autor: firelucy
Wahy’a
„Ne!“ Hlas rostl do vrčení, nízce duněl v mužském krku. Jeho oči byly zaměřené na ulici před ním. „On tu měl být.“
V záchvatu vzteku, udeřil do pouliční lampy, která byla v jeho bezprostřední blízkosti. Zasyčel bolestí a stáhnul ruku zpět, uklidňoval dech, jak se mu klouby a tělo hojily. Za chvíli si byl jistý, že se jeho oči změnily na přirozenou modrou barvu a ne na pronikavou. Oči se mu takhle měnily vždycky, když jej začala ovládat síla, zamrkal a naposledy se podíval po ulici. Už to byly dvě hodiny, co tam chlapec nebyl, a teď byl jeho jediný problém, jestli má zůstat a počkat na něj, nebo se vydat po jeho stopě.
Něco mu říkalo, že se chlapec v dohledné době nechystá vracet. S povzdechem se rozešel, nechal, aby ho jeho čich vedl. Jak ho mohl minout?
Když šel ulicí pryč od chlapcova domu, kde byla jeho vůně stále silná, zapochyboval. Na zlomek vteřiny přemýšlel nad následky, které by se mohly stát, pokud ho nenajde.
To by byla noční můra.
Pokud ten chlapec nebude připravený, kdo ví, co by mohl udělat? Kdo věděl, co udělá třeba za sekundu. Pokud někomu ublíží… muž se zatřásl. Kdyby se to stalo, už nikdy by si to nemohl odpustit.
Asi zvládnul první změny, pravděpodobně už je prodělal. Muž se bál o to, co se stane potom. Co když chlapce víc a víc ovládnou instinkty. Pokud se mu nepodaří ho varovat včas, co se stane, až se změní?
~*~
Tom nebyl naštvaný, byl vážně, vážně mrzutý. To byl už posledních pár hodin. Možná to bylo proto, že musel ráno dřív vstávat, nebo proto, že Bill už s ním dvě noci nespal ve stejné posteli, že byl tak daleko. Ať to bylo cokoliv, stejně to Toma vytáčelo.
„Už jsi slyšel, co zase řekl Bushido o Billovi?“ Tom poslouchal Georgův hlas, který vycházel z kuchyně v autobusu. Ještě nebyli úplně zpátky na turné, tak nepotřebovali dva autobusy. Nebude to na dlouho, jen dokud budou spát v hotelech.
„Víš, jakej je, špatná reklama je lepší než žádná reklama a všechny tyhle sračky.“ Gustav za chvíli odpověděl. Tom vylezl ze své palandy, byl šťastný, že je jeho bratr právě ve sprše a ne tady, aby slyšel tenhle rozhovor. Géčka by to určitě jinak ani neříkala. Každý věděl, že Billovi bylo nepříjemné poslouchat, jak by byl ten arogantní raper rád, kdyby si k němu Bill kleknul na kolena. Tomův žaludek trochu hořel, zaskřípal zuby.
„Nikdy se mého bratra nedotkne!“ Georg a Gustav se na něj překvapeně podívali, když vešel do místnosti. „Co říkal tentokrát?“
„Jako obvykle.“ Gustav vypadal, že ani nechce nic jiného říct. Tom rozuměl. Jak každý věděl, Bushido se před Billem nikdy nezmiňoval, stejně tak, jako se nezmiňoval před Tomem – to bylo ještě horší. Tom dotahoval věc ‚ochranný starší bratr‘ až do umění.
„Jednoho dne, kurva, to přísahám, ho…“ Tom zavrtěl hlavou, snažil se odstranit to zamlžení. Na sekundu tam bylo, měl prakticky zatmění, a to ho trochu vyděsilo. Zlost se mu držela v žaludku, tuhle studenou kouli z bílého ohně Tom nedokázal ovládnout. Neřekl to, ale drželo se to ve vzduchu mezi těmi třemi… zabiju.
„Jsi v pořádku?“ Uslyšel Gustavův hlas a obrátil se k němu.
„Jo, dobrý.“ Tom byl zmatený. Nebyl na tuhle zlobu vůbec zvyklý. „Jen se jdu podívat za Billem.“
Ani jeden chlapec z kapely nepromluvil, když Tom odešel z místnosti. Někdo by mu řekl, že to asi není nejlepší nápad, vzhledem k tomu, že je Bill ve sprše. Gustav ani Georg to neřekli. Věděli, že by to stejně bylo k ničemu, dvojčata se nestarala o své soukromí, nikdy.
Tomovy ponožky proti podlaze nedělaly skoro žádný zvuk, jen trochu dupal.
„Co to… oh, ahoj.“ Ozvalo se tiché zapištění, jak Tom vplul do dveří. Když si všimnul, že je to jen Tom, začal se opět věnovat svým vlasům. Tom dal dolů prkýnko od WC a sednul si na něj. „Co se děje?“
„Grumph.“ Tom se opíral lokty o kolena a dal svou hlavu do dlaní. Proč se sakra cítil tak naštvaně?
„Oh ano, já to úplně chápu.“ Bill ho škádlil a usmál se na něj, když vyšel ze sprchy a sahal po svém ručníku. „Opravdu víš, jak vyjádřit své pocity, Tome.“
Tom se zasmál, trocha napětí mu vyprchala z jeho ramen. Díval se nahoru na Billa, připravený odpovědět, když jeho oči padly na obrázek před sebou.
Bill byl mokrý a nahý, ručníkem si sušil vlasy.
„Neříkej, že je to mužné, Tomi. Měl by si s tím být opatrný.“ Billův hlas byl poněkud tlumený ručníkem, ale Tom slyšel. A začal přemýšlet, co přesně Bill myslel jeho ‚mužností‘.
Najednou skoro jako by viděl Bushida vedle svého dvojčete v té malé koupelně. Bushida se svým arogantním úšklebkem a ošklivým tetováním. Bushidovy ruce byly mužné, ne jako ty bratrovy, ty byly ženské. Bushidovy ruce se posouvaly po Billových krémových stehnech, kde Tom viděl drobné kapičky, jak stékají dolů. V mysli Toma však byly zajaty v rukou rapera. To bylo všechno, o čem Tom dokázal přemýšlet, jak Bushido čeká, až se bude moct takhle dotkout jeho dvojčete. Dotknout se Tomova dvojčete. Tomova Billa. Tomova.
„Tomi, co si myslíš, že děláš?“ Bill zakňučel, když Tom stál najednou u něj, chytil ho za paži a přitáhnul k sobě.
Tom nepřemýšlel.
„Tome… oh.“ Najednou ho Tom přitlačil ke skleněnému sprchovému koutu, jednou rukou Billa držel kolem zápěstí a druhou mu položil kolem pasu, pevně jej držel.
„Nemůže tě mít, nenechám ho.“ Zoufalství ve svém hlase Toma překvapilo stejně tak jako Billa, ale on si nemohl pomoct. „Nenech ho, aby se tě dotknul… prosím… nikdy.“
„Tomi, o čem to tu mluvíš?“ Zdálo se, že Bill chtěl dát Tomovy ruce pryč ze svého těla. „Kdo se mě nemá dotýkat?“
„On. Bushido.“ Tom chraplavě zašeptal. Přiblížil se ještě víc, mohl cítit, jak vlhkost Billova těla mizí. „Prosím… on tě nemůže mít.“
„Oh, ty hloupý. Samozřejmě, že se mě nikdy nebude dotýkat, Tomi.“ Bill položil ruku na tu Tomovu. Tiše se tisknul svým nosem k Tomově dlani, nutil jej, aby uvolnil své sevření. Tom to udělal. Nechtěl svému bratrovi ublížit. „Bushido mě nikdy nebude mít, slibuju!“
„Dobře… to je dobře!“ Tom vydechl úlevou. Nebyl si vědom, že rukou, kterou měl kolem Billova pasu, hýbe nahoru a dolů, a tím jej hladí po boku. Po bratrových slovech se cítil spokojeně, věděl, že jeho dvojče mluvilo pravdu. Tomova dlaň Billa hladila nad jeho hebkým stehnem, sbírala tam kapičky vody.
„Jo…“ Bill byl nějak tichý. Něco bylo jinak. Když si Tom uvědomil, co dělá, dal pomalu ruku zpátky. Rychle pohlédl na Billa, nevěděl, co přesně na to říct. „Pravděpodobně bys měl jít. Za půl hodiny máme zvukovou zkoušku.“
„Jo.“ Tom se ohlédl zpět, oči bloudily po Billově hrudníku. Jeho bratr dal ruku, kterou Tom předtím držel, dolů. Chlupatý ručník byl před jeho břichem. „Ty se připrav a já si dojdu pro kytaru.“
„Dobře.“ Bill se na něj konejšivě usmál a Tom zabral za kliku, opustil místnost a tiše za sebou zavřel dveře. V Tomově hlavě už nebyla Bushidova ruka, která prozkoumávala Billovu kůži a už jej hladila po jeho vnitřní straně stehna a cítila jeho hladkost. Byla to Tomova.
Trochu ho to děsilo.
„Oh bože.“ Bill si opřel hlavu zpět o sprchový kout a skoro přestal dýchat. Co to Tom dělal? „Oh bože.“
Ručník spadnul na zem a odhalil Billův tvrdý penis. Tohle nemohl dělat, ne teď. Ne, když si jeho kůže ještě pamatovala na pocit, jak jej Tom uchopil kolem pasu, posouval ruce po jeho boku a pocit jeho stehna. Byl příliš tvrdý.
Vyžadovalo mnoho úsilí, aby změnil vodu na studenou a šel znovu pod sprchu.
~*~
Bill mohl prakticky cítit tu energii, která vycházela z jeho dvojčete, docela ho to děsilo. Tom byl tak naštvaný. Jeho ramena byla napjatá a jeho chůze tak strnulá, když šel s Billem po chodbě na zvukovou zkoušku. Bill ho nemohl obviňovat, David byl dneska nemilosrdný. Na Toma neměl příliš připomínek jako na ostatní, ale zdálo se, že mu to vadilo za celou skupinu a to drželo Tomovu náladu v ještě mizernějším stavu.
„Oh, a Bille a Tome, za hodinu budete mít rozhovor, tak chvátejte!“ Dunji hlas se ozýval přes opuštěné chodby. Bill poslouchal, jak její kroky mizí v opačném směru.
Tom stál úplně nehybně.
Dredaté dvojče sevřelo kytaru Flying V*, tak pevně, že jeho klouby zbělaly. Téměř se třásl zadržovanou agresí.
Bill udělal váhaný krok ke svému bratrovi, teď stál jen kousek od něj. „Tomi?“
Když dal Tom ruku zpět a hodil kytarou přes chodbu, Bill nebyl příliš překvapen. Vyskočil, když kytara narazila do zdi na druhé straně chodby a roztříštila se. Bill se díval na bratra.
Tom lapal po dechu, očima propaloval zeď tam, kde se kytara roztříštila. Bill se chtěl pohnout, opravdu chtěl, ale jeho tělo ho vůbec neposlouchalo. Ve vzduchu bylo tolik agrese, že se jí Bill málem zadusil. Co se to stalo?
A ten zlatý záblesk v Tomových očích… on si to znovu představil?
„No…“ Billův hlas zněl chodbou tak zdrženlivě, když už nebyl slyšet žádný zvuk strun. „Nikdy už tě nenaštvu!“
Ten obrat byl úžasný. V jedné vteřině Tom soustředil všechnu svou zlost a frustraci na rozbitou kytaru, a ve druhé jeho vztek slábnul, když se díval bratrovi do očí. Tomova tvář se pomalu změnila ze vzteku na horor, díval se na Billa, jako by oznamoval konec světa. Bill jeho světy chápal, jen příliš nechápal, co naznačovaly. To by také mohl být konec světa.
„Bille, snad nevěříš… Billi, nikdy bych… nikdy bych ti neublížil!“ Tom se chvěl, jeho oči byly veliké, když se díval na Billa. V tom okamžiku Bill mohl vidět zmateného a vystrašeného malého kluka, kterého v sobě Tom vždycky tak dobře skrýval. Ten, který je vidět pouze ve tmě jejich pokoje, když ho Bill skutečně nevidí. Ale teď ho viděl, a drtilo mu to srdce. „Nikdy bych…“
Zbytek slov se ztratil v Tomově krku, když se na něj mladší dvojče vrhlo a zoufale jej objalo. „Oh, Tomi, já vím. Bože, samozřejmě, že to vím. Nemyslel jsem… Tomi, strašně moc mě to mrzí!“
Když se po nich šel Saki za chvíli podívat, vše, co našel, byla dvojčata, jak se objímala tak, že nevnímala nikoho jiného, jen toho, koho držela. Tohle, ani rozbitou Flying V. Saki nepotřeboval vědět nic dalšího a řekl Davidovi, aby okamžitě zrušil rozhovor.
~*~
„Tome… Tome!“ Dredaté dvojče roztáhlo svůj závěs na palandě a podívalo se na svého mladšího bratra, který tam tak stál a díval se na něj tak rozkošně, jako by nedokázal žádný 17tiletý chlapec. Ale s těmi chundelatými králičími pantoflemi byl Bill příliš roztomilý.
„Co?“ Vyhýbal se Billovi, alespoň poslední dvě hodiny od incidentu s kytarou strávil v autobuse. Vlastně, on se vyhýbal všem. To, že si svůj vztek vybil na kytaře, pomohlo, ale Tom si ještě nebyl zcela jistý, jestli úplně vychladnul předtím, než půjde zase ven… předtím, než zase udělá něco stupidního.
„Nemůžu spát.“ Bill se trochu zakroutil a nevinně se usmál.
Tom se jen zašklebil, byl už dost klidný. „Vyskoč si.“
„Přemýšlel jsem.“ Bill se uvelebil na Tomově palandě, vklouznul pod peřinu a pantofle shodil zuřivě do uličky. Tom se mohl jen smát, když uslyšel Gustavovo překvapené ‚yelp‘ a pak nějaké reptání ve smyslu ‚zasraní králíci‘.
„No, to nikdy není dobré.“ Nemohl si pomoct, byl v mnohem lepší náladě. A nebyl ani ospalý, ale to přijde. Bill jej píchnul do boku a vyzval, aby si lehnul. Samozřejmě, že když to udělal, Bill si na něm v sekundě ustlal.
„Drž hubu, alespoň vím jak.“ Bill se zachichotal, když ho za to Tom zalechtal na boku, ale brzy se uklidnili a Tom své dvojče objal. „Moje teorie dávají smysl.“
Tom si odfrknul. Znovu? „Pokud počítáš s tím, že existují mimozemšťani a vlkodlaci, pak ano, dávají smysl.“
„Blbečku!“ Bill naoko trucoval. Tom neviděl, ale mohl cítit Billův sametový spodní ret, který se tlačil na jeho krk.
„Dobře, dobře, řekni mi ty svoje teorie znovu.“ Tom se ve tmě zašklebil, přitáhnul si Billa ještě blíž a slabě vzdychnul, jakmile jeho malý bratr vklouznul nohou mezi ty jeho. Takhle si vždycky byli ještě blíž a právě teď Tomovi přišlo, že snad už víc blíž u sebe být nemohou.
„No, rychle se léčíš, máš rád maso, jsi majetnický, silný a stále v noci nemůžeš moc spát.“ Billův seznam věcí, které se mu děly, na něj docela zapůsobil. Tom jen pokrčil rameny.
„Tu část o léčení chápu, ale samozřejmě, že mám rád maso. Nejsem vegetarián.“ Tom se trochu zasmál, ucítil, jak Billovi smíchem zahučelo v krku.
„Většina vlkodlaků není, o mimozemšťanech to nevím.“
Tom se jen usmál do Billových vlasů a hrál si s jeho kalhotami. A pak mu to došlo. „Jak víš, že v noci nemůžu spát?“
„Jsem tvoje dvojče, prostě to vím! Takže ten mimozemšťan ti mohl dát nějakej druh viru, ale teď si spíš myslím, že tě kousnul vlkodlak, protože tyhle věci jsou po vlkodlačím kousnutí opravdu časté.“
„Jaký jsou další vedlejší účinky?“ Tom se nechtěl zdržovat ani u jedné věci, co Bill zmínil, zvláště ne u té části ‚silný‘. Vážně si nechtěl úplně zničit kytaru.
„No, obvykle je oběť zabita, takže o tom moc záznamů není.“ Bill odpověděl s takovou lehkostí, že Tom skoro zapomněl, o jak divné věci mluví. Samozřejmě, že se nechvěl při pomyšlení, že lidé umírají po vlkodlačím kousnutí. Nebyli žádní vlkodlaci, proto nebyli ani mrtví lidé.
„Kdes tyhle věci našel?“ Tom měl prsty v Billových vlasech, jemně masíroval jeho hlavu.
„Na internetu.“ Bill mírně zasténal, tisknul hlavu proti Tomovi.
„Co, na praštěný-tečka-com?“ Tomovy oči se zavřely. Nebyl unavený, ale cítil se nějak divně. Bylo to, jako by veškerá negativní energie mizela, když měl v náručí Billa. Hned potom cítil, že Bill nemá být nikde jinde než právě tady v Tomově náručí.
„Skoro jo. Je to zábava a mám co dělat, kromě toho, že se o tebe musím pořád strachovat.“ Bill mu zazíval do krku.
„Proč si o mě děláš starosti?“ Tomovy prsty dělaly cestičku dolů, po krku jeho malého brášky, hladily jeho teplou kůži.
„Protože vrčíš ze spánku.“ Odpověděl Bill na hranici spánku.
„Dělám co?“
„No, nejdřív jsem si myslel, že jen chrápeš, ale zdá se, že vážně vrčíš.“ A pak Bill usnul, dýchal na Tomovu hruď, kroutil se kolem něj jako spokojené kotě.
———
* kdyby někdo nevěděl, takhle vypadá Flying V 😉
autor: firelucy
překlad: Larkys
betaread: Janule
úžasná povídka těšim se jak to bude dál
ohh.. tahle povídka.. vážně, miluju jí 😀
oh neee! Nemohl rozbít tuhle dokonalou kytaru, ona si to nezaslouží!!!:( Ale pořád lepší, než kdyby něco udělal Billovi. A zdá se, že Bill na důvod Tomova chování přijde dřív, než se ten chlap stačí k němu dostat a vše vysvětlit. Jen se bojím, že až se Tom přemění, Bill bude u toho. Nemůže mu nic udělat!:( Jeho reakce na Bushida se ani nedivím, taky ho nesnáším.:D Jen ať si ho Tom pořádně hlídá!!:D
Hmm, tenhle díl byl docela děsivý! Ačkoli ta scéna ve sprše byla dokonalá, navzdory tomu, že byla děsivá. Líbilo se mi to, ta zoufalost, vztek a síla, co z Toma vyzařovala. Ale potom to s tou kytarou… ten chlap by ho měl zatraceně najít, než se vážně něco stane. Ty znaky proměny jsou stále víc a víc patrné a Tomovi se jeho vztek opravdu začíná vymykat kontrole. Nemyslím si, že by ublížil Billovi, ale někdo další by klidně k úrazu přijít mohl. A taky by mě zajímalo, jestli se vlkodlaci v téhle povídce po přeměně chovají úplně jako zvířata, prostě jestli můžou myslet a rozhodovat se, co dělat a nebo vůbec nemůžou ovládat své smysly a neví, co dělají. No hádám, že se to dozvím později. Těším se na další díl. A jinak koukám jenom 3 komentáře? Lidičky, vy ostudy:S
Já tuhle povídku fakt žeru. 😀 😀 Sice jsem si po minulém díle prostě musela přečíst zbytek (čekala jsem sice víc dílů, ale kvalita je víc než kvantita 😀 :D) a málem jsem se rozpustila. 😀 😀 Fakt, protože každej díl je dokonalost a celá ta povídka je naprosto úžasná. 😀 😀
Jak jsem si ze zacatu moha myslet, ze to bude blbost?? Naprosto tule povidku zeru a obavam se jejiho konce :/