Prison Break – Příběh lásky 7.

autor: Tina & Sisa

Bill: Pousmál jsem se a konejšivě ho hladil po hlavě. Jen ať se poradně prospí. Chudák je unavený.

Tom: Cukl jsem sebou, když  na vedlejší posteli se smíchem dopadl Geo. Zívl jsem si a otočil jsem se na něj. „Děje se něco?“

Bill: „Ale nic, jen dál spinkej, to je jen Geo,“ protočil jsem oči. Blbec, taky nemůže být zticha. „Hej, Georgu, buď zticha!“ okřikl jsem ho.

Georg: „Co je? Bachař  dovlekl nějakou kočku dolů. Pojďme si užít,“ smál jsem se. 

Tom: Zívl jsem si.  

Bill: „Jakou kočku? Zase nějakou děvku?“ protočil jsem oči.

Georg: „Jo, jo,“ zasmál jsem se.  

Tom: Odfrkl jsem si a vstal.

Bill: „Ty tam jdeš?“ koukl jsem na Toma.

Tom: „Musím… víš, jací jsou,“ zívl jsem si. „Někdo na ně musí dát pozor. Od té doby, co nemají tebe, jsou jak utrhnutí ze řetězu.“

Bill: Trochu jsem se pousmál. „Tak fajn, já se tam půjdu podívat s tebou,“ vstal jsem.

Tom: Usmál jsem se a vzal ho za ruku. Vyšli jsme z cely.

Bill: Držel jsem jeho ruku a šli jsme směrem k herně.

Tom: Vešli jsme tam.  

Bill: V místnosti bylo skoro narváno a chlapi tam různě pokřikovali. No jo, jsou jak urvaní ze řetězu.

Tom: Sedl jsem si na gauč  a Billa si stáhl do klína.

Bill: Pousmál jsem se a pohladil ho po tváři.

Tom: Usmál jsem se.

Bill: Rozhlížel jsem se kolem. Ona byla bonbon a oni byli vosy. Sápali se na ni jeden přes druhého.

Tom: „Hej!“ okřikl jsem je.

Bill: Poslouchají Toma jako psi, to se musí nechat.

Tom: Položil jsem čelo na Billovo rameno a přivřel oči.

Bill: Pohladil jsem ho po týle a dal mu pusu na tvář.

Tom: Usmál jsem se.  

Bill: „Odpočívej,“ zašeptal jsem mu.

Tom: „Nejsem unavený,“  zalhal jsem.

Bill: „Nekecej,“ pousmál jsem se.

Tom: Přitulil jsem si ho k sobě.

Bill: Pousmál jsem se a omotal mu ruce kolem krku.

Tom: Pomalu jsem usínal…  cukl jsem sebou, když jsem zaslechl výkřik. Koukl jsem na tu babu. Měla roztržený ret a kousanec na krku.

Bill: „Nemyslíš, že jim to už stačí? Koukni na ni,“ díval jsem se na ně. Už mi jí začínalo být docela líto. Vstal jsem a dosel až k ní. Chytil jsem ji za loket a vedl pryč.

Tom: „Hej!“ křikl jsem, když se jeden z nich ohnal po Billovi. Vstal jsem a pořádně mu natáhl.

Bill: Dostal jsem facku, ale teď jsem to neřešil. Odvedl jsem ji pryč. Vodou, jsem jí  opláchl tu krev, a pak už si ji vzal bachař a pustil ji.

Tom: Udělal jsem tam pořádný  bordel, potom jsem zamířil za Billim.

Bill: Tvář mě štípala, vsadím se, že tam mám červený flek. Už jsem se tam nechtěl vracet, tak jsem šel zpět do cely.

Tom: „Billi,“ doběhl jsem ho a pohladil ho. „Bolí to?“

Bill: Koukal jsem na něj. „Ani ne,“ usmál jsem se na něj. „Já už jsem ji nechal jít. Bachař ji pustil.“

Tom: Přikývl jsem a stáhl ho k sobě na postel. Posadil jsem si ho na klín a hladil ho po vláscích.

Bill: Usmál jsem se na něj a pohladil ho po tváři.

Tom: „Billi? Za co sedíš?“

Bill: „Tam venku jsem měl  velkou společnost. Něco jako zabiják na objednávku. Musím říct, že jsem v tom byl fakt dobrý. Poslední vražda měla být hračka, ale byla to lest. Někdo ji na mě ušil, a tak jsem skončil tady. Přísahal jsem, že až toho práskače najdu, tak ho zabiju. No a co ty?“

Tom: „Zabil jsem nevlastního fotra.“

Bill: Přikývl jsem. „Kolik ti za to dali?“

Tom: „Doživotí.“

Bill: „Tak to musela být asi brutální vražda.“

Tom: „Řekněme… přiměřená, pro takovou svini, jako byl on.“

Bill: „Chápu.“ Přikývl jsem.

Tom: Usmál jsem se.

Bill: „Víš, že bych to ale do tebe na první pohled neřekl?“ pohladil jsem ho po tváři a usmál se.

Tom: Usmál jsem se a dal mu pusu.

Bill: „Víš o tom, že jsi první člověk, co se ke mně takhle hezky chová?“

Tom: Usmál jsem se. “  Nezasloužíš si jiné zacházení.“

Bill: Uculil jsem se. „Třeba jo, co ty víš.“

Tom: Dal jsem mu pusu.

Bill: „Jsem rád, že tady tomu velíš ty,“ usmál jsem se na něj a dal mu pusu.

Tom: Hladil jsem ho a koukal na něj.  

Bill: „Vypadáš unaveně, nechceš si lehnout?“

Tom: Zavrtěl jsem hlavou. „Jsem v pohodě.“

Bill: „Kecásš… vidím to na tobě.“

Tom: Umlčel jsem ho jemným polibkem.

Bill: Pousmál jsem se a líbal jej.

Tom: Seděl jsem na posteli a díval se do prázdna. Bill šel na snídani. Snažím se dát do kupy, abych nevypadal tak strašně. Nemůžu spát a všechno, co sním, tak vyzvracím, ale to Bill neví. Vím, že už to nepotrvá dlouho, měl bych mu říct pravdu.

Bill: Zrovna jsem snídal. Toma jsem nechal spát. Jsem rád, že už konečně může spát. Něco jsem snědl a zbytek jsem nechal a rovnou vyhodil.

Tom: Vím, že se bude zlobit, že jsem mu to neřekl, ale nechtěl jsem. Teď ale musím, dřív, než bude pozdě.

Bill: Vracel jsem se zpět do cely za Tomem. Měl jsem celkem dobrou náladu. „Dobré ráno,“ usmál jsem se na něj a dal mu pusu. Vypadal nějak sklesle. „Děje se něco?“

Tom: „Pojď ke mně,“  pípl jsem.

Bill: Zarazil jsem se. Takového jsem ho ještě neviděl. Sedl jsem si k němu a čekal. „Poslouchám, tak copak je?“

Tom: „Musím ti něco říct,“  trhaně jsem se nadechl.

Bill: Moje dobrá nálada byla ta tam. Teď jsem si začínal dělat starosti. „Tak mluv, o co jde?“

Tom: „Víš… když jsme se tenkrát bavili, proč sedím, lhal jsem ti,“ sklopil jsem hlavu. „Teda vlastně nelhal. Sedím kvůli tomu. Pravda ale je, že jsem to neudělal. Udělal to Chris. Můj starší bratr. Ten hajzl totiž znásilnil Chrisovu manželku a ona potratila. Chris to neustál a zabil ho. Možná se ptáš, proč jsem tu teda já. Víš, Chris má doma roční dcerku. A já jsem nemohl dovolit, aby šel do basy on, když má doma rodinu a stejně… mně to bylo jedno. Pár měsíců před tím, jak… jak se to stalo, jsem byl u lékaře a…“ zadrhl se mi hlas. Jak mu to mám říct?

Bill:Vykuleně jsem na něj koukal a nasucho polkl. Začínal jsem mít vážně strach. „Byl jsi u lékaře a?“ bál jsem se toho, co přijde. Nejraději bych si zakryl uši a raději to neslyšel, ale potřeboval jsem to vědět.

Tom: „A říkal… říkal mi, že… že mám nejvíc rok života. Prý mám něco v hlavě, proto mám každou noc ty zkurvené bolesti a nemůžu spát. Bylo to před jedenácti měsíci.“ Sklopil jsem hlavu.

Bill: Úplně jsem ztuhnul. Chvíli bylo ticho a já jen na něj koukal. Pak mi po tváři začaly téct slzy. Skoro jsem přes ně neviděl. Skočil jsem Tomovi kolem krku a pevně ho objal.

Tom: Přitiskl jsem si ho k sobě. „Neměl jsem dovolit, aby sis ke mně vytvořil vztah. Promiň.“

Bill: „Ty se za nic neomlouvej,“ pošeptal jsem mu a pevně se k němu tiskl. „Ko-kolik máš ještě času?“ dech se mi skoro zatajil, když jsem to říkal.

Tom: „Možná měsíc,“  šeptl jsem.

Bill: „Měsíc?“ zašeptal jsem rozpačitě. To bylo všechno, co si pamatuju. Bylo toho moc, a tak jsem se tam složil.

Tom: „B-Billi?“ dal jsem mu slabounkou facku. „No tak.“

Bill: Ucítil jsem slabé  pleskání a otevřel oči. Uviděl jsem nad sebou Toma. „Já  nechci, abys mě opustil,“ zašeptal jsem slabě.

Tom: „Pšššt,“ přitiskl jsem se k němu.

Bill: Pevně jsem se ho chytil a vzlykal.

Tom: Hladil jsem ho. “  Co kdybychom náš poslední měsíc strávili daleko odsud, hm?“

Bill: „Kde?“ koukl jsem na něj.

Tom: „Co takhle… Kanárské?

Bill: „Ale jak se chceš osud dostat?“

Tom: „Něco vymyslím,“  dal jsem mu pusu.

Bill: Koukal jsem se na něj a hladil ho po tváři. Stále mi tekly slzy, nedokázal jsem je zastavit.

Tom: Líbal jsem ho.  

Bill: Polibky jsem mu zoufale oplácel. Už nikdy jsem ho nechtěl pustit. Po chvíli jsem se odtáhl. „Je nějaká šance ti pomoct?“ doufal jsem, že nějaká bude. Vždycky nějaká je.

Tom: Zavrtím hlavou.

Bill: „Vůbec? Ani malinká?“ řekl jsem plačtivě.

Tom: Přitiskl jsem si ho k sobě a nesouhlasně znovu zavrtěl.