autor: Nivian
Opožděně všem přeju krásné svátky :). Bohužel jsem povídku nevychytala tak, že by mohla obsahovat Vánoce :(. Ale budu doufat, že s vámi zůstanu nadále a povede se to příští rok! 🙂
Nivian
Další ráno bylo psáno tak, jako každé jiné v Billově životě. Za tu dobu, co tady žijí, už si zvykl na dobu vstávání. Na jeho každoranní činnosti a upřímně jej to už unavovalo. Samozřejmě byl rád za to, co má. Byl šťastný, protože má střechu nad hlavou. Má kde spát a schovat se, dívat se do zrcadla a dívat se na televizi. Večeřet, snídat a mohl být v teple. Přesto, že si tohohle všeho nadmíru vážil, potřeboval změnu. Něco co by okořenilo jeho život.
Nebyl nadšený ze situace, ve které se právě s matkou nacházeli, ale právě ona situace mu umožnila něco změnit. Spolu se školou bude chodit taky do práce. Žádný sedmnáctiletý teenager by jistě nebyl nadšen z toho, že hned po škole musí jít někam pracovat a být tam až do večera. Tím ztratí celý den a nemá čas vůbec na nic. Na kamarády, a už vůbec ne například na počítač. Jenže ani jedno z toho Bill neměl. Nevěděl, jak vlastně funguje dnešní svět. Co se děje a jak se vůbec mládež mezi sebou domlouvá. Tušil, že s tím má co společného právě onen počítač nebo mobilní telefon, který on nemohl mít. Jenže Bill z téhle změny radost měl. Celý den seděl doma, díval se na televizi, nebo se učil. Teď se může hýbat a naučit se něčemu novému. Ale hlavní bylo to, že mohl pokračovat se školou, kterou tak miloval.
Když se mu u hlavy rozezněl budík, nespokojeně zabručel a natáhl ruku někam za sebe. Vypnul budík a pomalu se posadil. Otevřel oči a hned je zase přimhouřil pod náporem světla. Mumlal si něco o tom, jak je svět nespravedlivý, a že zrovna dnes by se chtěl prospat. Ale nebylo mu přáno. Rychle se vysunul z teplé peřiny a chvátal si to do koupelny. Jako každé ráno měl své první kroky namířeny zrovna tam.
Díval se na sebe do zrcadla a všelijak se šklebil. Věděl, že je pohledný, ale existovaly rána jako tohle a Bill o sobě velice intenzivně pochyboval. Byl nespokojený s každou křivkou jeho obličeje a těla. Zatřepal hlavou a bledý obličej bez jediné chyby si opláchl ve studené vodě. Jen takhle se dokázal ráno dostat do formy a potom celý den fungovat. Chodit ve škole z patra na patro, podávat dobré výkony a normálně se bavit s lidmi. Povzdechl si a rychle si vyčistil zuby. Hned na to utíkal ze schodů dolů na maminčinu výtečnou snídani. Tohle jej z celého dne těšilo nejvíc. Když přišel po ránu do kuchyně a ucítil tu pronikavou vůni čerstvého pečiva, koblih a kakaa nebo čaje. Nebyl zklamán. Hned, jak vešel do kuchyně, vůně jej naprosto pohltila a vyčarovala na tváři krásný úsměv.
„Dobré ráno…“ pozdravil svou matku a políbil na líce. Každé ráno to takhle dělal, i když by se to zdálo některým jedincům zastaralé a trapné. Měl to rád.
„Dobré ráno, Bille. Vyspal jsi se?“ zeptala se Simone a hned před Billa postavila košík s pečivem, máslem, marmeládou a lahodným kakaem, které uměla jen ona.
„Docela to šlo. Jen jsem nějaký… strhaný. Možná po včerejšku. Bylo to poprvé…“ vzdychl a zakousl se do sladkého pečiva. Ani na včerejšek nechtěl vzpomínat. Když si vybavil, co všechno se mu stačilo nepovést, rozbolela jej z toho hlava. Vzpomněl si, jak chodil a zakopával, nebo vylíval pití na zákazníky. Zasténal při té představě a polkl. Byly to každopádně ty nejtrapnější chvíle, které zažil.
„Včera jsi přišel domů, hned se odebral do koupelny a šel spát. Nestačil jsi mi ani povědět jaké to vlastně bylo a já tě nechtěla rušit. Došlo mi, že budeš asi unavený. Dej si ještě koblihu…“ usmála se a podávala Billovi další. Ten ji s radostí přijal a zakousl se do ní. „Tak? Jaké to bylo?“ usmívala se a netrpělivě čekala na odpověď.
„No vlastně… docela fajn. Mají to tam opravdu krásné a příjemné prostředí. Pak vedoucí je taky milý a zákazníci se taky dali. Jen… jsem to tam trochu zvoral, no…“ špitl a napil se z kakaa. Přivřel oči a vychutnával si tu jedinečnou chuť.
„Zvoral? Není to tak hrozné, ne? Mám tak šikovného syna. Ty nic pokazit snad ani nemůžeš…“ zasmála se a pohladila jej po černých vlasech.
„To by ses divila. Neustále jsem něco kazil. Zakopával, pořád mi něco padalo, a dokonce jsem pár zákazníků polil…“ když se takhle přiznával, začal se mírně červenat. Přece jen mu to v tu chvíli nebylo zrovna příjemné. „Jsem rád, že mi ani jeden z nich neudělal nějaké peklo. To by byl můj konec…“ zabručel a Simone se jen zasmála.
„Museli to pochopit. Byl jsi přece nový a nezkušený. Učíš se…“ usmívala se a sklízela po Billovi nádobí. Věřila, že to zvládne. Bill byl talentovaný chlapec a byla na něj pyšná.
„To jo. Ale ne každý je hodný a příjemný, mami…“ řekl a smutně se pousmál. Bohužel měl naprostou pravdu. V dnešním snobském světě nikdo nemůže vědět, co má od koho očekávat.
„To je pravda…“ povzdechla si Simone a umývala nádobí.
„Utíkej se připravit, nebo zase přijdeš pozdě…“ popohnala Billa a dál se věnovala mytí nádobí.
Bill už byl ve škole nějakou dobu. Celý den se nedokázal soustředit na učivo a přemýšlel nad svou novou prací. Nad tím, co dnes zase stihne pokazit, nebo jak se ztrapní. Ale to nebylo všechno, co jej znepokojovalo. Přemýšlel taky nad tím, co mu včera říkal jeho nový kamarád Max. Nevěděl, co od toho Toma čekat. A přemýšlel, jestli spolu budou za dobře nebo naopak. Bill byl přece jenom naprostý opak takových lidí a upřímně se jejich setkání bál. Moc dobře věděl, že je potřeba mít s celou touhle rodinou dobré vztahy, ale jelikož věděl, že Tom je teenager stejně jako on, tak to možná nebude tak snadné. Tihle potomci bohatých lidí se většinou chovají k takovým, jako je Bill, strašně. Sám s tím měl zkušenosti a nerad na ně vzpomínal.
Povzdechl si a podíval se na hodiny. Jen co se na ně podíval, zazvonilo na konec školy. Spokojeně si oddechl a začal balit věci. Vše dnes dělal tak rychle. Hrozně se těšil do práce. Rozhodl se, že dnes nic nepokazí.
autor: Nivian
betaread: Janule
Nivian, doufám, že i ty jsi prožila krásné sváteční dny plné pohody a že jsi dostala spoustu dárků!♥
Billy, Billy – svět je tolik nespravedlivý, dnešek bych taky nejraději vyškrtla… 🙁
Bill si ještě vše tolik zabírá, jak neustále přemýšlí o těch chybách, které dělá určitě každý. Bylo mi ho opět tolik líto. Alespoň, že může vše říct mámě. Každá máma by byla na takového syna pyšná, takže se Simone vůbec nedivím.
Bille? Ty se bojíš setkání s Tommym? No vidíš, já už se Tommyho nemůůůžu dočkat…♥ Určitě se ti bude líbit!
Já jsem se na tenhle díl moc těšila, přesněji řečeno, těšila jsem se na Toma =D
A Tomi zatím nikde, takže si ještě chvilku počkám, o to více pak budu natěšená, až se v povídce objeví.
Hrozně se mi líbí, jak hezky se Bill chová k mamince a jak si dokáže vážit všeho, co má.
Jeho obavy z Toma plně chápu, buď jsou zbytečné a z Toma se nakonec vyklube normální fajn kluk, nebo bude skutečnost mnohem horší, než veškeré jeho představy =)
Každopádně jsem na Toma strašně zvědavá a moc se na něho těším =)♥
A připojuju se k Ondi s opožděným přáním krásných svátků =D
[1]: Jak se to vezme….;)…nebylo to nejhorší ale mé obavy se naplnily. Tommy příjde brzo a Billy už se taky nemůže dočkat. Ale strach pořád je…říkal mi to xP :).
[2]: Omlouvám se, že jsem tě nepotěšila příchodem Toma ;D.
Myslím, že každý by si měl vážit toho co má, i když nemá skoro nic.
[2]: Janí, normálně to teď tak vypadá, že TOBĚ chybí TOMMY víc, ehm… jako mě, jo? Budu muset ty komentáře doladit, JAKO! :)))) xDDDDDDD ♥
[3]: Nivian, počkej jenom, to bude legrace, až se začnu Tommyho jako jediná zastávat. Úplně se bojím, že máš připravenu tu variantu, že bude velikým frajírkem a bude Billa jen trápit…
[4]: Nebudu říkat neboj se ;DD :P. Uvidíme jak se Tommy zachová. A musím se omluvit, protože teď nemám moc času na psaní…takže to možná pujde ještě pomaleji než předtím..:// možná ne. Budu se v každém případě snažit
Och tak to aj ja dúfam že to v práci už bude lepšie :)… a hlavne dúfam že tam už konečne stretne Toma 😀 ja sa naozaj toho ich stretnutia neviem dočkať 😀 som taká zvedavá ako to dopadne :D… och a Bill mi v tejto poviedke príde taký milý a nevinný 🙂 páči sa mi :D… je to super!!! 😀