autor: GossipGirl & CHrisTHi
Bill:
„C-co? To-tome já nevím, musel bych o tom popřemýšlet a musel bych si promluvit asi s Alexem, ale jestli chceš, můžeš mi dát svoje číslo a já bych se ti dneska nebo zítra ozval,“ pokrčím rameny.
„Jo, číslo ti klidně dám,“ usměje se na mě a já si vytáhnu mobil a ukládám si jeho číslo.
„Bezva, ozvu se ti co nejdřív,“ usměju se a dám si zpátky do kapsy mobil.
„Akorát mě kluci zabijou a bulvár to bude všechno rozpitvávat… Pokud teda budu souhlasit,“ když vidím tvůj nadějný výraz a zase tě pěkně rychle uzemním. „Ale nedávej si nějaký obří naděje, tak padesát na padesát, vůbec nevím, co si o tom myslet,“ přiznám a usměju se.
„Dobře, já půjdu, pak se ozvi, ahoj,“ rozloučí se se mnou Tom.
„Ahoj,“ usměju se za ním a i já se vydám pryč.
Je to celkem ulehčující, když jsem teď tak dá se říct nezávislý.
Skočím si do obchodu, protože se mi celkem zlepšila nálada a nakoupím si hromadu oblečení a všelijakých doplňků. Zářivě se usměju na prodavačku a podepíšu se všem, kdo si řeknou o podpis.
Vejdu domů a konečně si oddychnu. Vejdu do mého pokoje a pečlivě si uklidím každý nový kousek oblečení. Dneska jsem s nákupy spokojený. Chvíli projíždím net a dívám se na různé podrobnosti ohledně Tokio Hotel.
Znovu se usměju, vezmu si mobil a zavolám Alexovi:
„Alexi, máš na chvíli čas? Musím s tebou probrat něco důležitého.“
„Ok, máš mě tam za 10 minut.“
Upravím se a už slyším zvonek a chvíli na to se vítám s Alexem.
Tom:
Dojdu domů. Hodím oblečení na postel a sednu si k počítači. Připojím se na net a najdu online Gustava. Okamžitě otevřu chat a už píšu.
Ahooj 🙂
Ahooj, co že potřebuješ? xD
No, chci ti něco důležitýho sdělit. A myslím to vážně! xD
Povídej, jsem napnutej jako struna. *znuděně protáčí oči*
Hele, tohle je důležitý. Nabídl jsem Billovi zpívat v Tokio Hotel!
No jasně, a teď si chladíš tvář od tý facky, jakou si dostal *lol* xD
Náhodou, řekl 50 na 50, tak si nech jedovatý poznámky!
Nenechám, 100% by bylo lepší 😛
***Kaulitz je offline***
Já mu dám, že sto procent by bylo lepší. Ignorant jeden. Lehnu si na postel a snažím se nemyslet na Billa. Jsem doopravdy zvědavej, jestli to vezme. Hlavně doufám, že si to rozmyslí rychle, protože jinak mě Jost asi zabije.
Dneska má ke mně přijet na chvilku sestra. Docela se na ni těším. Jenom na ni vzpomenu, ozve se zvonek. Otevřu a hned na mě přistane to hnědovlasý 16ti letý stvoření. Obejmu ji. „No nazdar.“
„Ahoj,“ uculí se a okamžitě se mi rozvalí na sedačce.
Zajdu do kuchyně pro colu a jednu skleničku položím před ní. „Ani tam nezkoušej dávat MTV, nechce se mi poslouchat to Andreasovo krákání.“ Odfrknu si. Už ale nedodám, že se mi nechce poslouchat ten sametovej hlas Billa Trümpera, kterej se pořád neozval. Asi to není divný, vzhledem k tomu, že jsem s ním mluvil teprve před dvěma hodinama. Divil bych se, kdyby vůbec zavolal.
Bill:
„Takže ti nebude vadit, když to zkusím?“ zeptám se ho ještě jednou.
„Ne, nevadí, však jsem ti řekl, že jsem taky odešel, protože nám oba dva celou dobu jenom lhali, přivlastnili si písničku, a dokonce nás ‚okradli‘ skoro o 8 000 eur. Pěkně mě nasrali, hned jsem s tím seknul,“ naštvaně si odfrkne.
„Díky, Alexi,“ skočím mu okolo krku, až ho skoro porazím.
„O všem tě budu informovat,“ usměju se.
„Ok, teď už fakt musím, vyzvednu nám všechny prachy, tvoje songy a naše nástroje a všem hezky řeknu, co se dělo, ahoj a zlom vaz,“ drcne mě do ramene a odejde.
Jsem mu neskutečně vděčnej, že to pochopil, jsem hrozně šťastnej.
Popadnu mobil a vytočím Tomovo číslo.
„Haló.“
„Ahoj, Tome, tady Bill,“
„Tak jak ses rozhodl?
„No, tak můžu to zkusit, co se sejít na jednu zkoušku, pokecat co a jak a zahrát si, máte dneska ještě čas?“
„Jo asi tak za 3 hodiny, od osmi máme zkoušku, tak můžeš přijít.“
„Bezva, těším se.“
„Ahoj.“
„Ahoj.“
Usměju se a jdu si na chvíli lehnout.
Vzbudím se a je 7. Začnu se pomalu připravovat. Namaluju se, udělám si pankáče a chystám si oblečení. Vezmu si šedé tričko, bílé jeany, černou vestičku a černé kožené rukavice, hodně řetízků a náramků a na to černou koženou bundičku. Vezmu si klíče od motorky a jedu směrem k hale, kde zkouší.
Přijedu tam, zřejmě mě slyšeli, protože do okna se nahrnuly tři zvědavé obličeje. Sundám si helmu a jdu i s ní dovnitř. Před dveřmi se nadechnu a pomalu je otevřu…
Tom:
Když mi zavolá, že to opravdu zkusí, málem si poskočím radostí. Teď ho sleduju, jak slézá z motorky a míří k nám do studia.
„Ahoj, jsem rád, že si se rozhodl takhle,“ přivítám ho u dveří s širokým úsměvem.
Sundá si bundu a taky se pousměje. „Řekl jsem, že to zkusím.“
Přikývnu a odvedu ho k nástrojům a mikrofonům. „Tohle je Georg a Gustav, ale to už asi víš,“ mávnu rukou ke dvěma klukům zubícím se ve dveřích.
Přikývne a chce něco říct, ale přeruší mu to Jost, který vpadne do dveří. „Co se to tu… Ále, návštěva,“ rozjasní se mu obličej.
Uculím se. „Bill řekl, že to zkusí,“ klidním jeho nadšení a vezmu do ruky kytaru. Sednu si na jednu ze stoliček a čekám, co nám náš manažer poví.
„Takže, věřím tomu, že se tady Billovi bude líbit. Jsem teď pro si vyzkoušet nějaké písničky a…“
„Mám tady nějaké nepoužité texty, prozatím,“ přeruší ho Bill. Usměju se.
Listuju těmi třemi papíry. Text to je skvělý, ale hudbu nemá. Nebo jen v náznacích. Zkusím vybrnkat nějakou melodii.
„Zkus to ještě jednou,“ pobídne mě Gustav a pozorně poslouchá. „To by šlo,“ kývne, když dohraju.
Po nějaké době už hraju já i Georg. Gustav zkouší nějaký ten rytmus a Jost se, přestože na tomhle nemá žádnou zásluhu, spokojeně usmívá.
„Hele, lidi, budu muset jít, přijela mi Barbara,“ prohlásím, když kouknu na mobil. Smska a dva nepřijaté hovory od sestry. Asi jsme to nevědomky trochu protáhli.
Hodím kytaru na stojan a otočím se na Billa. „Bylo to super.“
„Děkuju, rozmyslím si to a dám ti vědět,“ pousměje se a skloní hlavu. Co mu zase je?
Mávnu nad tím rukou a s pozdravem rychle vypadnu ze dveří.
Bill:
Ještě chvíli si povídám s klukama a pak, když zjistím, že už je pomalu 10, zvednu se k odchodu.
„Já už půjdu, jsem unavenej a za dnešek jsem toho měl opravdu hodně moc,“ obleču si bundičku a vezmu si texty a tašku.
„Hej… a jakto, že nejsi se svou kapelou a šel si to zkusit, to tě Tom tolik prosil,“ zaxichtí se Georg.
„Ne, jen… měli jsme v kapele menší problémy, takže jsem sám od sebe odešel a pak odešel i Alex, poněvadž se zjistilo, že tam byly nějaký problémy a krádeže, no… je to nadlouho. A pak jsem potkal Toma a ten mi to nabídl,“ usměju se.
„Aha… my už taky půjdeme, kde bydlíš,“ oblečou se a vezmou si batohy.
„Kreuzber Strasse 23, asi 2 kilometry odtud,“ kývnu a vycházím společně s nimi před budovu.
„Georg bydlí kousek od tebe, ty už bydlíš bez rodičů?“ zeptá se mě udiveně Gustav.
„Jo, letos na osmnáctiny jsem se přestěhoval. Vám je kolik?“
„Mně je 20 a Georgovi 22,“ ušklíbne se Gustav a oba nastoupí do auta. Já si nasadím helmu, dopnu si bundičku a naposledy na ně kývnu a rozjedu se směrem domů.
***
„Čau mami, jak se máš?“
„Ahoj, zlato, co potřebuješ? Mám se dobře, ty?“
„Jo, já taky, víš, skončil jsem s kapelou.“
„Co? Jak to? Co se stalo?“
„Sam a Max nás podvedli, brali nám peníze a šlo jim jen o slávu, skončil i Alex a náš manažer na ně možná podá trestní oznámení.“
„To je mi líto, Bille, ale co budeš dělat?“
„No, dostal jsem nabídku zpívat v… Tokio Hotel.“
„No… já nevím, co říct, hlavně si to prvně dobře rozmysli.“
„Díky, mami, jen jsem chtěl, abys to věděla.“
„Dobře, zlato, musím jít, opatruj se, ahoj.“
„Ahoj a všechny pozdravuj,“ dokončil jsem hovor s mamkou a unaveně odpadl na gauč i přesto, že jsem se teď probudil. Asi to vezmu, přece jen, hudba je to nejlepší, co jsem kdy měl.
„Ahoj, Tome, tady Bill.“
„Čau, Bille, tak jak si se rozhodl?“
„Beru to?“
„C-co? Nezdá se mi to?“
„Ne, beru to, beru to, beru to, slyšíš?“ zasměju se.
„Ok, tak dneska v 14:00 ve zkušebně.“
„Ok, ahoj.“
„Ahoj.“
Dojel jsem před zkušebnu trochu dřív. Tom říkal, že tam bývá půl hodiny předem už odemčeno. Opatrně jsem vešel, nikdo tam nebyl. Odložil jsem si věci a procházel se kolem nástrojů. Všiml jsem si v rohu kláves a přešel k nim. Nikdy jsem neuměl noty, zpíval jsem podle sluchu a na klavír jsem hrával jen hudbu, co jsem napsal a u ní jsem noty nepotřeboval. Sedl jsem si ke klávesám a opatrně začal hrát jednotlivé tóny. Usměju se, když uslyším tu známou melodii, řekl bych, že mé nejlepší písničky, kterou jsem však nikdy nezveřejnil.
Tom:
Vejdu do studia a zarazím se. Co to je? Potichu nakouknu k nástrojům a to, co uvidím, mi vyrazí dech. Bill sedí u kláves a hraje nádhernou melodii.
Vydržím to poslouchat nekonečnou dobu, dokud ruku nesvěsí a melodie neutichne. Se zatajeným dechem ho pozoruju.
„Co jsi to hrál?“ zeptám se tiše.
Polekaně otočí hlavu. „Ale nic, jenom takovou blbost…“ odpoví vyhýbavě. Ale já vím svoje, tohle nebyla blbost, tohle byl hit.
„Má to slova?“ Přijdu blíž k němu. Nehrál to z not, jenom z hlavy.
Sleduje mě pohledem a zahraje melodii znova. Pozoruju jeho prsty a po chvíli se k němu přidám. Spustí ruku z kláves a vzápětí se ozve jeho sametový hlas.
It’s raining today
The blinds are shut
It’s always the same
I tryed all the games
That they played
But they made me insane…
Zaujatě to poslouchám. Je to doopravdy krásná písnička. Bohužel refrénu se nedočkám, protože Billa ze zpěvu vyruší vyjeknutí našeho manažera a vykulené pohledy právě příchozích Géček.
Úkosem na ně kouknu, ale pak se usměju. „Krása,“ řeknu směrem k Billovi. Ostatní členové kapely se zmohou jenom na přikývnutí.
„A ještě si k tomu představte ostatní nástroje,“ podotknu stále s úsměvem. „Proč si vlastně tuhle písničku nikdy nezveřejnil?“ otočím se k černovlasému zpěvákovi stále sedícímu se sklopenou hlavou. Je ale poznat, že se usmívá.
Pokrčí rameny. „Nezdála se mi… nevím,“ odpoví bezradně.
Nepřítomně kývnu. „Jo, a to mi připomíná, Bill Trümper ode dneška patří oficiálně do kapely.“
Všichni spustí hromadný jásot a usmívají se na všechny strany. I Billův obličej ozdobí úsměv.
„A to mi ještě připomíná, příště, až bude Barbara ve městě, zabírám si azyl u někoho z vás,“ ukážu po svých kamarádech. „Ta holka je děsná, pořád mě jenom buzeruje!“ vyjeknu, ale nezapomenu se u toho culit.
autor: GossipGirl & CHrisTHi
betaread: Janule
Oh, tahle povídka se mi začíná hodně líbit…vážně, ten jejich příběh je dobrý nápad. 😀 😀 Dobře napsaný, já nemám, co vytknout. 😀 Se vsadim, že si Bill myslí, že je Barbara nějaká Tomova holka. 😀 😀
Jinak jsem si musela pustit WBMW. 😀 😀
tahle povídka se mi líbila už odzačátku a sem zvědavá jak to bude pokračovat.Rozhodně se těšim na další dílek
Ooh jééh…xD taky si myslím, že Bill bude žárlit na Barbaru..xD Ale je to pěkný, jak tam spolu hráli..^^ xD Honem další díl…x))
Podle mně byl ten Billův přechod od Devilish k TH trošku uspěchaný, jeden den je v kapele všechno OK a druhý den jsou na nože a rozcházejí se.
Ale chápu, že kvůli ději asi bylo nutné děj trochu popostrčit, jenom si myslím, že je to škoda.
Barbara to pěkně komplikuje, už vidím, jak si Bill myslí, že je to Tomova holka =)
To bolo krásne, tá pieseň je neskutočne krásna, mám ju veľmi rada,okamžite som si ju pustila 🙂
Táto poviedka sa mi veľmi páči.