Lekce lásky 6.

Bill ležel u sebe v posteli zachumlaný pod peřinou. Slabé světlo pokoji dodávala jen malá lampička na nočním stolku. Nic jiného perfektně uklizené místnosti světlo nedodávalo. Přemýšlel. Nemohl usnout. V paměti se mu pořád dokola objevovalo spojení rtů, s těmi bratrovými. Když na letmou pusu jen pomyslel, rozléval se mu v těle příjemný, nepopsatelný pocit. Nikdy to s nikým necítil. Nevěděl, co to může být.

Černovlásek vydechnul a zakroutil hlavou. Pomalu se zvedl z postele a vyšel ze dveří. Na chodbě se zastavil a zavřel dveře. Tichými, pomalými kroky se vydal do bráškovy místnosti. Před dveřmi se ale zastavil. Přemýšlel, zda má otevřít nebo ne. Nechtěl zbytečně Toma vzbudit.  

Tom nespal. Ležel na posteli a tupě zíral do stromu. Přemýšlel nad stejnou věcí jako Bill, avšak jiným pohledem. Nevěřil tomu, že to opravdu udělal. Nevěřil tomu, že opravdu dal Billovi pusu. Sice letmou, ale to se také počítá. Pousmál se. Tak moc se mu to líbilo. Přál si, aby mohl Billovi ještě takovouhle pusu dát. Aby chtěl Bill zase obejmout a on si mohl přivonět.

Billova vůně také  nedopřávala Tomovi klidné spaní. Měl pocit, že ji pořád cítí. Billovo pižmo ho naprosto omámilo.

Toma z rozjímání vytrhlo slabé zaklepání na dveře. Takové, jak klepal jen Bill. Pomalé, a potom rychlé. Nikdo jiný to takhle nedělal.

„Bille, pojď dál,“ pousmál se Tom a na své posteli se posadil. Nezarazilo ho, že je půlnoc a bráška jde na ‚návštěvu‘.

Černovlásek vkročil do pokoje a dveře za sebou zase zavřel. Došel k Tomově posteli a posadil se na okraj.

„Jak jsi věděl, že jsem to já?“ pousmál se Bill a nakrčil obočí. Prohlížel si brášku.

„Nikdo jiný neklepe tak jako ty. Zezačátku pomalu a pak rychle,“ pokrčil dredáček rameny a na posteli se posadil.

„Neruším tě, viď?“ ujišťoval se Bill a přehodil nohu přes nohu.

„Ne. Ale… Proč jsi přišel? Dejchnul na tebe nějakej posel a ty se chceš učit matiku?“ zasmál se Tom.

„To sotva. Přišel jsem proto… Že chci být s tebou,“ usmál se černovlásek a pozoroval své starší dvojče.

„Dobře. Chceš si lehnout ke mně? Jako dřív… Když jsme byli malí a báli jsme se?“ Tom odkryl kousek peřiny a posunul se ke zdi, aby se k němu Bill vešel.

„Moc rád, si k tobě lehnu,“ řekl Bill s úsměvem ve tváři a položil se vedle bratra. Oba je přikryl peřinou

„Neznásilníš mě, viď?“ zachrochtal Tom smíchy a přitáhl si Billa blíž k sobě. Nedělalo mu to žádný problém. Bill byl opravdu hubený.

„Leda, že by sis to sám přál,“ pousmál se Bill a nechal se vtáhnout do Tomovy náruče.

„Dobře. Zatím si budeme povídat,“ vypláznul Tom jazyk.

***

Byly tři hodiny ráno. Tomův pokoj stále osvětlovala lampička a dvojčatům se pusy nechtěly zastavit. Pořád měli co řešit. Povídali si a smáli se. Oběma to připadalo jako kdysi. Bylo jim spolu opravdu dobře.

„Tomi?“ řekl šťastně Bill a hrál si s dredem, který měl namotaný na dlouhém prstě.

„Ano, bráško?“ odpověděl Tom otázkou a zkusil si Billa za bok přitáhnout ještě víc.

„Je to… Skoro jako dřív,“ vyslovil černovlásek svoji myšlenku a pohladil bratra po tváři.

„Ano, to máš pravdu. Líbí se mi to. Hodně se mi to líbí. Chováš se přirozeně. Děkuji,“ Tom se usmál. Hladil Billa po boku a díval se mu do očí.

„Jo. Mně se to taky moc líbí,“ uculil se černovlásek a prohlížel si Tomovy oči. Byly tak stejné jako ty jeho. Líbily se mu.

„Bille, můžu se teď na něco zeptat já tebe?“ skousnul si Tom ret.

„Jistě. Ptej se, na cokoliv chceš,“ pokrčil Bill rameny a pohladil své dvojčátka po tváři.

„Ty… Už jsi se líbal, viď?“ dredáček cítil, že se mu zrychlil tep, když tuhle otázku vyslovil. Podíval se nejistě na Billa.

„Samozřejmě,“ usmál se černovlásek.

„A… Mohl bys mě to… Naučit?“ Tom znejistěl a zadíval se do prázdné zdi před sebou.