autor: Catherine
Bill se zapřel o umyvadlo a tupě do něj zíral. Přemýšlel, co mu mohl Tom chtít říct. Zajímalo ho to. Byl odjakživa zvědavý. Teď ale ještě víc. Nelíbilo se mu, že Tom odcházel se smutným, možná zklamaným výrazem ve tváři.
Andreas pozoroval černovláska z kabinky. Po chvíli se odlepil z místa, na kterém stál a rozešel se k němu. Jednou rukou chytil Billa kolem pasu a políbil ho na krk.
„Co se děje?“ zeptal se blonďáček s úsměvem a Billa pohladil dlouze po boku.
„Nic. Všechno je v pohodě,“ vydechnul Bill a vymanil se z Andreasova držení.
„Kocourek chce zlobit?“ ušklíbnul se Andreas a znovu k sobě Billa přitáhnul. „To se Andreáskovi vůbec, ale vůbec nelíbí,“ pokračoval a přisál se k černovláskovu bělostnému krku.
„Andreasi, můžeš mě prosím nechat chvíli být? Byl bych ti moc vděčný,“ Bill nasadil na tvář typický úšklebek a znovu se odtáhnul. Chtěl být sám. Sám… Možná sám s Tomem. Omluvně se na kamaráda podíval a odešel.
***
„Tome, Tomi, kde jsi?“ Bill chodil po školním dvoře a snažil se najít starší dvojče. Bezúspěšně. Všude okolo bylo prázdno. Všichni studenti byli na vyučovacích hodinách. Bill byl už zoufalý. Pomalu si uvědomoval, že možná bráškovi svými chladnými odpověďmi ubližoval. Nechápal, proč to dělal. Nikdy na něj nechtěl být nějak… zlý.
Nic. Tom nikde nebyl. Bill se to už chystal vzdát, když ho v tom napadlo jedno místo. Šel za velkou budovu školy, kde byla školní zahrada. Pousmál se. Bylo to tady stejné jako kdysi.
Bill se rozhlížel kolem sebe. Zmerčil malý keřík a pomalu k němu šel. Bylo to jeho a Tomovo místo. Schovávali se tady spolu a řešili své problémy. Vše do té doby, než se Bill změnil.
„Bráško, jsi tady?“ zeptal se černovlásek a sklonil se ke keři. Nahlédl do něj a trošku se pousmál. Tom opravdu seděl na trávě.
„Jo, jsem tady,“ vydechl Tom a otřel si uslzené oči. To, jak se k němu Bill choval na toaletách, ho mrzelo. Nechápal, proč je k němu Bill tak… ledový. Ke každému, komu lezl do postele, se choval přívětivě. Jen k němu ne. Tomovi to bylo líto. On byl Billův bratr, dvojče.
„A můžu k tobě?“ Bill se kousnul do rtu. Nečekal na odpověď. Rovnou lezl k bratrovi do křoví.
„A proč? Aby ses mi mohl smát, že jsem ještě nikdy nešukal?“ ušklíbnul se dredáček, ale místo Billovi uvolnil.
„Ne. Abych se ti mohl omluvit za to, jak jsem se choval,“ Bill zvednul ruku a pohladil opatrně brášku po paži.
„Ty? Ty se mi omlouváš za to, že mě pořád shazuješ před těmi svými kamarády?“ protočil Tom panenky. Dotyku ale neucuknul.
„Jo. Tomi, já… Choval jsem se jako kretén. Myslel jsem si, že tím něco dokážu. Omlouvám se ti. Už… Budu se snažit to už neudělat,“ řekl Bill a k Tomovi se víc přišoupnul. Objal ho.
„Dobře. Omluva přijata,“ usmál se dredáček a Billa si k sobě natisknul. Odvážil se zabořit nos do jeho krku a přivonět si. Billova vůně ho omámila. Raději dal svoji hlavu normálně a bratra jen hladil po zádech. Ani ve snech si nepředstavoval, že může jeho dvojče vonět tak… Nádherně.
Billovi nemohlo tohle uniknout. Zamrkal. Zdálo se mu to…Příjemné.
„Tome, mám tě strašně moc, moc rád,“ usmál se Bill a podíval se Tomovi do očí. Usmál se tak, že měl koutky rtů roztažené téměř od jednoho ucha k druhému.
„Já tebe taky… Bille,“ šeptnul Tom a odvážil se vtisknout na Billovy narůžovělé rty malou, dětskou pusinku. To, že ho miluje, však ale nevyslovil.
autor: Catherine
betaread: Janule
chudák Tom, nemá to zrovna jednoduchý… a moc se těšim, až se Bill přestane zabejvat Andreasem atd a začne se věnovat Tomovi
Mám radosť, že sa to tak vyvíja =)).. No cítim v tom zmätok a niečo zlé.. No čo, nechám sa prekvapiť
krásná povídka:) zajímá mě jak se daj dohromady:D
Mají to mezi sebou zajímavé..ale i tak je to krasné :);)