One Christmas day… 3.

Bill se musel odtáhnout pro vzduch, který mu pomalu, ale jistě docházel. Jakmile se oddálil, pořád mu koukal do očí. Nemohl se jich nabažit. Byly tak… krásné! Oba zrychleně oddychovali, vzájemně si hleděli do očí. Jako první se ujal slova Tom. 
„To… to bylo to nejkrásnější, co jsem kdy zažil.“ Nemohl se ubránit úsměvu. Jinak to nešlo. Měl pod sebou to krásné stvoření, ani nechápal, jak se někdo tak krásný a dokonalý může narodit. Ne jako on sám. Vzpomínky. Zase to bylo tady. Opatrně z něj slezl a posadil se vedle do té bílé, studené přikrývky paní Přírody.

Bill si okamžitě všiml změny jeho nálady. Proto se posadil taky.

„Tommy, děje se něco?“ optal se starostlivě. Použil tuhle zdrobnělinu, ani si to neuvědomil. Vypadlo to z něj… automaticky. Nikdy moc nepřemýšlel, jak mluvil.  
„Ne, nic.“ Povzdechl si. „Jen, vzpomínky.“ Odpověděl popravdě. Neměl před ním žádné tajemství, opravdu, ani jedno, a to se spolu znají pár minut. Bill mu tady říká zdrobnělinami, budou spolu trávit svátky… 
„Oh, promiň, jestli jsem v tobě něco vyvolal, omlouvám se.“ Objal jej kolem ramen. „Nemysli na to, když už je to pryč, hm? Máš mě, já ti pomůžu… Se vším.“ Pousmál se.  
„Přijde mi, že tě znám… odnepaměti.“ Kousl se do rtu, zatahal si za pierc v nich. Trval si na něm. Alespoň tuhle věc mu rodiče dovolili. Nechal si ho píchnout ve svých patnácti. Trvalo mu to asi rok, než je ukecal, ale nakonec to vyšlo. Šel na to takhle, že už od nich nikdy nic nebude chtít. A ti svolili. Tom od nich opravdu nic jiného nechtěl. Co taky? I kdyby si o to řekl, nedostal by to.

„To mě taky.“ Usmál se černovlásek a pohladil jej po tváři. „Nechci, abys byl smutný, nebo tak něco. Co myslíš, uděláme si skvělý závěr dne, hm?“ napadlo ho. Můžou jít k němu, koukat na pohádky s teplým kakaem. Ideální!  
„Já… chtěl jsem nakupovat, ale pak-“ zasekl se. Rychle zakroutil hlavou.  
„Tak co říkáš na to, že můžeme jít nakoupit a pak ke mně?“ kousl se do rtu. Byl to jeho zlozvyk, když byl nejistý anebo taky jen tak. Teď to bylo ale z toho prvního důvodu. Co když jej odmítne? Nechce náhodou nakupovat sám? Má něco v plánu? Začínal litovat, že se zeptal. Jenže po odpovědi hned přestal.

„To zní skvěle!“ vypískl Tom. „Teda, chci říct… bylo by to fajn.“ Pousmál se. „Omlouvám se, chovám se jako malé děcko. Ale, jsem tak šíleně šťastný!“ smál se. Neusmíval. Smál. 
„To je v poho, jen si to užívej, máš proč.“ Zvedl se a natáhl se pro tašky. Pak podal ruku Tomovi, aby se mohl postavit. Ten ji s radostí přijal. Jakmile stál na vlastních, nechtěl se ho pustit. Jeho ruka byla tak jemná. Jenže, nemohl nic dělat, nezbývalo ni jinýho, než ji opravdu pustit.  

Po společném nakupování, které skončilo tak, že Bill si koupil další věci se slovy – „Tohle musím prostě mít.“, a Tom byl taky oběšený taškami, černovlásek i dred padli na pohovku v obýváku. Bylo právě devět hodin večer. To už žádný pohádky asi nebudou… pomyslel si majitel domu.  
„Odneseme ty věci nahoru, můžeme si ustlat u televize a koukat na nějaké filmy nebo co tam bude.“ Zvedl hlavu. Celou dobu ji měl zakloněnou, ve snaze si odpočinout. Moc to nepomáhalo. Hned, když uviděl, že kluk vedle něj sedící přikývl, zvedl se na své bolavé nohy a rozešel se nahoru.  

Tom kráčel za ním, prohlížel si dům. Musel uznat, že se mu tu moc líbí. Ze všeho se ale nejvíc těšil na Billův pokoj. Když nad ním tak přemýšlel. Netušil, co k němu cítil. Lásku? Miloval ho? Co je to milovat? Co už je za hranicí přátelství? Přesně ty stejné otázky jako před pár hodinami v restauraci. Byl tak zamyšlený, že si ani nevšiml, že překročil práh pokoje. Až, když ho upozornil černovlásek, kam ty věci má dát. Poslechl. Položil je do kouta. Potom společnými silami ustlali dole u televize, jak bylo v plánu…

Za půl hodiny už oba leželi vedle sebe. Tom na sobě měl jen spodní prádlo, Bill, když ho uviděl, málem přestal dýchat. Takové tělo…  dokonale vypracované. O tomhle se mu ani nezdálo. Nechali tam běžet hned první kanál, co naskočil. Nějakej film, jak jinak. U Billa nehrozilo, že by tam naskočilo porno, na tohle se on nedívá. Podle sebe je romantickej… Vlastně i podle ostatních, takže je.  

„Bille?“ broukl Tom po čtvrt hodině.  
„Co?“ otočil k němu pohled.  
„Já jen že… to venku…“ zasekl se. Co vlastně chtěl říct?

„Líbilo se mi to.“ Začervenal se.  
„Mně taky… myslíš, že… bychom to mohli zopakovat?“ Cítil se tak nejistý. Začal si hrát s prsty.  
„Já myslím, že… jo, nemám s tím problém. Vlastně… chci to.“ Na nic nečekal a vpil se mu do rtů. Opět cítil jejich sladkou chuť, nikdy jí nebude mít dost. Opravdu, je zamilovaný… Jsou zamilovaní…