autor: Deni & Sajü
Bill
Nemohl jsem spustit oči z T’chi-moriho těla, které se zlatavě lesklo v odpoledních, slunečních paprscích. Hrály si na jeho lehce opáleném, vypracovaném těle, zabíhaly do všech zákoutí pokaždé, když se pohnul. Na mých rtech si pohrával neustálý úsměv, a tváře mi jemně hořely. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nikdy bych neuvěřil, že i Kung Fu může být provedeno tak ladnými pohyby. To, s jakou elegancí se můj Tomi pohybuje, je až dech beroucí. Každý jednotlivý pohyb je tak čistý, tak hladký.
Plaše jsem sklopil pohled k zemi, když se otočil směrem ke mně, a věnoval mi zářivý úsměv. Kdybych jen mohl, přešel bych k němu, objal jeho sluncem rozpálené tělo, a líbal jeho rty tak dlouho, dokud bych nevypustil z plic poslední doušek vzduchu. Ale to by vedle něj nesměl být jeho Mistr, a přísným pohledem sledovat každý jeho pohyb.
S povzdechem upřeným kamsi k bílým kamínkům, jimiž je vysypaná cesta v zahradách, jsem se více uvelebil na měkkých polštářích, a na klín si přesunul mističku s čerstvými jahodami. Jsou tak sladké a šťavnaté!
Ponořen do jejich sladké chuti jsem si téměř ani nevšiml těla, které se usadilo do těsné blízkosti vedle mně. Jemně jsem vyjeknul, když mne objaly silné paže.
„Tomi,“ pousmál se, když mi jeho rty věnovaly polibek na zátylek.
„Zase jsi mě sledoval,“ zašeptal proti kůži na mém krku, a jeho rty mne příjemně pohladily, šimraly. Pootočil hlavu směrem k němu a těsně před tím, než jsem spojil naše rty v jedny, věnoval jsem mu jeden ze svých úsměvů.
„Mhmm, sladký,“ zašeptal proti mým rtům, když jsme se od sebe po malé chvíli oddálili, a jemně mne cvrnknul po nose.
„Nemohl jsem si pomoct,“ usmál jsem se na něj, a mezi pootevřené rty mu vložil jednu sladkou jahodou. Spokojeně se stulil k jeho tělu a nechal jej, aby mne objal. „Pořád tomu nevěřím.“
„Čemu, maličký?“ Jeho prsty se probíraly mými rozpuštěnými vlasy.
„Tomu,“ rozhodil jsem rukama kolem sebe, aby pochopil, že míním vše kolem nás. „Tomu, že jsem tady, tady a s tebou, že jsem císařův syn, že… že jsem ještě naživu a tak šťastný a… že už je to téměř rok od chvíle, kdy jsem tě poprvé spatřil,“ dodal jsem tiše a schoval tvář do prohlubně mezi krkem a jeho ramenem. Nad sebou jsem slyšel tichý, zvonivý smích. Smích, který tak miluji, a který mne činní šťastným každý jeden den.
„Je to pravda, lásko,“ šeptal mi těsně do ucha, „je to pravda, a pravdou to zůstane tak dlouho, jak jen sám budeš chtít.“ Poplašeně jsem se od něj odtáhnul a zadíval se do jeho očí. Do očí, které zdobí nádherné jiskřičky. „Neboj se, neplánuji tě vůbec kdy nechat odejít ze svého života. Leda bys to sám chtěl,“ ujistil mne s úsměvem na rtech, které opět přitisknul k těm mým. Spokojeně mu polibek oplatím a snažím se získat co nejvíce z té jahodové chuti, která utkvěla na jeho rtech.
„Tak to spolu budeme ještě opravdu dlouho.“
Oba jsme se hlasitě rozesmáli. Dnešní den je další z řady těch nádherných, prosluněných letních dnů. Další z řady dnů, které smím trávit pouze ve společnosti mé lásky. Je to až neskutečné, jak moc jej miluji. Každý jednotlivý úder mého srdce patří jen a jen T’chi-morimu, každý úsměv a polibek, každá má myšlenka, vše patří jen mé lásce.
Je tak neskutečné, co všechno se za poslední rok změnilo. Z prostého služebníčka jsem se dostal do života plného luxusu a pohodlí. Do života, kde nic špatného neexistuje a tou nejhorší věcí je, když dostanu k obědu připálenou rýži. Z chudáka, který nosil otrhaná, ušmudlaná kimona, jsem se stal někým, kdo si může vybírat mezi těmi nejdražšími, zdobenými látkami. A přesto bych se veškerého luxusu vzdal bez mrknutí oka, znamenalo-li by to, že nesmím více být s Tomim. Bez něj by můj život neměl žádný význam. Jen s ním mohu být šťastný. Úplný.
———————-
„Jak jsi se, otče, dozvěděl o tom, co ti dva plánovali?“
Císařův, až doposud usmívající se obličej, se při zmínce plánovaného útoku na něj, a jeho nejstaršího syna, temně zachmuřil. Nerad vzpomínal na to, co bylo. Viníky potrestal a více o tom nechtěl slyšet. Ale možná tohle málo ještě svému T’chi-morimu dluží.
„Ta tvoje služebná…“
„Sasce?“ Chlapec s černými, spletenými vlasy překvapeně zamrkal. A to si myslel, že jeho služebná o svitku nic nevěděla. Jak jen se mýlil.
„Ano, ta,“ přikývnul císař a nadále se věnoval pečeným holoubkům, kteří byli na jeho počest připraveni. T’chi-mora měl odmalička talent na to, probírat vážné věci u oběda či večeře; již jako malý blonďatý andílek se naučil, že pokud má císař po ruce nějaký pokrm, je daleko vstřícnější k odpovědím.
„A co udělala?“ pobídnul jej opět černovlásek, a Kôji po jeho pravici se tiše zasmál. Již dávno se nebál císařova hněvu. Věděl, že mu jeho… otec, jak zvláštně to stále znělo… věděl, že mu věří, a to pro něj bylo to nejdůležitější.
„Jak nedočkavý,“ zasmál se Jung-le, a do sytosti se napil svého saké. „No, vzpomínáš, jak jsem ti tehdy řekl, že se ke mně doneslo od stráží o té ženské a jejím bratrovi?“ Oba mladíci společně přikývli. „Mým strážným to sdělila právě tvá služebná, ta Sasce. Od ní jsem se dozvěděl i o tom, že jsi měl svitek právě ty. A ta ženská pak přišla s tím, že všechno vymyslel tady Kôji.“
Jmenovaný sebou nepatrně cuknul, ale okamžitě se uklidnil, když jeho dlaň jemně sevřela o něco větší dlaň. Vděčně se pousmál na T’chi-moru, který palcem hladil hřbet jeho ruky.
———————-
„Co bys dnes rád dělal, maličký?“
Se zamyšlením jsem sledoval, jak si sluneční paprsky pohrávaly s Tomiho tmavými duhovkami. Odráží se, jiskří jako v oceáně čokolády.
„Cokoliv? Rád bych byl s tebou.“
„Jako každý den,“ zasmál se T’chi-mora, a mé tváře opět získaly nádech růžové barvy.
„Ano, ale císař říkal, že by v nejbližších dnech měl dorazit průvod z paláce,“ špitnul jsem tiše.
„Ano, děti a tvá malá Yu.“
Urputně jsem přikývnul. Nemohu se dočkat, až se opět shledám se svou malou sestřičkou. Ať si kdokoliv říká cokoliv, ona vždy bude mou malou, kterou budu ochraňovat.
Tomiho hlasitý smích mne donutil se rozesmát s ním. Nechal jsem se opět obejmout a jemnými polibky jsem pokrýval jeho horký krk. Zhluboka nosem nasával jeho vůni. Nemohu být šťastnější, než jsem teď. Teď, v jeho náruči.
„Miluji tě,“ zašeptali jsme oba téměř ve stejný okamžik, a mé srdce se opět rozbušilo divokou rychlostí, když se naše rty spojily v dalším z polibků.
———————-
Tom
Od rána se nemohu vynadívat na šťastného Kôjiho. Září štěstím, doslova jím vibruje od prvního okamžiku, kdy s východem slunce otevřel oči. Včera v noci dorazil průvod z paláce, a všechny děti dávno spaly. Chudák můj maličký musel čekat až do rána, aby se mohl přivítat se svou sestrou. Ale jeho štěstí se přenáší i na mne. Malá Siao se mne od rána také ještě nepustila, dováděla se mnou celé dopoledne, až jsme oba skončili v jezírku, promočení od hlavy až k patě.
„T’chi?“
„Ano?“ s úsměvem jsem odhrnul pár temných pramenů z čela malé Yu, která si velice rychle zvykla na to, že pro ni nejsem žádný pán.
„Opravdu miluješ mého Kôjiho?“
Musel jsem se zasmát. Všechny děti jsou tak roztomilé. A všechny se mne ptají na tu samou otázku.
Přikývnul jsem. „Ano, opravdu.“
„A vezmeš si ho? Tak, jako si tatínek vzal mou maminku?“
Tentokrát jsem musel hlavou zavrtět ze strany na stranu. Sám jsem o tom několikrát přemýšlel. Ne snad, že bych se hrnul do vdavek, ale nikdy si nebudu moct Kôjiho vzít. Ať náš vztah bude respektovat kdokoliv, nikdy nebudeme moci být svoji, ne právoplatně. Ale to ke štěstí nepotřebuji. Jediné, co doopravdy potřebuji, je on po mém boku.
„Proč ne?“
„Protože nemůžu,“ odpověděl jsem a cvrknul ji po nose. Hlasitě se rozesmála a veškeré otázky byly zapomenuty ve chvíli, kdy si ji Bill vzal do náruče a začal se s ní dokola točit. Je neuvěřitelné, jej takhle sledovat. Jako by jej nikdy nic netrápilo. Jako by si žil ve vlastní bublince štěstí.
Doufám jen, že takhle šťastný už bude napořád. Že žádná špatnost nezastíní ten radostný úsměv, který od východu slunce, do jeho západu každý den zdobí jeho tvář. Stejně jako můj maličký Kôji, sám nemohu uvěřit tomu, co všechno se za poslední rok stalo.
Od prvního okamžiku, kdy jsem jej uviděl krčit se u zídky v parku Zhongshan, věděl jsem, že je v něm něco zvláštního. Speciálního. Nikdy by mne však nenapadlo, že o dvanáct úplňků později budeme společně sedět v zahradách císařova letního paláce, pojídat jahody a dovádět s mladšími sourozenci. Nikdy jsem doopravdy nevěřil tomu, že bych v této zemi poznal svou pravou lásku. Že bych se mohl zamilovat a s císařovým svolením snad i oženit. Nevěřil jsem tomu, zdejší dívky pro mne neměly to správné kouzlo. To kouzlo, kterým mne k sobě připoutal můj maličký již tu první noc, kdy mi se strachem a úctou v očích prozradil své jméno.
Stále mám před očima štěstí, kterým Billie doslova vibroval kdykoliv se k němu přiblížila Chan Ju, jeho matka. Žena, u které Bill vyrůstal, a která jej tak sprostě zradila, která jej ze srdce nenáviděla a chtěla se jej tak hanebně zbavit, nikdy nebyla matkou, jakou si můj maličký zasloužil. O to šťastnější jsem, že může teď trávit svůj čas s matkou, která jej na tento svět přivedla. Se ženou, které záleží na jeho dobru, která by pro něj, pro nás udělala cokoliv.
Stejně jako císař. Vzpomínám si, jak mi Kôji vyprávěl o otcově rozhodnutí, nikdy jej za svého syna nepřijmout. A přesto s námi strávil téměř jeden celý měsíc zde, na letním sídle, aby jej mohl lépe poznat. Kôjiho kouzlu neodolá nikdo, ani nejmocnější muž naší říše.
S úsměvem jsem dál sledoval šťastné dovádění mé malé Siao, Yu a Kôjiho. Vypadali spolu tak šťastně. Žádného z nich ještě nemusely trápit starosti dospělého života. A nikdy ani nebudou muset. Nikdy nedovolím, aby musel Kôji dospět, ztratit svou dětskou jiskru. Jeho plachost, roztomilost, jiskry v očích, to je to, co na něm miluji a nikdy nedovolím, aby mu problémy dospělého života něco z toho vzaly.
„Tomi!“ Vyjeknul nadšeně a jeho paže se omotaly kolem mého krku, když jsem jej nečekaně zezadu objal. Nemohl už jsem jen tak sedět a jen se na něj dívat. Potřebuji jej cítit, mít jej těsně u sebe, vdechovat jeho jedinečnou, jemnou vůni, která mne každou noc uspává ke spánku, a každé ráno probouzí do nového dne.
„Wú chì,“ zašeptal jsem proti jeho vlasům, a palci jej pohladil po tvářích. Děti, které skotačily a hlasitě povykovaly kolem nás, jako by přestaly existovat. Jsme tu jen my dva, můj malý Kôji, a já. Nikdy se mezi nás nikdo nepostaví.
S úsměvem jemu vlastním mi vtisknul polibek na nos, a dětský smích se rozezněl všude kolem nás. Se smíchem jsem zavrtěl hlavou, pevně jej objal a zatočil se s ním. Nic nemůže narušit naše štěstí. Ani kapky deště, které z ničeho nic začaly kapat všude kolem nás. Oba se smíchem vzhlédneme k obloze, ze které se snášejí ty průzračné kapky, a Kôji nadšeně tleská těsně vedle mého ucha.
„Podívej, T’chi! Duha!“
Nechám jej, aby obdivoval krásu barevných proužků na obloze. Obejmu jej pažemi kolem pasu a bradu si položím na jeho rameno, nosem vdechuji květovou vůni jeho vlasů a vím, že nikdy nebudu moci být šťastnější, než v tomhle jediném okamžiku.
„Wŏ ái nĭ, shǎo Kôji.“
———————-
„Copak je, maličký?“
Zlehka jsem dlaní přejel po Kôjiho tváři, kterou spokojeně stočil do mé dlaně. S úsměvem jsem přitisknul rty proti jeho čelu.
„Jsem unavený,“ zašeptal a prstíky přejel od mého ramene přes hruď zase zpět.
„Jak moc unavený?“ zeptal jsem se tiše a prsty propletl do jeho vlasů, lehce od sebe odtáhnul jeho tvář a zadíval se mu do očí. Jeho tváře okamžitě zabarvila nepatrná červeň. Zasmál se a políbil jej na špičku nosu.
„Jen maličko.“
„Takže mi neusneš, když ti něco dám?“ Prsty jsem přejížděl po linii jeho krku a užíval si ten příjemný pocit, když mu pod mým dotekem naskakovala husí kůže. Nikdy si na mé doteky nezvyknul. Rozechvívají jej stále tak, jako tomu bylo na samém začátku. Kdykoliv se dotknu jeho hrudi, cítím jeho srdce splašeně bít, a vím, že patří jen mně.
„Co?“ zeptal se okamžitě, a v jeho očích se zalesklo to dětské nadšení, které na něm miluji. Rozesmál jsem se a věnoval jeden dlouhý, něžný polibek jeho rtům před tím, než jsem jemně mezi zuby stisknul jeho spodní ret. Cítil jsem, jak se pode mnou chvěje, jak jemně lapá po dechu.
„Dnes máš narozeniny, maličký,“ zašeptal jsem proti jeho rtům, zapřel se čelem o to jeho a vyhledal jeho oči, které z té blízkosti vypadají ještě tmavší, než si je pamatuji.
„Ano, to mám,“ špitnul tiše a stulil se tělem k tomu mému. Pevně jsem jej objal, kolébal s ním ve svém náručí, chránil jej před celým světem.
„Něco pro tebe mám.“
Přikývnul, a jeho vlasy mne pošimraly na bradě. „Nic mi dávat nemusíš, T’chi-mori. Prosím, mně stačí, že tu jsi se mnou.“
Pousmál jsem se. „Ale já bych ti to opravdu rád dal. Moc to pro mne znamená, maličký.“ Opět jsem jej jemně pohladil po tváři. Zadíval se mi do očí, a nakonec nepatrně přikývnul. Věnoval jsem mu lehký polibek, jen jemné otření rtů o ty jeho, a odtáhnul se k malému stolku, který stojí bezpečně u naší postele.
„Nastav dlaň.“
S lehkým zaváháním splnil, oč jsem jej požádal, a přede mnou se objevila jeho drobná, bledá ruka. Pousmál jsem se a před tím, než jsem tam vložil svůj dar, vtisknul jsem mu do rozevřené dlaně polibek.
„Patřil mé mamince,“ zašeptal jsem, když jsem se od něj trochu odtáhnul. Kôjiho oči však nesledovaly předmět, který jsem mu dal. Naopak se vpíjely do mého pohledu. Sevřelo se mi srdce pod tou intenzitou. Nemusí nic říkat, vím, jak moc mě miluje, jediný pohled to řekne za něj.
„Proč mi to dáváš?“ Stále ještě předmět v jeho dlani neokusil jeho pohledu.
„Víš, co pro mne znamenala moje maminka,“ řekl jsem a zapřel se o pohodlné polštáře kolem nás. Kôji přikývnul a stulil své tělo k tomu mému, stejně tak jako každou předešlou noc. „Dala mi jej před tím, než jsem s otcem odjel na první plavbu. Je to moje vzpomínka na ni, a chci, abys ji u sebe měl ty. Vím, že s tebou bude v bezpečí. Když jej budeš mít ty, budu vás mít oba stále při sobě.“ Mé rty se otřely o jeho tvář, když konečně rozevřel svou dlaň, ze které na něj zazářil jednoduchý, zlatý řetízek s křížkem, který jsem dostal jako dítě.
———————-
„Dobře jej opatruj, maličký,“ usmála se vlídně plavovlasá žena na svého malého synka, a vtiskla mu polibek na čelo. Když se odtáhla, přes krk mu přetáhla lesklý, zlatý řetízek.
„Ten je ale tvůj, maminko.“
„Ano,“ usmála se a pohladila chlapce po tváři. „A bude tě strážit na všech tvých dobrodružných cestách. Budeš mne tak mít stále při sobě, Tomi. Nic ti neublíží, a jednou jej třeba předáš někomu, aby jej také chránil.“
Maličký chlapec nic neřekl, jen pevně objal svou matku kolem pasu, a nos zabořil do zástěry, jež se jí pohupovala kolem krku.
„Dej jej tomu, koho budeš jednou doopravdy milovat, maličký Tomi.“
———————-
„Miluji tě.“
Kôjiho hlas mne vytrhnul ze starých vzpomínek. Usmál jsem se na něj a pohladil jej po tváři.
„I já tebe, můj maličký Bille.“
Naše rty se spojily v něžném polibku, a já v duchu musel poděkovat otci, že kdy vůbec přijel s císařem do Pekingu obchodovat. Že mne vzal s sebou, a že nakonec položil svůj život. Vždy mi bude chybět, a nikdy úplně neodpustím Li Wangovi, co se tenkrát stalo, ale kdyby to nepřišlo, nikdy bych neseděl tady a nesvíral lásku svého života pevně ve svém náručí. Jsem si jist, že můj otec, ať je kdekoliv, je rád za mé štěstí.
„Děkuji.“ Tichý šepot se rozlehne po velké místnosti, a zanikne stejně tak nepozorovaně, jako se dostal na povrch světa. Tomovo srdce párkrát poskočí v nepravidelném rytmu při vzpomínce na otce a matku, kteří se ho museli vzdát, aby on nakonec mohl naleznout své štěstí v náruči mladičkého Kôjiho, který sladce líbal jeho rty.
Oba byli šťastní za štěstí jejich jediného syna.
=========
KONEC
Tak, a je to tady. Poslední díl.
Abych byla upřímná, poslední díly povídky se nepsaly nejsnadněji, protože jsme obě se Sajü měly v hlavě přesně to, jak bychom to rády napsaly, ale „hodit to na papír,“ už byl úkol poněkud složitější. Nakonec jsem se toho ujala já, protože moje představa se dala asi o něco lépe popsat (xD), a dopracovala jsem se až sem. Ráda bych řekla, že se mi nejhůře psal poslední díl, protože jsem se těšila na to, až to bude konečně oficiálně za mnou, a já si budu moct oddechnout, že je konec, ale ne. Poslední díl se psal téměř sám – až na fakt, že jsem tam poprvé pomotala časy, takže jsem všechno musela přepisovat xD – a obrovský problém mi dělal díl 23. Naposledy jsem sex v povídce psala někdy před rokem a půl, a bylo to poznat. Já se i červenala! xD Tak snad se vám to líbilo 😉
Každopádně bych ráda mým, i jménem Sajü, poděkovala všem, kteří povídku četli, a komentovali. Kterým dělala radost, a kteří se těšili na další díly. Bez vás by, lidičky, nemělo ani smysl psát. Opravdový požitek z povídky mám teprve tehdy, když vidím, že někdo ocení moji snahu, a snad mu to zpříjemní den. Takže všem ještě jednou obě dvě děkujeme za každý jeden koment, který jste nám pod povídkou nechali! Jste úžasní! A doufám, že se vám povídka líbila! 🙂
Deni & Sajü
autor: Deni & Sajü
betaread: Janule
Abych řekla pravdu, tak poslední díl jsem teda nečekala *pláče, že už je konec*
Poslední díl byl stejně nádherný jako celá tahle překrásná povídka ♥♥♥
Zamilovala jsem si ji od prvního dílu a hned se zařadila mezi moje "srdcovky", a myslím, že se mnou budou souhlasit všichni, kteří ji četli, že právem patří ke skvostům tohoto blogu =)♥
Postavy T'chi-moriho a Köjiho jsou úžasné, milující a statečný T'chi-mori a plachý, jemný, malý Köji…překrásný pár, po kterém se mi bude opravdu stýskat, vlastně se mi stýská už teď…
Takže, Deni a Sajü, moc vám oběma děkuju za nádherné a nezapomenutelné chvilky, které jsem díky vám mohla strávit nad vaší nádhernou povídkou =)♥♥♥
Doufám, že nás brzo překvapíte něčím stejně úžasným =)
Holkyy, nestíhala jsem číst. Všechno dočtu a napíšu sem pak komentář. Vždyť víte, že je to moje jedna z nej povídek, co tu teď byla.
tak tohle bylo… úžasné. naprosto krásné, tak něžné, prosicené láskou, oddaností… já opravdu nemám slov. Je to jedna z nejkrásnějších povídek, co jsem kdy četla, propracovaná do toho nejmenšího detailu. a ten konec, naplněný štěstím a láskou… ten mě naprosto rozechvívá snad až k slzám. Maličký, plachý Köji, statečný, ale dobrosrdečný T'chi-mori, kteří spolu tvoří naprosto dokonalý pár… nemyslím si, že se ti dva z mých vzpomínek někdy ztratí nebo vyblednou, ti tam budou pořád, neboť jejich příběh je kouzelný a chytil mě za srdce.
děkuju, holky. děkuju, že jste mi zpříjemnily den touto nádhernu, kouzelnou a při tom napínavou povídkou… 🙂
Mno..to bylo..úžasný! Sice jsem nečetla všechny vaše díly, na tenhle úžasnej blog jsem narazila teprve včera, ale jste úžasný holky! Je to dokonale napsaný do každého detailu.. ;))
Čekala jsem podle posledních dílů, že bude brzy konec… i přesto mě to slovíčko zaskočilo, když jsem ho tu uviděla.
Tato povídka patří mezi mé nejoblíbenější, už od samého začátku, kdy jsem se do ní ponořila. Prostředí Číny se mi velice líbilo, vaše styly psaní mě uchvátily a jak tady psala Deni, byla jsem jednou z těch, kteří netrpělivě očekávali další díly – a to se mi nestává příliš často 😉 Jednoduše mě tento příběh dostal, oblíbila jsem si T'chi-moru i Kojiho hned v prvním díle a jsem ráda, že jsem jejich příběh mohla prožívat s nimi prostřednictvím vás, že jsem mohla číst jak jejich šťastné chvilky, plné lásky, tak i chvilky zlé, kterých si oba zažili požehnaně, ale k tomuhle to prostě patří.
Chtěla bych vám poděkovat za tuhle povídku, rozhodně nebudu lhát když řeknu, že se vám oběma moc podařila. Jsem ráda, že jsem ji mohla číst a alespoň na chvíli tak strávit krátký čas v prostředí Číny, Kojiho a božského T'chi-mory, kterého jsem si tu naprosto zamilovala ♥ Doufám, že tohle nebyla poslední vaše společná práce a že někdy v budoucnu opět stvoříte něco, nad čím mi bude srdce plesat radostí a těm dvěma láskou. Myslím, že nebudu sama, které to udělá radost 😉
Na povídku buďte pyšné, máte být na co, jedna z těch nejkrásnějších, které jsem doposud četla ♥
Užívam si prázdniny a konečne mám čas prečítať si doporučené poviedky x). počas čítania som si googlia kimoná a behala som na google prekladač a počúvala ako sa číta to a to čínske slovo :D. Úplne ma táto poviedka opantala. Tom bol taký milý, jemný, nežný… úplne som Billovi až závidela . Nakoniec sa všetko pekne obrátilo x). Krásna poviedka, taká prepracovaná. Oceňujem, že na seba tí vdaja neskočili hneď v druhom diely … fakt som rada za takýto pomalý priebeh x). Tiež sa mi páčilo prostredie Pekingu … Gejše, sandáliky a tie záhrady -to je niečo, čo môžem .
Ďakujem za pekný zážitok, skvelá poviedka x).
Ty jo =) Myslím, že takhle rychle jsem žádnou povídku ještě nepřečetla 😀 Miluju povídky z Číny, Japonska a případně Egypta, protože je tam takové to krásné nepoznané tajemství =) Už když mi tuhle povídku jedna kamarádka doporučila s tím, že se mi určitě bude líbit, protože je o Číně, neuvěřitelně jsem se na ni těšila… a co teprve po přečtení několika prvních dílů. Neuvěřitelně pěkně se to četlo =) Holky, smekám před vámi, protože tahle povídka mě naprosto rozložila 😀 Rozhodně chci poděkovat za to, že se tu takhle krásná povídka objevila, že jsem měla možnost si ji přečíst =) A myslím, že za nějakou dobu si ji přečtu znovu 😀 Nádhera =))
Tahle povídka je naprosto dokonalá! Díky ní jsem se dostala k Twincestu,a jsem za to strašně ráda,je to asi ta nejúžasnější povídka kterou jsem za ten rok co jsem fan twincestu četla,teď jsem se k ní po dlouhé době zase vrátila , a četla jí znovu, a pořád si myslím to samé,že je to krásně napsané, a je to dokonale vybraný děj,místo a jména a prostě všechno! Kôji a T'chi-mori oni dva úplně dokonalý !♥ Miluju tuhle povídku 😉
Abych se přiznala, tak teď skutečně nevím, co bych měla napsat. Z téhle povídky jsem byla už od samého začátku zcela okouzlená! ♥ Čína je nádherné místo, kam bych se jednou chtěla podívat a proto jsem byla neskutečně ráda, že jste se rozhodly napsat tuhle povídku. Ty obrázky, které jste dávaly k některým dílům byly skutečně skvělé 🙂 Byla jsem neskutečně ráda, že si můžu představit, kde se kluci nachází a musím říct, že jsem viděla spousty obrázků z Číny, ale tyhle jsou prostě a jednoduše skvostné! ♥
Postavy Kojiho a T´chi-mora byly naprosto jedinečné! Oba dva jsem si zamilovala snad po prvních dvou, třech dílech. Jejich povahy byly opravdu úžasné a to nemluvím o jejoch vzájemné lásce! Miluji každý okamžik, kdy byli ti dva sami spolu, ať se jen tak procházeli, či se poznávali, vyznávali si lásku a nebo se spolu jen tak poflakovali či když Tom učil Billa svému rodnému jazyku. Každá chvilka byla nečím nádherná, něžná a tak moc prosycená láskou..že ta láska sálala až ke mně. Nebyla ani minutka, ani jedna věta, kdy bych se při téhle povídce nudila. Naopak! U téhle povídky jsem byla spíše ráda, že už je dopsaná a tak jsem se do povídky mohla vrhnout po hlavě a hlatala jsem díl po dílu. Byla tak napínavá! Tak moc jsem prahla po tom vědět, co se děje. Ať už to bylo kvůli svitku, který měl Bill předat, či na nové shledání Kojiho s T´chi-morem nebo když jsem chtěla zjistit, jak se to má s Billovými rodiči.
Musím Vám opravdu pochválit, téhle povídce není naprosto co vytknout je jednoduše dokonalá, jedinečná a neuvěřitelně nádherná! ♥♥ Tahle povídka rozhodně patří k těm, ke kterým se ještě nejednou vrátím a myslím, že to bude velice brzy 🙂 Miluji všechny povídky, které jsou takhle něžné, prosycené láskou a kde se Tom s Billem tak moc milují, že je nemůže nic porazit a ani jeden nemají nečisté úmysly a ani myšlenky na nikoho jiného! Na můj vkus je tu těchhle povídek málo, ale o to víc si pak vážím těch, které tu jsou! A tahle rozhodně patří k nim!
Taky se musím přiznat, že na konci mi vhrkly slzičky. Ani nevím proč. Jestli to bylo kvůli tomu, že povídka skončila a já se už dál nemůžu zabývat neutichající láskou mezi Kojim a T´chi-morim a nebo proto, že jsem byla šťastná, jak nádherně to nakonec dopadlo! Konec byl opravdu nádhernou tečkou za celou povídku a já jsem opravdu ráda, že Bill zjistil, kdo je jeho skutečná maminka a otec. Opravdu bych byla nerada, kdyby si Bill myslel, že jeho matka (tedy matka, kterou on považoval celou dobu za jeho matku) ho zradila a klidně ho vystavila smrti. I přesto, jak je Tomův životní příběh ohledně jeho tatínka smutný, tak i já jsem nakonec ráda, že se tohle stalo, protože jinak by Tom nepotkal svoji životní lásku, Billa ♥
Ani nevím, jak Vám holky poděkovat. Tahle povídka se mi vryla do srdce, naprosto mě uchátila a já jsem s klukama prožívala všechno, co oni. Bála jsem si s nimi, těšila se na jejich další setkání, dychtivě očekávala jejich intimní chvilky. Opravdu Vám z celého srdce děkuji! ♥♥♥
Táto poviedka je nádherná. Mám rada, keď sa Tom a Bill bezvýhradne milujú a zbožňujem keď sú k sebe celý čas nežní a to tu boli. Ich milovanie je napísané strašne pekne 🙂 Páčilo sa mi aký je Bill strašne nesmelý, a Tom tak pozorný.
Dokonca sa mi páčilo aj to prostredie v ktorom sa poviedka odohrávala. Obaja sa tam krásne hodili. Ďakujem za pár krásnych večerov, ktoré som prežila.
Krásna povídka není co k ni řic.
Myslím, že z téhle povídky se stala moje nová srdeční záležitost. Rozhodně je to jeden z nejhezčích příběhů, jaké jsem tady na blogu kdy četla.
Tchi'mori a Kôji – nezapomenutelné postavy. A jména. Pasují k nim úplně perfektně. Celý jejich charakter je nádherný, plachý, dětský Bill a laskavý ochranářský Tom. Při tom ději jsem byla chvílemi úplně napnutá, a chvílemi jsem se roztékala blahem. Zkrátka to má v sobě sílu. A do toho ta krásná atmosféra staré Číny… 🙂
Moc děkuji za tenhle příběh!
v poslední době jsem preferovala překlady povídek, ale zásoba se vyčerpala a tak jsem hledala co bych si přečetla dále, musím říct,že jsem byla skeptická k povídce, ale mám-l být upřímná tahle se četla sama,, však se podívejte na čas, nemohla jsem jít spát aniž bych věděla jak to dopadne,, úžasná velmi dobře propracovaná povídka, obvykle mě vadí věkoví rozdíly mezi Billem a Tomem, ale tohle bylo tak roztomilý a úchvatný že nemám výtku. Dokonale to sedělo k příběhu! Určitě si od tebe ještě něco přečtu. Děkuji!