autor: boyyouadrank
Po půl hodině seřvávání ne-příliš-nadšeným poradcem, bylo Tomovi konečně řečeno, že se může vrátit zpět na pokoj. Cítíc se jako malé dítě, se ploužil do budovy Franck, až to nakonec dotáhl do pokoje 12A, ignoroval všechny ty pohledy, šeptání a občasné komentáře, jež po cestě dolehly k jeho uším.
Bushido mu řekl, že si bude muset promluvit s ředitelem o tom, jak to s ním bude dál, ale určitě bude doporučen k vyhození, což byl nejjednodušší způsob, jak tohle vyřešit.
Zavřel za sebou dveře a vůbec si nevšiml dvou paží, které se mu omotaly okolo těla, dokud nezaslechl Billovo hlasité zafunění do ucha. Instinktivně ho objal nazpět.
„Asi bych měl začít balit,“ zamumlal hlasem, v němž nebyla cítit jediná emoce.
Bill stáhnul ruce zpět, oči se mu leskly a byly doširoka vykulené. „Znamená to…?“
„Ne oficiálně,“ řekl Tom. „Ale je to jisté.“
„Jestli odejdeš, půjdu taky.“
„Bille, já nemám na vybranou.“
„Tak, jak to vidím já, tak taky nemám jinou možnost. Myslíš, že tu můžu zůstat, když si všichni myslí, že jsem nějaká děvka? Naser si!“ Bill mluvil ostře, panikařil. „Kamkoliv půjdeš, já tam jdu taky. Moje mamka stejně chtěla, abych přestoupil jinam, pamatuješ?“
„Pravděpodobně půjdu na vojenskou školu.“
Zdálo se, že to Billa nijak nerozhodilo. „Alespoň budeme sloužit naší zemi.“ Myslel to jako vtip, slabý vtip, ale akorát tím Toma naštval.
„Oba víme, že se mnou doopravdy nepůjdeš. Nebuď směšný… jestli mi chceš pomoct, pomoz mi s balením.“ A s tím se k Billovi otočil zády a začal prohrabávat jejich společný šatník, aby našel tašku, se kterou na tuhle školu přijel. Poté začal strhávat své oblečení z věšáků a ledabyle je do tašky cpal. Byl v polovině balení, když byl Billem tvrdě odstrčen na bok, který následně začal jeho oblečení vytahovat z tašky a věšet ho zpátky na věšáky.
„Co to sakra děláš?“
„Věším tvoje oblečení.“
„Nekecej, Sherlocku. Proč mi věšíš moje oblečení?“
„Proto.“
Tomovi se napjala čelist. „Bille.“
Bill se otočil s tričkem v ruce a prakticky vykřiknul: „Vždyť ještě ani nevíš, jestli jsi byl opravdu vyhozený! Přestaň se chovat jako nějaký ztracený případ a nebal si ty věci! Je to kurevsky ubohý.“
„Ubohý? Nebylo to ubohý, když jsem praštil toho kluka, protože chytl tvůj zadek,“ zavrčel Tom.
„Já tě o to neprosil! Je to jenom tvoje chyba.“
Tom otevřel pusu dokořán, přistoupil o krok blíž, tvář mu temněla takovou rychlostí, že Bill nasucho polkl a roztřásly se mu ruce, jak tvrdohlavě vyklízel Tomovu tašku.
„Možná jsi neměl fotit ty zasraný fotky. Anebo ještě lépe, neměl jsi být tak blbý, abys ten foťák nechal povalovat okolo! Nebo to taky byla moje chyba?“ Řekl Tom překvapivě klidným hlasem.
„Drž hubu.“
Ale Tom ještě neskončil. „Copak ty se neomluvíš? Ty neřekneš, ‚hele, Tome, omlouvám se, že jsem ti zničil život‘?“
Bill se hořce rozesmál, kroutíc trikem ve svých rukou. „Já ti zničil život? No, vypadáš opravdu celý natěšený, že se odsud, kurva, dostaneš, ty kreténe.“
„Možná, že jsem!“ Zařval Tom. „Bylo by kurva hezké se dostat pryč od tebe, aspoň na dvě vteřiny – vždycky se ti podaří všechno posrat, protože se nikdy nezastavíš, abys popřemýšlel nad tím, co to sakra děláš.“
„Naser si!“ Zakřičel Bill nazpátek, překročil tašku a hrubě druhého kluka strčil. „Nenávidím tě! Nemůžu vystát tebe a tvoje pitomé litování! ‚Bé, můj život je v troskách‘. No, správně, ty si to kurva zasloužíš!“ Strčil Toma znovu, tentokrát proti zdi. Tom se třásl, tvář měl zářivě červenou. Dlaně měl sevřené do třesoucích se pěstí. Bill se taky třásl a vypadal, že se každou chvíli rozbrečí. Tom na něj zíral, čelo měl nakrčené.
Náhle Bill natáhl ruku a vlepil Tomovi facku. „Nestůj tu tak! Řekni něco!“ Dal mu další facku. „Co je to kurva s tebou?!“
„Přestaň,“ řekl Tom naštvaně, když byl uhozen ještě jednou. „Bille!“ Chytil ruku druhého chlapce a odstrčil ji. „Praštíš mě ještě jednou…“
„A co?“ Vřískl Bill. „Jseš až moc velká poseroutka na to, abys něco udělal! Vždycky ses ke mně choval, jako bych byl nějaká slabá malá holka, jako bych se nemohl bránit sám. A podívej, cos provedl! Šel jsi a nechal ses vyhodit jako nějaký velký idiot!“
„Udělal jsem to pro tebe!“
„To si naser!“
„Co jsem měl sakra asi tak dělat?! Kdybych ho nepraštil, tak bys po mně později řval! Do prdele, máš pravdu. Potřebuju odsud, kurva, pryč. Potřebuju se, kurva, dostat pryč od tebe.“
„Tak, kurva, běž! Bylo by hezký mít nějaký vlastní prostor.“
Tom zatřásl hlavou, smál se. Dotkl se místa na tváři, kam byl opakovaně bit – bolelo to jako svině. Zamračil se na Billa. „Fakt tomu nemůžu uvěřit. Ani trošku ses nezměnil. Jsi pořád ten stejný otravný rozmazlený spratek, jaký jsi byl, když jsem tě poprvé potkal.“
Okamžitě litoval, že to řekl, když Bill zalapal po dechu a slzy mu vytryskly z očí a tekly mu po tvářích. Tom byl připravený se omluvit, plazit se po kolenou – cokoli, co by Billa přinutilo mu odpustit. Přistoupil k němu a Bill zareagoval vyhozením pěstí do jeho tváře.
Tom ho reflexivně praštil nazpátek, oči se mu rozšířily strachy, když Bill tlumeně vyjekl a zakryl si pusu rukou.
„Oh, kurva. Bille, promiň! Bille, nech mě se podívat.“
Jemně odtáhl Billovu ruku pryč a nahlas zaklel; Billův ret krvácel. Tom neměl ani ponětí, co dělat, a tak uskutečnil první věc, která ho napadla – popadl Billa okolo pasu a pevně si jej přitáhl k sobě, nestaral se, že si tak pravděpodobně rozmaže krev po celém triku. Cítil se jako lidský odpad, když Bill začal tiše brečet.
„Omlouvám se, Tomi,“ zašeptal, překvapujíc tak druhého chlapce. „Omlouvám se, že jsem ti ublížil.“
Tom se pobaveně zasmál, kreslil Billovi na záda jemná uklidňující kolečka. „Jsi zábavný. Já jsem ten, kdo by se měl omlouvat.“
„Ne, nemůžu uvěřit, že jsem řekl ty hrozné věci. Víš, že nechci, abys odešel. Víš, že tě nemůžu nenávidět. Víš, že je mi líto, že jsem ti zničil život.“
„Ty jsi mi nezničil život. Ty jsi ho zachránil – nevím, co bych dělal, kdybych tě nikdy nepotkal. Opravdu nemáš ani tušení, kolik toho pro mě znamenáš. Když jsem viděl ty kluky, jak tě obtěžují, úplně jsem nad sebou ztratil kontrolu. A víš co? Nelituju toho. Udělal bych to celé znova.“
„To neříkej,“ Bill popotáhl a upevnil své paže okolo Toma. „Ty velký idiote.“ Položil si tvář do Tomova krku a umístil tam jemný polibek. „Omlouvám se,“ řekl znovu.
„Taky se omlouvám.“
Bill vydechl, celý se třásl a odstoupil, věnujíc Tomovi široký úšklebek. „Oh můj bože, tvůj obličej. Vypadáš jako bys dostal hlavičku od Zidaneho.“
Tom se zasmál nad jeho hloupým fotbalovým vtípkem a zavrtěl hlavou, opět se dotkl své nateklé tváře. „Ty nevypadáš o nic líp.“
„Jo, no.“ Bill pokrčil rameny. „Kluci zůstanou kluci, ne?“
„Nepředstírej, že jsi kluk,“ řekl Tom hravě.
„Hej! Ty víš až moc dobře, že já jsem kluk,“ Bill ho taktéž hravě plácl po rameni a vystrčil jazyk. Tom se nahnul dopředu, znenadání ho popadl a přitáhl si jej pro polibek. Bill usykl, když Tomův jazyk najel na roztrhnutý ret a slízl všechnu krev. „Tome!“
„Víš, co bychom měli udělat?“
„Hmm?“ Bill omotal ruce kolem jeho krku a něžně jej líbal na tvář.
„Zničit pokoj. Ne, že bychom tu zůstávali, ne?“
„To je… překvapivě dobrý nápad. Mohu něco navrhnout?“
„Můžeš.“
„Pojďme zničit postel jako první,“ řekl Bill ostýchavě, řasy se mu zatřepetaly.
„To se mi líbí,“ zamumlal Tom. „Ok, pojď nahoru. Vrchní postel půjde první. Nějak už se dolů dopracujem.“
Bill se zahihňal a vydal ze sebe tichý výkřik, když ho Tom popadl za zadek. Vesele se smějíc, prakticky vyletěl po žebříku, a než si to stačil uvědomit, byl tam Tom s ním a mačkal se na něj.
Ani jeden nevěnoval pozornost hlasitému zaskřípění matrace. Tom se křenil dolů na Billa, štípal ho na krku a pomalu si probojovával cestu dolů k jeho hrudi, trpělivě mu vyhrnul triko a přetáhnul mu ho přes hlavu. Bill mu zasténal do úst, proplouval prsty skrz Tomovy tlusté dredy a zvednul se v bocích, když ucítil Tomův tvrdnoucí penis na svém stehně.
Náhle se ozval krátký třesk, jak vrchní postel nevydržela váhu dvou chlapců. Bill hlasitě vyjekl a přilepil se na Toma, kvůli bezpečnosti okolo něj obmotal své nohy.
„Co to sakra bylo?!“
„Um… opravdu jsme zničili postel.“
Bill se posadil a nevěřícně čuměl. Vskutku se už do pokoje nedívali seshora. Postelový rám na vrchní posteli pod jejich vahou a rychlými pohyby prasknul. Tom pomalu zamrkal, uvědomujíc si, že ani jeden z nich vlastně na vrchní posteli nikdy nespal- vždycky na spodní.
Pocítil zatřepetání řas na tváři, a poté pusu na své vlastní, což znovu zachytilo Tomovu pozornost. Nemohl si pomoct a zakřenil se do Billových úst – očividně ho nic neodradilo, když přišlo na sex.
Bill frustrovaně zaječel, když se ozvalo několik rychlých zaklepání na dveře.
„Tome, Bille! Co to sakra bylo?“
„Proboha!“ Bill zasténal, popadl polštář a přitiskl si ho na obličej, zatímco Tom vstal.
Otevřel dveře, připravený říct komukoli, kdo to kurva přišel, aby odprejsknul. Ale osoba stojící za dveřmi byl vykulený David. Uvědomujíc si, že je stále tvrdý, Tom popadl první věc, kterou mohl – učebnici fyziky – a nonšalantně si ji přidržel před rozkrokem.
„Jste vy kluci v pořádku?“ David nakouknul do pokoje a úděsem zalapal po dechu, když spatřil rozbitou postel. Podíval se na Toma a zbělel, když si všimnul modřiny na jeho tváři. „Co se to tu děje? Bille, vylez z té postele! Bože, co kdyby byl jeden z vás na dolní posteli?!“
„O to se opravdu nemusíte bát,“ utrhl se na něj Bill. „No, tak se postel rozbila, hrůza. Můžeme teď prosím mít trochu soukromí?“
David zčervenal, očima propálil Billa, načež stočil pohled zpátky k Tomovi. „Jen jsem si myslel, že bys to chtěl vědět – nebyl jsi vyhozen.“
„Cože?!“ Vyjekli překvapeně oba kluci. Bill vyskočil z postele a postavil se vedle Toma, který zíral s otevřenou pusou.
„Já a Bushido jsme celu situaci vysvětlili řediteli. Technicky byste ty a Mark měli být vyhozeni, ale místo toho budete jen oba na čas vyloučeni. Na dva týdny.“
„Já… nejsem vyhozen?“ Zeptal se Tom skepticky.
„Máš štěstí. Ředitel věří v druhé šance – to je od něj velmi štědré, když zvážíš pověst, se kterou jsi na tuhle školu přišel. Nicméně, teď budeš bruslit na tenkém ledě. Jednou šlápneš vedle a jsi vyřízený. Nadobro.“
Tom nevěděl, co říct. Nebyl si jistý, jestli vůbec chce zůstat. Koutkem oka zašilhal na Billa, který se na něj zářivě usmíval a rozhodl, že to vlastně vůbec nevadí. Koutky úst se mu zvedly nahoru do křivého úsměvu, popadl Davida a uštědřil mu drtivé objetí.
David ho váhavě poplácal po zádech, načež se odtáhnul a odkašlal si. „Nechceme mít záznam za sexuální obtěžování, že ne? V každém případě… Tome, tvůj otec nemohl přijet, aby tě viděl, ale navrhuji, abys mu alespoň zavolal.“
„Ano, pane.“
David jim věnoval jedno poslední formální kývnutí a odešel. Bill se natáhnul, prásknul dveřmi a skočil na Toma. Tom si uvědomil, že zapomněl dýchat – hluboce se nadechnul a usmál se, přitulil se k Billovi a modlil se za to, aby se nerozbrečel.
Bill se se zasténáním odtáhl, když jeho mobil, který ležel na stole, začal hlasitě vyzvánět.
„Přísahám, že vesmír je proti tomu, abych si teď zašukal,“ zasyčel a neochotně šel pro svůj mobil. „Někdo mi poslal zprávu.“ Koutkem oka zahlédl, jak Tom ztuhnul.
„Jestli ti někdo poslal jednu z těch fotek, vykopu z něho duši.“
„To bys radši neměl,“ odfrkl si Bill. „Tenký led, pamatuješ? Navíc, je to zpráva od neznámého čísla.“ Obočí mu nad zprávou vyletělo vzhůru.
Mám tvůj foťák. Setkáme se u plotu.
autor: boyyouadrank
překlad: Keytik
betaread: Janule
Jestli mu ta děvka ublíží.. Tak já ulbížím já xDD Rozbitá postel.. Úžasná :DD Telátka nadržený xDD Ale tak.. Mají je stavět bytelný, že ;DD
zab ju, Tomi!!! 😀
aaaa, skoda, ze se spolu newyspali, to uz tu dlouho nebylo ^^ 😀 snad priste 😀
To jsou takoví dva truhlíci…
Bože, mě jich bylo tak líto, když se hádali, obou, protože ze sebe jenom vyventilovali ten nahromaděný tlak a ve skutečnosti ani jeden tomu druhému nechtěl nijak ublížit… Ale jak se potom krásně omlouvali =) O posteli ani nemluvím xD
Jsem ráda, že Toma nevyhodili, i když to budou mít oba těžké, Bill ještě o něco těžší, ale nová škola by stejně nic nevyřešila, ono by ten skandálek někdo přece jenom vyhrabal a bylo by to ještě horší, tady už to všichni vědí a myslím, že to nejhorší se už přehnalo.
Každopádně jim držím palce =)♥
Ale co má ta potvora za lubem, to netuším, ale určitě nic dobrého…
tak to by mě nenapadlo, rozbít pokoj 😀 mám nervy z té nány pitomé xD Doufám, že tam půjde Tom s ním 😀
Doufám, že Tom půjde s ním!!
Ať jde Tomi s ním a zkope tu pindu do kuličky!!
Tak to jsem se nechala trochu unést. 😀 Ale celej tenhle díl jsem se nervně klepala před počítačem. Ten začátek, jak na sebe byli hnusný, no vůbec jsem nechápala jejich chování. Měli na sebe bejt hodný a podržet se a ne po sobě prskat bláboly. Ovšem naštěstí se vzápětí usmířili, takže to dopadlo k mé spokojenosti a já se už opět celá třesu na příští díl. Tak. 😀 ♥
Och bože tú SMS-ku mu poslala tá pizda?… ale asi áno čo? kto iný by to bol? vole ja by som ju fakt najradšej zahlušila pi*u jednu… inač… mala som strašné nervy pri tej ich hádke… och to bol des jak tam na seba vrieskali ale potom to ospravedlňovanie nemalo chybu :)… a pri tej posteli som sa rehotala jak psycho 😀 xD… ja som proste nemohla :D… a som rada že Toma nakoniec nevylúčia :)… ale tá správa na konci ma dorazila… som strašne zvedavá čo sa stane keď sa stretnú s tou sukou… dúfam že bez monokla neodíde :)… milujem to 😀 a ďakujem za preklad 😀
omg.. 😀 to jsou paka.. ale nejlepší scéna bill s roztrhlým rtem .. ♥ miluju akční scény ;DDDDD
a jsem zvědavá na další díl že jako .. ♥
tak to sem vážně zvědavá jak tohle dopadne každopádně sem moc ráda že Toma nevyhodili a že se s Billem usmířil vážně moc krásná povídka těšim se na další dílky =)
OH MY GOD! It's fuckin' crazy! I can't believe, that they destroyed their bed..
I love this chapter! Too much emotions..
♥__♥
hej! XD
"vesmir je proti tomu, abych si zasuklal" tvl xD
Tak ta postel mi silně připoměla lyžák =>
Tak to jsem zvedava, jestli tam opravdu ta picka prijde. Jestli jo, doufam, ze ji Bill vyrve vsechny vlasy
O-M-G…Hey, já z teho nemůžu!!!!! Prej, že tu postel fakt rozbili xDDDD Já měla lochec…ale ta hádka!!! Já zapoměla dejchat, já myslela, že se to všechno s prominutím posere!!!!! Hey, a pak ta změna chování….xD Hele, tohle je nejbestovější povídka jako!!! A ten David xD Další lochec xD Ale ta hádka…byli na sebe pěkně hnustí a pak jak dal Tom Billovi do držky…myslím, že i když Bill vypadá jako…newm, zženštile, tak si tu ránu zasloužil…taky Toma bouchnul a to víckrát…No, jsem naštěstí tak moc ráda, že Tom zůstává…přece to nemohlo skončit tak blbě že? Hele, ta poslední věta…newm newm, to bude ještě zajímavý….Krása!!!!
Myslela som si,že túto poviedku zvládnem bez sĺz, ale tá ich hádka sa nedala len tak prežiť. bolo to tak hnusné čo si všetko povedali. Ale potom ničenie izby bolo krásne, až na to vyrušovanie 🙂 A do toho hnusoba April. Čo bude za ten foťák chcieť? Už je to stejne jedno, nie? Nech si ho kľudne nechá.