autor: Nicol-Dream
Od Tomova příchodu do Limertiku uplynuly už dlouhé tři roky. Chvíli byl v tomto městě zmatený, rychle si však navykl na jeho chod. Každým dnem se zdokonaloval v umění ovládání vody.
Bydlel u paní Dormiliové, které patřila zdejší čajovna. Jelikož neměl nikoho blízkého, v pro něj novém světě, ujala se ho jako svého vnuka, a on jí proto říkal babičko. Byla ráda, že má někoho, kdo jí pomůže a s kým si lze večer popovídat nad šálkem výborného čaje.
Jak čas plynul, chlapec stále méně vzpomínal na domov. Začal zapomínat, že měl rodinu. Dokonce i na svého bratra. Pomalu ale jistě začaly nové vzpomínky ty staré vytlačovat z jeho mysli. Občas když seděl sám pod noční oblohou, přemýšlel, co nebo kdo mu způsobil jizvy, které má na své hrudi. Nikdy nad tím moc nebádal. Cítil ale, že čas, kdy jeho otázky budou zodpovězeny, nastane. Jen nevěděl jak moc brzy.
Nastal příchod jara. A v takový čas všichni obyvatelé přilehlých vesnic z národa ohně, větru a země přijdou do Limertiku oslavovat. Lidí bylo plno. Ulice překypovaly smíchem, křikem a radostí. Kdo měl nohy a ruce tam byl a užíval si oslav. Všechny rozbroje v tento den jako by zmizely. Všechny kmeny tu byly pospolu. Nikdo se s nikým nehádal. Bylo to krásné.
Černovlasému chlapci, který to všechno sledoval ze střechy jednoho vysokého domu v centru města, to přišlo vtipné. Vždyť sedláci, co seděli u jednoho stolu v hospodě, se ráno div nepozabíjeli, a nyní z nich byli nejlepší kamarádi. Chvíli pozoroval, jak vládci ohně vytváří nádherné draky nad hlavami diváků. Vládci vzduchu se proháněli nad všemi na svých kluzácích. Chtěl se podívat, jaké obrazce z vody tvoří vodní vládci, když v tom ho v davu upoutal jeden hoch.
Byl vysoký asi jako on. Na tváři měl spokojený výraz a pomáhal staré ženě se prodrat davem burácejících lidí. Nebyl si jistý, zda se mu to zdá, ale přísahal by, že je to on. Jeho bratr.
Tak dlouho ho neviděl. Od doby co mu ublížil tenkrát u jezera, snad stokrát prošel les všemi směry. Doufal, že ho nalezne. Po týdnech snažení to vzdal, a smířil se s myšlenkou, že ho roztrhali vlci a on ho již nikdy nespatří. Slezl ze střechy a sledoval je. Šel za nimi jako jejich stín. Sledoval je až k čajovně. Připlížil se k ní, aby zjistil, jestli uvnitř ještě někdo je. Nechtěl na sebe upoutat pozornost. K jeho štěstí byla malá čajovna plná. Jedno místo však volné bylo. Přímo u pultu. Na nic nečekal a šal přímo tam.
Chtěl zjistit, kde chlapec je, a proto se otočil, aby se mohl rozhlédnout po místnosti. Když se otočil nazpět, střetl se s jeho pohledem. Stál naproti němu a měl úsměv od ucha k uchu. Celý ztuhl. Nemohl se vůbec pohnout. Nemohl ani promluvit. Byl to on. Žil. Nic mu nebylo. A vypadal tak šťastně.
„Měl bys zavřít pusu, jinak ti do ní vletí moucha.“ Řekl mu s úsměvem a postavil před něj šálek s čajem. Poté se otočil, vzal konvici a šel dolít hostům, kteří již neměli co pít. Bill byl naprosto v šoku. On ho nepoznal. Jak to? To na něj dočista zapomněl? Černovlasý chlapec se nezmohl na nic víc než se otočit a prohlédnout si ho. Slyšel o tom, že když někdo člověku hodně ublíží, jeho mysl tuto myšlenku vytěsní, jako kdyby se vůbec nic nestalo. Ale on se chová, jako kdyby se nestalo nic z jejich dětství. Nic. Jako kdyby neexistoval.
Chlapec nemohl uvěřit tomu, že člověk, který mu ublížil svou lhostejností, mu tolik chybí. Tolik si přál, aby ho poznal. Musel na sebe upoutat jeho pozornost. Proto když si myslel, že ho nikdo nevidí, nalil čaj do kytky stojící vedle pultu. Tom pak vždy přišel s milým úsměvem a dolil mu. A pak znovu, znovu a znovu. Když to bylo již po deváté, řekl mu chlapec s úsměvem:
„Tobě tedy ten čaj chutná, ještě tu nebyl nikdo, kdo by pil tolik co ty.“ Potom však znovu odešel. Bill viděl, že takhle to již dál nejde. Příliš se ale bál mu cokoli říct. Obával se toho, že ho Tom pozná a bude z něho mít strach, jako u toho jezera. Tolik ho to bolelo, když viděl ty jeho oči plné smutku a strachu.
Seděl na stoličce před nedopitým čajem a natolik se zahloubal do svých myšlenek, že si vůbec nevšiml prázdné čajovny. Zůstal tam jako poslední.
„Ten chlapec se ti líbí, že mám pravdu?“ ozvalo se mu náhle za zády. Polekaně se otočil a spatřil starou paní. Tu, kterou, se kterou viděl předtím svého bratra. Chtěl něco namítnout, ale ona byla rychlejší. „Celou dobu, co tu sedíš, jsem tě sledovala. Každý šálek, co ti nalil, jsi ty vylil sem do té květiny. A když šla okolo moje vnučka, aby ti nalila, skryl jsi ho pod rukou.“
Chlapec nic neříkal. Jen ji pozoroval. Ona měla asi pravdu. Chtěl na sebe upoutat jeho pozornost. A během večera zjistil, že se mu jeho bratr líbí. Zprvu to dával za vinu dlouhodobému odloučení a vině z toho, co mu provedl. Nyní to však slyšel od této dámy a musel si to přiznat. Líbil se mu vlastní bratr.
„Také se mu líbíš.“ Myslel, že špatně slyší. Nic ale neřekl. „Pokaždé, když viděl, jak si hraješ se svým hrníčkem, s úsměvem k tobě přispěchal, i přes to, že zrovna někomu naléval. Pokud ho chceš vidět i teď, najdeš ho u Fontány světel.“ S tímto odešla a nechala chlapce o samotě.
Bill dlouho poté, co odešla, seděl na té židli. Přemýšlel. Nevěděl, jestli je dobrý nápad jít za ním. Jeho nohy však měly jasno a nesly ho přímo, tam kde byl on.
autor: Nicol-Dream
betaread: Janule
bolo by fajn keby si to vyriecili a Tom b si na Billa spomenul a boli by zase bratia
To je strašně kruté, že Tom na Billa zapomněl…
Teď jenom doufám, že to není na vždy a že se Tom ještě dokáže rozvzpomenout =)
Zajímalo by mě, co je to za svět a jak se o něm Bill vlastně dozvěděl…
tak tenheple dil jsem zhltla jak malinu.
Ja byt na Billove miste, tak se rozbrecim. Nedokazu si predstavit tu bolest, ktera by me pohltila pri zjisteni ze pulka meho ja si me nepamatuje. Podle me je to snad jeste horsi jak smrt… S tou se clovek smiri ale kdyz se zapomene…. Clovek se pta, co tak strasneho udelal, ze na nej ten clovek radeji zapomene…
Jinak by me zajimalo to co Janculll jak se o nem Bill dozvedel? Co je to za svet? Bezi paraelne s tim nasim?
Ja vim, je to trapne a ohrane… Ale ja bych moc chtela, aby si to vyrikali spolu a dali se dohromady…. Aby si Tom vzpomnel na svou lasku k Billovi.
Btw. Proc Bill nezapomnel a Tom jo? Myslim na zivot pred tim….