Mask of lies and love 8.

autor: Sch-Rei

Celou noc jsem nespal, jen jsem si Toma k sobě pevně tisknul. Zatímco on spokojeně oddechoval ze spánku, já jsem hleděl tupě do zdi, a přemýšlel jsem. Bohužel. Přemýšlel jsem, ale nedostal jsem se k žádnému normálnímu závěru. Usnul jsem až k ránu.

Vzbudily mě něčí  rty, které se pomalu a něžně položily na ty mé. Spokojeně jsem se usmál, a aniž bych otevřel očka, opětoval jsem to. Vpíjel jsem se do nich svými a zároveň je něžně laskal. Teplota jeho těla jako by se před jeho rozpálené rtíky přenesla ke mně. Vydechl jsem mu do pusinky. Cítil jsem, jak se pousmál. Pomalu jsem se odtáhnul, a konečně jsem byl schopen aspoň pootevřít oči. Usmál jsem se a skousl jsem si ret. Hleděly na mě dvě velké čokoládové oči.

„Děkuju,“ šeptl jsem do hrobového ticha. Ale odpovědí se mi dostavil nechápavý pohled dvou čokoládek. Zasmál jsem se nad tím. Byl tak strašně… roztomilý. „Za to krásné probuzení,“ usmál jsem se. Pochopil, a úsměv mi opětoval. Nahnul jsem se k němu a políbil jsem ho na ještě stále horké rty. Zase jsem si ho k sobě přivinul.

„Neměli bychom jít do… školy?“ zašeptal po pár minutách. Povzdechl jsem si. Bylo mi tady s ním dobře. Až moc dobře, myslím. Mlčky jsem přikývl, ale nehodlal jsem ho za žádnou cenu pustit. Zvedl ke mně pohled a zasmál se: „Bille, škola.“ Jenom jsem nespokojeně zakňučel a zavrtěl jsem se.

„Copak?“ šeptnul ke mně.

„Mně je tady dobře,“ usmál jsem se. Položil mi hlavu na hrudník. Pohladil jsem ho po tváři.

„Mně taky, ale…“ vydechl.

„Ale?“ zamrkal jsem.

„Já jdu tady… Poprvé jdu do školy, tak,“ skousnul si ret a jeho pohled zase padl ke mně. Usmál jsem se.

„Tos měl říct dřív,“ zasmál jsem se a pomalu jsem se posadil. Kousek si poodsedl. Protáhl jsem se a zívnul.  

Vstal jsem z postele a šel jsem ke své skříni. Cítil jsem jeho pohled v zádech. Skousnul jsem si ret, a předstíral jsem, že to nevnímám, i když mě to trošku znepokojovalo. Natáhl jsem na sebe zelené tričko, čisté boxerky a džíny. Spokojeně jsem se usmál a otočil jsem se. Podíval jsem se na něj. Trošku jsem se zděsil. Měl prázdný pohled v očích a upřeně, skoro nepřítomně koukal na… Vlastně už na mé břicho. Zvedl jsem obočí. V očích se mi naskytl starostlivý pohled. Pomalu jsem šel k němu a posadil jsem se vedle něj. Jeho pohled směřoval tam, kde jsem já před chvilkou stál. Pořád na to samé místo. Na ten samý bod. Skousnul jsem si zase ret. Už mě… Začíná mě už trošku bolet. Vydechl jsem a položil jsem mu na rameno ruku. Ani se nehnul, jen dál civěl do toho místa. Sakra co tam vidí?

„T-Tome?“ zašeptal jsem. Jen přikývnul a dál tam koukal. „Stalo se něco?“ Zakroutil hlavou, ale stále z toho místa nespouštěl oči. Přitáhl jsem se k němu a pohladil jsem ho po tváři. Pousmál se a otočil ke mně hlavu.

„Co? Mělo by?“ usmál se. Naklonil jsem trošku do strany hlavu a zadíval jsem se mu do očí. Už nebyly tak prázdné, jako byly předtím. Právě… Právě úplně naopak!

„Já jen, že jsi vypadal tak…“

„Jo, já vím,“ uculil se omluvně.

„Co s tebou bylo?“ zvedl jsem nechápavě obočí.

„Zamyslel jsem se,“ olízl si spodní ret, který si následovně nevinně skousnul. Jenom jsem přikývl a usmál jsem se na něj, což mi opětoval.

„Tak, oblíkat,“ zasmál jsem se k němu.

O hodinu později

„B-Bille, jsi si jistý?“ zašeptal ke mně Tom. Jenom jsem jistě přikývl. Stáli jsme ruku v ruce před budovou školy. Zhluboka jsem se nadechl. Ano, byl jsem si jistý, vejít takhle do školy, do třídy… I když si nedokážu představit reakci spolužáků… Chci jen, aby věděli, že jsem se změnil. Že už to nejsem já, ale někdo jiný, a doufám, že už to já ani nikdy nebudu! Povzbudivě jsem ho políbil na plné rtíky. Oplatil mi to úsměvem plným sebevědomí. Překvapeně jsem se usmál. Nic takového jsem z jeho strany ještě neviděl. Byl jsem překvapený. Tedy přesněji, mile překvapený. Pohladil jsem ho po tváři.

„Jdeme?“ šeptl jsem. Už měla začít druhá hodina, takže před školou bylo prázdno, a hlavně hrobové ticho, které mě zneklidňovalo. Přikývl a pevněji mi stiskl ruku. Usmál jsem se a šel jsem s ním směrem dovnitř.

Vstoupili jsme do školní chodby a mířili jsme si to rovnou do třídy. Když jsme se dostali do třetího patra, kde jsme měli teď mít hodinu češtiny, zaklepal jsem na dveře třídy.

„Dále,“ ozval se známý hlas naší třídní učitelky. Skousnul jsem si ret a stále ruku v ruce jsem vešel i s Tomem do třídy. Koukal jsem jen k učitelce a v hlavě jsem si zkoušel vymyslet omluvu, proč jdeme pozdě. Cítil jsem překvapené a výsměšné pohledy spolužáků, které mi byly ale dočista ukradené. V tuhle chvíli byla pro mě nejdůležitější věcí Tomova ruka, která nás právě spojovala. Pousmál jsem se, když mi ji víc stisknul. Koukal do země a jeho tváře trošku zrůžověly.

„Omlouvám se, trošku jsme zas-,“ odmlčel jsem se. Všichni na mě viseli pohledem. Uvědomil jsem si, že tahle výmluva asi nebude nejlepší.

„Jen jsme se po cestě trošku zdrželi,“ vysoukal jsem ze sebe a pousmál jsem se. Učitelka přikývla a naznačila nám, že se máme jít posadit. Poslušně jsme odťapkali k mojí lavici u okna úplně vzadu. Posadil jsem se k oknu a Tom k uličce. Pořád nás naše ruce spojovaly a ani jsme se nehodlali pustit. Pořád se na nás někdo otáčel, a pochybuju, že by to bylo proto, že Toma tady vlastně nikdo ještě nezná. Nikdo si netroufal říct jedinou poznámku k tomu, co před chvilkou viděli, a několik z nich stále ještě sledují.  

Na mě nějaká kritika? Všichni jsou na to až moc slabý, nesebevědomí. Povzdychl jsem si a usmál jsem se na Toma. Zahlídl jsem v jejich pohledech něco ve stylu, že to beztak byl jen úlet na jednu noc. Ušklíbl jsem se. Ať si každá myslí, co chce, ale přece jenom… Přisunul jsem se k Tomovi a naklonil jsem se k němu. Chvilku na mě nechápavě koukal. V očičkách měl něco jako strach? Nevím, jak to popsat, ale pokusil jsem se ho uklidnit úsměvem. Snad to zabralo, protože jsem cítil, jak se uvolnil. Znovu jsem se usmál a přivřel jsem oči. Naklonil jsem se k němu na nebezpečně blizounkou vzdálenost. Naše rty se o sebe otřely. Cítil jsem všechny ty pohledy, které nás sledovaly, ale nevěnoval jsem tomu nějak extra pozornost, jen jsem se Tomovi žhavě vpil do rtů. Cítil jsem, jak se zachvěl a já taktéž. Svými rty jsem si něžně hrál s těmi jeho. Olízl jsem mu spodní ret, který jsem mu následovně lehce skousnul. Z jeho pusinky se prodral tichounký sten. Pousmál jsem se nad tím a ruku jsem mu položil na koleno. Z jeho strany jsem cítil další zachvění.