autor: Saline A.
Když jsem se po několika hodinách dobelhal domů, světla už byla všude zhasnutá, tudíž jsem usoudil, že Tom spí a byl jsem za to vděčný. Nechtěl jsem, aby mě takhle viděl, přestože jsem předem věděl, že bezpečně pozná, co mi kdo udělal.
Rudé otisky na mém krku jasně značily, že si někdo našel zalíbení v mém škrcení, a krvavé šrámy po celém těle nenasvědčovaly zrovna něžnému sexu.
Bolestně jsem usyknul, když jsem ze sebe svlékal tričko a omylem zavadil o tržnou ránu na břiše.
„Bille?“ rozespale se ozvalo od mé postele a já se vyděšeně přikrčil u zdi. „Šš, Bille, neboj se. To jsem já, Tom, tvůj bráška,“ něžně broukal a pohladil mě po tváři, ale já místo přitulení k němu bolestně vykřikl. „Bille?“ změnil se Tomův tón a rychlým pohybem rozsvítil světlo. „Já toho hajzla zabiju!“ rozzuřeně praštil do zdi, když mě viděl skrčeného v koutě, třesoucího se a vyděšeně vzlykajícího.
„Ne! Nesmíš k němu! On… Ublížil by ti, Tomi, nechci, aby ti ublížil!“
„Ale on tě bije, Bille!“
„Prosím, Tomi… Jen by to bylo horší, věř mi,“ vzlyknul jsem a doufal, že Tom poslechne.
„Pojď, vyčistím ti ty rány,“ smířlivě vydechl a natáhl před sebe dlaň, za kterou jsem ho ochotně chytil.
* ♥ *
„Omlouvám se,“ zašeptal Tom, když mi prsty přejížděl po krku. „Neměl jsem tam chodit.“
„To tedy neměl…“ odmlčel jsem se. „Ale děkuju.“
„Za co? Vždyť tě kvůli tomu málem zabil!“
„Ale to gesto pro mě hodně znamená, Tomi. Chtěl jsi mi pomoct a já si toho vážím.“
„Udělal bych to kdykoli znovu,“ zavrtěl hlavou, jako by to byla samozřejmost.
Usmál jsem se a pohladil jeho tvář. „Nesmíš, ničemu by to nepomohlo.“
„Já vím,“ zmučeně vydechl.
„Půjdu si lehnout, jsem unavený,“ opatrně jsem vstal z vany, na které jsem seděl, aby mi Tom mohl vydezinfikovat rány, a pousmál se na něj.
„Půjdu s tebou, dneska zůstanu u tebe,“ pohotově uklidil dezinfekci.
„Nemusíš, jsem v pořádku.“
„Prosím! Jen… Potřebuju cítit, že jsi vedle mě, protože když budu vedle tebe, nikdo se neodváží ublížit ti, Billy.“
„Tak pojď,“ usmál jsem se a hmátl po jeho ruce. Propletli jsme spolu prsty a já cítil, jak Tom ostřížím pohledem sleduje každý můj pohyb.
„Co máš s nohou, Bille?“ nedůvěřivě sykl, když si všiml, že na ni lehce napadám a já se okamžitě přikrčil a roztřásl se. Ten tón!
„Jen… nebyl opatrný, nic to není,“ kuňknul jsem.
„A jindy snad je opatrný?“ křikl.
„Tome, prosím, bojím se!“ zašeptal jsem, ale v tu chvíli už Tom stál u mě, polibky zasypával mé čelo a opakovaně se mi omlouval.
* ♥ *
„Billy?“ ozvalo se mi rozespale vedle ucha a já se za tím hlasem otočil. Uvědomění, že ležím na něčím svalnatém těle, mě překvapilo a já vyděšeně zíral do Tomových očí.
„Co se…?“
„Buď v klidu, Bille. Včera jsi přišel domů dost potlučený, tak jsem ti ty rány vydezinfikoval a pak tu s tebou zůstal, nechtěl jsem tě nechat samotného,“ poodhrnul mi z tváře pramínek vlasů a pousmál se. „Nic si nepamatuješ?“
„Ne, vlastně…“ přimhouřil jsem oči pod náporem vzpomínek, které se mi vybavovaly. „Jen matně, zřejmě bylo něco tak silné, že jsem to zapomněl.“
„Možná je to lepší,“ zamumlal a znovu mě pohladil po vlasech. „Ještě si můžeš na chvíli lehnout, nikam nespěcháme, budeme se válet doma.“
„Co když… napíše?“ opřel jsem se o jeho rameno a očima masíroval jeho vypracované bříško.
„Bude hodně špatné, když tě nepustím?“
„Mám takový dojem, že ano, Tomi. Bojím se, že pak bych přišel v horším stavu než včera,“ povzdechl jsem si. Prsty jsem obkresloval Tomovy svaly a užíval si blízkost, ve které jsme byli.
* FLASHBACK*
„Davide,“ vydechl jsem jeho jméno a pevně stiskl jeho paže, vzrušeně napjaté. Líbal mě na hrudníku a já se svíjel pod jeho rukama, které mě hladily po zádech. „Nemuč mě,“ přerývavě jsem vydechl, když se rty dostal na mé kyčle.
„Baví mě, hrát si s tebou,“ zasmál se a zaútočil na mé rty.
„Zabíjíš mě!“
„Miluju Tvé tělo,“ znovu mě políbil na bříško a já jeho ruce, které mi po těle putovaly a laskaly každý milimetr z mé kůže, tlačil k místu, kde by byly mnohem více užitečné.
„Já miluju, když se mě dotýkáš.“
* KONEC FLASHBACKU *
„Nemysli na to, Billy,“ políbil mě na čelo.
„Vzpomněl jsem si, jak to ze začátku bylo dokonalé, bezproblémové…“
„Ani nevím, kdy se to zhoršilo?“
„Když jsme ukončili kariéru.“
* FLASHBACK *
„Ty si ze mě děláš srandu!“ křičel rozzuřeně David.
„Davide, prosím, nejde to jinak,“ chytil jsem ho za ruku a zastavil ho v pohybu. „Vážně, věř mi, že kdyby to šlo jinak, tak to jinak uděláme, ale… Ber to tak, že teď pro sebe budeme mít víc času,“ usmál jsem se a doufal, že ty vztekem ztmavlé oči zjihnou a budou se na mě dívat stejně jako předtím, než jsem mu oznámil, že s kapelou končíme. Kluci vybrali mě, protože věděli, jaký mám s Davidem vztah, a stejně jako já doufali, že to jeho reakci zmírní.
Jak se zdá, zmýlili jsme se.
„Ale čas s tebou mi nepřinese penízky, miláčku!“ pevně mi stiskl tvář a věnoval mi polibek, který značil jediné – zlobu.
„Měl bych jet domů, Davide. Asi by ses s tím měl vyrovnat sám,“ zděšeně jsem začal couvat.
„Nikam nepůjdeš, hezky mi pomůžeš se s tím srovnat, zlatíčko!“ přitiskl mě ke zdi. „Hezky si užijeme.“
„Davide, prosím,“ zašeptal jsem a rukou ho od sebe odstrkoval. V sexu dokázal být divoký, když měl náladu, a podvědomě jsem vytušil, že naštvaný by byl tvrdý, bezohledný. „Prosím, nechci našeho vztahu litovat.“
„V tom případě se uvolni,“ sykl.
* KONEC FLASHBACKU *
„Nevěděl jsem, že to všechno je kvůli tomuhle. Myslel jsem si, že jste se prostě pohádali, že… nevím. Kdybych to věděl, šel bych tenkrát s tebou,“ pevněji mě objal a já nehty zaryl do jeho kůže. Okamžitě se v místě setkání mých ostrých drápků a jeho horké pokožky vytvořily rudé rýžky a v některých místech se objevily i kapičky krve.
„Nemohl jsi to vědět. Všichni jsme mysleli, že to snese lépe, když mu to řeknu já, když jsem s ním v tu dobu… byl. Holt to dopadlo tak, jak to dopadlo.“
„Bylo to od nás hloupé a sobecké…“
„Byli jsme mladí, Tomi,“ povzbudivě jsem se usmál a políbil ho do koutku úst. Oplatil mi úsměv a ruku mi zabořil do vlasů, jimiž se začal jemně probírat.
„Nepochopím, jak ti někdo může ublížit.“
„Nejsem tak moc nevinný.“
„To není nikdo, Bille. Ale nepochopím, jak může někdo ublížit TOBĚ. Z očí ti kouká nevinnost, když mluvíš, dokonce i křičíš, všichni kolem tebe se uklidní, nikdy bys nikomu záměrně neublížil. Máš tak čistou duši, že mi to rozum prostě nebere.“
„Děkuju, Tomi,“ slastně jsem vydechl a hlouběji se zavrtal do jeho náručí.
„Mám tě rád,“ políbil mě do vlasů.
autor: Saline A.
betaread: Janule
chudák Bill mne je ho tak lúto, ale aj Toma to vedomie že nevie ako ma Billovy pomoct musí byť hrozné. Dúfam že veľmi skoro noečo vymyslí a buzde im spolu dobre. Rychlo dalej.
Je to půvabné. 🙂
Do tejto poviedky som sa zamilovala už pri prvom dieli, len dúfam že to postupom času bude trochu veselšie 🙂
tahle povídka se mi začíná líbit čím dál víc 🙂 i když je mi líto Billa a zároveň i Toma, ale jejich vtah je krásný 🙂 těším se, jak se to vyvine dál 🙂
Och ten vzťah medzi Billom a Tomom je proste úžasný :)… sú takí roztomilí… a Tom sa tak strašne snaží Billovi pomôcť 🙂 och… a ten hajzel je teda David hej? 😛 hovado hnusné… zavesiť za gule do prievanu!!!… inač poviedka sa mi strašne páči 🙂 som zvedavá ako to pôjde ďalej 🙂
Tak tomu říkám překvápko!!
Ani ve snu by mně nenapadlo, že ten Billův přítel je zrovna David…
Ty chvilky mezi Billem a Tomem byly opravdu krásné, mám ráda Tomovu starostlivost a něhu, kterou vůči Billovi projevuje, je vidět, že k sobě mají hodně blízko =)♥
Teď jsem zvědavá, jak to bude dál s Davidem, já vím, že se ho Bill bojí, ale tomu se musí udělat rázný konec =)
Super
jo tak ten hajzl je David?!? *rozzářily se jí očička jako vánoční stromeček*
tahloe povídka se mi hodně líbí, jsem zvědavá dál 🙂
David? Tak ten mě teda nenapadl…mno, nechápu, proč se Bill nechá…
Ještě, že má svého Toma, který ho eviděntně má rád…líbí se mi to, budu číst dál. 😀 😀
Miuju jejich dokonalí vzah ,jako Billa a Toma,ale naopak nesnáším když David Billa zmlátí nebo znásilní a to tu máme teprve druhý dílek.
Děkuji všem za komentáře a čtenost, neuvěřitelně si toho vážím! :))
Brzy se dozvíte, proč se to, co se děje, děje tak, jak se to děje ;))