autor: GossipGirl & CHrisTHi
Bill:
„Líbil,“ podotknu.
„Víš, já moc egoistický blbce nemusím,“ ušklíbnu se a podepíšu se jedné fanynce na břicho a pak se odeberu do V.I.P. části, kde už na mě čekají kluci, jelikož čas pro fanoušky právě bohužel skončil.
¨¨¨¨¨¨¨
„Ty vole, slez ze mě,“ zasměju se a snažím se setřást již hodně opilého Sama. Zůstalo nás tady pár a většina z nás je opilých, teda až na mě, já se umím krotit, jsem jen v náladě.
„Ooo, Bille, vidím Toma, utíkej…,“ zasměje se Max a nalije si dalšího panáka.
Jen si odfrknu a zazívám, jsem dnes celkem unavený.
Najednou jako by do mě uhodilo a moje trpělivost přetekla, otočím se a zamířím k té Tomově partičce, přesněji k němu samotnému.
„Mohl bys laskavě na mě přestat čumět?“ vmetu mu do obličeje, a když se jen ušklíbne, zamračím se a dodám:
„Jo, měl jsem pravdu, si jen idiot.“
„Kluci, já jdu, není mi dobře,“ vymlouvám se a oblíkám si krátkou koženou bundičku.
„A kam?“ zeptá se mě opilý Alex.
„Do hotelu, kde spí dneska všechny celebrity, co byly na EMA’s,“ připomenu mu a seberu si kabelu. Nepotřebuji se tady opít a pak udělat nějakou kravinu, a ještě k tomu mi je značně nepříjemný Tom.
Vztekle kolem něj projdu a vyletím z klubu. Venku se opřu o zeď, zapálím si a hledím na černočerné nebe, kde září pouze měsíc. Za chvíli típnu cigaretu a odeberu se do mého hotelového pokoje.
Tom:
Ten je teda nějakej ostrej. Podle jeho přání na něj přestanu koukat a jdu si po svým. To si myslí, chlapeček, že mi bude nadávat do idiotů a všechno.
Proletí kolem mě jako uragán a zmizí venku. Zakroutím nad tím hlavou a kouknu na zbytek jeho partičky.
Ten… Sam nebo jak na něj volali, už je zlitej pod obraz. Vyskočím na barovou židličku a se zájmem ho pozoruju. Snaží se balit nějakou holku, ne že by se mu to teda dařilo. Sleduju, jak potácivě přechází na druhý konec baru.
Vypil toho už vážně víc než dost, celý večer do sebe klopí jednu skleničku za druhou. Ještě že ho nevidí jeho frontman z kapely. Když totiž Bill odcházel, pořád byl tenhle Sam ještě schopnej mluvit. Teď o tom dost pochybuju.
O pár hodin později se rozhodnu zamířit taky na hotel. Asi mám už vážně dost, ale pořád o sobě vím. Venku na ulici potkám Sama. Sleduju ho, jak se potácí k silnici. Za ním v perfektní náladě klopýtá zbytek Devilish. Bez rozhlídnutí vkročí kytarista na silnici a najednou vidím jenom, jak leží a zadní světla rychle jedoucího auta. Vyjeknu a snažím se dostat k nim, co nejrychleji to jde.
Přijela záchranka. Vyjeveně koukám kolem sebe a nejsem schopnej ničeho. Z doslechu jsem zjistil, že Sam to přežije. Pár týdnů si poleží v nemocnici, měl štěstí. Pořád otřesenej, ale už vystřízlivělej, se vracím do svého pokoje.
Ráno sejdu do velké jídelny, kde se u našeho stolu roztahují pouze dvě osoby. Většinou byly tři. Ale Andy…
„Ahoj, Tome,“ zavolá na mě Gustav. Okamžitě schytá šťouchanec od Georga.
„Buď ticho,“ sykne basák. Zasměju se a usadím se ke stolu.
„Kdo z vás má kocovinu?“ zeptám se s pozvednutým obočím. Georg se odvrátí.
„Takže je to jasný, mimochodem, Gustave, proč se tváříš jako Georg po flámu?“ pozvednu obočí. Podá mi noviny, kde je na titulní stránce moje fotka. Nad tím palcové titulky.
Slavný kytarista Tokio Hotel Tom Kaulitz (19). Vrah?
… zranění Sama Kollera způsobená rychle jedoucím autem. Je vážně Kaulitz vrah? Nebo…
Dál už radši nečtu a obrátím šokované oči na Géčka. „Lidi, jo… jo, viděl jsem, co se stalo, ale přece si nemyslíte, že, že já bych-tohle-“ koktám a ukážu na stránku novin.
„Stál sem na druhý straně ulice,“ rozhodím rukama a nevím, jestli se mám nepříčetně vztekat nebo brečet.
„Tak co se teda stalo? Proč tě v tom případě obvinili?“ pozvedne obočí Georg.
„Vím já?“ opřu se s povzdechem do židle. „Nechtějí přiznat, že ten jejich Sam byl na sračky. Vždyť ani neviděl přes opilost.“
„Věřím ti,“ pousměje se Gustav. „Ale řešit to musíme.“
„Jo, to jo, mimochodem, Bill mě zabije,“ smutně si povzdechnu a naliju si kafe.
Bill:
„Same, při vší úctě, si debil, já to z hotelu viděl,“ nevěřícně kroutím hlavou nad Samem, který si chystá věci, aby mohl odjet z nemocnice.
„A ty, Alexi, když nebudeš mít něco ověřený, tak to nedělej, oba jste byli na mol a já to teď budu muset uvést na pravou míru,“ zamračím se a v ruce třímám dnešní čerstvé noviny a čtu si titulní článek.
„Co? Jak na pravou míru, a co se tedy stalo?“ zeptal se mě nechápavě Max a tak se pozorně podívám na článek a ještě jednou to přečtu:
Slavný kytarista Tokio Hotel Tom Kaulitz (19). Vrah?
… Tom je obviněn členy kapely Devilish z ublížení na zdraví. Alex Willson (20) prohlásil, že Tom Kaulitz strčil jejich kytaristu Sama Kollera (19) pod auto ve značně opilém stavu… Sam leží teď v místní nemocnici a vzpamatovává se z těžších zranění…
„Pod to auto si vlezl sám a žádný těžký zranění nemáš, Mike už nám domluvil rozhovor, abych to mohl trochu napravit, ve lži žít nebudu,“ zakroutím hlavou a sám se uchechtnu nad tím velice přibarveným článkem, který nemá s pravdou nic společného.
„Nezlob se, Bille, museli jsme to patřičně pořádně zapít, co je na tom špatného?“ podívá se na mě nevině Alex.
„Že jsi jim nakecal kraviny a já to musím teď spravovat,“ naštvaně se na něho podívám, zmuchlám noviny a hodím je do přeplněného odpadkového koše.
„Fakt mě to mrzí, Bille, promiň,“ podívá se na mě omluvně a já jen kývnu.
„Měli bychom jít,“ vezmu si bundičku a spolu s ostatními zamířím dolů. U vchodu je opravdu narváno. Stojí tam fanoušci s cedulemi se Samovým jménem a někdo dokonce brečí, pak je tu náš společný bourák, bodyguardi a asi 10 reportérů s mikrofony.
Bodyguard Ron odvede Sama s odřeným sklopeným obličejem za hlasitého vřískotu nespokojených fanynek a fanoušků do auta, kluci jdou za ním a já věnuji jednu větu nedočkavým reportérům, co nám rvou diktafony a mikrofony až pod nos:
„Omlouvám se, ale vše se dozvíte až dnes odpoledne, můžu pouze říct, že Sam je na tom dobře, a že se věci mají trochu jinak, než se psalo v dnešních bulvárech.“
Naštvaně nasednu do auta, které nás má odvést do hotelu, v kterém jsme měli strávit minulou noc. I když kluci Tomovi křivdili, já se mu rozhodně omlouvat nebudu, s tím ať laskavě nepočítá.
Tom:
„Už je to v pohodě, Tome, omluvil se,“ snaží se mě David uklidnit. Ne, tohle prostě nejde. Jedno sorry do televize toho Alexe nic nestálo, já z toho mám ostudu a bulváry o mně i dneska, mimo jiný tejden od tý události, píšou jako o vrahovi, a já nevím co všechno. Prej jim závidím výhru na EMA’s, taková blbost. Jediný světlý bod je asi ten, že jsem zpátky ve svém bytě v Německu.
Dneska je nějaká německá párty ani nevím od koho. Každopádně jsme tam pozvaný a já momentálně stojím před skříní a vybírám si oblečení. Nevím, co si mám vzít, třeba tu košili? Blbost!
Pípne mi smska od Gustava. Připrav si nervy, Devilish budou přítomni. xD G.
Hodím s telefonem na postel a vážně začnu uvažovat, že bych nikam nešel. Potom ale převládne moje povaha frajera a já na sebe hodím tmavé rifle a červenou košili. Uvážu si šátek a už přešlapuju v kuchyni s džusem v ruce.
Když mi David zavolá adresu, sednu do auta. Miluju svojí novou audinku.
Plnou rychlostí se po dálnici rozjedu na místo. Prokličkuju centrem Berlína. Chvilku hledám, ale nakonec zaparkuju před jedním z luxusních klubů. Vystoupím a sebejistým krokem vstoupím dovnitř. Okamžitě najdu Gustava i Georga a po Davidovi se ani neobtěžuju pátrat.
„Je tu Trümper,“ upozorní mě posměšným tónem hlasu basák. Kouknu jeho směrem a vážně uvidím vyčnívajícího černýho pankáče. Pokrčím lhostejně rameny.
„Hádej, kde mi to je.“
Zazubí se a strčí do Gustava. „Náš Tomík je nějakej měkkej dneska.“
„Ne, ale sprostý slova mi v průběhu tohoto týdne došly,“ odseknu jedovatě a zašklebím se. Propaluju pohledem Billa a liju do sebe obsah skleničky. Nesmím se dneska ožrat, připomínám si pořád v hlavě.
Začnou úvodní proslovy a já se snažím vnímat. Moc to nejde, kdyby to aspoň nebyla taková nuda.
Do hodiny se celkem rozjede i zábava, v což jsem ani nedoufal. Zatancuju si z donucení s pár holkama. Bavím se, dokud mě nedostihne jedna z reportérek.
„Pane Kaulitzi, co nám můžete povědět o té nešťastné události pana Sama Kollera?“ zaútočí na mě s mikrofonem ta stará můra.
Snažím se ji ignorovat a nenápadně i zdrhnout, ale nejde to. Pořád doráží.
„Prosím vás, zeptejte se buďto mého manažera nebo členů Devillish, já na vás fakt nemám čas,“ odbydu ji dost nemile. A zase neodejde a už se nadechuje, že by něco řekla, když…
Bill:
Ksakru!
„Oh, pa-pardon, omlouvám se… ,“ vykoktám omluvu směrem k reportérce a snažím se odejít, ale vrazí mi mikrofon skoro do obličeje a zářivě na mě vycení svoje vybělené křivé zuby.
„Mohl byste nám prosím říci, proč jste takhle lhali o nehodě Sama Kollera, a proč jste se mu neomluvili?“
Tahle reportérka mě pěkně vytočila, ale už opravdu s ní nechci ztrácet čas.
„Pokud vím, Sam, Alex a dokonce i tady Tom,“ vyštěknu posměšně,“ byli opilí a já se mu nemám co omlouvat, když jsem u té nehody nebyl přítomen, a teď mě omluvte.“
Zašklebím se na ni a je mi jedno, že tento rozhovor bude určitě v nějakých novinách nebo televizi a patřičně ho přibarví, a odeberu se na toaletu.
Zapřu se o desku vedle umyvadla a pečlivě kontroluji svůj make-up a účes, všechno je perfektní, jako když jsme vyšli. Na kluky už nejsem naštvaný a Tom mě už neobtěžuje, takže je to v pohodě. Vlastně jsem sem šel proto, že na mě pořád civí, celkem mi to začíná vadit.
Cuknutím zvednu hlavu, když uslyším vrznutí dveří a vejdou dva opilí týpci. Chvíli se ještě chechtají ve dveřích a pak si mě všimnou.
„Nespletla sis dveře, maličká?“ přistoupí ke mně jeden a já cítím jeho teplý dech, ve kterém musí být aspoň tuna alkoholu, když ani neví, že jsem kluk.
„Ne, nespletl, a když mě omluvíte, už půjdu.“
„Kampak? Víš, docela se tady s kámošem nudím, tak bychom se mohli trochu pobavit, co říkáš?“ ušklíbne se na mě a začne se nebezpečně přibližovat.
Polekaně se na ně podívám, a když sebou trochu zakymácí, obloukem se kolem něho prosmeknu a vystřelím ze záchodů, málem někoho srazím, ale tomu nevěnuji ani nejmenší pozornost a zapluji ke stolku, kde sedí nabručený Alex. Pořád nejistě hypnotizuji pohledem dveře, z kterých jsem předtím vyletěl, a objednám si opět džus s trochou vodky.
„V pohodě?“ nejistě se na mě podívá Alex, taky nevypadá moc šťastně.
„Jo-jo, je mi fajn.“
Tom:
Přistoupím zezadu k Billovi a lehce mu položím ruku na rameno. „Můžeme si promluvit?“ zeptám se celkem mile.
autor: GossipGirl & CHrisTHi
betaread: Janule
A Bill teď vystřelí a jednu Tomovi natáhne…chudák Tom xD
Sam je teda nemehlo, a Alex by potřeboval srovnat fasádu, aby si uvědomil, že něco takového přece nemůže vykládat novinám.
Jinak jsem hodně zvědavá, jak to bude dál mezi Tomem a Billem, protože zatím to na nějakou žhavou lásku moc nevypadá =)
Tak a teď se můžou pohádat.. a nakonec Tom Billa políbí.. takhle bych to viděla ja xD.. Už se těším na další díli jak to mezi těma dvěmi vlastně bude 🙂
Myslela som, že Tom bude Billa zachraňovať na wc 😀
Veľmi sa mi tento príbeh páči, aj keď mám pocit, že budem neskôr kvôli Billovi trpieť 🙁