Obsession 39.

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne

TOM

Když jsem se ráno probudil, prosklenou zdí z oken už do ložnice pražilo slunce. Je dobře, že jsme až v posledním patře a není sem vidět. Jinak by to sousedi nemuseli včera vydýchat. I já s tím měl upřímně problém. Ale jakmile jsme začali, nedokázal jsem to zastavit. Nechal jsem se dost unést, hlavně ke konci, což si musí nést s sebou i nějaké následky. A to jaké? Bill má natržený… spíš totálně rozervaný zadek. On si asi myslí, že jsem si neuvědomil, jak moc ho to muselo bolet, když se zvednul a spěchal do koupelny se zadkem od krve. Trápilo mě to, trápí mě to pořád. Ale neodvážil jsem se o tom mluvit. Bylo by mi trapně a myslím, že Billovi by to bylo ještě nepříjemnější. Takže budu raději mlčet a dělat, že nic nevím. Budu se tím trápit jenom uvnitř. Joo, Tome, seš pašák. Konečně můžeš prohlásit, že jsi někomu doslova natrhnul prdel.

Je zvláštní, jak moc jsem se od začátku vztahu s Billem změnil. Jsem přecitlivělejší než čerstvá těhule. Jsem tak děsně vztahovačný, proboha! Měl bych se stydět za ten včerejší výstup. A to vlastně i dělám. Stydím se za to, jak se poslední dobou chovám. Celkově jsem nějaký divný. Jako bych se snad někde uhodil do hlavy nebo nevím co. Mám někdy takové výbuchy emocí, až se mi to zdá nenormální. Buď se vztekám jako malý harant a řvu a mlátím kolem sebe, nebo bulím jak malá Mařka, který ukradli panenku. Bože, Tome, nech se zavřít do cvokárny.

Podíval jsem se na Billa ležícího na své paži. Pravidelně oddechoval a lehce se ze spánku usmíval, jako by se mu zdálo něco hezkého. Snad si bude včerejší sex opravdu pamatovat jako to nejkrásnější a ne to nejbolestivější, jak mi říkal. S tichým povzdechem ho jemně políbím na čelo a vylezu z postele. Přesunu se do koupelny, kde vykonám ranní hygienu. Osprchuji se, oholím, vyčistím si zuby a něco se sebou udělám. Zavolám na recepci, aby přivezli snídani a aby mi sem poslali dva členy z ochranky, bez vysvětlení. Pak se přesunu do ložnice, kde se tiše obléknu, abych Billa nevzbudil. Poté k němu pomalu vlezu do postele.

„Billy,“ zašeptám a pohladím ho po rameně.

„Mmhmm,“ zabručí jen a dál spí. Pousměji se. Je tááák rozkošný, když spí. Takový můj malý andílek.

„Zlatíčko,“ pohladím ho po tváři, čímž mu odhrnu pramínek vlasů. Hah. Zlatíčko. Zlatíčko? Proboha, Kaulitzi…

„Tomiii,“ zakňučí rozespale a jen si mě k sobě přitáhne a dál klimbá. Tiše se zasměju a dám mu pusu na rty.

„Bille, já si jenom někam odskočím, ano? Takže tě tu nechám samotného…“ řeknu mu tiše.

„Hmmm,“ oddechne spokojeně a odkryje se.

„Nechám ti pro jistotu za dveřmi od pokoje bodyguarda, kdyby náhodou. Když budeš mít hlad, tak v obýváku budeš mít snídani, dobře?“ hladím ho bříšky prstů po paži.

„Kam…?“ přiospale na mě otevře jedno oko.

„Slíbil jsem ti přece překvapení,“ zakřením se a dlouze ho políbím.

„Co?“ natáhne se po mně a líbne mě na ouško. „Dobře, já na tebe počkám,“ špitne a zase napůl usne.

„Jistě, že počkáš,“ zasměju se potichu. Ještě jednou ho něžně políbím a vylezu. Vezmu si peněženku a odejdu z ložnice, kterou zavřu.

Za dveřmi od pokoje už  někdo klepe, tak dojdu otevřít.

„Dobré ráno, pane Kaulitzi. Tady je vaše snídaně,“ pozdraví mě poslíček s vozíkem, na kterém je tác s jídlem.

„Děkuju,“ usměju se a dám mu nějaké spropitné. Spokojeně odejde a já odnesu jídlo do obýváku, kde ho položím na stůl. Dřív než dojdu zpět ke dveřím, zaklepe někdo další. Tak se otočím. Stojí tam dva vysocí namakaní chlápci s černou barvou pokožky. Nevědět, že to jsou bodyguardi, tak si řeknu, že to jsou praví gangsteři z ulice.

„Dobrý den, pane Kaulitzi. Jsme od místní ochranky a jsme vám plně k službám. Já jsem Tony a tohle je Max,“ ujme se slova ten silnější.

„Dobrej,“ přikývnu. „Potřebuju jednoho z vás, aby šel se mnou do města a druhého, aby hlídal pokoj. Vy…“ ukážu na Tonyho, který je o poznání namakanější. „…tady zůstanete za dveřmi a budete hlídat, aby se nikdo nedostal k mému bratrovi do pokoje, jasné?“ řeknu tvrdým hlasem, abych naznačil, že to myslím smrtelně vážně.

„Samozřejmě, pane,“ přitaká a ihned zaujme pozici u dveří.

„A vy, Maxi…“ oslovím ho. „Vy půjdete se mnou do města. Potřebuji si koupit nový mobil a zařídit překvapení pro mého bratra.“

„Ano, pane Kaulitzi, jak si přejete.“

Usměju se, zamknu Billův pokoj a kývnutím se rozloučíme s Tonym. Sjeli jsme s Maxem dolů do haly a došli k recepci.

„Dobré ráno,“ pozdraví mě ihned s úsměvem recepční.

„Dobré,“ oplatím jí  úsměv. „Chtěl bych přistavit na odpoledne své auto.“

„Samozřejmě, jakmile si řeknete, bude na vás čekat před hotelem. Mohu pro vás ještě něco udělat, pane Kaulitzi?“

„Vlastně ano,“ rozpustile se usměju. „Není zde ve městě něco, kde bychom se mohli s bratrem zabavit?“

„No…“ rozesměje se. „…podle toho, co máte na mysli.“ Ta ženská je tak zkažená. Už zase myslí na bordel.

„No… něco akčního, něco, kde bychom mohli zažít nějaké dobrodružství a adrenalin a prostě něco… pro pravý chlapy,“ zasměju se. Kdybys ty slepice věděla, že jsme oba buzny, už by ses na mě furt tak netlemila.

„No…“ usměje se zas. „Je tu plno sportů. Golf…“ Oh, děsný adrenalin. „Hokej, fotbal, americký fotbal, je tu vodní park, zábavný park. Hmm… za městem je airsoft a čtyřkolky. Taky je tu seskok padákem, bungee jumping.“

„Oh…“ zastavím ji. „Říkala jste airsoft? A paintball?“

„Ano, to taky. Je to tam všechno pohromadě. Je to velký pozemek na severu za městem. Jsou tam čtyřkolky, motokros, dráha na takové ty malé formule. A pak tam za malým lesem je velká betonová budova. Vede k ní cesta od hlavní budovy, kde jsou motokáry. Tam vzadu jsou velká prostranství pro paintball i airsoft. Můžete být buď v budově nebo venku na prostranství.“

„Páni. Tak to je skvělý. Jsem si jistý, že se tam s bratrem zabavíme. Mohla byste mi prosím do odpoledne připravit nějakou mapu nebo popsat cestu?“

„Samozřejmě… Ale máte v autě GPS,“ připomene mi pobaveně.

„A jo,“ začnu se smát. „Tak děkuju mockrát. Zatím naschle.“

„Nashledanou,“ kývne a já i s Maxem jdeme pryč z hotelu. Dovede mě do nějakého krámu, ukáže mi tu pár obchodů, restaurací a něco mi řekne o městě a ulicích. Když dojdeme k obchodu, koupím si nový iPhone a vrátíme se zpět do hotelu. A můj názor na Maxe? Je to černej silnej gay. Smrdí z něj ženská voňavka. A to dost silně! Jak někdo takový může dělat bože bodyguarda?

P.S.: Promiňte, že je tenhle dílek kratší, ale v dalším vám to vynahradíme. 😉