autor: Catherine
Billovým tělem projel příjemný mráz. Snažil se rychle vzpamatovat. Zakroutil hlavou a odtáhnul se z objetí.
„Promiň, Bille, já, já…“ Tom nevěděl co říct. Netušil, jestli se má omlouvat nebo jestli má mlčet. Ta malá pusa v něm zanechala něco… zvláštního.
„To je v pořádku, Tome. Když jsme byli malí, dávali jsme si takové pusinky,“ pousmál se Bill a Toma pohladil. Bratrovi sekundové spojení rtů nezazlíval. Nevadilo mu to. Byli bratři. Dvojčata. Měli k sobě blízko.
„Dobře,“ přikývnul Tom a úlevně vydechnul. Nesnesl by, kdyby mu Bill začal všechno vyčítat. Opět nanovo.
***
„Tome, co kdybychom se šli navečeřet, hm? Mám strašlivej hlad. Ta matika nám neuteče. Nikdo nám ty čísla nesežere,“ zasmál se Bill. Snažil se najít nějakou činnost, která by opět matiku o něco šoupla do dáli.
„Ne. Už jsme si zpívali, dívali se na film, povídali si. Teď budeme dělat matiku. Viděl jsi, jak to dopadlo dneska u tabule,“ řekl Tom rázným hlasem a opsal jeden příklad. Položil papír před Billa.
„Tome, jsi zlej bráška, víš to? Teď kvůli tobě umřu hlady,“ Bill zaúpěl a hraně se chytil za bříško.
„Bille, neumřeš. Člověk dokáže bez jídla vydržet dost dlouho. Tobě to nehrozí. Najíš se za hodinu, až tvoje lekce skončí,“ pokrčil Tom rameny.
„Grrr. Tak fajn,“ odseknul Bill a do papíru se zadíval. Krčil obočí a prohlížel si čísla ze všech stran.
„Mám ti to, Bille, napsat čínsky, abys tomu porozuměl?“ usmál se Tom ironicky.
„Hahaha. Tady je někdo ohromně vtipnej. Mě jen zajímá, co je to za blbost. Tohle jsme nikdy nedělali,“ ušklíbnul se Bill. Na papír vypláznul jazyk. Toma tím rozesmál.
„Bille, tohle jsi dělal dneska u tabule. A laskavě se soustřeď. Opičky můžeš dělat potom,“ řekl Tom rázně a pomalu příklad začal počítat.
„Ty fakt zkazíš každou zábavu,“ vydechl černovlásek a naslouchal bráškovi, který mu vysvětloval příklad.
***
„Bille, chápeš to? Pochopil jsi alespoň něco za tu dnešní hodinu?“ ujišťoval se Tom po šedesáti minutách. Nemohl si nevšimnout toho, jak byl Bill v posledních pár minutách nesoustředěný a jen pohledem posunoval ručičku hodin.
„Ne. Bylo to zbytečných šedesát minut, které jsem mohl strávit něčím příjemnějším,“ ušklíbnul se Bill a ze židle se zvednul.
„Jo. Mohl jsi těch šedesát minut prošukat,“ protočil oči Tom a zvednul se. Otevřel okno, aby se vyvětral vzduch.
„Yeah. To je alespoň poučné,“ pokrčil Bill rameny. Rozhlížel se po pokoji.
Tom ignoroval Billovu odpověď. Čekal, že odpoví takhle. Opřel se o rám okna. Zvenku ho ovanoval příjemný vánek. Usmíval se a pozoroval pohybující se siluetu mladšího dvojčete. Přemýšlel nad minulostí. Nad tím, jaké to bylo před pár měsíci… Přivřel oči a nechal se unášet svými myšlenkami.
„Máš to tady moc pěkně zařízené,“ usmál se Bill a prohlížel si celý pokoj. Uvědomoval si, že v něm dlouho nebyl. Před pár měsíci se s Tomem odcizili. Od té doby se po nocích nenavštěvovali jako kdysi, aby mohli spolu ležet v posteli a o všem si povídat.
*flashback*
Bill se tulil k bratrovi a hrál si s jeho dredy. Spokojeně se usmíval. Jedno z háďat si namotal na prst a jemně za něj zatahal.
„Tomi, miluješ někoho?“ usmál se Bill a vyslovil otázku, na kterou chtěl znát odpověď. Zajímalo ho to.
„Ne, nemiluju,“ vydechnul Tom a přitulil si Billa víc do své náruče. Chtěl mu říct už dávno, že miluje jen jeho, ale bál se reakce. Bál se toho, že ho už Bill nebude brát jako brášku, ale jako hnusné, zvrhlé zvíře.
*konec flashbacku*
autor: Catherine
betaread: Janule
Jo jo, chudák Bill 😀 matika musí bejt hrozná, když to člověku vůbec nic neříká… A chudák Tom, znám ten pocit, když vysvětlujete něco úplně jednoduchýho a vono furt nic a nic, z toho by jeden lezl po zdi 😀 😀
ja som z matiky tak isto debil ani sa mu nedivíím 😀 možme si podať ruky :DDD eštš Tom je taký ochotnýý a ujal sa ho 🙂