autor: Clarrkys
Ráno se Tom probral úplně zničený… Ležel na zádech na kraji postele, ruka i noha mu visely dolů a Bill ho jeho kostmi tlačil po celém těle. Protřel si oči, opatrně nevinně spícího chlapce odstrčil, zachumlal ho do přikrývek a vstal. Stihl se osprchovat a nachystat snídani, než se vzbudil i Bill.
Ten zase večer, než se mu podařilo usnout jako Tomovi, domyslel svůj plán, který se ho zmocnil už ten den ráno. Když se spokojený, a přesto s mírnou bolestí v oblasti zadku, ráno vyhrabal s přikrývek, Tom už seděl u stolu a neslušně se cpal toustem.
„Dobré ráno,“ řekl Tom, a když podíval na úplně nahého Billa, jak se ladně nese do kuchyně, zaskočilo mu.
„Ahoj, Tomi…“ Zašeptal Bill, zatímco pokládal svůj talíř s tousty na stůl, pohladil Toma po ramenech a věnoval mu polibek na hlavu. Posadil se holým zadkem na židli, až to mlasklo…
„Bille, viděl jsem, že nemáš v kalendáři poznačený datum dalšího chema…“ chvilku na to bylo ticho. Bill se malinko ošil a přemýšlel, zda se má držet svého plánu, který si vymyslel. Ano, udělá to… udělá Toma chvíli šťastným.
„Víš, Tomi… já ti to ani vlastně neřekl,“ radostně se usmál, „doktor mi včera řekl, že už na chemo chodit nemusím.“
Tomovi upadl list salátu od pusy. „Cože?“ Zíral nevěřícně.
„No vážně… Tomi, už mi zase porostou vlasy!“ Nadšeně zajásal a zatleskal si, až se okurka odkutálela po zemi až do obýváku. Tom byl nejistý, nikdo mu nic neřekl, a to by mu v nemocnici přece řekli, ne? Pozoroval Billa, jak byl najednou nadšený… Kdyby to byla tak radostná novina, proč mu to neřekl už včera? Nevěděl, jestli mu má věřit…
„Bille, to není možný, zavolám do nemocnice…“ Tom vstal od stolu a šel k telefonu. Bill vykulil oči, rychle vstal a doběhl k Tomovi. Chytil jeho ruku a zastavil ho v půlce pohybu, s telefonem skoro u ucha. „Co to děláš? Zavolám tam a zeptám se.“
„Ty mi snad nevěříš? Myslíš, že ti lžu?!“ Bill skoro vykřikl a pořád nahý si dupkal nohou, snažil se tvářit jako rozzuřený býk. Tom zvážnil a sledoval jeho nevinné, ale přesto ďábelsky temné oči.
„Tak fajn… Co máš v plánu teď? Znamená to, že mám odejít?“ Položil telefon zpátky na své místo a sám se taky vrátil zpátky ke stolu.
„Ne, Tomi, víš… my máme rodinnou chatu za městem u jezera. Napadlo mě, noo… že tam můžeme zajet na takovou malou dovolenou.“ Bill se znovu posadil a strčil si mrkev nemravně do pusy.
„A co tam budeme dělat?“ Tom se dal znovu do žvýkání toustu.
„Hmm… budeme se… milovat?“ Bill použil mrkev, aby Toma dostal, a ten mu pak na vše přikývl…
***
O pár dnů později běžel Bill bosý a jenom v teplácích a vytahaném tričku po písku okolo jezera a Tom pádil za ním. Doběhl ho, svalili se oba na zem a Tom začal Billa líbat.
„Tak co, Tomi, líbí se ti tady?“
„Jo a moc…“ Tom se zasmál a pohladil Billa po hlavě. „Wow, Bille, myslím, že už tam máš pár malinkých vlásků.“
„Aah, vážně?“ Bill rychle vstal a nadšeně si začal přejíždět rukama po hlavě. Nic ale necítil, jeho úsměv povadl a Tom se jenom zachichotal.
„Pojď, udělám nám nějakou večeři…“
***
„Bille…“ zasténal Tom, když se hlava mladšího chlapce nacházela u něj v rozkroku. Přejížděl prsty po pokožce jeho hlavy, kde rašily černé vlásky a jemně ho píchaly do dlaně. Billova pusa se zmocnila jeho penisu, až Tom vykřikl a rukou ho tlačil více k sobě, aby si tak přivodil ještě větší slast.
„Mhm, nhm…“ zabrumlal něco spokojeně Bill, potom zvedl hlavu a olízl si rty. „Něco mě napadlo, lehni si.“
„Co? Bille, už žádné polohy, minule jsem si málem zlomil vaz…“ pronesl Tom pomalu a zadýchaně.
„Neboj se…“ Bill nadšeně poskočil a donutil Toma, ať si lehne. Pak si lehl taky, ale opačným směrem. Bill se znovu zmocnil údu Tomova rozkroku a Tom blaženě zavzdychal. Pochopil, proto si přitáhl k sobě Billovy boky a udělal to stejné. Oba dva tak leželi na boku a jeden druhého uspokojovali. Za pár minut se ložnicí rozlehly přidušené výkřiky obou z chlapců…
***
„Haháá, chyť mě, Tomi! Nechytneš, nechytneš, heč…!“ Bill pobíhal mezi keři velké zahrady u jezera a pokřikoval vesele na Toma. Ten běžel za ním, snažil se kličkovat mezi stromy a různými keříky, ale spíš pokaždé vypískl, když se mu trny a bodláky zapíchávaly do rozkroku plandavých kalhot.
„Bille, počkej… au, sakra…“ Tom po každém druhém slově zaklel a do něčeho naštvaně kopl. Ale nechtěl na Billa křičet, nebo se na něj vztekat… Bill byl teď tak šťastný.
Bill se schovával až na druhém konci zahrádky za kmenem velké jabloně. Chichotal se a zpoza stromu pohlížel na prskajícího Toma.
Zalapal po dechu… něco se dělo. Najednou se mu před očima začal točit celý svět a uslyšel divné cinkání v hlavě, jako by mu někdo klepal kovovou kuličkou do lebky. Nevydržel to a upadl na zem. Klekl si a jednou rukou objímal tlustý kmen stromu a druhou se chytl za hlavu. Proč se to muselo stát? Proč teď? Slzy mu vyhrkly do očí a začal tiše vzlykat bolestí. Bouchl pěstí do země, ale jako by se všechna bolest přesunula do jeho hlavy. Myslel, že se mu rozskočí bolestí. „Klid, Bille… mhhm, to nic není,“ zašeptal si pro sebe a zabralo to. Všechna bolest a to nepříjemné cinkání bylo rázem pryč. Rychle vstal a nemohl tomu uvěřit. Ale viděl blížícího a usmívajícího se Toma, tak si rychle sestřel slzy a skočil mu rovnou do náruče.
„Áá, tady se chce někdo smáčet ve vodě, že?“ Tom se zasmál, nadhodil si Billa v rukou trochu výš a rozběhl se s ním vstříc jezeru. Oba dva se chichotali a Bill se ještě víc přimáčkl k Tomovu krku. Nesmí mu to říct, nesmí se to dozvědět… v žádném případě.
***
„Billi? Kde jsi? Mám pro tebe překvapení…“ Tom vstoupil dovnitř chaty, vrátil se z nákupu. Nesl v rukou tašku s nákupem a košík, ve kterém se skrývalo to malé tajemství.
„V obýváku, Tomi! Dávají nějaký romantický film,“ popotáhl Bill. Romantické filmy ho dojímaly a zvlášť brečel, když na konci někdo zemřel…
Tom vešel také do obýváku a zakroutil hlavou nad Billovým výrazem.
„Podívej, přivezl jsem ti dárek…“ nastavil košík přímo před Billa a něco v něm pod přikrývkou se pohnulo.
„Aaah, Tomi!“ Zajásal Bill a oči mu svítily štěstím, když z proutěného košíčku vytáhl malinké chundelaté štěňátko. „Je tak krásný!“ Malý černo-bílý pejsek mu začal olizovat tváře a roztomile u toho kňučel. Bill měl znovu slzy v očích. „Čím jsem si to zasloužil?“
„Bille… je to už dva měsíce, co se známe…“ Tom se spokojeně usmál a posadil se k Billovi. Najednou malé štěně nevědělo, koho olizovat dřív, jestli toho zvláštního pohublého kluka, který chutná slaně, nebo toho s hořkými copánky.
Ještě ten den později večer Bill seděl na zahradě pod altánem i se štěňátkem na klíně. Tom zatím kuchtil něco k večeři, a jak si pobrukuje, bylo slyšet až ven.
„Tome? Už vím, jak se bude jmenovat! Bude to Hugo!“ Bill trochu zakřičel, aby ho Tom slyšel. Bill byl z toho jména nadšený, vymýšlel ho celý den, ale Tom se jenom zašklebil v kuchyni.
Najednou se zase něco dělo… Bill znovu ucítil kuličku v hlavě a slyšel to nepříjemné cinkání. Ale teď to bylo stokrát hlasitější a bolest byla stokrát horší. Položil malého psíka na zem a popadl se za hlavu. Jako by se něco uvnitř jeho hlavy chtělo dostat ven…
„To zase přejde… bude to v pohodě.“ Zašeptal si pro sebe, ale sám tomu už nevěřil. Něco je špatně, hodně špatně. Nepomůže si, ani Hugo, štěkající a poskakující kolem něj, by mu nepomohl. „Tome!“ Křikl Bill a se slzami v očích se sesypal na zem. Všechno před ním ztmavlo a ještě pár vteřin vnímal polibky na tvářích od pejska.
„Co je, Bille? Mám tu rozdělané řízky, nemůžu tam jít!“ Tom si vesele pohvizdoval u rádia a čekal nějakou odezvu, jenže Bill už nic neřekl. Do kuchyně přiběhl pes, ještě udělal pár kotrmelců, když zakopl o futra, a nepříčetně na Toma štěkal. Později mu tahal za nohavici. „Copak je? Bill tě poslal?“ Chlapec se usmál, zeslabil sporák a s pejskem v rukou vyšel ven. „Tak co je?“ Zeptal se hned ode dveří a koukal vesele na Huga, který mu mezitím udělal loužičku na triko. Zvedl pohled a uviděl Billa nehybně ležet na zemi. Rozběhl se k němu, pes ne-pes, a hned si klekl k Billově hlavě na zem.
„Bille!!“ Rozkřikl se a hned mu stékaly slané hrášky po tvářích, když viděl, že Bill nijak nereaguje. „Co se stalo??!“ Zakřičel a začal cloumat s jeho tělem. Bill pootevřel červené zaslzené oči a zavzlykal. „Bille, mám zavolat sanitku? Co se děje, tak co mám dělat??!“ Rozbrečel se a Bill se znovu svíjel v křečích, jako tehdy poprvé… Tom se zvedl a rychle utíkal do chaty, přece jenom si s sebou zabalil Billovy prášky poslední záchrany. Přiřítil se zpátky k němu a několik pilulek nacpal Billovi do pusy, i když se bránil a nadával mu. Vytáhl mobil a zavolal sanitku, snad přijedou co nejdřív…
„Tomi…“ zašeptal Bill po pár vteřinách do ticha, které nastalo. Připadal si jako nadrogovaný, ale cinkání u něj v hlavě stále nepřestávalo.
„Ano, Bille? Sanitka už jede, neboj se, všechno bude dobrý…“
„Tomi, já… mrzí mě, že jsem ti lhal,“ Bill znovu zavzlykal. „Jenom jsem tě chtěl vidět šťastného, víš?“ rozmrzele se pousmál a z očí mu tekly proudy větších a větších slz.
„Cože? Bille, o – o čem to mluvíš?“ Tom si setřel své slzy, aby lépe viděl Billovi do očí.
„Miluju tě…“ řekl Bill tiše z posledních sil do zvuku houkající sanitky. Jeho hlava spadla na stranu, oči zavřel. Tom se hlasitě rozbrečel, když kolem něj začali pobíhat nějací lidé. „Miluju tě, nezapomeň…“ uslyšel znovu. Bill ještě zamrkal.
„Taky tě miluju, prosím neumírej!“ Všude kolem se míhaly červené barvy, s Billem někdo něco dělal. Tom jenom sledoval jeho oči a ústa. Řasy se Billovi třepotaly a rty neustále, ale neslyšeně pohyboval. Pořád opakoval, že Toma miluje, i když ho nakládali do sanity.
KONEC
Tak je tady konec. Nechtěla jsem vás zklamat, proto jsem zvolila takový konec, ať si každý domyslí sám, jestli to skončilo špatně nebo dobře… alespoň pro tuto chvíli. 🙂 Doufám, že se vám povídka líbila, dala jsem do ní všechno, co se dalo, snažila jsem se zapojit své emoce… nejednou jsem brečela nad otevřeným wordem. Taky bych vám všem moc chtěla poděkovat za komentáře, ale hlavně Janči a Ondi, jsou to teď takové moje dvě spřízněné duše. Mám vás ráda, holky :-* I u komentářů od vás jsem ronila slzy <3
Clarrkys <3
autor: Clarrkys
betaread: Janule
Milá Clarrkys, ty vůbec neděkuj, to každý tvůj čtenář může děkovat tobě za tolik krásných chvil, které jim svými příběhy dáváš!♥♥ Takže já děkuji, moc a moc, tuhle povídku jsem si skutečně zamilovala!!
Jen co jsem si přečetla, že Bill "nemusí" na chemoterapii, jen jsem si povzdechla, co to udělal, že si právě podepsal ten ortel smrti. Ale protože jsi mě (a další čtenáře) nechala, abych si konec domyslela po svém, budu snít o tom zázraku.
Jsem šťastná za Billa, že s Tommym strávil velmi šťastné chvíle, že mu Tommy dal svou lásku, své srdce, vše, co jen mohl. Byl tu pro Billa. A taky jsem šťastná, že ještě stačil Billovi říct, že ho miluje.
Clarrkys, ještě jednou děkuji za nádherný zážitek, víc už nedokážu napsat, protože opravdu brečím. Děkuju! Nádherné!♥♥♥
[1]: A ještě jsem zapomněla napsat, že bylo cítit snad z každého slova, že jsi dala do tohoto překrásného příběhu celé své srdíčko.
Doufám, že brzy najdu zase nějakou krásnou povídku od tebe, protože jsi skutečně jednou z mých oblíbených autorek a těch není moc. Píšeš nádherně!♥
To je fakt jako z nějakýho filmu… Moc krásná povídka, mam slzy v očích…
Dneska se tady na mně normálně všichni domluvili…už jsem vás prokoukla, prostě mně chcete zabít =)
Clarrkys, já normálně nevím, co mám napsat, kromě toho, že opět brečím, tady na blogu dneska už podruhé a doufám, že naposledy…
Dnešní díl mě doslova zničil…Bill a jeho plán, plán, aby Tom mohl být aspoň na chvilku šťastný…myslím, že Tom podvědomě věděl, že Bill lže, ale on sám tolik toužil tomu uvěřit, že pravdu uzamknul a pohřbil někde hluboko a vděčně přijal tu krásnou a milosrdnou lež…*brečí*
Oni byli dneska tak šťastní, i když to štěstí trvalo vlastně jen okamžik, bože, je mi to tak líto…*brečí*
Já tak strašně chci věřit, že všechno dopadlo dobře, že se Bill uzdravil a že prožili s Tomem spolu krásný život, ale já vím, že to tak není, moje realistické já vidí Billa umírat v sanitce…omlouvám se, ale nemůžu si pomoct…
Tohle byl strašně krásný a emotivní příběh, příběh o samotě, zoufalství, naději a hlavně příběh o lásce, o tom, že naděje umírá naposled…
Děkuju za tuhle překrásnou, i když krutou povídku, moc se ti povedla ♥
Toto je jedna krásna poviedka ktorú som si oblúbila veľa krát som si prinej poplakala, nadúfala som sa. Aj ked je mi to lúto a nera to priznávam mám pociť že Bill tušil že zomiera a chsel nech je Tom aspoň na chvílu štastný. Krásne dojemné a strasne smutné.
krása dnes sem to četla po druhé a pořád nechápu jak si to mohla tak nádherně napsat normálně u povídek takovýho tipu nebrečim ale ty si mě dostala tady sedim aspon už 10 minut a brečim
néééé bože brečim tu jak magor a už sem myslela na nejhorší můj konec bude rozhodně ten dobrý:D 🙂
Nádherná povídka. Celkově to bylo velice procítěné, ale tady, u toho posledního dílu, to bylo neskutečné. Nebrečím to ne, ale nemám k tomu daleko… :o) :o( Je to nádherně napsané a realisticky procítěné a ..prostě… skvělé. Dokážu se do toho tak dokonale vcítit, že to až hezké není :o( …..ale hold takových případů je na světě spousty
Byla to krásna povídka.Bill asi tušil že přijde konec a chtěl byt s Tomem sam.