autor: Cinematics
Bill lepí vzkaz na sklo, Tom lepí kousky svého srdce zpátky dohromady
Tom ležel u sebe v posteli, odmítal odpovídat na otázky své matky, otce a Andrease, proč přes noc nebyl u Billa. Došlo jim, že má Tom záchvat úzkosti, a tak se rozhodli na něj moc netlačit; alespoň na chvíli. Andreas svého bratra viděl nešťastného opravdu nerad, strávil spoustu let tím, že honil lidi, kteří mu ubližovali. A tak, jako chrabrý ochránce, i když nevěděl, že mu tak lidé říkají, se Andreas rozhodl, že z bratra pravdu dostane tak jako tak.
Ale i tak mu dal nějaký čas; nechal Toma hrát zlostné tóny na své piano. Tom měl dveře na balkon a okno pořádně zavřené; Nechtěl, aby ho Bill slyšel a znovu se k němu připojil. Byl až moc rozčilený; ale jen na sebe. Řekl, že neřekne nic hloupého, a teď to bylo přesně to, co udělal; alespoň si to myslel.
Ve vedlejším domě Bill seděl v houpacím křesle (v tom, ve kterém tak rád plakal) a měl mezi koleny své staré čelo. Z nějakého důvodu bylo pro Billa čelo ta jediná věc, která si dokázala udržet jeho pozornost na dlouhou dobu; no, jedna z opravdu mála věcí. Zavřel oči, seděl vedle otevřených dveří; temné nebe bylo plné hvězd, zatímco on hrál překrásnou kompozici.
Tom za ním nepřišel, aby přespal. Neběžel za Billem, tak jak Bill doufal, že poběží, a tak teď seděl venku skoro sám, a hrál si hudbu sám pro sebe. Byla to smutná melodie, smutná a jednoduchá jako její příčiny. Byl to kousek, který Bill pro Toma napsal, aby mu dal najevo, co právě cítí.
Tom mu řekl, že je hezký, když byli na ohňostrojích, přiznal mu, že podle něj vypadá dobře, a jediné, co Bill chtěl udělat, bylo utéct někam jinam a říct mu, jak se ohledně toho všeho cítí on, ale Tom za ním nepřišel. Tom tam jen zůstal a nikdy nepřišel. Bill si pomyslel, že to Tom možná pochopil špatně, ale doufal, že ne; ale byl si jistý, že ano.
A tak byl teď Bill sám, v momentě, kdy chtěl, aby tu s ním byl jeho nový kamarád. Nechal svůj smyčec políbit struny na čelu, Bill si vytvářel svůj malý svět, kde neexistovalo nic jiného než hudba. Jediné, co bylo okolo něj, byly noty tančící po osnově a bílé pozadí, barevné vlnky a tiché dýchání; jeho dech a dech čela.
Chtěl házet na Tomovy dveře ještě nějaké další rozbité mušle, ale věděl, že jsou zavřené z nějakého důvodu. Přes žaluzie viděl světlo a měl dojem, že Tom hraje na klavír; tentokrát ale jen pro sebe. Ublížil Tomovi; to bylo zřejmé, ale on mu přeci ublížit nechtěl. Možná, že jeho zvyklosti nedoručily zprávu. Teď si byl jistý, že ne. Všechno bylo špatně. Jediné, co chtěl udělat, bylo běžet za Tomem a promluvit s ním v soukromí o tom, co Tom řekl, a proč to řekl. Teď přemýšlel, jestli mu dá Tom ještě šanci. Doufal, že ano.
Zatímco Tom bouchal do kláves a nadával si za to, jak moc bláhový byl, Andreas poslouchal u dveří a čekal, až skladba skončí. Když skončila, posadil se na bratrovu postel a sledoval ho, jak se otočil a slabě se na něj pousmál.
„Co se stalo?“
„Bill se stal,“ vydechl Tom. Nebylo moc časté, aby Tom dělal okolo Andrease drahoty.
„Co udělal?“
„Utekl mi.“
„Proč?“
„Já… řekl jsem mu, že… je hezký…“
„A on utekl?!“
„Jo…“
„Divný.“
„Asi… ale možná jsem jen překročil hranice. Já nevím.“
„Ne, to si nemyslím. Máš moc roztomilého kamaráda,“ zasmál se Andreas. „Nebudu ti lhát.“
„Nemyslím si, že jsme ještě kamarádi…“
„Promluv si s ním o tom. Jsem si jistý, že je všechno v pořádku. Možná se jen styděl?“
„Možná…“
„Jsem si jistý, že neutekl ze špatného důvodu. Tome, musím už jít do postele, zítra jedu za Meg. Dlouhá cesta.“
„Jo. Dobře se vyspi.“
„Ty taky, prtě. Nenech si tím kazit náladu. Bude to v pohodě.“
Andreas zavřel dvakrát dveře, než ho Tom zastavil.
„Díky, Andy,“ zamumlal a Andreas se na něj jen pousmál v mezeře mezi dveřmi.
„Nedělej si starosti. Vyspi se.“
Znovu zavřel dveře a byl nadobro pryč. Tom se schoulil v posteli a doufal, že to, co Andreas říká, je pravda. Možná Bill byl plachý, možná byl jenom nervózní, a proto odešel. Možná to nemělo nic společného s tím, že je hetero, a že mu tak bylo nepohodlně. Tom měl podezření, že je Bill na holky. Ale přesto mu to na něj nesedělo.
Než se to ale mohl dozvědět, už se ráno probouzel do nového dne. Celou noc spal jako zabitý, nepamatoval si ani jeden sen a byl za to vděčný. Někdy byl pak ze svých snů celé dny akorát tak nervózní, ale tahle noc na něj byla celkem hodná. Naneštěstí, stále byl nervózní z toho, co se stalo včera.
Tom si tohoto rána připadal jako obživlá mrtvola, když klopýtal po pokoji a snažil se najít si nějaké oblečení. Dal by přednost tomu, ležet celý den v posteli, ale v létě měl práci na plný úvazek; se všemi povinnostmi, které s ní přicházely, a tak musel vylézt z postele a připravit se.
Byl trošku rozčilený, že Andreas bude pryč, to znamenalo, že bude muset pracovat celý den sám, ale i tak, až přijdou zákazníci, všechno bude hned ubíhat rychleji a on se nebude cítit tak bídně. Pokaždé, když přišly děti, Tom se hned začal doširoka usmívat.
„Ahoj, strýčku Tomi!“ zaradoval se malý šestiletý chlapeček, když on a jeho starší bratr vešli do obchodu.
„Ahoj, Maxi. Jak si užíváš léto?“
„Dobře! Gus říká, že můžu mít tolik sladkostí, kolik se mi vejde do rukou, protože jsem měl na vysvědčení samé jedničky!“
„To je skvělé! Gratuluju! Hej, jako dárek, žes byl tak dobrý, proč si nevezmeš jednu plnou hrst zdarma? Jestli to tvůj bratr dovolí.“
„Gustave, můžu?!“ zeptal se Max nadšeně, otočil se, aby se podíval na svého bratra.
„Nevidím důvod proč ne,“ odpověděl Gustav a Maxovy oči se rozšířily, jak jen mohly.
„Oh, děkuju!“
Max používal dlouhé naběračky, když stál na stoličce, a vybíral si sladkosti, které chtěl. Tomovi se trochu zhoupl žaludek, když si vzpomněl na to, jak se Bill ve všech těch sladkostech hrabal, ale nemluvil o tom. Samozřejmě, že by se Bill nedotýkal sladkostí, kdyby měl nějakou nemoc nebo něco. Samozřejmě, pro Toma, všechno mohla být smrtelná nemoc, a tak se začínal cítit opravdu provinile, když Max začal žvýkat sladkosti.
„Takže Tome,“ řekl Gustav, když se postavil k pultu a koukal na Maxe, který počítal cenu. „Jaké máš léto?“
„D-Dobré, opravdu dobré.“
„Paříš hodně?“
„No, ne. Znáš mě… Škola, domov, práce. Jinam nechodím.“
„Georg měl dojem, že tě včera viděl na ohňostrojích,“ zasmál se Gustav. „Říkal jsem mu, že asi viděl špatně.“
„Vlastně,“ odkašlal si nejistě Tom. „Byl jsem tam… s novým klukem z města.“
„No kurva. Fakt?“ zeptal se Gustav ohromeně a Tom se začervenal.
„J-jo.“
„No do prdele. Znamená to, že si s námi už zase můžeš začít vycházet?“
„Oh… um. Já- Já ne… jediný důvod, proč jsem šel s Billem, byl, protože je tady nový a…“
„Oh, no… Víš, Georgovi rodiče jsou tenhle týden z domu, no, kvůli jejich… dvacátým prvním líbánkům nebo něco, a tak on jako vždycky dělá zítra party… kdybys chtěl jít…“
„Ptáš se mě každý rok,“ zasmál se Tom a Gustav pokrčil rameny.
„A budu se ptát, dokud neřekneš ano. Pozvi svého nového kamaráda, jestli chceš, představ nám ho nebo něco, jestli tě to dostane z domu. Scházím nám vycházet si s tebou.“
„Pravda!“ přerušil je hlasitě Max. „Gusti o tobě pořád mluví.“
„Maxi!“ syknul Gustav. „To není pravda,“ zavrtěl hlavou a Tom se jen zasmál.
Od té doby, co začali chodit na střední, Gustav byl do Toma zakoukaný. Naneštěstí, Tom mu pocity neopětoval, a namísto toho se zamiloval do Georga; jediného hetero kluka v jejich triu. Tomovi přišlo sladké, že ho má Gustav tolik rád, ale vždycky mu to bylo tak trochu líto.
„Um. Jo, možná. Uvidíme…“
„To vždycky říkáš,“ zasmál se Gustav.
„Jo, já vím… Pokusím se, okay?“
„Prosím, zkus to? Georg a já tě vždycky chceme všude brát s sebou, ale víme, že nechceš jít… takže jsme to už trochu vzdali.“
„Gustave,“ zanaříkal Max. „Jsem pokrytý rozteklou čokoládou.“ A to opravdu byl.
„Sakra, dobře, uhm,“ Gustav se podíval na Maxe a slabě se usmál. „Musíme jít domů. Hej, Tome? Popřemýšlej o tom, ano?“
„Jo, jasně. Popřemýšlím.“
„Super. To, uh, bylo hezké tě vidět.“
„Tebe taky, Gustave… díky za pozvání.“
„Jo, to nic. Tak pojď, Maxi.“
A s tímhle Gustav a jeho malý bratr odešli, aby umyli Maxovi obličej a ruce. Tom se cítil špatně pokaždé, když ho Gustav prosil, aby s ním někam šel, což bylo celkem dost často, ale nemohl si pomoct. Když ale Bill bude chtít, možná Gustavovi řekne, že se ukáže, ale nebyl si jistý, jestli Bill ještě chce být jeho kamarádem. Celý den měl pak těžké srdce.
Koncem dne byl Tom tak vystresovaný, že si o sebe třel ruce jako šílený; skoro jako by si je chtěl ošmirglovat. Sebral si svoje knihy, zamknul obchod a kouknul se oknem na své auto. Byl na něj přilepený nějaký vzkaz, trvalo dlouho, než ho sundal, ale když si to přečetl, začal silně přemýšlet o tom, kdo to udělal.
Na vzkazu, napsána třpytivou gelovkou (což ho přinutilo myslet na Billa) byla slova; Podívej se na zpětné zrcátko. A tak, naskočil do auta a udělal to. Tam byl další vzkaz. Taky si myslím, že jsi krásný, Tomi! PS. Zamykej si dveře. PPS. Proč jsi u mě včera nepřespal? A malý usměvavý obličej vespod.
Takže Bill se ohledně toho necítil špatně (a řekl, že je Tom také krásný!) a stále od něj očekával, že u něj přespí. Takže, jestli to byla pravda, proč se Bill rozhodl od něj utéci? To měl Tom běžet za ním? Neměl tušení. Bylo pěkně tenké držet s Billem krok. Byl všude.
Teď musel Tom přijít na to, co dělat. Půjde za Billem a promluví si s ním, nebo bude čekat, až Bill přijde za ním? Možná, že tohle byl Billův příchod k němu, a tak teď bylo na něm, aby on udělal krok. Normálně by byl Tom plný úzkostí a váhání, ale teď opravdu chtěl být Billův kamarád; přeci jenom ukázal na mušli, na které bylo napsáno ANO. A tak odjel domů a doběhl k Billovým dveřím.
Hlasitě zaklepal na dveře a nervózně čekal, protahoval si ruce. Bill prudce otevřel dveře; vypadal jako rozjařená veverka, jeho vlasy byly rozcuchané, rozcuchané černé vlasy a bílé kudrlinky, ofina rámující jeho obličej, zbytek měl stažený do culíku na vrcholku hlavy. Neměl make up, měl na sobě černé kalhoty od pyžama a černé tričko, vypadal, jako když se právě probudil; což bylo zvláštní, protože bylo pět hodin odpoledne. Tom si pomyslel, že vypadá naprosto roztomile a jednoduše.
„Ty,“ zakřičel Bill a ukázal na něj prstem. „Nepřišels! Měl jsem v obýváku na zemi připravené dva spacáky, to jsem připravil, když jsem se šel domů převléknout. Zůstal jsem vzhůru celou noc a čekal na tebe! Kdes byl?! Mohls mi alespoň zavolat!“
„Neznám tvoje číslo,“ řekl Tom nervózně, cítil se hrozně.
„Telefony milenců nepotřebují čísla!“ Bill vypadal naprosto naštvaně, dokud se nezasmál a neotevřel dveře víc. „Dostals můj vzkaz?“
„J-Jo, dostal.“
„Proč si nepřišel? Počkej, pojď dovnitř. Venku je horko a moje babička má klimatizaci, a jestli nechám dovnitř nalézt horký vzduch, tak na mě bude ječet. No, nebude ječet, ale bude se tak mračit a pohybovat rukama tak rychle, že jí nebudu moct rozumět; ale nebude to nic slušného. Dovnitř, dovnitř!“
Tom vešel k Billovi do domu a sám pro sebe se usmál. Byl to perfektní obrázek babičkovského domu. Byly tu na zdi staré porcelánové čínské talíře a všude byly květiny. Gauč měl přes sebe přehozenou deku a seděl na něm staře vypadající pes; chvěl se věkem. Bill třikrát zavřel dveře, přesně, jak to měl Tom rád, a otočil se tam, kam se koukal i Tom.
„To je Toby,“ řekl Bill. „Je napůl slepý. Ale je to zlatíčko, možná až moc. Nikdy neudělal nic špatného. Jak nudný tohle je?! Ha. No… víš. Ale je s ním sranda. Rád balancuje se sušenkami na nose. Chceš to vidět?“
„Oh, um, vlastně… tak nějak jsem si s tebou chtěl promluvit… o včerejším večeru. Co jsem řekl a… jaks ty utekl.“
„Jasně! Chceš jít nahoru ke mně do pokoje? Je tam trochu nepořádek… Doufám, že to nevadí…“
„Jo, to je v pohodě.“
Nahoře v Billově pokoji se Tom necítil zrovna moc pohodlně. Ne protože tam byl trochu nepořádek, a to teda byl, ale protože to byl Billův pokoj. Tohle je místo kde Bill spal, kde se převlékal, kde skládal hudbu a kde přemýšlel. Tohle byl jeho osobní prostor, který otevíral každý smysl Billovy chuti a jeho osobního stylu. Tom se podíval na Billovu postel a těžce polknul, jeho sedmnáct let staré hormony se hlásily o pozornost. Začervenal se.
Sex pro Toma byla zvláštní věc. Bylo to podivné a bakteriální, lidé, kteří se o sebe třou a jsou naprosto zpocení. Bylo mu z toho špatně od žaludku, když pomyslel na to, že to jednou opravdu bude dělat, ale samozřejmě, že to chtěl zkusit. Trávil skoro celé své dospíváním tím, že hledal to, co mu připadalo příjemné, takže myšlenka na to, že to někdo dělal jemu, mu přišla úžasná; Dokonce, i když ho zároveň děsila. Tom musel odvrátit pohled od Billovy postele; dostával z toho divné nápady.
„Tak, tohle je žalář,“ zasmál se Bill a Tom se rozhodl koukat se někam jinam než na Billovu postel.
Bill měl velký šatník, do kterého se dalo vcházet, chyběly mu jedny dveře, takže bylo vidět dovnitř, byla vidět všechna spousta bláznivého oblečení. Tom by dokázal přísahat, že tam viděl něco s peřím. Bylo tam velké zrcadlo vedle skříně, na kterém byly šminky a vlasové produkty, a malé papírky se vzkazy přilepené ke sklu. Spíš jen upomínky.
Billovo čelo stálo opřené o houpací křeslo, to, ve kterém Bill tak moc rád brečel, na druhé straně od křesla byl pracovní stůl. Nad stolem byly zavařovací sklenice s kostrami zvířat ve formaldehydu a jmény každé kostry. Byla to ta nejzorganizovanější část Billova pokoje a bylo lehké říct, že má opravdu moc rád zvířecí biologii.
Na rozdíl od Tomova pokoje, Bill měl všechno v opravdu tmavých barvách a všude měl spoustu hrůzostrašných věcí; přesně jak Bill říkal. Vůbec se to nehodilo k Billově energické osobnosti, ale bylo to opravdu působivé. Dávalo smysl, že to tu Bill nazýval žalář; ale i přes tu všechnu temnotu, byl to extrémně přívětivý pokoj.
„Líbí se mi,“ Okomentoval to Tom a Bill se sladce usmál, pak se posadil na postel.
„Takže. Chtěl sis promluvit. Tak pojď mluvit.“
„Vystrašil jsem tě?“ zeptal se Tom plaše.
„Vystrašil?! Mě? Bože, ne! Ne, ne… musels mě blbě pochopit.“
„Huh?“
„Myslel jsem, že půjdeš za mnou. Tady, sedneš si?“
„Oh, jo,“ Tom se nejistě posadil na Billovu postel a Bill se na něj jen ze široka usmál, hlavu nakloněnou na stranu.
„Chtěl jsem ti něco říct, aniž by kolem byli ostatní lidé, ale ty jsi za mnou nepřišel. Čekal jsem na tebe celou noc.“
„Opravdu se moc omlouvám, ale… měls mi říct, že chceš, abych šel za tebou. Cos mi chtěl říct?“
„Jen, že jsi překrásný. Takže, chceš, abych ti odteď tyhle věci říkal? Chci říct, mohl bych. Nerad říkám lidem věci přímo, jsem rád, když můžou sami hádat. Přijít na to, co mám v plánu- myslím, že jsme pak ve spoustě problémů, ale…“ Bill si myslel, že je Tom překrásný. Tomovo srdce tlouklo jako šílené.
„Chci, abys mi odteď tyhle věci říkal, ano,“ zašeptal Tom, měl všechny pocity divnosti, když tu seděl s Billem na měkké posteli.
„Můžu to zkusit. Jen rád utíkám,“ smál se Bill nejistě.
„To jsem si všimnul. Hej, Bille?“
„Mm?“
„Um, no… Každý rok, no už to jsou dva roky, ale jo, um… Georg, můj kamarád, myslím, má u sebe doma párty… A Gustav a on mě vždycky zvou, ale já vždycky řeknu ne. Uh, tak, no nic… Gustav se mě letos zase zeptal, jestli chci jít, a kdybys ty chtěl jít… Nepůjdu, pokud nepůjdeš ty, ale-„
„Proč bys nešel? Znáš je líp.“
„Jo, ale… jsi tady nový, takže…“
Tohle byl jediný způsob, jak se Tom dokázal přinutit dělat věci, zdálo se. Pro něj to byla dobrá výmluva. Vždycky se považoval za slušného člověka a chtěl zkusit všechno, co mohl, jen aby se Bill v Tichém Údolí cítil jako doma; takže v nějakém způsobu byl pro něj Bill důvod, proč se přestat skrývat.
„Hm, nevidím, proč ne,“ řekl Bill. „Myslíš, že se jim budu líbit?“
„Všichni se jim líbí. Oh, ale… Bude se tam pít pod věkem… Každoročně se všichni opravdu hodně opijí.“
„To mi nevadí! Mám rád chlast. Ne pořád, pak by to bylo nudný a ztratilo by to zábavu, ale myslím, že jednou za čas je to dobrý. Chci říct, už jsem pěkně dlouho nic nepil. Dobře, no, chci říct, pil jsem, ale nepil. Chci jít!“
„J-Jo?“
„Jo! Kdy?“
„Z-Zítra…“
„Oh, skvělé! Oh, bože. Co si vezmu na sebe? Co je to za typ večírku? Je tam nějaké téma? Nikdy jsem nebyl na večírku. No, byl, když jsem byl malé dítě, ale to byly jen malé narozeninové večírky. Hmm. Pomoz mi! Musíš mi pomoct! Oh můj bože!“
„Um, no, možná bych tu dnes mohl přespat…“
„Ano! Přespíš! A pomůžeš mi najít oblečení na sebe. Jsem tak nadšený!“
„To vidím,“ zasmál se Tom.
„Dobře. Dobře. Musím se teď dát do práce. Pomoz mi, okay?“
„Okay.“
Tom bude spát u Billa. Bříško mu celé hořelo a on ten pocit miloval.
autor: Cinematics
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
to je prostě maximálně roztomilé… 🙂 to, jak bill myslí naprosto… billovsky (:D), jak se tom tak strašně stydí, jak je to všechno pomalé, ale přitom díky billově zbrklosti rychlé, jak je všechno nejisté a zamotané…. miluju to 😀 okamžitě, hned v první dílu, jsem si zamilovala zbrklého billa a rozpačitého tomiho, takže to prostě jen miluju díl od dílu víc… 🙂
Tom fakt musí bejt z Billa docela paf 😀 😀 já si ho dokážu úplně představit, takovou malou neřízenou střelu 🙂
A to jak Bill Tomovi nechal vzkaz na tom autě, to nemělo chybu, docela to sedí na Billa v týhle povídce 🙂
Bože můj, nic co souvisí s Billem v tomhle příběhu vážně nedává smysl×D a mě se to líbí:D A ten Max byl úplně nejvíc roztomilý, já jsem ho viděla živě, jak si tam tou naběračkou nabíral ty sladkosti. Doufám, že se v příběhu ještě alespoň párkrát mihne. A jsem teda dost zvědavá na tu party, jak to tam proběhne a tak dále. A taky, jestli bude popsaná ta noc, kdy Tom přespí u Billa. Zajímalo by mě, jestli se třeba bude cítit nevím nějak…špatně se všemi bakteriemi okolo sebe. Těším se na další díl:)
Och ja tej Billovej logike nechápem :D… mňa by tiež nikdy nenapadlo že keď mi niekto zdrhne tak bude chcieť aby som za ním bežala xD ale je to fakt zlaté :D… páči sa mi to jak je Bill taký šialený a Tom taký hanblivý 🙂 fakt megaroztomilé :D… ale chudák Tomi jak sa kvôli tomu že Bill utiekol trápil och a vyčítal si to čo mu povedal až mi ho bolo ľúto… och a som zvedavá na ten večierok a na to ako bude Tom u Billa spať joooj to si neviem moc predstaviť :D… ale určite to bude sranda :D… och je to super milujem to a fakt si cením prekladu 🙂 ďakujem 🙂
Bože já tohle miluju. Je to všechno tak roztomilé. Bill a Tom se skvěle doplňují, je to úžasné. Líbí se mi, jak je Tom nesmělý a nesvůj a Bill spontánní a šílený.
Bill vymýšlí opravdu šílené věci. Je to svok, ale hodí se to k němu, dokážu si ho tak představit. A Tom s tou postelí, myslím, že je malinko nadržený 😀
Je toprostě úžasné
oooh..ježiš! ♥♥♥ já nemůžu ani mluvit, jsem naprosto paf z toho Billouše..je tak rozkošnej a Tom tak nejistej! ňááá ♥
a já miluju, když Bill takhle vyvádí 😀 To mě dostalo 😀 Těším se, co bude na té párty 🙂
Já se zbláznim. Proč je to tak zastraceně a neúnosně sladké?! 😀 Opravdu by mi vyhovovalo, kdyby tu díly byly častěji, ale je samozřejmě úžasné, že tady tu povídku vůbec máme, takže jsem spokojená a na nic si nestěžuju. 🙂 A jsem moc zvědavá, jak se nakonec Billi vystrojí. 😀
je to krásný, já už potřebuju další díl jakooo 😀 těším se, co bude až tam bude Tom spát a jestli tam bude spát 😀
Miluju tuhle povídku čím dál víc! ^^ Doufám že bude mít hooodně moc dílů 🙂 Miluju šílený lidi jako je Bill 😀 A taky miluju lidi co jsou pošahaný jako Tom, ňaah ňnaah xDDD
Tohle je úžasná povídka a podle mně je strašně těžké ji překládat, takže tímto skládám poklonu naší LilKatii, protože to je ona, kdo se s tím moří, aby jsme si my mohly v klídečku počíst =)
Bill a Tom jsou neskuteční, vymyslet jejich charaktery chtělo hodně velkou fantazii =) Oni jsou jako dva magnety, jejíchž opačné strany se přitahují xD
Já, když si tohle čtu, si vždycky všechno představuju a tady je to představování opravdovou radostí, tu lidskou atomovku jménem Bill vidím před sebou jako živého a Toma obsluhujícího děti v obchodě jakbysmet =)
A párty? Tak na tu se opravdu těším, věřím, že Bill se vystrojí dokonale xD A doufám, že Tomi to se všemi bakteriemi přežije, ten to bude mít hodně těžké =)
Super povídka, naprostý originál ve všem ♥♥♥
Super
to jue tak strasne sladké a zlaté, keby to bol plišiak tak ho chitím a nepustím. Stále ma trak baví Billova zbrklosť a oéplačenosť jeho logika ktorú skoro nikto nechápe, A To ten rozumný a rozváznžý a pritom nerozhodný. Krasa užasne Mýslim že som sa do tejto povedky zamilovala. Neviem čo dodať. Perfektný originalny bnápad klobúk dolu.
Určitě to tady padlo už několikrát, ale taky to musím napsat. Je to tak úžasné roztomilé, obvzlášť stydlivý Tom:) a Bill jako hyperaktivní, extravagantní šílenec je taky fantastickej:)
[14]: A teď jsem se dívala na originál a ono je to ještě ke všemu, tak úžasně dlouhé, 39. kapitol, fantastické, mám ráda dlouhé povídky:)
V téhle povídce naprosto miluji Billa i Toma…no Billa víc xD… Je to dokonale napsané. Čtivé a dějově se mi to taky moc líbí. Naprosto mě uchvátila Billova energie. Jeho živost a fantastická šílenost xD.
Krásnej dílek. Roztomilééé
Oh… naprosto úžasný a nádherný. Jsem ráda, že se to nedorozumění tak vysvětlilo, oba měli v hlavě pěkný zmatek z toho všeho. Ale Billův první krok byl naprosto úžasný a krásný, úplně se mi tajil dech, když jsem četla vzkaz, který pro Toma nechal na jeho zrcátku. A Tom… ten je jednoduše opravdu krásný, plachý, nesmělý a až po uši zamilovaný… přesně takového jej miluji, v této povídce se mi nad ním opravdu tají dech, miluju jeho charakter tady ♥
Krásně se nám to vyvíjí dál, Bill bude teď šílet a převrátí skříň vzhůru nohama… a Tommy si prostě jen bude užívat jeho blízkosti, sledovat jeho počínání a bude jako u vytržení. Jsem zvědavá, jak jejich noc a celá party dopadne… 😉
[15]: Yoooo, aj ja som si všimla, že je to dlhé 🙂 ♥ Aspoň viem, že sa mám na čo tešiť 🙂
No ako to popísať…keď som to tu videla, začala som sa radovať ako malé dieťa 🙂 Proste…toto je "môj psycho príbeh" , moja srdcovka 🙂 Keď si predstavím Billa, je to taký malý blázonko 🙂 A Tomi ako sa trápil a Bill bol naštvaný. A potom ten odkaz na aute 🙂 Inak niekedy im fakt nechápem…ich vzťah sa mieša medzi "kamarátstvom" a "láskou". Raz tak a raz onak. Myslím, že by sa už mali dať dokopy, ale pri nich človek nikdy nevie 🙂 Čo ale viem isto je to, že kamaráti určite nie sú 😛 😀
Tak…čo viac dodať …Tom bude spať u Billa? ^^ júúúúú, možno by mohlo byť nejaké vzrúšo 😀 Však Tom bol nadržaný už len z toho, keď sa díval na Billovu posteľ 😀
Skveléééé, teším sa na pokračovanie ♥
A já miluju tohle. je to plný pozitiwníwenergie a já se na ni dycky těším.
😀 😀 Bills talking is soo funny :). He is REALLY talkative and Tom is shy and CUTE . I love their characters so much . I can not wait for the first kiss . Opposites attract 😉 . ♥
Tom je prostě sexy 😀 když je v "této podobě" 😛 no a Bill? má svou postavu řekla bych podle toho jaký je 😀