pokračování
~*~
Bill mávnul rukou a dveře se za ním zavřely. Zhluboka se nadechl a vydal se k Tomovi do komnat. Když tam došel, dveře už byly otevřeny a dva sluhové odtamtud odnášeli nábytek. „Co se to tu děje?“ zeptal se Bill zvědavě, kdy sledoval, jak kolem jeho hlavy proletěl gauč z jehněčí kůže.
„Lorde Bille, dobré odpoledne,“ řekl jeden sluha a oba se mu poklonili. Ten, co mluvil, byl podsaditý blonďák, zatímco ten druhý dobře stavěný s čokoládovými vlasy.
„Vám také, prosím. Co se děje s pokoji Lorda Toma?“ zeptal se Bill znovu.
Blonďák znovu promluvil. „Musíme naaranžovat jeho pokoj podle jeho nových specifikací. Přál si nový nábytek a už přijel.“
„Aha. Kde je Lord Tom?“
„Je v komnatách konkubín.“
Bill trochu zaváhal. „A kde to je?“
„Na druhé straně zahrady, můj Pane.“
Bill přikývl a odešel z místnosti. Chodba, která vedla do zahrad, byla otevřená a plná chladivého vánku; přesně to, co potřeboval, aby si uklidnil nervy, zatímco si před obličejem vytvořil stín a vkročil do oslepujícího slunka. V zahradách bylo ticho, až na zvuky zvířátek a písní ptáků. Normálně by si Bill cenil melodie, kterou jim Bohové poskytli, ale nechtěl se rozptylovat, dokud nebude po všem. Kdyby se totiž rozptýlil, nemusel by mu plánovaný výlet vyjít.
Bill došel k modrým růžím, když se najednou zastavil.
Byl to trahd lah, šťavnatý, krásně vyzdobený, a naprosto vyčištěný. Billovi se nahrnuly slzy do tváří, když vešel na svaté místo a rozhlédl se. Bylo to přesně tak, jak si přál… Zvedl ruku a zbývající lístky, co ještě ležely na zemi, odletěly pryč. Dokonce i rehruruldar byl plný překrásných nefritů, a oltář Bohů Pěti Měst zářil světélky.
Bill se zhluboka nadechl a ještě jednou se rozhlédl, než prakticky vyklopýtal z jeho nového překrásného trahd lah a pokračoval v cestě do komnat konkubín s Tomem v mysli, i když teď z naprosto jiných důvodů. Bill zahnul za roh a přál si, aby jeho sahvahd přestal odstraňovat důvody, proč by ho neměl mít rád. Stresovalo ho to. Připadal si naprosto zahanbený a jako by měl horečku, když zvedl ruku a symbol na vstupních dveřích jen letmo zazářil a dovolil mu vejít.
Bylo to tu hezčí než komnaty konkubín u něj doma; bohatost a velikost hlavní síně se táhla dál až do jejich pokojů, což nebylo zase tak obvyklé. Bill prošel kolem konkubín Jorga v jejich odpočívadle; starší ženy s kyprými tvary a tajemnými úsměvy. Dál chodbou hrála hudba a v krátkém momentě se Bill celý překvapený s někým srazil a oba upadli na zem.
„Proč nedáváš-“ začala žena, do které narazil, než se jejich oči setkaly, a on poznal, že je to Ann Kathrin, viděl, že ona ho už teď také poznala. „Oh,“ řekla jednoduše. „Omlouvám se, můj Pane,“ nabídla, vůbec nezněla, že by jí to bylo nějak líto.
Bill se pomalu zvedl na nohy, sledoval, jak ona udělala to samé a narovnal si svou róbu. Přemýšlel, že by se jí také omluvil, ale rozhodl se, že se mu vlastně ani moc nechce, a ani nebyl v pozici, kdy se jí měl omlouvat. Přivodilo mu to triumfální pocit a vůbec za ten pocit necítil žádné provinění, viděl znechucení v Ann Kathrině tváři.
Její výraz ještě víc zbrunátněl, když vyšlo najevo, že Bill nemá v úmyslu cokoliv říct. „Možná byste se měl modlit k vašim Bohům, aby vám nadělili slušné chování,“ odsekla a oprášila si sukně.
Bill cítil, jak se mu oči zúžily do štěrbin, probodl ji pohledem. Mohl by ji za takovou urážku potrestat nebo ještě hůř, informovat o tom Toma. Ale namísto toho odpověděl: „Rozumím, že jsi nešťastná, že se tu objevil někdo nový, a tak zmenšil čas, který ti Lord Tom dříve věnovával, ale možná by ses neměla svou frustraci snažit kompenzovat tím, že budeš tolik jíst. Začíná se to neblaze projevovat.“
A s tímhle prošel kolem ní, pokračoval v cestě tam, kde předpokládal, že budou ložní pokoje, nechal ji v jejím zmateném a vystresovaném stavu, alespoň doufal.
Jak šel blíž a hlouběji do areálu, jeho samolibý úsměv začal mizet, byl nahrazen zmatením z nových zvuků, které slyšel. Za rohem, uslyšel vzdálené steny, ženské i mužské. Občas se k nim přidalo i zavrčení.
Bill si sám sobě říkal, že zahnul za roh kvůli své zvědavosti a ne kvůli tomu, že to byl Tomův hlas. Sám sobě říkal, že pokračoval v chůzi, protože chtěl vědět, co se tam děje, a ne kvůli tomu, že chtěl vidět to, co věděl, že se tam děje.
Pokoje konkubín byly na druhé straně areálu; ani jeden z pokojů neměl dveře. Slyšel hlasité a udýchané steny z levé strany a rychle proběhl okolo chodby, ze které to vycházelo. Zaváhal, nevěděl, jestli má pokračovat, když mu k uším dolehl hlas. „Jsi tak vlhká,“ zasténal a Bill si dal ruku přes pusu.
Nikdy neslyšel muže mluvit takovým tónem hlasu a Bill potlačil chuť zasténat, jak se zachvěl. Udělal další krok a nakoukl za roh. To, co viděl, mu málem podrazilo kolena. Tom byl na Nicole, nebo jak se to jmenovala, a s extrémní rázností do ní přirážel. Bill nedokázal odtáhnout oči ze svalů na Tomově zadku, jak se jeho boky draly dopředu. Oba, muž i konkubína, se k sobě přitlačili, a najednou ji Tom vytáhl nahoru, ona na něj zírala, šťastně. Nicole pohodila vlasy, dlouhé černé vlasy se rozprostřely Tomovi na zádech a Bill si najednou sám sebe představil v její pozici. Jeho vlasy by takhle vypadaly, ležely by na Tomových ramenou. Přemýšlel, jestli by se k němu Tom taky takhle tiskl, stejně tak zoufale jako k ní, jestli on by se k Tomovi takhle tiskl.
Cítil, jak tvrdne a sklopil pohled, červenal se, zrovna když uslyšel Toma znovu hluboce zasténat, boky se mu konečně ustálily. Nicole vydala podivné vypísknutí a Bill předpokládal, že už je také hotova.
Poslouchal, jak oba dva zrychleně dýchají, přemýšlel, že by už zase zašel za roh, když uslyšel: „Chtěl jsi něco, Bille?“
Bill okamžitě zvedl hlavu, překvapeně. Nicole padla na postel, naprosto odkryta, a vůbec se za to nestyděla. Tom se natáhl pro svou róbu, byl zády stále k němu.
Bill zavrtěl hlavou, i když se na něj nikdo nekoukal. „Já…“
Tom se na něj otočil, upravil si róbu na ramenou, ušklíbal se. Bill nemohl odtrhnout oči od kůže ve tvaru V na jeho hrudníku, která vykukovala, a dokonce i couvnul, když se k němu Tom začal přibližovat. Byl až moc v šoku z Tomovy reakce na to, aby se na něj zlobil. Dokonce, i když na něm viděl potěšení z toho, že pokračoval ve své činnosti, přestože věděl o Billově přítomnosti. Tom se před ním zastavil.
„Bude muset sloužit, dokud nebudeš připravený jít do mé postele ty.“
Bill věděl, že vypadá jako blázen, když tu jen stojí, ale Tomova slova mu nijak nepomohla v tom, aby našel odpověď. Byl teď mnohem víc připravený, jít k němu, než byl před tím.
Podíval se znovu na Nicole a přál si, aby to neudělal. Vypadala tak prostopášně, a on si zase nemohl pomoci a viděl v té pozici sám sebe.
„Bille,“ řekl Tom, zvedl ruku k jeho bradě a otočil si ho k sobě. Billovi přejel mráz po šíji, ale doufal, že to Tom necítil. „Jsi tu z nějakého důvodu, že? Jiného než voyeurismus?“
Bill cítil, jak mu hoří tváře a skoro chtěl dát Tomovi facku, ale pak by už nikdy nemohl jít ven.
„…Chtěl jsem vám poděkovat,“ řekl namísto toho. Jeho šance budou větší, když bude vypadat ušlechtile. A upřímně, byl mu vděčný za spoustu věcí.
„Ah, ano. Trahd lah.“
„Je… půvabný.“ Bylo to nevhodné slovo, ale Bill nemohl najít nic jiného, co by řekl. Nicole na něj zírala, hlavu si lehce opírala o ruku. „Perfektní.“
„Tak potom možná sluhové nejsou tak neschopní, jak sis myslel?“ Ušklíbl se zase Tom.
Bill zavrtěl hlavou. „Ne, můj Pane,“ odpověděl.
„…Jsem rád, že tě vidím, že máš radost,“ řekl Tom, tentokrát upřímně.
„To jsem.“
„Dobře.“
Tom se otočil, že půjde zase k posteli, proč, to si Bill nebyl jistý, ale také udělal krok, aby se stihl zeptat, než ztratí nervy.
„Je tu…“ Zastavil se, když se Tom zase překvapeně otočil. Odkašlal si. „Jedna věc… ještě.“
„Použili špatné kameny?“ naléhal Tom. „Výslovně jsem-„
„Ne, ne,“ přerušil ho Bill, trochu pobaven tím, že jeho sahvahd byl tolik rozčilen něčím, co sám nepovažoval za důležité. „Není to ohledně trahd lah. Říkal jsem, že je perfektní a myslel jsem to tak.“
„Tak co je to?“
Bill zaváhal, očima znovu zavítal k nahé konkubíně. Připadal si tak směšně, muset se zeptat Toma na něco tak triviálního před někým, kdo měl respektovat jeho autoritu, a on se zdráhal. Věděl, že ona si byla vědoma toho rozkazu, že povolení jako tato měla být dělána v soukromí, ale to, že ho viděla se ptát, bylo něco naprosto jiného.
Tom se podíval na Nicole a udělal krok blíž, vzal Billa za biceps a odtáhl ho za roh odkud přišel a zastavil se, když došli do haly.
„Lepší?“
Bill se usmál. „Ano, děkuji.“
„Teď, co to je?“
„Přemýšlel jsem, jestli bych mohl odejít,“ zeptal se Bill nakonec, rukama se chytil svého oblečení, „…abych si prohlédl město. Trh.“
Tom se zasmál. „To je všechno?“ Bill otevřel pusu, aby odpověděl, byl překvapený tou jednoduchostí a Tomovou nonšalancí. „Bille,“ řekl, znovu udělal krok blíž. Byl cítit potem a pro jednou, Bill našel tento zápach znepokojujícím. „Nemusíš se bát ptát se mě na tak prosté věci. Je to v pořádku.“
Cesta na trh u něj doma by nebyla prostá věc, ale Bill se o tom nechtěl zmiňovat.
Tom zvedl ruku a Tom málem vypískl překvapením a strachem, když mu přistála na tváři. Nebylo to tak něžné jako spíš oceňující, ale Bill se i tak do doteku naklonil.
Palec ho pohladil pod okem. „Vidím, že děláš z černidla zvyk.“
Bill neodpověděl. Nechtěl to nosit jako nezbytnost, ale Tom včera na jeho vzhled tak hezky reagoval, a navíc dneska ráno poprosil Andrease, aby ho učinil hezkým.
„Velmi pěkné,“ zamumlal pomalu Tom. Bill cítil povědomé napětí, které cítil, když se ho Tom takhle poprvé dotknul, a řekl tato slova.
Bill polknul. „Děkuji, můj Pane,“ vydral ze sebe.
„Tome,“ opravil ho Tom, pak se naklonil blíž, skoro tak, aby si Bill mohl myslet, že ho políbí. Tom se na něj znovu ušklíbl. „Je to v pořádku, protože jsme sami,“ dodal s mrknutím.
A potom ho políbil, tak rychle, že si Bill nebyl jistý, jestli se to stalo, než se Tom otočil a vrátil se k Nicole. Nechal Billa znovu naprosto vyvedeného z míry jeho včerejším chováním.
~*~
Bill se rozhlédl a usmál se nad všemi stánky a krámky, které byly ve středu Tetrapolis. Trh byl živoucím centrem pro cestující obchodníky; všechno, co nemohlo být prodáno nebo se nesmělo prodávat v obchodech, se prodávalo tady, také to bylo místo, kde najít to nejčerstvější ovoce a látky té nejlepší ceny. Bill hodně krát sledoval svého otce smlouvat o ceně ohledně svátečních látek u nich v Diopolis.
Jeho eskorta, blonďatý sluha, kterého potkal už předtím, se táhl poslušně za ním, zatímco se Bill rozhlížel po špercích. Nebe začínalo tmavnout; bude čas navrátit se brzy zpátky do sídla.
„Můj Pane, čas návratu se blíží,“ řekl sluha dostatečně nahlas, aby byl slyšet přes všechen rámus tady.
„Děkuji, Gustave,“ zamumlal Bill a snažil se nešpulit rty. Měl pocit, jako by zrovna vyšli ven, a už se měli vracet zpátky? Zahnuli uličkou k sladké vůni ovoce a zeleniny. Tom mu řekl, že si přeje, aby nejedl nic, o co se předtím nepostaral kuchař, ale Bill si chtěl vybrat pár kousků ovoce pro svůj pokoj. Spoustu nocí jako dítě trávil tím, že jedl ovoce a koukal se na Infonexus se svým datapadem. To byly ty jednoduché časy; časy, kdy se nemusel trápit přemýšlením o každém dalším kroku, který udělá, nebo tím, jak se má tvářit, jak má mluvit nebo gestikulovat.
Povzdychl si a otočil se na Gustava. „Počkej tady. Rád bych si koupil nějaké třešně a cítím se trochu utlačeně,“ řekl rychle.
Gustav se poklonil a přikývl. „Jak si přejete, můj Pane.“
Bill přikývl, spíš pro sebe než na sluhu, a pokračoval cestou dál. Vůně sladkých yadah bobulí, a dokonce i nesvatých bobulí dervoolu společně vytvářela těžké aroma, které prostě samo o sobě mluvilo o šťavnatosti a životě. Našel prodavače ovoce s těmi nejkrásnějšími třešněmi a začal si vybírat.
„Takový překrásný mladý muž. Je tu něco, s čím bych vám mohl pomoci?“
Bill se otočil a viděl, jak se obchodník usmívá, očima mu jezdil po celém těle. „Našel jsem, co jsem hledal, děkuji.“
„Ne, děkuji vám. Jestli něco potřebujete, mladý princi, jen se zeptejte, měl byste to dostat.“
Billovy rty se zúžily do úzké linky, přikývl, zatímco si dál prohlížel produkty. Koutkem oka viděl, že se lampy začaly rozsvěcet. Za méně než hodinu nastane soumrak. Začal vybírat rychleji, ale ve spěchu jich pár shodil na zem ulice. Bill si klekl a začal sbírat bobule, když uslyšel velmi povědomý smích.
Stále na kolenou, Bill přelezl okolo stánku a podíval se na ulici. Byl to Generál Bushido, doprovázen pár důležitě vypadajícími muži. Usmívali se a mluvili spolu tichými hlasy. Tváře se mu začervenaly, když si vzpomněl na tom, jak spolu tancovali, musel se usmát. Ten tanec a ten sen… Co to znamenalo?
„Ztratil jsi něco, mladý pane?“
„Já… Já jen…“ Bill se začervenal a zkusil to znovu. „Vypadá to, že mi popadalo pár bobulí z ruky,“ řekl zlehka, zatímco zvedl tu, co byla k němu nejblíže.
„Dovol mi.“ Zvedl Bushido pár do vlastních rukou, oba se postavili v tu samou chvíli. Pobaveně Billovi podal malé ovoce; tohle bylo něco, co dokázal zvládnout. Uvnitř Domu Vave se cítil tak trochu v nevýhodě. Tady měl Billa jen a jen pro sebe. „Jsem překvapen, že tě tu vidím,“ řekl, když si Bill dal pár nezničených bobulek do košíčku.
„Lorde Bushido, je hezké vás znovu vidět.“ Snažil se Bill uklidnit tlukot svého srdce, ale to, jak se na něj Bushido koukal… to bylo vzrušující. Jak jinak to nazvat.
„Ach, nepovolil jsem ti snad, abys mi říkal mým pravým jménem?“ zeptal se s úšklebkem.
Bill polknul a přikývl. „Ano, dovolil. Jen jsem si myslel, že to platí jen v soukromí.“
„Poznal bys, kdybych nechtěl, abys mě tak oslovoval,“ řekl Bushido a přikývl.
„Ano… Anisi.“
Bill rychle vytáhl kartu, která mu byla dána, a projel s ní létající krabičku. Šest kreditů bylo odečteno a Bill zapřemýšlel nad tím, jestli si nemá vzít víc. „Už jsem třešně neměl pěkně dlouho,“ řekl, když si dal tmavou třešeň ke rtům. Něco uvnitř Billa zpívalo, když Bushidovy oči sledovaly jeho rty, skoro až hladově. Nevěděl, proč se tak chová – byla to nevhodná chvíle se tak chovat – ale nedokázal svému tělu poručit, ne teď. Zakousl se do ní a nedokázal zadržet zvuk potěšení, který udělal hluboko ve svém hrdle.
„Vzpomínám si na tvou lásku k ovoci a sladkostem,“ řekl Bushido potom, co si olízl rty.
„Opravdu?“ Bill byl neskutečně zvědavý. „Pamatujete si takové triviálnosti, tak nedůležité, jako jsem já?“
„Ty, Bille, pro mě nikdy nebudeš nedůležitý.“ Natáhl Bushido ruku a jemně pohladil Billa palcem po bradě, zachytil malou kapku šťávy, která mladíkovi unikla ze rtů. Bez toho, aby odvrátil pohled od Billových očí, zvedl palec a slízl z něj šťávu, jen na malý moment zavřel oči nad tou sladkou chutí šťávy. „Myslím, že si také koupím nějaké třešně. Jsou opravdu šťavnaté.“
Bill cítil jak se červená více než kdykoliv předtím, ale nemohl se přinutit odvrátit pohled. Bushido chtěl promluvit, Bill to věděl, protože stále koukal na generálovu pusu, ale než mohl, uslyšel hlas za sebou.
„Můj Pane?“
Gustav. Málem na něj zapomněl. Alespoň jeho přítomnost ho přinutila odvrátit pohled od Bushida. Když to udělal, znovu se začervenal, ale z naprosto jiného důvodu. U všech Bohů, co s ním je špatně? Byl přece zadaný.
Už jenom přemýšlení o takových věcech uráželo jeho budoucího manžela a Bohy.
Nově opravený trahd lah bude dobře využitý, až se vrátí, rozhodl se Bill.
„Opravdu musíme jít,“ řekl Gustav naléhavě, podíval se na tmavnoucí nebesa a pak na Bushida. Ten na něj s porozuměním kývl a pokývnutí mu bylo oplaceno.
„Ano, dobře,“ souhlasil Bill, opustil myšlenku ohledně většího množství třešní, a nejen proto, že je tlačil čas. Vrátil se zpátky k Bushidovi. „Opravdu rád jsem vás znovu viděl,“ řekl slušně, chtěl znít odměřeně, už jen kvůli Gustavovi.
„Vždycky,“ souhlasil Bushido, pak na ně oba kývl, zatímco Bill okolo něj jen prošel.
Bill cítil oči na svých zádech, dokud věděl, že jsou pryč z jeho dohledu.
~*~
Bill si myslel, že cesta k trahd lah bude dnes večer nevyhnutelná, ale bylo temněji, než si myslel, že bude, když se vrátili zpátky do sídla, a upřímně, měl dojem, že by mohl onemocnět. Rychle propustil Gustava, rukou ho odehnal pryč k Tomovi do komnat a pak udělal to samé s Andreasem, když vešel k sobě do pokoje; sám byl sebou trochu překvapen. Andreas vypadal trochu šokovaně, a nechápal, proč je Bill tak vystresovaný, ale poslechl a odešel k sobě do pokoje.
Bill položil své tašky poblíž Infonexu a pak se svalil zády na postel, zabořil se do hebkých polštářů. Nedokázal zastavit točení hlavy.
Nikdy nebyl tak zmatený. Předtím to bylo jednodušší, když mohl předstírat, že ty ruce, které cítil ve snu, že milenec, který v něm probouzel takové vášně, byl Tom. Nedokázal si představit, proč mu Bohové poslali takové zlé tušení, zrovna když se zasnoubil s jiným mužem.
Bill sám nad sebou zavrtěl hlavou, dokonce, i když ho to bolelo. Nemohl takhle přemýšlet. Nemohl o tom přemýšlet jako o varování. Jako o něčem, co se mělo stát. Nikdy neměl problém rozeznávat vize a snění, a tohle mu i přesto pořád připadalo jako první z možností.
Byl to jen sen. Nic víc.
Ale jestli bude Bushido pokračovat v tom, jak se na něj dívá, bude to pro něj poněkud těžké ignorovat to, dokonce i kdyby mohl ignorovat svůj sen. Což si nebyl jistý, jestli bude schopný. Nikdy se takhle ještě necítil, ať už byl vzhůru nebo ne, a když byl u něj Bushido, bylo to, jako by to měl pořád všechno dokola ochutnávat znovu a znovu.
Bill myslel na to, jak se Bushido díval na jeho rty, a zachvěl se, i když to už předtím dělala spousta mužů. Včetně Toma.
Předtím než si dokázal uvědomit, co jeho tělo dělá, cítil, jak jeho ruka jede z hrudníku, kde ležela, okolo pupíku, až tam, kde cítil, jak pod svou róbou tvrdne.
Jeho ruce byly velké, a přesně jako ve snu si dokázal představit, jak ho Bushido drží, jak roztahuje jeho nohy a chytá ho za stehna. Bill zanaříkal a přitiskl si dlaň do klína, než ji stihl dát pryč. Tohle nemohl dělat. Bylo to mimo všechno, co ho kdy učili. Nemůže se uspokojovat s pomyšlením na jiné muže. Bill se protáhl a usykl, kdy uviděl záblesk obrazu Bushida, jak svým tělem zakrývá jeho, jak se dotýká jeho těla. Ten obraz přemohl jeho mozek a on si rozvázal pásek a rozevřel své oblečení, odkryl svá krémová stehna a hebkou kůži. Najednou bylo v místnosti až moc velké horko, když se Bill posadil, aby se postavil a sundal ze sebe své překrásné oblečení. Zahodil ho na židli a rukama si zajel do vlasů.
Bill se podíval na postel a přikývl. Ano, jít teď spát bude to nejlepší, co může udělat; dnešek byl plný pokušení, a jediné, co potřeboval, bylo si trochu odpočinout. Nadechl se zhluboka a pomalu vydechl. Když skončil, světla se začala zhasínat. Hned, jak začne usínat, zhasne si je úplně. Svlékl se do naha a vlezl si do peřin, vydechl úlevou. Neuvědomoval si, že je jeho tělo tak strašně unavené.
~*~
Bill ze sebe skopal peřinu a podíval se na obrazovku Infonexu. Reagovalo to na jeho magii a slabé světlo ukázalo čas. Ležel pouze pár hodin. Bill znovu snížil teplotu v pokoji a snažil se uklidnit teplotu svého těla, ale když zavřel oči, jediné, co viděl nebo cítil, byly Bushidovy rty na jeho krku. Usykl, když dlaněmi cestoval po svém hrudníku k bolestivé erekci. Jemně se jí dotkl a chlípně zasténal. Jeho tělo to tak moc potřebovalo, ale on se tomu nemohl podrobit.
Převalil se a zalapal po dechu do polštářů; Tlak, který cítil v rozkroku, se snažil zatlačit do matrace, ale spíš si to jen zhoršoval, pohyboval boky. Představoval si Bushidovy ruce na svém pozadí, jak ho roztahují, jak chtějí najít vchod do něj. Bill se prohnul v zádech a zaklonil hlavu, bez dechu, otočil se zpátky na záda. Ve své mysli viděl generálovy ruce na svých bocích, jak si ho přitahuje blíž. Bill přemýšlel, jaké by to bylo, cítit Bushidovy rty, přijmout jeho jazyk, líbat se s ním.
Zanaříkal a palcem si přejel po špičce svého přirození, znovu prudce zaklonil hlavu do postele a vydal ze sebe přidušený sten. Nemohl… nemohl…
„Ach,“ zalapal Bill po dechu, když se rukou chytl za svou tvrdou délku, jako by to šlo samo, zdálo se. Instinktivně začal rukou jezdit nahoru a dolů, a když to jednou udělal, připadalo mu to tak dobré, tak moc uvolňující na to, aby to dokázal zastavit. „Oh,“ vydechl, znovu si přejel palcem po špičce.
Tom stál ve dveřích, nebyl schopný se pohnout, i kdyby chtěl, byl moc rád, že je v pokoji taková tma. Když mu Gustav řekl, že se mu Bill na zpáteční cestě zdál nějaký divný, pomyslel si, že nejlepší bude, když se na něj půjde podívat, obzvlášť když Bill nepřišel ani na večeři, ale opravdu nečekal, že uvidí tohle. Jestli si předtím myslel, že je Bill překrásný, tak takhle byl oslnivý, nahý a zpocený, dotýkající se sám sebe pomalu, skoro zdráhavě, Toma to přivádělo k šílenství.
Tom se rozhodl, že na Billa to, co viděl odpoledne, působilo víc, než si myslel předtím. Celkem by ho pobavilo, kdyby ho to nijak nevzrušilo.
Bill znovu zadýchaně zasténal a Tom natáhl ruku pod své vlastní oblečení, aby se sebe dotknul, to přenádherné stvoření, které před ním leželo na posteli, ho ubíjelo. Přál si, víc než kdy předtím, aby Bill nebyl Nedotčený; aby mohl přejít pokoj, vlézt si k němu do postele a nahradit Billovu ruku svou vlastní, aby ho nutil žadonit, aby mohl on být příčnou těchto zvuků. Aby ho mohl udělat.
Bill vykřikl a Tom si dlaň na erekci přitlačil víc, málem se sám udělal, když viděl Billovo uvolnění se.
Žádné tlačení. To bylo to, co Billovi slíbil. Nemohl k němu teď jít, bylo to nemožné. Než si to Tom mohl rozmyslet, couval z pokoje, otevíral a zavíral dveře, jak nejtišeji uměl, byl rád, že dokázal odejít. Bude muset najít Nicole nebo odpustit Ann Kathrin.
Tom neslyšel, jak Bill vzlyká, neviděl ho schoulit se na bok, objímat sám sebe.
Neslyšel jeho: „Zil, odpusť mi,“ zašeptáno do noci.
autor: Little Muse a Majestrix
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
dost se bojím, že ten Bill mu zahne s Bushidem.. 🙁
Já skáču radostí do stropu!!
Je tady další díl, LilKatie, Janule, já vás miluju =)♥
Stejně jako tuhle dokonalou, úžasnou a překrásnou povídku…♥
Hrozně se mi líbilo, jak se Bill koupal a byl ještě "ovíněný", bylo to tak roztomilé, vůbec se nedivím Tomovi, že na něho tak zíral. Billovo "chceš mě" celou scénu ještě podtrhlo, bylo to nevinné a přitom sexy. Není divu, že si Tom musel jít ulevit jinam =)
A potom, když šel Bill Tomovi poděkovat za trahd lah a našel ho s Nicole, dost ho to rozhodilo, vidět Toma při sexu na něj muselo hodně zapůsobit, a když si představoval sebe na místě Nicole, myslím, že po to podvědomě opravdu toužil…
Je vidět, že mezi nima pomalu, ale jistě přeskakuje jiskra, to je nesporná věc. Ale jiskra ještě není požár…
Scéna na tržišti, když Bill potkal Generála byla neskutečná, mně osobně přišla tak neuvěřitelně sexy, bože, ty třešně, hotový symbol pokušení, úžasně napsané, nechápu, jak něco tak nevinného může působit tak hříšně, ale v případě Anise působí hříšně prostě všechno =) Billa je mi líto, on sám je zmatený svými pocity, reakcemi svého těla i svými vlastními vizemi…
A v noci, když potom bojoval sám se sebou a ten boj nakonec prohrál, i když se tomu tolik bránil, bože, úplně už jsem zapomněla, že Tom byl v jeho pokoji. Ani on to nemá jednoduché, na Billovi mu záleží, kdyby ne, vzal by si ho na místě, takhle jenom bezmocně pozoroval, jak se ta překrásná bytost před ním uspokojuje a ani nedýchal, aby něco nepokazil, muselo být hodně těžké se ovládnout. Myslím, že tohle dostatečně ukázalo Tomův charakter.
Jen škoda, že nezůstal chviličku déle, stal by se svědkem Billova pláče, protože jeho uvolnění ustoupilo výčitkám a pocitu provinění, provinění vůči bohům…
Prostě já celou tuhle povídku zbožňuju a nesmírně se těším na každičký díl, číst ji je pro mě opravdovou radostí a potěšením, je úžasná ♥♥♥
Ještě jednou děkuju za překlad =)
No tak to je teda stastie ze Bill a Tomovej pritomnostzi nevie, to by asi nepredýchal. Dúfam len že Bill nebude mat románik s Bushidom. Super.
Já teda nevim jak ostatní, ale mě by šíleně nas*alo, kdybych na Billově místě viděla Toma jak si užívás tou konkubínou, a ono ho to ještě vzruší! No co to je? 😀
Ne teď vážně, je to skvělý, prostě… ten nápad, ta fantazie… Autorky vážně obdivuju. Je neuvěřitelný, že se něco tak krásnýho dokázalo někomu v hlavě zplodit. Takže jedno velké DÍK jim i Lil.Katie, jsem moc ráda, e to mmůžu číst. ♥
Super
Nějak nevím, co k tomu říct, momentálně si jenom představuju, že si knihkupectví kupuju knížku: This hour´s duty:). Je to prostě úžasné, stále nechápu, jak tohle někdo může dokázat napsat, vymyslet, jak někdo může mít takovou fantazii? Úžasné.
Kapitola mi přišla vzrušující, vtipná i smutná. A co se týče děje v kapitole:), samozřejmě, že se mi nelíbí, že Bill touží po Bushidovi, ale to jsou jenom takové moje předsudky:), že Bill a Tom musí být dohromady, kdyby to bylo naopak a Billovým budoucím manželem byl Bushido, tak bych stejně chtěla, aby Bill byl s Tomem:D, no snažím se přes to přenést, po přečtení originálu, by si člověk myslel, že se mi to podaří, ale pořád nic:)
Je to tak vzrušujúci príbeh,milujem bohovbojného Billa a ohľaduplného Toma a teším sa až sa veci pohnú ďalej♥
Ten Bushido mě tam strašně rozčiluje. Prostě Billa úplně sexuálně oblbuje, jako by byl nějak začarovaný nebo tak něco a vysílal na něj signály chuti po sexu. Přitom Tom je tak hodný. Jo, je. Kdyby byl takový hajzl, nezáleží mu na Billovi. A navíc by si ho vzal teď v posteli a bylo by mu všechno jedno. Přemýšlí nad ním i jinak než sexuálně. Myslí na něj, aby se měl dobře a tak. Zatímco Bushido mi zatím připadal jen tak, že prostě vidí ten chtíč. No a když už ne jen chtíč, tak ale u něj převládá prostě. Prostě chci Toma s Billem 😀
Mám hrozně smíšené pocity. Ty konkubíny mě strašně rozčilujou a rozčiluje mě i Tom,jak mu bylo jedno,že je Bill vidí.Měla jsem chuť ho úplně uškrtit 😀 A nijak se mi nikdy nelíbil pairing Billa a Bushida,ale tak něják se mi zdá,že Bushido se k němu chová lépe,než Tom. Mmm,musím si to v hlavě uspořádat 😀
Jinak strašný obdiv autorce a samozřejmě i překladatelce 🙂
😀 mě se náhodou líbí, jak se Tom chová jak si sou odměřený, ale přitom je to k sobě tak táhne… xD a Bushido je vítané zpestření.. ráda bych viděla Toma vyvádět a žárlit, zajímalo by mě jak se umí rozčílit 😀
povídka je úžasná, dokonalá ♥
a taky skládám poklonu překladalce 😉
nieee … preco sa do toho pletie ten sprostý Bushido ?! Nech sa zblizia konecne Bill a Tom, ale nie ! Bill musi mysliet na Bushida …. no som teda vazne zvedava, ako to bude pokracovat … ale inac to bol uzasny diel ♥
Je to prostě krásně napsaný ♥♥♥, ale je mi Toma líto…
Prostě nechci, aby se generál to toho všeho pletl!
Díky za překlad :).
Nesmírně jsem se těšila na okamžik, kdy přijdu na blog a najdu tu další díl, protože to čekání bylo opravdu hrozný. Jsem nadšená vývojem situace. Ani ten Tom už se mi neprotiví, když se konečně začal chovat přijatelně, ovšem přesto se celá doslova třepetám jen při scénách, kdy se Bill setkává s Anisem. ♥ A jsem moc vděčná za to, že tyhle okamžiky nacházím v každém díle nebo minimálně několik odstavců o tom, co Bu dělá.
V tomhle díle se vyskytovalo spoustu momentů, které mě okouzlily. Hlavně hříšné a provokativní třešničky, které byly tak sladce symbolické. Přiopilý Bill byl rozkošný, akorát mě nepatrně rozladilo, že jeho Trahd lah je už v pořádku, a proto nebude mít záminku navštěvovat Anisovo sídlo. 😛 No jo, vypadá to tak, že v téhle povídce se mi Tom vážně nezavděčí. 😀
Lil, jsem strašně vděčná za tvoje úsilí. ♥
Tak a dosť! To je už na mňa priveľa! Chcem Billshida! ^^ Jednoducho chcem! Ja viem, že je to voči Tomovi nespravodlivé,on sa tak snaží, ale proste…Bill je zaslepený Anisom ♥ ja chcem, aby ho miloval…oh, kiežby tento príbeh bol na pár Bill/Bushido 🙁 Twincest už je všade, chce to zmenu :))))
Inak krásny príbeh ♥♥♥ Musím poznamenať, že Bushido je v tomto príbehu taký dobrý :-* a neskutočne provokatívny s tým svojim jazykom …rrr 😀 xD
Teším sa na pokračovanie :)))) úžasný preklad 😉
fíííha…
Anis mě dostal..to s tou třešní..to byla teda extrémně dráždivá scéna..!
vuáá, to nemůžu rozdýchat. 😀 abolutně strčil do kapsy všechno, co se v tomhle dílu se mnou povedlo provést Tomovi. Tom u mě začal konečně stoupat v žebříčku, ale pak si přijde Bushido, olízne si prst a já se můžu zbláznit. 😀
no, ale stále nejsem jeho bůhví jaká fanynka, jenom se autorkám povedlo tohodle drsňáka předvést v úplně jiném, a sakra přitažlivém světle. 🙂
Konkubíny by som vymazala, aj keď v tejto kultúre sú úplne nepodstatné vadia mi asi tak ako by mi vadilo aj keby sa Tom namiesto Billa uspokojoval nejakým umelým penisom. Skrátka Tom je len pre Billa a Bulshida treba poslať tam kam patrí – na vojnu. Billa milujem, je napísaný úplne dokonale, voči Tomovi mám výhrady, ale bolo mi ho celkom ľúto, keď objavil Billa ako sa uspokojuje, keby vedel, že myslí na niekoho iného 🙁
Tak tohle mi skutečně trhá srdce! Tak ohromně špatně se mi četlo, že Bill při uspokojování se myslí na Anise. Pomalu se mi z toho chtělo brečet. Nejhorší na tom je to, že Billovi se Anis moc líbí a strašně moc jej přitahuje. Tohle nenávidím. Nelíbí se mi to, že do něj bude Bill (teda myslím) zamilovaný, nelíbí se mi to, že se kvůli němu bude trápit. Bill patří k Tomovi a tečka. Všechno je to vážně nádherně napsané, ale pro mě to bylo moc bolestivé tohle číst. Věřím, že i Bill si teď bude připadat moc špatně a bude se kvůli tomu trápit.
Taky mě naštvalo, že se Tom vybavoval s Billem a pak šel zpátky za svojí konkubínou. Jasně, já chápu, že k tomuhle účelu tu konkubíny jsou..ale dle mého názoru to od Toma nebylo vůbec hezké, když Bill věděl kam Tom jde a co zase bude dělat. Divím se, že to Bill dokáže takhle snášet. Já bych nemohla 🙁
Budu si muset dát od povídky na chvilku pauzu, protože nevím, co přijde v dalším díle a já s mojí povahou bych to taky nemusela zvládnout 😀 Teď začínám přemýšlet, jestli jsem udělala nakonec dobře, že jsem se do povídky znova pustila. Je opravdu nádherná, ale strašně bolestná 🙁