autor: Tina & Sisa
Bill: „Menší bolest, to za chvilku přejde, neboj, za chvíli vypadnu.“
Tom: „Nejde o to.“ Sedl jsem si k němu. „Ublížil ti?“
Bill: Zavrtěl jsem hlavou. „Dokážeš si představit nechtěný sex před zraky několika chovanců? Já ho zažil.“
Tom: Objal jsem ho.
Bill: Nechápal jsem, co to do něj vjelo. Chvíli jsem zaraženě koukal. „Ehm, Tome, co to děláš?“
Tom: „Pšššt,“ dal jsem mu vlasy za ucho.
Bill: Stále jsem nechápal. Já přece nepotřebuju litovat. Nějak se s tím vypořádám, co jiného mi zbude?
Tom: Hladil jsem ho.
Bill: Odtáhl jsem se od něj a s námahou vstal, oblékl jsem si kalhoty. „Díky za půjčení a rozvázaní,“ řekl jsem ve spěchu a raději odešel. Nějak jsem nechápal, co to bylo. Na tohle jsem nebyl zvyklý.
Tom: Lehl jsem si a sledoval strop.
Bill: Napadlo mě, že půjdu do knihovny, tam budu mít klid. Zalezl jsem si na jedno místo, kde plno lidí nechodí, a s knihou v ruce si sedl. Začal jsem přemýšlet nad tím, co se stalo.
Za měsíc
Tom: Neuběhl ani týden od toho, co tady Bill ztratil slovo, a na vrcholu byl Andy. A ten, koho tu teď každý poslouchá, jsem já. S ničím jiný jsem ani nepočítal. Nikdy jsem nebyl ten typ, co sklopí uši, drží hubu a krok. Vešel jsem k Billovi do cely. Sedí na posteli a čte. Čte celkem často. Usmál jsem se a sedl si k němu. „Něco zajímavého?“ Od té doby, co to tady mám pod palcem, se ho nikdo neodvážil ani dotknout.
Bill: Zvedl jsem pohled a usmál se. „No ani ne, hodně často se tam zabíjí, ale aspoň zabiju čas.“ Opět jsem se začetl. Teď, co tady je kápo Tom, je to tu úplně jiné a Andyho jsem taky pěkně dlouho neviděl.
Tom: Stáhl jsem si ho tak, aby se o mě opřel, a bradu jsem mu položil na jeho rameno. Nakoukl jsem do knihy.
Bill: Usmál jsem se a koukal chvilku na něj a pak se opět začetl. Je to moje hobby.
Tom: Přecházel jsem očkama po knížce a četl.
Bill: Měl jsem dočtenou už stránku. „Můžu otočit?“
Tom: Jo, jasně,“ usmál jsem se a vstal. „Kdyby něco, jsem v společenské,“ usmál jsem se.
Bill: „Dobrá, jo a Tome, já ti zapomněl vrátit to oblečení, je támhle,“ ukázal jsem prstem na malou skříňku.
Tom: „To nic…“ usmál jsem se.
Bill: „Tak si ho vezmi,“ koukal jsem na něj.
Tom: „Ono si ještě počká,“ usmál jsem se a zamířil pryč.
Bill: Chvíli jsem na něj koukal a pak se opět začetl. Dnes tady byl takový nezvyklý klid, to dlouho nebylo.
Tom: Hrajeme kulečník.
Bill: Odložil jsem knihu a vyšel z cely. Hm… relativně prázdno, kde asi všichni jsou?
Tom: Hraju.
Bill: Prošel jsem kolem knihovny, až jsem uslyšel nějaký hluk. Zřejmě hrají. Šel jsem se tam podívat.
Tom: Ušklíbl jsem se, když jsem znovu vyhrál a znuděně jsem dosedl na křesla. Zapálil jsem si.
Bill: Prorval jsem se kousek dopředu a sledoval hru. Zřejmě hrál Tom a ještě někdo.
Tom: Nechal jsem za sebe hrát Nika. Spokojeně kouřím.
Bill: Sledoval jsem hru.
Tom: Uviděl jsem Billa. Usmál jsem se na něj.
Bill: Oplatil jsem Tomovi úsměv a šel k němu.
Tom: Uculil jsem se na něj.
Bill: „Tak co, kolik si jich vydrtil?“
Tom: „Já profík,“ zasmál jsem se a stáhl si ho na klín. Pohladil jsem ho po tváři.
Bill: „Takže ti nebude vadit, když tě teď vydrtím, co?“ usmál jsem se. „Co tu jsem, tak držím rekord.“
Tom: Zazubil jsem se. „Tak pojďme.“
Bill: „Dobrá,“ vstal jsem a šel si vybrat tágo.
Tom: Vzal jsem si tágo.
Bill: Vzal jsem si ho. „Kdo začne?“
Tom: „Pojď,“ kývl jsem na něj.
Bill: „Ok,“ nahnul jsem se a namířil. Střelil jsem do bíle kuličky. Bravurní odpal.
Tom: Usmál jsem se. Podařilo se mi to stejně.
Bill: Dneska ho převálcuju, vím to.
Tom: Hrajeme. Celá hra je vyrovnaná… konec hry skončí jedna, jedna.
Bill: „Jsi dobrý soupeř.“
Tom: Usmál jsem se. „Ty taky.“
Bill: „Jednou ti to natřu, uvidíš,“ ušklíbl jsem se.
Tom: Usmál jsem se a přitáhl si ho jemně k sobě.
Bill: Koukal jsem na Toma a všichni ostatní koukali na nás, bylo to takové zvláštní.
Tom: Vpil jsem se mu do rtů.
Bill: Polibky jsem mu oplácel a slyšel, jak si něco pro sebe ostatní povídali. Jsou jako drbny.
Tom: Líbal jsem ho.
Bill: Chytil jsem si ho za týl.
Tom: Usmál jsem se.
Bill: Odtáhl jsem se a koukl na něj. Poté jsem položil tágo.
Tom: Uculil jsem se a koukal na něj.
Bill: „Tak koho porazíš tentokrát, profíku?“ poplácal jsem ho po tváři.
Tom: Zasmál jsem se a kousl ho do prstu.
Bill: „Nekousej!“ plácl jsem ho a zašklebil se.
Tom: Zasmál jsem se a skousl si ret.
Bill: „Tak co, frajere? Kdo bude další na řadě?“
Tom: „Mě už to nebaví… dáme šipky?“
Bill: „Můžeme, ale v těch nejsem tak dobrý.“
Tom: „Naučím tě to,“ usmál jsem se.
Bill: „Řekni mi, co ty vlastně neumíš?“ šel jsem k terči. Ostatní, buď hráli něco jiného nebo odešli.
Tom: Vzal jsem šipky a chytil ho za pas. Držel jsem si ho při sobě. Nastavil jsem ho do správného postoje
Bill: Koukl jsem na něj. „Čekám na odpověď.“
Tom: „Možná,“ usmál jsem se a trhl rukou… trefili jsme střed.
Bill: Koukl jsem se a bylo to přímo na středu. „Jak tak koukám, umíš asi všechno.“
Tom: Zasmál jsem se. „Teď ty.“
Bill: „To bude levé,“ zasmál jsem se a postavil se tak, jak mi ukazoval. Trhl jsem rukou. No ty vole, skoro mimo terč. „Dobrá, oprava, vůbec to neumím.“
Tom: Usmál jsem se a znovu si ho přitiskl k sobě. Pomohl jsem mu házet.
Bill: Pohladil jsem jeho ruku, kterou měl na mém břiše a soustředil se na hod.
Tom: Usmál jsem se a hodili jsme. Opět do středu.
Bill: „Myslím, že asi budu házet jenom s tebou, protože jinak se nikdy netrefím,“ pozoroval jsem terč.
Tom: Zasmál jsem se.
Bill: Rozhodl jsem se, že to zkusím sám. Zamířil jsem a hodil. Nebylo to ve středu, ale zase ne mimo terč, tak někde u kraje.
Tom: Sledoval jsem ho a usmíval se.
Bill: „Je to na dvě věci, já se prostě netrefím, i kdybych chtěl,“ zabrblal jsem.
Tom: „No tak, hlavu vzhůru,“ povzbudil jsem ho.
Bill: Zašklebil jsem se.
Tom: Uculil jsem se.
Bill: „Kašlem na to,“ skousl jsem si ret a rozhlížel se kolem, ale jaksi všude bylo plno.
Tom: „Půjdeme k telce?“ navrhl jsem.
Bill: „Dobrá, i když tam nebudou dávat nic,“ uculil jsem se a letěl si zabrat dobré místo na gauči.
Tom: Zasmál jsem se a šel za ním.
Bill: Hupsl jsem na gauč a začal přepínat programy jako šílený.
Tom: Sedl jsem si k němu.
autor: Tina & Sisa
betaread: Janule
tak to byl nejlepší díl ….zatím
těším se na další :d
Holky, jestli mužu upřimně.. Předchozí díly sem četla, ale nic sem z toho neměla jelikož je to psany po ICQ a pořad se střída to Bill, Tom… Kdyby ste to psaly jako normalní povídky po odstavcích je to rozhodně lepší 😉 Tenhle díl sem ani nedočetla.. poslední co sem si přečetla bylo "za měsíc"
Vím že si tedkom o mě pomyslite jenom to nejhorší a určitě tu bude alespon jeden člověk reagovat na můj komentář, ale myslím že jste docela inteligentní a mohly by ste pochopit, že Vam to nechci jenom uražet, ale taky poradit (i když sem sama žadnou povidku nenapsala… )
😀 No jo Toman vševěd xD
Já mám rači když je to takhle 🙂 ICQ (nebo cokoliv xD) je pro mě úpe nejlehčí číst :)) 😀 ve všem se vyznám 🙂 vždycky vim kde je jeden a kde druhej 🙂 krásná povídka 🙂 Tom jako ochraňující bos ve vězení je…..íííííp nádhera x)
já souhlasím s Veronicou 😉 nápad je úplně výborný, ale sepsání… no nevím 🙂