„Jestli něco tvůj bratr umí skvěle, tak je to motivovat lidi. Vem si například mě… Dokázal mě už dříve dokonale povzbudit, ale to, jak se mu to daří v současné době, to je až k neuvěření. Bille, patří ti můj obrovský dík. Nebýt motivace v podobě tvojí osoby, nikdy bych tu nabídku od Lagerfelda nezískal.“ Poplácá mě po rameni. „Teď se vzdálím a nechám vás o samotě. Mám takový dojem, že ti chtěl bratr něco důležitého sdělit, Tommy. Ještě se uvidíme. Rád jsem s tebou pokecal, Bille.“ Třeštím oči a s pusou dokořán civím za vzdalujícím se Petem. To se mi snad jen zdálo a byl to zatraceně hnusný sen! Tohle přece nemůže… To nesmí být pravda!
TOM
„Billy?“ Oslovím jej a trošku do něj drcnu. Pár lidí se po nás zvědavě začíná pokukovat. Není divu, když Bill stojí dobrých pět minut na místě a s hrůzou v očích hledí směrem, jímž Pete odešel.
„Motivace… Lagerfeld… Rád jsem s tebou pokecal, Bille.“ Zašeptá a konečně se otočí na mě. Krátce si prohlédne můj obličej a bez jediného slova se rozejde. Zastaví se u jedné hostesky, vezme si od ní z podnosu sklenku se šampaňským, již do sebe obrátí a prázdnou ji vrátí zpět. Pak si vezme druhou, kývne na holku, která překvapením zapomněla zavřít pusu, a vykročí k baru. Posadí se na židli, sklenku si položí před sebe a objedná si dvojitou skotskou. No, nešetří na sobě.
„Billy, jsi v pohodě?“ Usednu naproti němu a na dotaz barmana, zda si dám to samé, zavrtím hlavou. Pete ho hezky rozsekal. No, abych byl upřímný, diva si o to sama řekla. Kdyby mu dal pokoj, nic by se nestalo. Jak by řekla naše babička: ‚Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.‘
„Já? Jistě, právě se mi splnil můj sen. Motivovat druhé, pomáhat jim plnit jejich sny a nic z toho nemít. Co víc bych si mohl přát?“ Kopne do sebe skotskou a objedná si ji znovu. „Já ho zabiju…“
„Bille.“
„Ne, žádné ‚Bille‘, já ho prostě zabiju. Sice mě zavřou, ale těch pár let si klidně odsedím.“ Pete bude asi fakt typ na zabití. Nejdřív jsem ho chtěl zamordovat já, teď Bill.
„Billy, nemůžeš jen tak někoho zabít…“ namítnu. Nechci se na stará kolena učit péct buchty a nosit mu je do kriminálu.
„Škoda, že už spolu nejsme. Kdybychom byli, mohl bych po něm možná i něco zdědit. Takhle z toho nebudu mít nic.“ Po těchto slovech skončí další skotská v jeho útrobách.
„Ještě jednou?“ Optá se barman a chystá se bráchovi nalít třetí.
„Ne, už ne, děkujeme.“ Odpovím za Billa, který mě probodne pohledem. Určitě se mu nelíbí, že rozhoduji za něj. Dělám to nejen kvůli němu. Jednou mi totiž stačilo, že jsem ho namol táhl domů. Podruhé si to zopakovat nehodlám. Je moc přítulnej, když je opilej. Ne, že by mi to vadilo, ale lidi by se asi divili, kdyby se tu po mně můj sourozenec plazil a říkal mi ty perverznosti, kterými nešetří, když si malinko přihne.
***
„Hned se vrátím.“ Zašeptám Billovi do ucha. Díky Bohu se jakž takž uklidnil a už se zase usmívá. Stačilo k tomu jen, abych mu polichotil a ubezpečil ho, že je nejúžasnější na světě a je pokoj. Egoista jeden! Jen si mě až moc hlídá. Takže musím poslouchat nehorázné žvásty, kterým nerozumím, jelikož se k nám přifařili nějací týpci, který vůbec neznám.
„Kam jdeš?“ Popadne mě za zápěstí a stáhne mě zpátky k sobě.
„Na záchod. Nemůžu?“ Odpovím šeptem a křečovitě se usměji. Jeho kámoši, se kterými sedíme u stolu, nemusí vědět, že jdu vykonat potřebu.
„Jo, ale jdeš jen tam, a pak se zase za mnou vrátíš, že jo?“
„Ano,“ přikývnu. Počkám, až povolí stisk, a vstanu. Jeho pohled cítím v zádech do doby, než zahnu za roh a zamířím směrem k toaletám. Nakonec kvůli němu budu nucen potlačovat základní lidské potřeby! Musím sebou hodit. Pokud mi to bude trvat dlouho, vyrazí mě hledat. Chystám se stisknout kliku, ale někdo mě předběhne.
„Sakra, my na sebe máme fakt štěstí.“ Zasměje se mírně přiopilý Pete, když do mě narazí.
„No, to máme.“ A pan návrhář by to neměl vědět, jinak zabije nejen svého expřítele, ale i mě, protože mě obviní, že jeho blízkost schválně vyhledávám. Jak znám Billa, udělal by z tohoto aféru a nikdo by mu nevymluvil, že jsme s Petem byli domluveni. Nakonec by to dopadlo tak, že ho s ním podvádím, což je sice naprostá hovadina, ale vysvětlujte to bráchovi. Jakmile si něco usmyslí, nikdo mu to nevyvrátí.
„Dovolíš?“ Každá další vteřina navíc je riziko, že se tu zjeví Bill. Pete mi o kousek ustoupí, abych mohl projít. Rozhlédnu se po místnosti. Co to ksakru je? Tady nejsou pisoáry? To jsou snad babský záchody, ne? Zakroutím hlavou a zapadnu do jedné kabinky. Bože, to je úleva!
„Pete.“ Vyjeknu, když s blaženým výrazem opustím kabinku a spatřím ho, jak si upravuje vlasy v zrcadle.
„Vztekal se hodně?“
„Bill? Trochu.“ Zalžu a přistoupím k umyvadlu, u nějž si opláchnu ruce. „Asi bys měl jít. Diva… co to melu… Bill by se tu mohl každou chvílí objevit a…“
„Pak napíšete zprávu o někom, kdo miloval nemoudře, ale nesmírně, kdo nežárlil snadno, ale v rozčilení pozbyl vší soudnosti, kdo zahodil jak hloupý divoch perlu cennější než celý jeho kmen…“
„Co to?“
„Shakespeare. Úryvek z Othella. Jen mě to teď tak napadlo.“ Pokrčí rameny. Ten chlap je moje prokletí. Nejprve nějaký rádoby Romeo opisuje jeho sonety a posílá je bráchovi, teď mi tu pro změnu Pete cituje další tragédii. „Tváříš se, jako bychom tu bůhvíco dělali. Ale tak já teda jdu, abys neměl zbytečné problémy…“ Nevím proč, ale vyznělo to nějak dotčeně, ublíženě. Svět se zbláznil! A největší magor jsem já, protože je mi líto člověka, kterého jsem předtím nemohl ani cítit.
„Hele, počkej!“ Zastavím ho, když se chystá odejít. Pomalu se ke mně otočí a malinko pozvedne obočí. Hm, a teď se předveď, borče, zajímalo by mě, co z tebe vypadne. Zřejmě očekává, že se ho na něco chci zeptat, když už jsem ho zadržel. Už to mám! Nejsem já geniální? „Ještě jsi mi neřekl, v čem mu rozumíš…“
„Řekl jsem ti, že se máš buď zeptat jeho, nebo na to přijít sám.“ Připomene mi svoje slova.
„On mi to ale neřekl…“ Skoro až zakňučím. Zvědavost máme v rodině, a pokud se to nedozvím, umřu. Pete se ke mně vrátí, několik okamžiků si mě prohlíží, ale nakonec se mu mě zřejmě zželí.
„Nic tě nenapadá?“ Zavrtím hlavou. „Fakt to chceš vědět?“
„Jinak bych se asi neptal, ne?“ Založím si ruce na prsou a vyčkávám, než to z něj konečně vypadne. Sám jsem zvědav, co to bude za moudro. Opře se těsně vedle mě a zadívá se mi do očí. Než se odhodlá podělit se se mnou o svoje myšlenky, zhluboka se nadechne.
„Dobrá, když to chceš. Ta věc, v níž mu naprosto rozumím, je…“
„Děláš si ze mě prdel???“ Dolehne k mým uším hlas, který jsem chtěl slyšet ze všech nejméně. Oops! Tak se mi zdá, že má někdo průser…
autor: LadyKay
betaread: Janule
Peti, psala jsem ti na fb, že prostě. Aah,já chci Peta s Tomanem 😀 jo, jsem divná, co?
Normálně, teď mě napadlo, co když Pete nechává toho kluka posílat Willdu do schránky..
"Debil, magor, posedlý imbecil…" opravdu teď byla řeč o Petovi?? :))) Věděla bych i o jiném stvoření, na které tento popis sedí ale přesně! 🙂 Tommyho hlas se podle Peta hezky poslouchá? OMG! Jasně, souhlas, medový hlas♥♥♥! Jééé, Ladynko, já chci vidět, jak TOM KAULITZ rudne. Prosííím! A tady musím ale protestovat, JAKO… Bill Kaulitz NENÍ nejkrásnější chlap na světě! Ne a ne!! :)))))))
A Bill – prý "JAK" nějaká hysterka. On jí dávno je… Ale bouchla jsem smíchy při představě, jak Bill zabíjí Peta 🙂 A opět: MůJ Tom, ale miluji tě, Tommy, to Tommymu neřekneš, ty, tyyyy zbabělče, ty… s tebou (Bille) nemluvím!
Ladynko, musím se přiznat, že je mi Pete čím dál víc sympatičtější. A jak vyběhl s Billem… Co jsem se taky dobře bavila, když Tommy podotkl: "obviní mě, že jeho blízkost schválně vyhledávám" – no celá diva.
Oh, bože, lépe řečeno, Ladynko – právě mi spadla čelist, další Shakespeare a z úst Peta (Janííí?). Že je to ale nááádhera. LadyKay, ty jsi úžasná, tohle byl okamžik, který si o to vyloženě říkal!
Myslím, že je Petovi jasné, že Bill Tommyho jen využívá, jen doufám, že to nedojde od té lásky po nenávist (sen se mění v noční můru, už je to tady!!).
Myslím, že nás už čeká jen TEMPEST, to bude pořádná bouře. Nemůžu se dočkat dalšího dílu. ♥♥♥
[1]: Já chci taky Tommyho s Petem. A určitě Pete posílá Jense do schránky…
Janííí, co ty na to?
Tááák, a myslím, že velký šéf Holmes může zavolat mordpartu…Vidím to hned na dvě mrtvoly xD
Já Peta s Tomem teda nechci ani náhodou, pořád přemýšlím, jestli to Pete myslí vážně, nebo jestli Billa jenom provokuje. Spíše bych řekla, že možnost dvě bude správná, já nejsem Bill a nejradši bych ho uškrtila!!! A Tom se ho ještě zastává, taky by ho mohl poslat do háje a ne si s ním ještě notovat, zrádce jeden =(
A ta Peteho citace Othella, na to moc zřetel neberu, myslím, že je to jenom kalení našich detektivních vod.
Takže v pátrání po Romeovi jsem nepokročila ani o milimetřík, možná, že v příštím díle bude o jednoho podezřelého méně, protože z Peta bude mrtvolka bledá…=) Mohla by být, aspoň by byl od něho konečně pokoj, ale obávám se, že hlavní diva výbuch schytá Tomi =)
[2]: Ondi, Bill je nejkrásnější chlap na světě, pro Toma přece ano, to jsou jeho slova =)
A já si stejně myslím, že Pete Romeo není, chybí tomu logika, proč by to dělal? Tohle už jsme rozebírali v jednom z předešlých komentářů =) A neví, kde Tom bydlí, myslím.
[5]: Pete Romeo NENÍ, je to Bill, Jani. Ale myslím, že Pete dobře ví, kde Tommy bydlí!
A ne a ne!!!!!! Nejkrásnější chlap je Tommy! Mně je fuk, že to říká Tommy, ale tak to je! :)))))
Spěchej k Majce a pozor, budeš potřebovat resuscitaci (já ji dnes potřebovala u Ilonky!)♥.
[6]: Souhlasím, Romeo je Bill a už letím na tu resuscitaci xD