autor: Neilinka & Cerike
Tom – Neklid
Ještě hodinu jsem tedy zůstal u Georga, vypili jsme spolu další kafe a dali si pizzu. Ještě chvíli jsme kecali. Pak jsem se začal oblíkat.
Venku během dne napadlo hodně sněhu. Jak jsem tak procházel bílým Magdeburkem, sníh mi křupal pod nohama, bylo to vlastně kouzelné. Miloval jsem dobu Vánoc.
Napadlo mně, když jsem procházel náměstím, že bychom si mohli zajít do kina.
Po cestě jsem si vzal program a pročítal jsem si ho. Dávali celkem hezký novinky. Nechám, ať si Bill vybere, jestli chce jít nebo ne, a na co půjdeme.
Během cesty jsem přemýšlel nad vším možným. I nad tím, že má příští víkend přijet Markus a bude tady až do Silvestra. Taky budu muset teď někdy vytáhnout Georga autem a udělat pořádnej nákup.
A taky bych si měl po zimě konečně udělat ten řidičák, otravovat pořád Georga se mi taky nechce.
Spolu s mými myšlenkami jsem došel domů. Odemkl jsem si vchodové dveře.
„Zlati, jsem doma.“ Svlékl jsem si bundu a sundal palestinu z krku.
„Brr, je tam zima.“ Obejmul jsem ho a políbil. Sedl jsem si do křesla a posadil jsem si ho do klína. Jen tak jsme se k sobě tulili a já si užíval tepla prohřátého bytu a přítomnosti mého zlatíčka.
„Užil jsi si den? Co nakupování?“ Bill byl nějakej přešlej, nejspíš unavenej. Jenom přikývl a řekl, že v pohodě.
„Víš, mě napadlo, že bychom si zašli do kina na nějakej film?“ Sledoval jsem, co on na to, ale neodpověděl. Přišel mi, že je myšlenkami vedle.
„Billi, vnímáš mě? Jsi v pohodě?“ Jeho zběsile vyhrknuté JO, mě přesvědčilo spíš o opaku. Ne, to je jenom moje představivost, je jenom unavenej a nevnímá.
„Broučku, chceš si jít lehnout?“ Jemně a starostlivě jsem ho pohladil po vlasech.
„Já, se jenom osprchuju.“ Vstal jsem, že půjdu s ním, ale podíval se na mě, že chce být chvíli sám. Jenom jsem přikývl a vrátil se do obýváku. Udělal jsem něco špatně? Něco co se mu v posledních dnech nelíbilo?
Koukal jsem chvíli do zdi, přemýšlel. Ne, nic se prostě neděje, je teď všechno tak kouzelný, že mi sebemenší narušení přišlo divný. Je jenom unavenej.
Bill vyšel v župánku z koupelny a šel rovnou do ložnice. Vstal jsem, pozhasínal a všechno povypínal a šel jsem za ním.
Lehnul jsem si vedle něj a objal ho.
„Doufám, že sis dnešek užil.“ Jemně jsem ho políbil a zhasnul jsem.
Dnešek byl divnej, zejtra to bude zase všechno v pohodě.
„Miluju tě, Billi.“
Druhého dne ráno jsem se probudil jako první. Vstal jsem a oblékl se, vyrazil jsem do blízké pekárny pro čerstvé pečivo ke snídani. Koupil jsem k tomu ještě mléko a koblihy.
Doma jsem to připravil na stůl a udělal mu kakao. Prsty jsem měl ještě promrzlé, venku dneska byla strašná zima.
Přemýšlel jsem, co dneska podniknout, když mě z toho vytrhlo vrnění telefonu. Kouknul jsem na stůl v obýváku, byl to Billův mobil. Jenom jsem se mrknul, kdo volá, s Billovými rodiči už se znám a normálně s nima mluvím. Ale tohle jméno jsem viděl poprvé.
Bill přeci všechny dealery vymazal, má tam jenom lidi ze třídy, mě, Georga a rodiče. Ale takhle se nejmenoval nikdo z jeho okolí, koho jsem znal. Axel.
Telefon jsem vrátil zvonící zpátky na stolek a raději to neřešil, beztak to po chvilce přestalo. Pak už se ozvalo jen mírné zavrnění jako upozornění na SMS.
Měl jsem nesnesitelné nutkání si to přečíst, ale nebudu svině. Billovi důvěřuju, a když bude chtít, tak mi to řekne.
autor: Neilinka & Cerike
betaread: Janule
sakra ten Axel… ten se mi vážně vůbec nelíbí… a taky se mi nelíbí to, jak se k němu Bill chová… měl by si včas uvědomit, že má Toma, než udělá nějakou blbost, které bude později litovat… a jak jsem tak poznala, Axel se nejspíš nenechá jednoduše odbýt… no, uvidíme, jak se to vyvine… super povídka 🙂
Zatracený Axel, se vsadím, že Billovi píše on =( To mu chce zničit život podruhé…?
Doufám, že teď Bill neudělá nějakou hloupost, přece si nezničí všechno, co si tak pracně vydobyl…
Bille, mysli svým srdcem…♥