Chlapec, který si hrál s ohněm 6.

autor: Nicol-Dream

I z té dálky bylo vidět, že je to oheň. Plápolal. Tomovi bylo divné, že vše kolem něj je nehybné, zastavené, ale světlo v dáli se hýbe. Jako by tančilo. Zrovna procházel kolem velkého starého dubu, když ho málem trefil šlak. Ve stínu tohoto majestátního stromu stál jelen. Byl ohromný. A to paroží. Chlapec si ho však dlouho neprohlížel. Raději zrychlil krok. Bál se totiž, že by se mohl dát čas znovu do pohybu a on věděl, že by jelenovi jen tak neutekl. Dál už mu proto nevěnoval pozornost a znovu se podíval tam, kde viděl předtím světélko. Teď už tam však nebylo.

Přímo před ním stál ohromný  starý dům. Vypadalo to na nějakou vilu. Ale proč by si někdo stavěl vilu zrovna uprostřed lesa?, prolétlo Tomovi hlavou, když šel blíž. Stál jen pár metrů od toho honosného stavení, které se tyčilo nad ním. Prohlížel si ho a koukal do každého okna, jestli neuvidí ten plamínek, který ho sem dovedl. Už to chtěl vzdát, když náhle někoho zahlédl v patře. Koukal na něj, ale jakmile si všiml, že jeho tajný úkryt není již tak tajný, rychle z pokoje utekl. Tomovi to bylo jasné, když viděl, jak se hnul závěs velkého okna. 

„Co když je to on?“ zašeptal a rozeběhl se k vchodovým dveřím. Aby však otevřel staré a zpuchřelé dveře, musel vynaložit hodně síly, a proto když dveře povolily, on se svalil do prostorné haly. Když se zvedal, zahlédl vysokou postavu stojících na schodech. Jakmile, udělal první krok, osoba se otočila a rozběhla se pryč. On na nic nečekal a rozběhl se za ní.

Neznámý zaběhl za roh a ve chvíli, kdy tam doběhl i chlapec, už tam nebyla. Chlapec věděl, že se musí skrývat v některém z mnoha pokojů, které byly v této chodbě. Bál se je ale otevřít. Bál se že jedny otevře a v nestřežené chvíli mu člověk, za kterým se hnal, zmizí.  

Nakonec se ale rozešel pomalými kroky do dlouhé chodby a všiml si, že všechny pokoje, až na jedny, jsou zavřené a zapečetěné. Rozhodně tedy vzal za kliku. Opatrně vešel do pokoje. Byla tam tma. Na zemi uprostřed ležel kus papíru. Došel až k němu a vzal ho do ruky. Písmo, které tam bylo napsáno, nepoznával. Tolik by si přál, aby patřilo jeho bratrovi, ale on už vlastně nevěděl, jak jeho písmo vypadá. Začal zapomínat. On ale nechtěl zapomenout. Vždyť on ho miloval.  

Rozhlédl se po pokoji a jeho pohled spočinul na odsunuté šatní skříni proti němu. Bylo za ní něco schovaného. Něco se skrývalo za tím starým zpuchřelým dřevem. Pomalu k ní došel a snažil se ji odtlačit. Po chvilce se konečně dřevo dalo do pohybu a pokojem se ozvalo nepříjemné skřípaní. Za skříní byla dlouhá chodba. Vedla strmě dolů. Podíval se dolů a spatřil znovu ten malý plamínek. Moc neviděl na cestu před sebou, a proto když udělal první krok, zjistil, že tam nejsou schody, ale pouze kluzká šachta. Svezl se po hnusném slizu až kamsi do sklepa.  

Šachta vedla do úzké dlouhé chodby. Na konci této chodby spatřil znovu osobu, kterou se tak zoufale snažil dohonit. Rozběhl se proto za ní. Než však k neznámému doběhl, zmizel mu ve dveřích stojících na konci. Ve chvíli, když k nim doběhl, čekalo ho nečekané překvapení, byly to ty samé, které stály v lese. Kovově chladné dveře. Znovu jako v lese po nich přejel dlaní. Znovu byl jako v transu. Z toho ho vyrušil až zvláštní zvuk za ním. Otočil se a přál si, aby to, co viděl, byl jen zlý sen. Chodbou se na něj valila voda. Instinktivně si dal ruce před obličej a čekal, až ho smete vlna vody. Nic se však nestalo. Proto zvedl hlavu, aby se mohl podívat, co se stalo. Ohromeně stál v němém údivu. Voda zmrzla. Před ním byla pouze zmrzlá stěna.

Nemohl přijít na, co se stalo. Ještě před malou chvilkou mu hrozila jistá smrt. Oběma dlaněmi sáhl na led, aby se přesvědčil, že se mu to nezdá, ale to, co se stalo, nečekal. Ledová masa začala před ním ustupovat. Když ale dlaně znovu dal podél těla, zastavila se.

Něco ho napadlo. Třeba kdyby obě dlaně namířil stejně proti dveřím, otevřou se. Otočil se proto a napřáhl dlaně před sebe. Položil je na kov a ten se začal před jeho očima roztékat. Velké kapky ledového kovu mu padaly k nohám a jemu se začal před očima zjevovat jiný svět.

S rukama stále napřaženýma před sebou prošel skrz. Ocitl se v tajuplném světě.